Dle antické (řecké) představy státu by stát měl usilovat o takové zákony, které vedou společnost k ctnostnému životu. Stát sice nemůže a nemá nárok nikoho lámat násilím, ale pokud postaví do cesty těžkosti, které dotyčného odradí od jeho jednání nevidím na tom pranic špatného. Ostatně na těchto principech fungují zákony proti krádežím, či vraždám. Když se vydá lupič krást musí počítat s tím, že může po něm ochranka či policie střílet. Nikdo mu neupírá jeho volbu konat a ani mu nikdo v ní nemůže zabránit. V tomto ohledu je současný stav dekriminilazice homosexuálních aktů nanejvýše benevolentní. Drobná odbočka: To vyvrací například teze o tom, že by potrat, či-li zabití nedonošeného dítěte, měl být bezpečný pro ty co ho podstoupí.
Poznámka: moderní teorie liberalismu redukovali funkci státu na ochranu života a majetku. V praxi ještě dosti omezeně, protože se stát nestydí upírat život některým jedincům a vybírat nekřesťanské daně. Proto dnes je pro lidi samozřejmé, že stát chrání jejich majetek a život, ale nikoliv náboženský život.
Podobně, jako do vztahu dvou heterosexuálních lidí, tak i do vztahu dvou homosexuálních lidí vstupují oba jedinci dobrovolně, dospělí a svéprávní, v souladu se svou sexuální preferencí, která jim je vlastní.
Irelevantní z hlediska přirozeného zákona se posuzuje přirozenost/nepřirozenost aktů samotných. Stejně tak dotyční nejsou zproštěni z morálních povinností, protože sami těmto nevěří. Ani jeden druhého jich nemohou zprostit. Naopak nedobrovolné porušení jakéhokoliv zákona je polehčující okolností. Nejsem zastánce absolutní svobody respektive pochybné definice, že svoboda znamená dělat si co chci dokud neomezuji život, majetek a svobody druhých.
Pokud tato možnost způsobuje společnosti či zúčastněným lidem škodu, bylo by dobré jasně poukázat na úskalí a nezapomenout ani na dopady, které naopak může mít absence této možnosti, v obou případech v reflexi na skutečnost, ne na utopickou představu společnosti.
Z hlediska katolické víry homosexuální vztahy způsobují
ztrátu věčnosti což je nekonečně větší hodnota než pozemské těžkosti způsobené absencí výhod či pohodlí, kterým se těší potenciálně pro-kreativní páry heterosexuální.
Pokud Bible opravdu dává na roveň vraždu a homosexuální vztah, pak je otázka, zdali se nejedná o postoj autorů Bible, kteří upřednostnili své pocity před snahou objektivně posoudit škodlivost takového jednání. Víme, že zobrazení či představení si sexuální aktivity mezi dvěma gayi v heterosexuálních mužích vzbuzuje odpor. Z pozice autority tedy tuto aktivitu zakazovat jako nežádoucí, například s odvoláním se na autoritu - Boha, je naprosto přirozené.
Katolická víra neslibuje život lehký a bez těžkostí, ale šťastný s pocitem dobře prožitého a smysluplného života. Dále z hlediska této víry je tato zjevená od Boha a tudíž se nezakládá na domněnkách, pocitech či pouze vlastní představě. Má tu výhodu, že
vychází z toho co sám Bůh řekl - o sobě a o lidech - skrze Krista a proroky. To je zásadní rozdíl oproti deismu, který se mylně domnívá, že Bůh se nijak ve světě nikdy neprojevil a nikdy neprojevuje. Pokud tedy vycházíme z premisy pravdivosti katolické víry pak nikdo nemůže upřít, to že tento pohled na homosexuální vztahy je logický důsledek této premisy.
..., v obou případech v reflexi na skutečnost, ne na utopickou představu společnosti.
Avšak důležité je poznamenat, že naše víra není jenom nějakým ideálem respektive cílem s jasnými kriterii, ale
také poskytuje prostředky a postupy jak tohoto cíle dosáhnout. Konkrétně to co poskytuje církev - svátosti a v neposlední řadě i učitelský úřad církve, který má garanci autentického výkladu od Boha (pozn. tím se liší katolické křesťanství od protestantů, kteří přisuzují autoritu výkladu jednotlivci). Druhou důležitou poznámkou je, že katolická víra se nedotýká jenom sexuality a manželství.
