Dle antické (řecké) představy státu by stát měl usilovat o takové zákony, které vedou společnost k ctnostnému životu. Stát sice nemůže a nemá nárok nikoho lámat násilím, ale pokud postaví do cesty těžkosti, které dotyčného odradí od jeho jednání nevidím na tom pranic špatného. Ostatně na těchto principech fungují zákony proti krádežím, či vraždám. Když se vydá lupič krást musí počítat s tím, že může po něm ochranka či policie střílet. Nikdo mu neupírá jeho volbu konat a ani mu nikdo v ní nemůže zabránit. V tomto ohledu je současný stav dekriminilazice homosexuálních aktů nanejvýše benevolentní. Drobná odbočka: To vyvrací například teze o tom, že by potrat, či-li zabití nedonošeného dítěte, měl být bezpečný pro ty co ho podstoupí.
Poznámka: moderní teorie liberalismu redukovali funkci státu na ochranu života a majetku. V praxi ještě dosti omezeně, protože se stát nestydí upírat život některým jedincům a vybírat nekřesťanské daně. Proto dnes je pro lidi samozřejmé, že stát chrání jejich majetek a život, ale nikoliv náboženský život.
Podobně, jako do vztahu dvou heterosexuálních lidí, tak i do vztahu dvou homosexuálních lidí vstupují oba jedinci dobrovolně, dospělí a svéprávní, v souladu se svou sexuální preferencí, která jim je vlastní.
Irelevantní z hlediska přirozeného zákona se posuzuje přirozenost/nepřirozenost aktů samotných. Stejně tak dotyční nejsou zproštěni z morálních povinností, protože sami těmto nevěří. Ani jeden druhého jich nemohou zprostit. Naopak nedobrovolné porušení jakéhokoliv zákona je polehčující okolností. Nejsem zastánce absolutní svobody respektive pochybné definice, že svoboda znamená dělat si co chci dokud neomezuji život, majetek a svobody druhých.
Pokud tato možnost způsobuje společnosti či zúčastněným lidem škodu, bylo by dobré jasně poukázat na úskalí a nezapomenout ani na dopady, které naopak může mít absence této možnosti, v obou případech v reflexi na skutečnost, ne na utopickou představu společnosti.
Z hlediska katolické víry homosexuální vztahy způsobují ztrátu věčnosti což je nekonečně větší hodnota než pozemské těžkosti způsobené absencí výhod či pohodlí, kterým se těší potenciálně pro-kreativní páry heterosexuální.
Pokud Bible opravdu dává na roveň vraždu a homosexuální vztah, pak je otázka, zdali se nejedná o postoj autorů Bible, kteří upřednostnili své pocity před snahou objektivně posoudit škodlivost takového jednání. Víme, že zobrazení či představení si sexuální aktivity mezi dvěma gayi v heterosexuálních mužích vzbuzuje odpor. Z pozice autority tedy tuto aktivitu zakazovat jako nežádoucí, například s odvoláním se na autoritu - Boha, je naprosto přirozené.
Katolická víra neslibuje život lehký a bez těžkostí, ale šťastný s pocitem dobře prožitého a smysluplného života. Dále z hlediska této víry je tato zjevená od Boha a tudíž se nezakládá na domněnkách, pocitech či pouze vlastní představě. Má tu výhodu, že vychází z toho co sám Bůh řekl - o sobě a o lidech - skrze Krista a proroky. To je zásadní rozdíl oproti deismu, který se mylně domnívá, že Bůh se nijak ve světě nikdy neprojevil a nikdy neprojevuje. Pokud tedy vycházíme z premisy pravdivosti katolické víry pak nikdo nemůže upřít, to že tento pohled na homosexuální vztahy je logický důsledek této premisy.
..., v obou případech v reflexi na skutečnost, ne na utopickou představu společnosti.
Avšak důležité je poznamenat, že naše víra není jenom nějakým ideálem respektive cílem s jasnými kriterii, ale také poskytuje prostředky a postupy jak tohoto cíle dosáhnout. Konkrétně to co poskytuje církev - svátosti a v neposlední řadě i učitelský úřad církve, který má garanci autentického výkladu od Boha (pozn. tím se liší katolické křesťanství od protestantů, kteří přisuzují autoritu výkladu jednotlivci). Druhou důležitou poznámkou je, že katolická víra se nedotýká jenom sexuality a manželství.
Pokud by ji však za nežádoucí považoval stvořitel světa, proč by nechával vzniknout jedincům s opačnou sexuální orientací?
Zpátky ale k otázce homosexuality. Nedávné společenské dogma říká, že homosexualita je vrozená, ale toto tvrzení je sporné, protože co já vím nebyla objevena biologická příčina homosexuality - žádný "gen homosexuality", apod. Věřím, že pokud by byl učiněn takový objev tak jméno tohoto objevitele by zastánci homosexuálních manželství skloňovali ve všech pádech a zmínili sedmkrát v každé debatě. Ono věřit, že homosexualita je predestinovaná, je pohodlné, protože to zbavuje jedince veškeré zodpovědnosti za své činy,
To ale není zase až tak podstatné, protože se rodí lidé i slepí, hluší, chromý a jinak postižení. Nikdo však nepřisuzuje slepotě stejnou hodnotu jako zraku, hluchotě jako sluchu. Ne tedy všechny vlastnosti co vzejdou z lůna jsou tedy ideálním přirozeným stavem. Z tohoto hlediska mě vždy napadá "kacířská" myšlenka, že pokud Bůh mohl podle písma "léčit" chromé a slepé, že nic nebrání Bohu, aby zázračným způsobem změnit sexuální orientaci na heterosexuální.
Je otázka zda je to přímo Bůh, který pro-aktivně odpírá zrak, sluch či i případně heterosexualitu jedincům. Do prokreace dle teologie podle toho co jsem slyšel vstupují tři faktory muž (spermie), žena (vajíčko) a Bůh, který tvoří duši. Mohlo by se říct, že Bůh "přebije" všechno, ale to už se blíží v důsledku k myšlence, že Bůh může za pád prvních lidí, protože ze své pozice "hrubé síly" má schopnost zabránit všemu zlu. Ale to už se dostáváme na pole vlastních spekulací, které jdou navíc hodně mimo téma.
Následně pak těmto jedincům upíral možnost prožívat erotickou lásku, když už z povahy jejich vztahu je jim upřeno mít děti? V některých případech to pak bere šanci na naplněný sexuální život i heterosexuálním jedincům, kteří skončí v manželství až do smrti se skrývajícím se homosexuálem.
Z hlediska katolické víry je náplní života dosáhnout svatosti, nikoliv sexuální vyžití a dokonce ani ne manželství jako takové. Manželství je jenom jedna z cest ke svatosti. Druhá je například zasvěcený život. Ať už je cesta jakákoliv vždy vyžaduje nějaké oběti respektive sebezápor. Ostatně každá činnost, která má být dlouhodobá a prováděna dobře vyžaduje úsilí.
Zde si můžu vypůjčit onen příměr s alkoholikem, kde by bylo možné tvrdit, že alkoholik, který musí abstinovat a zřeknout se všeho alkoholu, aby nesklouzl zpět ke svému zvyku se musí po zbytek života přemáhat. Nemůže si tedy dát jedno pivko s přáteli a tím je vůči nim ochuzen na radostech života.
Jinak takové teoretické srovnávání "ideálního homo-páru" vs. "špatného hetero" mě přijde zcela zavádějící. Už ze své podstaty je to takový podvod. Je to narafičené dopředu.
To je spekulace já bych si netroufl posuzovat kvalitu milostného života heterosexuála v manželství, kde jeho partner je tzv. homosexuál co se přemáhá.
Vysvětlení, které se bez Boha obejdou, se pak snaží argumentovat např. prospěšností určitého % homosexuálních jedinců v sociální skupině, kde "strýček, co nemá vlastní děti" pak může pomoci příbuzným s obstaráním potravy, obranou, a tak zvýšit šanci na přežití dětí např. svých sourozenců.
S tím vysvětlením na bázi čistě bez Boha nemám problém. Ten dostatečně popisuje existenci takového jevu a jeho ospravedlnění v rámci evoluce, ale to neobhajuje požadavky na vytvoření sociálního systému stejnopohlavních "rodin". Naopak ho podkopává, protože takový strýček se musí starat o svého partnera a své adoptované či jinak získané děti.
V praxi dochází k naprostým absurditám, kde např. v USA muž opustil svojí manželku a "oženil" se svým milencem a vysoudil si děti na základě jediného argumentu "diskriminace" a tato nová "šťastná rodina" byla na prvních stránkách v médiích.
Bylo by krásné, kdyby o tom šlo přímo promluvit s Bohem, ale... dost se to tváří, že pokud je, tak stojí mimo vesmír a jeho povaha je nám neznámá. A u víry je jen třeba samotné víry, která hraje roli a "něco dělá", jelikož je to nastaveno tak, že ať se stane co se stane, vždy to bude moci být prezentováno dle potřeby. Třeba, jako láskyplný akt. Jindy třeba jako "málo jste se káli, tak jsme prohráli." Ale víra pomůže jak jedincům cítit se lépe (Pokud mají mizerný život, těší se na další...), tak i vedoucím společnosti snáze ji řídit (Mluvil jsem s Bohem, přeje si ukamenovat toho chlapa za práci o sabatu).
Jistě, že si člověk může promluvit s Bohem přímo, ale rozhovor ani odpovědi nejsou takové jaké člověk očekává, ale to se stává i když mluvíme s jinými lidmi. Pokud jde o teorii náboženství jako ovládání lidí, pak nevím jak jinde, ale v katolické církvi je toto obtížné a snad i nemožné. Obzvláště z hlediska praktického za současné situace uvnitř církve mi to přijde dokonce legrační tvrzení. To může fungovat jen ve filmu, že po plamenném kázání v katolickém kostele vesničané seberou vidle a jiné nástroje a vydají se okamžitě lynčovat nebohého jinověrce či pokrokového soudruha.
Pokud by si někdo vymyslel Boha jako nejvyšší autoritu, pak drží v ruce dvojsečnou zbraň, která se může snadno obrátit proti němu samému. Jakmile náhle otočí, tak se může stát "heretikem" a vyvrhelem. Nikdo není v takovém systému chráněn. Což činí takové náboženství zcela nepraktické pro realizaci vlastních mocenských choutek. Pokud si tedy nevymyslí nějakou obezličku jako to udělal Mohamed zneplatněním předchozích veršů či speciální výjimkou z vlastních pravidel (více žen než sám povoloval). Nic takového v katolické víře neexistuje to co je vyhlášeno jednou jako závazná pravda víry tak z toho nelze vycouvat.
Naopak sekulární autorita, nad kterou není žádný Bůh, si může přisuzovat absolutní pravomoc rozhodovat o všech aspektech života bez omezení, zvláště pokud odstranila konkurenci autority náboženské a zajistila si tak monopol. Také proto, protože tvoří prostředí, kde to co je legální je apriori považováno za morální. Jinými slovy morálnost činu je určena demokratickým hlasováním. To je ale nesmysl.
Mimochodem i v Bibli je příběh o Nábotovi (1. Královská), na kterého narafičila královna Jezábel takové falešné obvinění, aby získala jeho vinici pro krále. Dostalo se ji dosti krutého, ale zaslouženého trestu.
Ten argument o ovládání lidí je postavený na tom, že Bůh neexistuje, pokud existuje, pak každý kdo by chtěl zneužít jeho jména se bude zodpovídat jemu samému.
K tomu zdůrazňovanému množení... nebylo by dobré se zeptat Boha, jestli už lidí na planetě není dost? Nebo to zase bude muset láskyplně omezit třeba hladomorem, válkou, epidemií...
Západní svět a bohaté státy vymírají, přelidnění je jenom strašák falešných proroků jejichž předpovědi se nenaplnili a dneska už můžou dělat jenom to co Jehovisté a to posouvat datum konce světa. V dnešní době může být zdůrazněn aspekt rozmnožování, ale to reflektuje situaci vymírání západní společnosti.
Zobrazují se příspěvky se štítkem(ne)kultura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem(ne)kultura. Zobrazit všechny příspěvky
2015/04/27
Vztah křesťanství a islámu
S teroristickým útokem ve Francii se zase objevila různá srovnání Islámu a křesťanství z řad lidí jejichž chápání byť jednoho je omezené. Stejně tak historie, kterou mají zkreslenou romány a protikatolickou propagandou 18. a 19. století.
Křesťanství založil sám Ježíš. Učedníci šířili křesťanství do celého světa (např. sv. Tomáš o něm víme, že přinesl křesťanství do Indie.) Termín křesťanství a katolická církev vymyslel sv. Ignác z Antiochie. Křesťanství tedy pochází ze starověku. I přes drakonické zacházení zůstalo ještě tisíce let po pádu římské říše, která byla pro svoji zpustlost vymazána z existence.
Křesťané na území Římské říše (v oblasti středozemního moře) přenesli a rozšířili svoji kulturu do dalších pohanských (barbarských) oblastí. Šíření křesťanství neprobíhalo vojensky jak se mnozí pod vlivem propagandy domnívají. Klíčovým prvek šíření víry byla misijní činnost. Tu vykonávali kněží, řeholníci. Misijní činnost spočívala v slovním šíření evangelií, konáním zázraků (např. léčení nemocných, znamení ukazující pravost katolické víry), pomocí sociální - péče o chudé, nemocné, vzdělávání. Kdyby se víra šířila ohněm a mečem jak lživě podsouvají různí anti-křesťanští jedinci, pak by bratři ze Soluně Cyril a Metoděj do Čech přitáhli s početnou armádou.
Křesťané respektive katolíci také vybudovali systém universit, pro rozvoj intelektuálního aspektu duchovního života a poznání principů stvořeného světa. Proto mezi prvními obory university byla teologie. Nad kterou dnešní ateisté ohrnují nos, přestože nikdy ani o ní prstem nezavadili jak dokazují jejich směšné teze z této oblasti, kam nevyhnutelně zabrousí při svých anti-teistických výpadech. Ve své nadutosti nedokáží ocenit tuto královnu věd, protože se zabývá stvořitelem a jeho záměry.
Příchod Islámu
Podle aktuálních poznatků spojených s tisíciletí zkušeností teologie je zakladatelem islámu pravděpodobně jeden z padlých andělů tj. démonů. Ten předstírajíc anděla Gabriela se zjevoval Mohamedovi, kterého také trýznil, jak se můžeme dozvědět podle samotných slov Mohameda, který popisuje jak ho anděl rdousil. Někteří proti-islámští učenci spekulují o tom, že Mohamed vytvořil toto náboženství sám na základě jeho kontaktů s židy a křesťanskými heretickými sektami. Já si to nemyslím. Je to vidět na smyslnosti kolem níž se točí představa muslimského nebe jako ráje pro pijany, smilníky a pedofilní devianty.
Z hlediska historie už od počátku je vidět jak Mohamed aplikuje princip účel světí prostředky. Nejprve mírumilovná nabídka a když to nepomůže hrubá síla. Lze také vypozorovat že Mohamed nebyl žádný asketa a přivlastnil si velké množství majetku a žen. Jeho následovníci v tomto duchu pokračovali a na těchto principech vybudovali celou kulturu.
Už v samotných osobách, které jsou zakladateli a vzory těchto dvou náboženství je fundamentální rozdíl. To se projevuje i v pohledu na Boha, teologii. Islámská teologie postrádá jakýkoliv solidní filozofický základ a proto se západnímu smýšlení jeví jako dětinská.
Už od počátku je křesťanství na černé listině islámu. Korán a Mohamed příkře odsuzuje křesťanství jako falešné náboženství. Nenechte se zmást zdvořilostními frázemi obsaženými kolem těchto odsudků. Prakticky pak islám obsadil kolébku křesťanství oblast středomoří (sev. Afrika, již. Evropa). To vedlo až ke sjednocení Evropských států v rámci křížových výprav s cílem zabránit postupu islámu a osvobodit okupovaná posvátná místa křesťanství.
Přestože povrchně se jeví pro svoji monoteistickou náturu tato náboženství podobně při hlubším pohledu je vidět, že jsou v mnoha ohledech protichůdná. Jakékoliv snahy o soužití těchto dvou jsou pouze umělé a neudržitelné.
Za úvahu by stálo se podívat na vztah mezi islámem a ateismem (respektive jeho přidruženými ideologiemi), který je stejně jako islám extrémním protipólem křesťanství, ale v opačném směru.