Pokud by ji však za nežádoucí považoval stvořitel světa, proč by nechával vzniknout jedincům s opačnou sexuální orientací?
Zpátky ale k otázce homosexuality. Nedávné společenské dogma říká, že homosexualita je vrozená, ale toto tvrzení je sporné, protože co já vím
nebyla objevena biologická příčina homosexuality - žádný "gen homosexuality", apod. Věřím, že pokud by byl učiněn takový objev tak jméno tohoto objevitele by zastánci homosexuálních manželství skloňovali ve všech pádech a zmínili sedmkrát v každé debatě. Ono věřit, že homosexualita je predestinovaná, je pohodlné, protože to zbavuje jedince veškeré zodpovědnosti za své činy,
To ale není zase až tak podstatné, protože se rodí lidé i slepí, hluší, chromý a jinak postižení. Nikdo však nepřisuzuje slepotě stejnou hodnotu jako zraku, hluchotě jako sluchu. Ne tedy všechny vlastnosti co vzejdou z lůna jsou tedy ideálním přirozeným stavem. Z tohoto hlediska mě vždy napadá "kacířská" myšlenka, že pokud Bůh mohl podle písma "léčit" chromé a slepé, že nic nebrání Bohu, aby zázračným způsobem změnit sexuální orientaci na heterosexuální.
Je otázka zda je to přímo Bůh, který pro-aktivně odpírá zrak, sluch či i případně heterosexualitu jedincům. Do prokreace dle teologie podle toho co jsem slyšel vstupují tři faktory muž (spermie), žena (vajíčko) a Bůh, který tvoří duši. Mohlo by se říct, že Bůh "přebije" všechno, ale to už se blíží v důsledku k myšlence, že Bůh může za pád prvních lidí, protože ze své pozice "hrubé síly" má schopnost zabránit všemu zlu. Ale to už se dostáváme na pole vlastních spekulací, které jdou navíc hodně mimo téma.
Následně pak těmto jedincům upíral možnost prožívat erotickou lásku, když už z povahy jejich vztahu je jim upřeno mít děti? V některých případech to pak bere šanci na naplněný sexuální život i heterosexuálním jedincům, kteří skončí v manželství až do smrti se skrývajícím se homosexuálem.
Z hlediska katolické víry je
náplní života dosáhnout svatosti, nikoliv sexuální vyžití a dokonce ani ne manželství jako takové.
Manželství je jenom jedna z cest ke svatosti. Druhá je například zasvěcený život. Ať už je cesta jakákoliv vždy vyžaduje nějaké oběti respektive sebezápor. Ostatně každá činnost, která má být dlouhodobá a prováděna dobře vyžaduje úsilí.
Zde si můžu vypůjčit onen příměr s alkoholikem, kde by bylo možné tvrdit, že alkoholik, který musí abstinovat a zřeknout se všeho alkoholu, aby nesklouzl zpět ke svému zvyku se musí po zbytek života přemáhat. Nemůže si tedy dát jedno pivko s přáteli a tím je vůči nim ochuzen na radostech života.
Jinak takové teoretické srovnávání "ideálního homo-páru" vs. "špatného hetero" mě přijde zcela zavádějící. Už ze své podstaty je to takový podvod. Je to narafičené dopředu.
To je spekulace já bych si netroufl posuzovat kvalitu milostného života heterosexuála v manželství, kde jeho partner je tzv. homosexuál co se přemáhá.
Vysvětlení, které se bez Boha obejdou, se pak snaží argumentovat např. prospěšností určitého % homosexuálních jedinců v sociální skupině, kde "strýček, co nemá vlastní děti" pak může pomoci příbuzným s obstaráním potravy, obranou, a tak zvýšit šanci na přežití dětí např. svých sourozenců.
S tím vysvětlením na bázi čistě bez Boha nemám problém. Ten dostatečně popisuje existenci takového jevu a jeho ospravedlnění v rámci evoluce,
ale to neobhajuje požadavky na vytvoření sociálního systému stejnopohlavních "rodin". Naopak ho podkopává, protože takový strýček se musí starat o svého partnera a své adoptované či jinak získané děti.
V praxi dochází k naprostým absurditám, kde např. v USA muž opustil svojí manželku a "oženil" se svým milencem a vysoudil si děti na základě jediného argumentu "diskriminace" a tato nová "šťastná rodina" byla na prvních stránkách v médiích.
Bylo by krásné, kdyby o tom šlo přímo promluvit s Bohem, ale... dost se to tváří, že pokud je, tak stojí mimo vesmír a jeho povaha je nám neznámá. A u víry je jen třeba samotné víry, která hraje roli a "něco dělá", jelikož je to nastaveno tak, že ať se stane co se stane, vždy to bude moci být prezentováno dle potřeby. Třeba, jako láskyplný akt. Jindy třeba jako "málo jste se káli, tak jsme prohráli." Ale víra pomůže jak jedincům cítit se lépe (Pokud mají mizerný život, těší se na další...), tak i vedoucím společnosti snáze ji řídit (Mluvil jsem s Bohem, přeje si ukamenovat toho chlapa za práci o sabatu).
Jistě, že si člověk může promluvit s Bohem přímo, ale rozhovor ani odpovědi nejsou takové jaké člověk očekává, ale to se stává i když mluvíme s jinými lidmi. Pokud jde o teorii náboženství jako ovládání lidí, pak nevím jak jinde, ale v katolické církvi je toto obtížné a snad i nemožné. Obzvláště z hlediska praktického za současné situace uvnitř církve mi to přijde dokonce legrační tvrzení. To může fungovat jen ve filmu, že po plamenném kázání v katolickém kostele vesničané seberou vidle a jiné nástroje a vydají se okamžitě lynčovat nebohého jinověrce či pokrokového soudruha.
Pokud by si někdo vymyslel Boha jako nejvyšší autoritu, pak
drží v ruce dvojsečnou zbraň, která se může snadno obrátit proti němu samému. Jakmile náhle otočí, tak se může stát "heretikem" a vyvrhelem. Nikdo není v takovém systému chráněn. Což činí takové náboženství zcela nepraktické pro realizaci vlastních mocenských choutek. Pokud si tedy nevymyslí nějakou obezličku jako to udělal Mohamed zneplatněním předchozích veršů či speciální výjimkou z vlastních pravidel (více žen než sám povoloval). Nic takového v katolické víře neexistuje to
co je vyhlášeno jednou jako závazná pravda víry tak z toho nelze vycouvat.
Naopak sekulární autorita, nad kterou není žádný Bůh, si může přisuzovat absolutní pravomoc rozhodovat o všech aspektech života bez omezení, zvláště pokud odstranila konkurenci autority náboženské a zajistila si tak monopol. Také proto, protože tvoří prostředí, kde to co je legální je apriori považováno za morální. Jinými slovy morálnost činu je určena demokratickým hlasováním. To je ale nesmysl.
Mimochodem i v Bibli je příběh o Nábotovi (1. Královská), na kterého narafičila královna Jezábel takové falešné obvinění, aby získala jeho vinici pro krále. Dostalo se ji dosti krutého, ale zaslouženého trestu.
Ten argument o ovládání lidí je postavený na tom, že Bůh neexistuje, pokud existuje, pak každý kdo by chtěl zneužít jeho jména se bude zodpovídat jemu samému.
K tomu zdůrazňovanému množení... nebylo by dobré se zeptat Boha, jestli už lidí na planetě není dost? Nebo to zase bude muset láskyplně omezit třeba hladomorem, válkou, epidemií...
Západní svět a bohaté státy vymírají, přelidnění je jenom strašák falešných proroků jejichž předpovědi se nenaplnili a dneska už můžou dělat jenom to co Jehovisté a to posouvat datum konce světa. V dnešní době může být zdůrazněn aspekt rozmnožování, ale to reflektuje situaci vymírání západní společnosti.