Křesťanství založil sám Ježíš. Učedníci šířili křesťanství do celého světa (např. sv. Tomáš o něm víme, že přinesl křesťanství do Indie.) Termín křesťanství a katolická církev vymyslel sv. Ignác z Antiochie. Křesťanství tedy pochází ze starověku. I přes drakonické zacházení zůstalo ještě tisíce let po pádu římské říše, která byla pro svoji zpustlost vymazána z existence.
Křesťané na území Římské říše (v oblasti středozemního moře) přenesli a rozšířili svoji kulturu do dalších pohanských (barbarských) oblastí. Šíření křesťanství neprobíhalo vojensky jak se mnozí pod vlivem propagandy domnívají. Klíčovým prvek šíření víry byla misijní činnost. Tu vykonávali kněží, řeholníci. Misijní činnost spočívala v slovním šíření evangelií, konáním zázraků (např. léčení nemocných, znamení ukazující pravost katolické víry), pomocí sociální - péče o chudé, nemocné, vzdělávání. Kdyby se víra šířila ohněm a mečem jak lživě podsouvají různí anti-křesťanští jedinci, pak by bratři ze Soluně Cyril a Metoděj do Čech přitáhli s početnou armádou.
Křesťané respektive katolíci také vybudovali systém universit, pro rozvoj intelektuálního aspektu duchovního života a poznání principů stvořeného světa. Proto mezi prvními obory university byla teologie. Nad kterou dnešní ateisté ohrnují nos, přestože nikdy ani o ní prstem nezavadili jak dokazují jejich směšné teze z této oblasti, kam nevyhnutelně zabrousí při svých anti-teistických výpadech. Ve své nadutosti nedokáží ocenit tuto královnu věd, protože se zabývá stvořitelem a jeho záměry.
Příchod Islámu
Podle aktuálních poznatků spojených s tisíciletí zkušeností teologie je zakladatelem islámu pravděpodobně jeden z padlých andělů tj. démonů. Ten předstírajíc anděla Gabriela se zjevoval Mohamedovi, kterého také trýznil, jak se můžeme dozvědět podle samotných slov Mohameda, který popisuje jak ho anděl rdousil. Někteří proti-islámští učenci spekulují o tom, že Mohamed vytvořil toto náboženství sám na základě jeho kontaktů s židy a křesťanskými heretickými sektami. Já si to nemyslím. Je to vidět na smyslnosti kolem níž se točí představa muslimského nebe jako ráje pro pijany, smilníky a pedofilní devianty.
Z hlediska historie už od počátku je vidět jak Mohamed aplikuje princip účel světí prostředky. Nejprve mírumilovná nabídka a když to nepomůže hrubá síla. Lze také vypozorovat že Mohamed nebyl žádný asketa a přivlastnil si velké množství majetku a žen. Jeho následovníci v tomto duchu pokračovali a na těchto principech vybudovali celou kulturu.
Už v samotných osobách, které jsou zakladateli a vzory těchto dvou náboženství je fundamentální rozdíl. To se projevuje i v pohledu na Boha, teologii. Islámská teologie postrádá jakýkoliv solidní filozofický základ a proto se západnímu smýšlení jeví jako dětinská.
Už od počátku je křesťanství na černé listině islámu. Korán a Mohamed příkře odsuzuje křesťanství jako falešné náboženství. Nenechte se zmást zdvořilostními frázemi obsaženými kolem těchto odsudků. Prakticky pak islám obsadil kolébku křesťanství oblast středomoří (sev. Afrika, již. Evropa). To vedlo až ke sjednocení Evropských států v rámci křížových výprav s cílem zabránit postupu islámu a osvobodit okupovaná posvátná místa křesťanství.
Přestože povrchně se jeví pro svoji monoteistickou náturu tato náboženství podobně při hlubším pohledu je vidět, že jsou v mnoha ohledech protichůdná. Jakékoliv snahy o soužití těchto dvou jsou pouze umělé a neudržitelné.
Za úvahu by stálo se podívat na vztah mezi islámem a ateismem (respektive jeho přidruženými ideologiemi), který je stejně jako islám extrémním protipólem křesťanství, ale v opačném směru.
2014/12/01
Scripture bending by homosexual activists debunked
Have you ever heard that the Sacred Scripture does not condemn homosexuality? How delusional one person must be to make such outrageous claims, which defy history, tradition, interpretation of written text and even common sense.
However this idea is complete novelty. Nobody in OT Israel would even consider homosexual relations to be moral. Why would the Scriptures then emphasized that they desired specifically the men and not the women (Lot's daughters). If consensual homosexual sex was accepted, this emphasize on homosexual nature of rape would be completely redundant. In other words this kind of interpretation does not fit presentation of the narrative.
The next and the most explicit condemnation of homosexual sex in OT is in the Mosaic Law.
Leviticus 20, 13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads. (The Catholic Bible on-line)
One of the arguments it that this verse speaks only about homosexual pagan rites. The second claim is that all command lay down in the Mosaic Law are no longer valid and to support this claim they pull out verses which on first look like complete nonsense nobody adheres to for a centuries.
This is a wishful-thinking if not outright lie. This chapter reflects the Decalogue (the ten commandments). First verses are condemning the practice of child sacrifice (killing) for Moloch (a god). The key verse to understand the purpose of Mosaic law follows.
Leviticus 20
7 Sanctify yourselves and be holy, for I am Yahweh your God.
8 You will keep my laws and put them into practice, for it is I, Yahweh, who make you holy.
What follows is list of straightforward rules on relations in family, sexual morality included.
Leviticus 20
9 Hence: Anyone who curses father or mother will be put to death. Having cursed father or mother, the blood will be on that person's own head.
10 The man who commits adultery with his neighbour's wife will be put to death, he and the woman.
11 The man who has intercourse with his father's wife has infringed his father's sexual prerogative. Both of them will be put to death; their blood will be on their own heads.
12 The man who has intercourse with his daughter-in-law: both of them will be put to death; they have violated nature, their blood will be on their own heads.
13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads.
14 The man who marries a woman and her mother: this is incest. They will be burnt alive, he and they; you will not tolerate incest.
15 The man who has intercourse with an animal will be put to death; you will kill the animal too.
16 The woman who approaches any animal to have intercourse with it: you will kill the woman and the animal. They will be put to death; their blood will be on their own heads.
17 The man who marries his father's or his mother's daughter: if they have intercourse together, this is an outrage. They will be executed in public, for the man has had intercourse with his sister; he will bear the consequences of his guilt.
18 The man who has intercourse with a woman during her monthly periods and exposes her nakedness: he has laid bare the source of her blood, and she has exposed the source of her blood, and both of them will be outlawed from their people.
19 You will not have intercourse with your mother's sister or your father's sister. Whoever does so, has had intercourse with a close relation; they will bear the consequences of their guilt.
20 The man who has intercourse with the wife of his paternal uncle has infringed his uncle's sexual prerogative; they will bear the consequences of their guilt and die childless.
21 The man who marries his brother's wife: this is pollution; he has infringed his brother's sexual prerogative; they will die childless.
In this context it is completely bogus to claim this single commandment is not condemnation of homosexual sexual activities and other morally abhorrent behavior in the eyes of the God. In that regard proponents of this theory also must accept zoophilia/beastiality and incest. Notice that verses about seashells, sowing two seeds together, etc are not here in this Chapter. One more very important thing. Notice also that the first rule is about cursing your parents and every following verse in this part is not about pagan practices, but about family. Using simple logic you can clearly come into conclusion that adulterous, incestuous or homosexual relationships shouldn't be recognized as acceptable form of family. The following verses explain more the position God in relation to the Mosaic Law.
22 You will keep all my laws, all my decisions, and put them into practice, so that the country where I am taking you to live will not vomit you out.
23 You will not follow the laws of the nations whom I am driving out before you; they practised all these things, which is why I detested them.
The verses condemning seashells, two kinds of seeds, etc. Condemn particular pagan practices and customs and are literally on different page. The same can be said about laws concerning OT rite.
No, that is simplistic understanding or overstatement. The Old Covenant was binding people of Israel as holy chosen people of God. The sacrifices of the animals couldn't bring complete salvation (restoration) of mankind. That is why Saint Paul says the works (rites) of the (Mosaic) Law can not save you. However the morality of acts is still same before God. God finds those actions detestable in other words sinful. That is why Jesus Christ can say:
Mathew 5
17 Do not imagine that I have come to abolish the Law or the Prophets. I have come not to abolish but to complete them.
18 In truth I tell you, till heaven and earth disappear, not one dot, not one little stroke, is to disappear from the Law until all its purpose is achieved.
19 Therefore, anyone who infringes even one of the least of these commandments and teaches others to do the same will be considered the least in the kingdom of Heaven; but the person who keeps them and teaches them will be considered great in the kingdom of Heaven.
It is our Lord Jesus Christ who deals a deadly blow to the idea of homosexual relationship as viable alternative by revealing intention of the Father.
Mathew 19
3 Some Pharisees approached him, and to put him to the test they said, 'Is it against the Law for a man to divorce his wife on any pretext whatever?'
4 He answered, 'Have you not read that the Creator from the beginning made them male and female
5 and that he said: This is why a man leaves his father and mother and becomes attached to his wife, and the two become one flesh?
6 They are no longer two, therefore, but one flesh. So then, what God has united, human beings must not divide.'
7 They said to him, 'Then why did Moses command that a writ of dismissal should be given in cases of divorce?'
8 He said to them, 'It was because you were so hard-hearted, that Moses allowed you to divorce your wives, but it was not like this from the beginning.
9 Now I say this to you: anyone who divorces his wife -- I am not speaking of an illicit marriage -- and marries another, is guilty of adultery.'
10 The disciples said to him, 'If that is how things are between husband and wife, it is advisable not to marry.'
11 But he replied, 'It is not everyone who can accept what I have said, but only those to whom it is granted.
12 There are eunuchs born so from their mother's womb, there are eunuchs made so by human agency and there are eunuchs who have made themselves so for the sake of the kingdom of Heaven. Let anyone accept this who can.'
This intention of marriage and in effect human sexuality clearly mentions solely man and woman joined together as one in procreational manner. Our Lord had no problem to speak his mind. Therefore any desire of homosexual relationships by God would be mentioned. Moreover it would be clear contradiction to the intent of upholding and fulfilling the Law.
side note: That is also one of reasons why the idea of "homosexual marriage" is repulsive to the Church. It is a revolt against God, against his design. It has handwriting of Satan all over. It is him who turns everything upside-down in God's order.
It is quite obvious that after such statements Jesus Christ never had to address issue of homosexuality. Especially in the Israel, which had Mosaic law for thousands of years It was no-brainer.
Romans 27
why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
While most people know this short passages concerning homosexuality, let me put it in whole context, because it is much more interesting. The Saint Paul writes about Greeks, who were intellectually oriented society, the very same characterization is befitting for present society which is very steeped in rationalism. He does not only write about the spread of homosexuality among the Greeks, but also describes the state of society, which led to such thing.
Romans
19 For what can be known about God is perfectly plain to them, since God has made it plain to them:
20 ever since the creation of the world, the invisible existence of God and his everlasting power have been clearly seen by the mind's understanding of created things. And so these people have no excuse:
21 they knew God and yet they did not honour him as God or give thanks to him, but their arguments became futile and their uncomprehending minds were darkened.
22 While they claimed to be wise, in fact they were growing so stupid
23 that they exchanged the glory of the immortal God for an imitation, for the image of a mortal human being, or of birds, or animals, or crawling things.
24 That is why God abandoned them in their inmost cravings to filthy practices of dishonouring their own bodies-
25 because they exchanged God's truth for a lie and have worshipped and served the creature instead of the Creator, who is blessed for ever. Amen.
26 That is why God abandoned them to degrading passions:
27 why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
28 In other words, since they would not consent to acknowledge God, God abandoned them to their unacceptable thoughts and indecent behaviour.
29 And so now they are steeped in all sorts of injustice, rottenness, greed and malice; full of envy, murder, wrangling, treachery and spite,
30 libellers, slanderers, enemies of God, rude, arrogant and boastful, enterprising in evil, rebellious to parents,
31 without brains, honour, love or pity.
32 They are well aware of God's ordinance: that those who behave like this deserve to die -- yet they not only do it, but even applaud others who do the same.
Nobody sane would claim that Saint Paul viewed homosexuality as an alternative to heterosexuality or in any positive way for that matter. Instead he speaks clearly that it is the punishment for abandoning the God (So called post-christian society anyone?) for worldly pleasures and pseudo-intellectual ideas. It is a symptom of large decay in society.
Next condemnation of homosexual sexual life is condemned in the first letter to Corinthians, Chapter 6.
1 Corinthians 6
9 Do you not realise that people who do evil will never inherit the kingdom of God? Make no mistake -- the sexually immoral, idolaters, adulterers, the self-indulgent, sodomites,
10 thieves, misers, drunkards, slanderers and swindlers, none of these will inherit the kingdom of God.
In the first letter to the Timothy there is nothing left to doubt about, that Saint Paul sees homosexuality as immoral and contrary to the teachings of Christianity.
1 Timothy 1
6 Some people have missed the way to these things and turned to empty speculation,
7 trying to be teachers of the Law; but they understand neither the words they use nor the matters about which they make such strong assertions.
8 We are well aware that the Law is good, but only provided it is used legitimately,
9 on the understanding that laws are not framed for people who are upright. On the contrary, they are for criminals and the insubordinate, for the irreligious and the wicked, for the sacrilegious and the godless; they are for people who kill their fathers or mothers and for murderers,
10 for the promiscuous, homosexuals, kidnappers, for liars and for perjurers -- and for everything else that is contrary to the sound teaching
11 that accords with the gospel of the glory of the blessed God, the gospel that was entrusted to me
The Old Testament (OT)
The first mention of homosexual acts in passages about destruction of the Sodom and Gomorrah (Genesis 19). Proponents of this crazy theory claims, that sin of men who wanted to have homosexual sex with angels posing as male visitors of the City was not sin of homosexuality, but sin of rape.However this idea is complete novelty. Nobody in OT Israel would even consider homosexual relations to be moral. Why would the Scriptures then emphasized that they desired specifically the men and not the women (Lot's daughters). If consensual homosexual sex was accepted, this emphasize on homosexual nature of rape would be completely redundant. In other words this kind of interpretation does not fit presentation of the narrative.
The next and the most explicit condemnation of homosexual sex in OT is in the Mosaic Law.
Leviticus 20, 13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads. (The Catholic Bible on-line)
One of the arguments it that this verse speaks only about homosexual pagan rites. The second claim is that all command lay down in the Mosaic Law are no longer valid and to support this claim they pull out verses which on first look like complete nonsense nobody adheres to for a centuries.
This is a wishful-thinking if not outright lie. This chapter reflects the Decalogue (the ten commandments). First verses are condemning the practice of child sacrifice (killing) for Moloch (a god). The key verse to understand the purpose of Mosaic law follows.
Leviticus 20
7 Sanctify yourselves and be holy, for I am Yahweh your God.
8 You will keep my laws and put them into practice, for it is I, Yahweh, who make you holy.
What follows is list of straightforward rules on relations in family, sexual morality included.
Leviticus 20
9 Hence: Anyone who curses father or mother will be put to death. Having cursed father or mother, the blood will be on that person's own head.
10 The man who commits adultery with his neighbour's wife will be put to death, he and the woman.
11 The man who has intercourse with his father's wife has infringed his father's sexual prerogative. Both of them will be put to death; their blood will be on their own heads.
12 The man who has intercourse with his daughter-in-law: both of them will be put to death; they have violated nature, their blood will be on their own heads.
13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads.
14 The man who marries a woman and her mother: this is incest. They will be burnt alive, he and they; you will not tolerate incest.
15 The man who has intercourse with an animal will be put to death; you will kill the animal too.
16 The woman who approaches any animal to have intercourse with it: you will kill the woman and the animal. They will be put to death; their blood will be on their own heads.
17 The man who marries his father's or his mother's daughter: if they have intercourse together, this is an outrage. They will be executed in public, for the man has had intercourse with his sister; he will bear the consequences of his guilt.
18 The man who has intercourse with a woman during her monthly periods and exposes her nakedness: he has laid bare the source of her blood, and she has exposed the source of her blood, and both of them will be outlawed from their people.
19 You will not have intercourse with your mother's sister or your father's sister. Whoever does so, has had intercourse with a close relation; they will bear the consequences of their guilt.
20 The man who has intercourse with the wife of his paternal uncle has infringed his uncle's sexual prerogative; they will bear the consequences of their guilt and die childless.
21 The man who marries his brother's wife: this is pollution; he has infringed his brother's sexual prerogative; they will die childless.
In this context it is completely bogus to claim this single commandment is not condemnation of homosexual sexual activities and other morally abhorrent behavior in the eyes of the God. In that regard proponents of this theory also must accept zoophilia/beastiality and incest. Notice that verses about seashells, sowing two seeds together, etc are not here in this Chapter. One more very important thing. Notice also that the first rule is about cursing your parents and every following verse in this part is not about pagan practices, but about family. Using simple logic you can clearly come into conclusion that adulterous, incestuous or homosexual relationships shouldn't be recognized as acceptable form of family. The following verses explain more the position God in relation to the Mosaic Law.
22 You will keep all my laws, all my decisions, and put them into practice, so that the country where I am taking you to live will not vomit you out.
23 You will not follow the laws of the nations whom I am driving out before you; they practised all these things, which is why I detested them.
The verses condemning seashells, two kinds of seeds, etc. Condemn particular pagan practices and customs and are literally on different page. The same can be said about laws concerning OT rite.
The New Testament (NT)
But, wait! That is in the Old testament. It is no longer valid.No, that is simplistic understanding or overstatement. The Old Covenant was binding people of Israel as holy chosen people of God. The sacrifices of the animals couldn't bring complete salvation (restoration) of mankind. That is why Saint Paul says the works (rites) of the (Mosaic) Law can not save you. However the morality of acts is still same before God. God finds those actions detestable in other words sinful. That is why Jesus Christ can say:
Mathew 5
17 Do not imagine that I have come to abolish the Law or the Prophets. I have come not to abolish but to complete them.
18 In truth I tell you, till heaven and earth disappear, not one dot, not one little stroke, is to disappear from the Law until all its purpose is achieved.
19 Therefore, anyone who infringes even one of the least of these commandments and teaches others to do the same will be considered the least in the kingdom of Heaven; but the person who keeps them and teaches them will be considered great in the kingdom of Heaven.
It is our Lord Jesus Christ who deals a deadly blow to the idea of homosexual relationship as viable alternative by revealing intention of the Father.
Mathew 19
3 Some Pharisees approached him, and to put him to the test they said, 'Is it against the Law for a man to divorce his wife on any pretext whatever?'
4 He answered, 'Have you not read that the Creator from the beginning made them male and female
5 and that he said: This is why a man leaves his father and mother and becomes attached to his wife, and the two become one flesh?
6 They are no longer two, therefore, but one flesh. So then, what God has united, human beings must not divide.'
7 They said to him, 'Then why did Moses command that a writ of dismissal should be given in cases of divorce?'
8 He said to them, 'It was because you were so hard-hearted, that Moses allowed you to divorce your wives, but it was not like this from the beginning.
9 Now I say this to you: anyone who divorces his wife -- I am not speaking of an illicit marriage -- and marries another, is guilty of adultery.'
10 The disciples said to him, 'If that is how things are between husband and wife, it is advisable not to marry.'
11 But he replied, 'It is not everyone who can accept what I have said, but only those to whom it is granted.
12 There are eunuchs born so from their mother's womb, there are eunuchs made so by human agency and there are eunuchs who have made themselves so for the sake of the kingdom of Heaven. Let anyone accept this who can.'
This intention of marriage and in effect human sexuality clearly mentions solely man and woman joined together as one in procreational manner. Our Lord had no problem to speak his mind. Therefore any desire of homosexual relationships by God would be mentioned. Moreover it would be clear contradiction to the intent of upholding and fulfilling the Law.
side note: That is also one of reasons why the idea of "homosexual marriage" is repulsive to the Church. It is a revolt against God, against his design. It has handwriting of Satan all over. It is him who turns everything upside-down in God's order.
It is quite obvious that after such statements Jesus Christ never had to address issue of homosexuality. Especially in the Israel, which had Mosaic law for thousands of years It was no-brainer.
St. Paul
St. Paul confronted with immorality in pagan areas, where Christian faith was spreading addressed issue of homosexuality in his letters. The first is in letter to Romans.Romans 27
why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
While most people know this short passages concerning homosexuality, let me put it in whole context, because it is much more interesting. The Saint Paul writes about Greeks, who were intellectually oriented society, the very same characterization is befitting for present society which is very steeped in rationalism. He does not only write about the spread of homosexuality among the Greeks, but also describes the state of society, which led to such thing.
Romans
19 For what can be known about God is perfectly plain to them, since God has made it plain to them:
20 ever since the creation of the world, the invisible existence of God and his everlasting power have been clearly seen by the mind's understanding of created things. And so these people have no excuse:
21 they knew God and yet they did not honour him as God or give thanks to him, but their arguments became futile and their uncomprehending minds were darkened.
22 While they claimed to be wise, in fact they were growing so stupid
23 that they exchanged the glory of the immortal God for an imitation, for the image of a mortal human being, or of birds, or animals, or crawling things.
24 That is why God abandoned them in their inmost cravings to filthy practices of dishonouring their own bodies-
25 because they exchanged God's truth for a lie and have worshipped and served the creature instead of the Creator, who is blessed for ever. Amen.
26 That is why God abandoned them to degrading passions:
27 why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
28 In other words, since they would not consent to acknowledge God, God abandoned them to their unacceptable thoughts and indecent behaviour.
29 And so now they are steeped in all sorts of injustice, rottenness, greed and malice; full of envy, murder, wrangling, treachery and spite,
30 libellers, slanderers, enemies of God, rude, arrogant and boastful, enterprising in evil, rebellious to parents,
31 without brains, honour, love or pity.
32 They are well aware of God's ordinance: that those who behave like this deserve to die -- yet they not only do it, but even applaud others who do the same.
Nobody sane would claim that Saint Paul viewed homosexuality as an alternative to heterosexuality or in any positive way for that matter. Instead he speaks clearly that it is the punishment for abandoning the God (So called post-christian society anyone?) for worldly pleasures and pseudo-intellectual ideas. It is a symptom of large decay in society.
Next condemnation of homosexual sexual life is condemned in the first letter to Corinthians, Chapter 6.
1 Corinthians 6
9 Do you not realise that people who do evil will never inherit the kingdom of God? Make no mistake -- the sexually immoral, idolaters, adulterers, the self-indulgent, sodomites,
10 thieves, misers, drunkards, slanderers and swindlers, none of these will inherit the kingdom of God.
In the first letter to the Timothy there is nothing left to doubt about, that Saint Paul sees homosexuality as immoral and contrary to the teachings of Christianity.
1 Timothy 1
6 Some people have missed the way to these things and turned to empty speculation,
7 trying to be teachers of the Law; but they understand neither the words they use nor the matters about which they make such strong assertions.
8 We are well aware that the Law is good, but only provided it is used legitimately,
9 on the understanding that laws are not framed for people who are upright. On the contrary, they are for criminals and the insubordinate, for the irreligious and the wicked, for the sacrilegious and the godless; they are for people who kill their fathers or mothers and for murderers,
10 for the promiscuous, homosexuals, kidnappers, for liars and for perjurers -- and for everything else that is contrary to the sound teaching
11 that accords with the gospel of the glory of the blessed God, the gospel that was entrusted to me
Conclusion
The sacred scriptures clearly condemn practice of homosexuality per say. It is important to understand that sole purpose of Christian = Catholic faith is salvation of human souls. Only saints will enter the heaven. Practicing homosexuality is one of many possible immoral acts. Do not think for a second that demands of God are somewhat harder on you just because this particular tendency is affecting you. While it might be impossible for a man to "change" sexual orientation for God nothing is impossible.2014/11/30
Moderní zcestné filozofie - díl 3. Multikulturismus, pluralismus a náboženský indeferntismus
Již třetí díl této série, která se zaměřuje na zcestné filozofie slepě akceptované společností, se tentokrát zaměřuje na problematiku pluralismu a jemu přidružených ideologií. Pluralismus se dotýká mnoha specifických oblastí. V tomto článku se zaměřím na oblast poznání pravdy.
Pluralismus je myšlenka, že vedle sebe mohou existovat různé (často protichůdné) myšlenkové směry v harmonii. Obvykle se jedná přímo celé kultury respektive kulty (jinými slovy náboženství). Myšlenka pluralismu není založena na mírumilovné koexistenci, ale přímo vybízí k interakci (dialog) mezi jednotlivými směry. Stejně jako v předchozích dílech je důležité se zamyslet nad nesmyslností této myšlenky a v konečném důsledku nad její škodlivostí.
Pluralismus zcela přehlíží kvalitativní aspekt různých myšlenkových směrů, zda jsou vůbec pravdivé a staví všechny na jednu úroveň. Primitivní pohanské pověry a nesmysly jsou tedy stavěny na roveň křesťanství a jediné pravé víře, která je smysluplná. Navíc se poskytuje prostor kultům a ideologiím, které jsou ve své podstatě často společensky nebezpečné. Tím je ohrožena společnost a jedinec. Jeho život zde a jeho posmrtný úděl, který je primárním bodem zájmu křesťanské víry. Také křesťanství je samo ohroženo, protože jeho členové jsou vystavěni škodlivým ideologickým a kulturním vlivům, proti kterým často nemají obrané mechanismy. Je to jako když evropané přivezli nemoci, proti kterým Američtí domorodci neměli vybudované obrané mechanismy. Obzvláště markantní je to v naší "post-křesťanské společnosti", kde lidé místo tisíciletími prověřeným křesťanství se uchylují k různým pověrám, pohanským kultům z východu a vrací se tak myšlenkově zpátky do temných časů před příchodem křesťanství do střední Evropy.
Plodem pluralismu je multikulturalismus (pluralismus kultur) a náboženský indiferentismus. Náboženský indiferentismus je myšlenka, že všechny náboženské směry mají stejnou hodnotu a vedou k Bohu a nezáleží tedy na přesvědčení daného člověka. Kromě toho že tato idea odporuje rozumnému logickému uvažování, je tato idea také v přímém rozporu s Boží vůli, tak jak je explicitně vyjádřena v písmu svatém z úst vtěleného Boha Ježíše Krista.
(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Téměř všechny myšlenkové směry mají nulovou hodnotu a pouze autentické křesťanství hlásané katolickou církví je jediným kultem, který je pravdivý. Sama Pravda (Ježíš Kristus) se ztotožnila s katolickou církví a mimo ní není pravdy.
Pluralismus zásadním způsobem devalvuje pravdu a staví ji na roveň nepravdy. Protichůdné tvrzení nemůže být také pravdivé. Stejně tak přichází i s iracionální myšlenkou obohacení. Je to logický rozpor, protože jak může idea postavená na lži či na omylu obohatit ideu pravdivou? Zde se také nabízí otázka zda je vůbec možné vyextrahovat nějaké jednotlivosti z kontextu dané kultury. Z pohledu katolické víry je důležité si uvědomit co je plnost pravdy. Duch svatý přináší plnost pravdy do katolické církve a proto nelze najít neznámou pravdu někde zapadlou mimo církev.
Často také lidé chybně zaměňují multikulturalismus s globální dostupností produktů cizích států. Prostými slovy to, že jíte italské špagety a sledujete venezuelskou tele-novelu není multikulturalismus. Když však k indické restauraci v Praze přidáte odporné pohanství Haré Krišna a veškerý kult cizorodých pověr přicházející z vzdálených krajů máte "dobrý" příklad multikulturalismu v praxi.
Pluralismus je také myšlenka volné soutěže těchto směrů. Zde se nabízí prostor k úvaze, zda je dobrý nápad umožnit soutěžit dobrou myšlenku se zlou. Osobně se domnívám, že tento přístup je krátkozraký vzhledem ke slabosti lidí volit zlo před dobrem a díky nekalým praktikám zlého, který nebude hrát v takové soutěži fér.
Právě mírný postoj ke zlým ideologiím vedl v minulosti k mnoha tragédiím, často právě smířlivá dobrá strana ještě ustoupila a tím umožnila zlým ideologiím větší působnost. Pokud chceme proměnit společnost k lepšímu musíme se s těchto věcí poučit a odmítnout tyto falešná "dogmata".
Pluralismus je myšlenka, že vedle sebe mohou existovat různé (často protichůdné) myšlenkové směry v harmonii. Obvykle se jedná přímo celé kultury respektive kulty (jinými slovy náboženství). Myšlenka pluralismu není založena na mírumilovné koexistenci, ale přímo vybízí k interakci (dialog) mezi jednotlivými směry. Stejně jako v předchozích dílech je důležité se zamyslet nad nesmyslností této myšlenky a v konečném důsledku nad její škodlivostí.
Pluralismus zcela přehlíží kvalitativní aspekt různých myšlenkových směrů, zda jsou vůbec pravdivé a staví všechny na jednu úroveň. Primitivní pohanské pověry a nesmysly jsou tedy stavěny na roveň křesťanství a jediné pravé víře, která je smysluplná. Navíc se poskytuje prostor kultům a ideologiím, které jsou ve své podstatě často společensky nebezpečné. Tím je ohrožena společnost a jedinec. Jeho život zde a jeho posmrtný úděl, který je primárním bodem zájmu křesťanské víry. Také křesťanství je samo ohroženo, protože jeho členové jsou vystavěni škodlivým ideologickým a kulturním vlivům, proti kterým často nemají obrané mechanismy. Je to jako když evropané přivezli nemoci, proti kterým Američtí domorodci neměli vybudované obrané mechanismy. Obzvláště markantní je to v naší "post-křesťanské společnosti", kde lidé místo tisíciletími prověřeným křesťanství se uchylují k různým pověrám, pohanským kultům z východu a vrací se tak myšlenkově zpátky do temných časů před příchodem křesťanství do střední Evropy.
Plodem pluralismu je multikulturalismus (pluralismus kultur) a náboženský indiferentismus. Náboženský indiferentismus je myšlenka, že všechny náboženské směry mají stejnou hodnotu a vedou k Bohu a nezáleží tedy na přesvědčení daného člověka. Kromě toho že tato idea odporuje rozumnému logickému uvažování, je tato idea také v přímém rozporu s Boží vůli, tak jak je explicitně vyjádřena v písmu svatém z úst vtěleného Boha Ježíše Krista.
(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Téměř všechny myšlenkové směry mají nulovou hodnotu a pouze autentické křesťanství hlásané katolickou církví je jediným kultem, který je pravdivý. Sama Pravda (Ježíš Kristus) se ztotožnila s katolickou církví a mimo ní není pravdy.
Pluralismus zásadním způsobem devalvuje pravdu a staví ji na roveň nepravdy. Protichůdné tvrzení nemůže být také pravdivé. Stejně tak přichází i s iracionální myšlenkou obohacení. Je to logický rozpor, protože jak může idea postavená na lži či na omylu obohatit ideu pravdivou? Zde se také nabízí otázka zda je vůbec možné vyextrahovat nějaké jednotlivosti z kontextu dané kultury. Z pohledu katolické víry je důležité si uvědomit co je plnost pravdy. Duch svatý přináší plnost pravdy do katolické církve a proto nelze najít neznámou pravdu někde zapadlou mimo církev.
Často také lidé chybně zaměňují multikulturalismus s globální dostupností produktů cizích států. Prostými slovy to, že jíte italské špagety a sledujete venezuelskou tele-novelu není multikulturalismus. Když však k indické restauraci v Praze přidáte odporné pohanství Haré Krišna a veškerý kult cizorodých pověr přicházející z vzdálených krajů máte "dobrý" příklad multikulturalismu v praxi.
Pluralismus je také myšlenka volné soutěže těchto směrů. Zde se nabízí prostor k úvaze, zda je dobrý nápad umožnit soutěžit dobrou myšlenku se zlou. Osobně se domnívám, že tento přístup je krátkozraký vzhledem ke slabosti lidí volit zlo před dobrem a díky nekalým praktikám zlého, který nebude hrát v takové soutěži fér.
Právě mírný postoj ke zlým ideologiím vedl v minulosti k mnoha tragédiím, často právě smířlivá dobrá strana ještě ustoupila a tím umožnila zlým ideologiím větší působnost. Pokud chceme proměnit společnost k lepšímu musíme se s těchto věcí poučit a odmítnout tyto falešná "dogmata".
2014/08/02
Homosexualita, tolerance a jiné sociální inženýrství
Veřejnost se zase pěkně rozhádala. Pokud sledujte aktuální dění na internetu a v médiích nemohli jste si nevšimnout velkého rozruchu kolem "festivalu" homosexuálů v Praze. Tento obsáhlý článek jsem začal psát už před první Prague Pride frustrován mnohými názory, které jsem slyšel nebo četl.
Dobré a zlé relativní nebo objektivní
Když jsem pročítal některé příspěvky na toto téma nemohl jsem si nevzpomenout na svůj oblíbený citát, 400 let starého mistra ze seriálu a manga komiksu Saint Seiya, v japonštině:
Mimochodem je to jeden z důvodu, proč mám tento seriál tak rád. Pro jeho skutečnou myšlenkovou hloubku. Žádné prázdné filozofování, na kterém troskotají mnohé "vážné dramatické" evropské a americké filmy.
老師「バカ者め真の正義はどんなに時が流れてようと不変のものじゃ」
Starý mistr: "Hlupáku (blázne), skutečné dobro/spravedlnost, bez ohledu na to kolik času uplyne, je neměnné."
V seriálu ještě přidává trefný příměr dobra k proudu řeky, že nikdo nemůže změnit její přirozený směr (trvale).
Dobro a zlo nezná pokrok, evoluci, vývoj jsou to přirozeně rozpoznatelné pojmy bez ohledu na společnost. Jsou to univerzální hodnoty, které jsou svojí podstatou metafyzické. O těchto věcech není v pravomoci vlád, komisí, vědců, zájmových skupin, většiny, menšin, ale i jednotlivců rozhodovat.
Křesťané vědí, že tyto hodnoty jsou od Boha stvořitele. Jsou přirozené respektive přirozeným obrazem božím v každém člověku. Katolická teologie hovoří o přirozeném zákonu.
Na druhou stranou je tu hodnotový relativismus, který říká, že neexistuje objektivní (univerzální) dobro a zlo. Vše je relativní, plovoucí, mění si se v čase a prostoru. Avšak tento myšlenkový směr konfrontován s realitou všedních dnů, kdy dříve nebo později je jednotlivec a společnost postavena před volbu ano/ne je stejně nucena vážit dobro a zlo věcí. V takovém případě zastánci této filozofie tvrdí, že měřítkem dobra a zla je člověk sám a nebo společnost.
Myšlenkový relativismus má dva možné důsledky. Tím prvním je, že dobro a zlo neexistuje - jsou to objektivně prázdné pojmy, vytvořené člověkem. Věci prostě jsou (nejsou dobré ani špatné). Druhým vyvozením je "efekt motýlích křídel", kde moje malé subjektivní dobro může způsobit jinému člověku velké subjektivní zlo a naopak.
Toto je pravou příčinou konfliktu, jde o střet těchto dvou protikladných pohledů na svět.
Dle mého názoru je pohled hodnotového relativismu mylný. Myšlenkový relativismus je dle jeho obhájců cestou ke svobodě člověka. Jaké si odpoutání od toho co člověka svazuje (obvykle normy, morální zábrany). Ve skutečnosti toto oproštění nevede ke svobodě jedince, ale k chaosu. Člověk již není svobodný, ale pouze svázaný v závislosti na svých sobeckých tužbách a vášních. Ono očekávané blaho a štěstí se paradoxně nedostaví.
Ale i na celospolečenské úrovni je tento relativismus zhoubný. V pluralitní společnosti jsou různé názory, ideologie a filozofie vedle sebe. Mnohé z těchto ideologii jsou navzájem zcela neslučitelné a nezřídka tvoří výbušnou směs. Jedinou možností, která je dnes aplikována, je tyto názory postupně rozmělnit a nahradit jiným všeobjímajícím světonázorem*. Jestliže však všechny ideologie nahradíte novou (a kterou?), a to lze učinit jen důsledným rozkladem a proměnou všech ostatních na tu jednu, co se stane se svobodou na vlastní názor. Jistě zanikne a to je skutečnost, kterou můžeme pozorovat dnes nejen v EU, ale v celé euroatlantické civilizaci.
V praxi tedy hodnotový relativismus vede do sebe zničující spirály problémů. Protože nic není absolutně dobré a ani zlé, je relativně přijatelné vykonat nějaké to "malé zlo pro velké dobro" společnosti. Toto "malé zlo" se využívalo zejména v totalitních režimech. Protože je nutné dříve nebo později rozhodnout o povaze věci a neexistuje žádné objektivní měřítko, pouze neustále proměnlivé měřítko neexistuje žádný ideál, etalon vypovídající o kvalitě, pak je nezbytné spoléhat na vlastní úsudek, který je vždy neobjektivní a značně nespolehlivý. Člověk snadno podlehne cestě nejmenšího odporu, přestože z dlouhodobého hlediska za ni draze zaplatí.
Stejně tak jako existují axiomy v matematice tak existuje neměnný objektivní hodnotový systém dobra a zla. Třeba zabít druhého člověka bez důvodu je všeobecně považováno za špatné. Přestože lidské ratio (rozum), nezná důvod proč by tomu tak mělo být. Nechci obhajovat nebo nabádat k zabíjení, ale objektivně neexistuje racionální důvod nezabít neznámého člověka bez vyprovokování pro uspokojení vlastní potřeby. Odmyslete polici a takové věci, jste teď v ideálním modelovém světě, kde je to dovoleno. Jde čistě o filozofickou podstatu.
Opět v terminologii katolické teologie toto je praktický příklad přirozeného zákona, ten je objektivně poznatelný a neměnný. Ale pozor přirozený zákon je pouze pod-částí křesťanské tedy katolické morálky. Křesťanské pojetí** světa zde nebudu rozebírat, to je rozsáhlá problematika, výrazně přesahující jeden článek na blogu.
Homosexualita
Jediným odlišným znakem homosexuálních jedinců je jejich sexualita, proto nelze sexualitu a sex vyloučit jak se někdo snaží lživě argumentovat, že homosexualita není jenom sex. Ne, homosexualita je jenom o sexu - erosu. Pokud se odebere sex se stejným pohlavím a zamilovanost do jedince stejného pohlaví zůstane člověk jako kterýkoliv jiný. Je to sama definice homosexuality. Naše společnost je velmi tolerantní k homosexuálům.
Relativismus je natolik zakořeněn ve společnosti, že není schopna odlišit dobro od zla. Místo toho se definuje dobré jako neškodlivé. Ona racionalita, kterou se zaštiťuje moderní společnost, se nechává unášet vlnami emocí homosexuálů stavících se do role obětí. Ukazují prstem na společnost, která jim nechce dovolit každý jejich rozmar. Snaží se přetvořit společnost k obrazu svému tj. zvrácenému obrazu. Homosexuální manželství a rodiny s dětmi (adopce), homosexuální kultura, homosexuální propaganda ve školách. Zatímco západní civilizovaný svět vymírá, budeme řešit problém jak spravedlivě rozdat děti homosexuálům. Je to hořké spojení absurdní komedie s tragédií. Při prosazování svých zájmů se homosexuálové nestydí uchýlit ke lžím a historickému revizionismu. Často přisuzují neprávem homosexualitu historickým osobnostem, které se nemohou bránit sprostým nařčením.
Dnes politická garnitura tvrdě útočí na svobodu vyznání a přesvědčení velké části populace ve prospěch bezvýznamné menšiny. Ať už se podíváme do USA, Kanady, států EU a dalších vyspělých států všude je dekadence společnosti na vzestupu a s tím jak se dostávají k moci uskupení prosazující silný opatrovnický stát v ruku v ruce jde i neustálé stupňování výhod pro homosexuály a legalizování všemožných rádoby práv. Dostáváme se do opačného extrému. Zatímco kdysi byla homosexualita kriminalizovaná. Nyní budou kriminalizováni ti, kdo se postaví proti neoprávněným požadavkům homosexuálů. Například kanadský reportér byl okamžitě propuštěn poté co na svůj soukromý twitter napsal, že skutečné manželství je pouze muž a žena (zde). Takových případů postupně přibývá. Dříve tito lidé byli jenom zesměšnění nálepkou homofobie. Homosexuálové tvrdí, že naše společnost je netolerantní. To ale není pravda. Naše společnost je velmi tolerantní, protože homosexualita není zločinem jako v některých skutečně netolerantních společnostech. Cokoliv nad to už není tolerance, ale přijetí.
Vždy jako první v prosazování všemožných zvráceností jsou arci-lháři, brouci pytlíci a kolaboranti zla, masmédia. Proto už týden před průvodem jsou lidé bombardováni články:
Zatímco funkční manželství muže a ženy zachovává lidský rod a tím i stabilitu společnosti po všech stránkách. Pro křesťanství (katolické) má i spirituální rozměr jako nerozlučný svazek muže a ženy od Boha. Mnozí radikální homosexuálové se netají nepřátelstvím k (tradiční) rodině. Změna definice manželství je prý neškodná a dle jiných naopak přímo žádoucí a prospěšná. Jako vše co homosexuálové požadují, ale jak se říká stokrát nic umořilo osla.
Morální relativisté a pluralitní společnost slaví vítězství. Je to také díky tomu, že většina lidí jsou lidé zcela neteční. Pouze pokud je někdo praští do nosu tak se začnou bránit a zajímat co se to děje. Pro homosexuály to znamená, že v budoucnu s velkou pravděpodobností dostanou adopce do svých homo-svazků. Je to ale vítězství Pyrrhovo. Společnost je v krizi a bude hůře. Jak už jsem řekl, západní společnost vymírá - empirický fakt. Důchodová krize je důsledkem toho. Ekonomická krize v širším smyslu je dalším dílem rozmělněné morálky relativistů. Nechci zde rozebírat všechny příčiny. Civilizace nihilismu (prakticky důsledek liberalismu a volnomyšlenkářství) a hedonismu je neudržitelná. Stejně jako je komunismus utopii tak i pluralitní společnost je utopii. Všichni tito osvícenci nové doby, nejpokrokovější z nejpokrokovějších a vše milující (tolerantní) vymřou. V západním světě zůstanou jenom opravdově tolerantní konzervativní křesťané a nic netolerující muslimové.
* Pokud jste slyšeli o tavícím kotli Evropy, pak to je přesně tento proces.
** Když dva říkají totéž, neznamená to totéž. Dle mého názoru, nejčastější nepochopení křesťanů vyplývá mimo jiné i z odlišného chápání značného množství abstraktních pojmů - pravda, víra, svoboda, láska, atd.
Dobré a zlé relativní nebo objektivní
Když jsem pročítal některé příspěvky na toto téma nemohl jsem si nevzpomenout na svůj oblíbený citát, 400 let starého mistra ze seriálu a manga komiksu Saint Seiya, v japonštině:
Mimochodem je to jeden z důvodu, proč mám tento seriál tak rád. Pro jeho skutečnou myšlenkovou hloubku. Žádné prázdné filozofování, na kterém troskotají mnohé "vážné dramatické" evropské a americké filmy.
老師「バカ者め真の正義はどんなに時が流れてようと不変のものじゃ」
Starý mistr: "Hlupáku (blázne), skutečné dobro/spravedlnost, bez ohledu na to kolik času uplyne, je neměnné."
V seriálu ještě přidává trefný příměr dobra k proudu řeky, že nikdo nemůže změnit její přirozený směr (trvale).
Dobro a zlo nezná pokrok, evoluci, vývoj jsou to přirozeně rozpoznatelné pojmy bez ohledu na společnost. Jsou to univerzální hodnoty, které jsou svojí podstatou metafyzické. O těchto věcech není v pravomoci vlád, komisí, vědců, zájmových skupin, většiny, menšin, ale i jednotlivců rozhodovat.
Křesťané vědí, že tyto hodnoty jsou od Boha stvořitele. Jsou přirozené respektive přirozeným obrazem božím v každém člověku. Katolická teologie hovoří o přirozeném zákonu.
Na druhou stranou je tu hodnotový relativismus, který říká, že neexistuje objektivní (univerzální) dobro a zlo. Vše je relativní, plovoucí, mění si se v čase a prostoru. Avšak tento myšlenkový směr konfrontován s realitou všedních dnů, kdy dříve nebo později je jednotlivec a společnost postavena před volbu ano/ne je stejně nucena vážit dobro a zlo věcí. V takovém případě zastánci této filozofie tvrdí, že měřítkem dobra a zla je člověk sám a nebo společnost.
Myšlenkový relativismus má dva možné důsledky. Tím prvním je, že dobro a zlo neexistuje - jsou to objektivně prázdné pojmy, vytvořené člověkem. Věci prostě jsou (nejsou dobré ani špatné). Druhým vyvozením je "efekt motýlích křídel", kde moje malé subjektivní dobro může způsobit jinému člověku velké subjektivní zlo a naopak.
Toto je pravou příčinou konfliktu, jde o střet těchto dvou protikladných pohledů na svět.
Dle mého názoru je pohled hodnotového relativismu mylný. Myšlenkový relativismus je dle jeho obhájců cestou ke svobodě člověka. Jaké si odpoutání od toho co člověka svazuje (obvykle normy, morální zábrany). Ve skutečnosti toto oproštění nevede ke svobodě jedince, ale k chaosu. Člověk již není svobodný, ale pouze svázaný v závislosti na svých sobeckých tužbách a vášních. Ono očekávané blaho a štěstí se paradoxně nedostaví.
Ale i na celospolečenské úrovni je tento relativismus zhoubný. V pluralitní společnosti jsou různé názory, ideologie a filozofie vedle sebe. Mnohé z těchto ideologii jsou navzájem zcela neslučitelné a nezřídka tvoří výbušnou směs. Jedinou možností, která je dnes aplikována, je tyto názory postupně rozmělnit a nahradit jiným všeobjímajícím světonázorem*. Jestliže však všechny ideologie nahradíte novou (a kterou?), a to lze učinit jen důsledným rozkladem a proměnou všech ostatních na tu jednu, co se stane se svobodou na vlastní názor. Jistě zanikne a to je skutečnost, kterou můžeme pozorovat dnes nejen v EU, ale v celé euroatlantické civilizaci.
V praxi tedy hodnotový relativismus vede do sebe zničující spirály problémů. Protože nic není absolutně dobré a ani zlé, je relativně přijatelné vykonat nějaké to "malé zlo pro velké dobro" společnosti. Toto "malé zlo" se využívalo zejména v totalitních režimech. Protože je nutné dříve nebo později rozhodnout o povaze věci a neexistuje žádné objektivní měřítko, pouze neustále proměnlivé měřítko neexistuje žádný ideál, etalon vypovídající o kvalitě, pak je nezbytné spoléhat na vlastní úsudek, který je vždy neobjektivní a značně nespolehlivý. Člověk snadno podlehne cestě nejmenšího odporu, přestože z dlouhodobého hlediska za ni draze zaplatí.
Stejně tak jako existují axiomy v matematice tak existuje neměnný objektivní hodnotový systém dobra a zla. Třeba zabít druhého člověka bez důvodu je všeobecně považováno za špatné. Přestože lidské ratio (rozum), nezná důvod proč by tomu tak mělo být. Nechci obhajovat nebo nabádat k zabíjení, ale objektivně neexistuje racionální důvod nezabít neznámého člověka bez vyprovokování pro uspokojení vlastní potřeby. Odmyslete polici a takové věci, jste teď v ideálním modelovém světě, kde je to dovoleno. Jde čistě o filozofickou podstatu.
Opět v terminologii katolické teologie toto je praktický příklad přirozeného zákona, ten je objektivně poznatelný a neměnný. Ale pozor přirozený zákon je pouze pod-částí křesťanské tedy katolické morálky. Křesťanské pojetí** světa zde nebudu rozebírat, to je rozsáhlá problematika, výrazně přesahující jeden článek na blogu.
Homosexualita
Jediným odlišným znakem homosexuálních jedinců je jejich sexualita, proto nelze sexualitu a sex vyloučit jak se někdo snaží lživě argumentovat, že homosexualita není jenom sex. Ne, homosexualita je jenom o sexu - erosu. Pokud se odebere sex se stejným pohlavím a zamilovanost do jedince stejného pohlaví zůstane člověk jako kterýkoliv jiný. Je to sama definice homosexuality. Naše společnost je velmi tolerantní k homosexuálům.
Relativismus je natolik zakořeněn ve společnosti, že není schopna odlišit dobro od zla. Místo toho se definuje dobré jako neškodlivé. Ona racionalita, kterou se zaštiťuje moderní společnost, se nechává unášet vlnami emocí homosexuálů stavících se do role obětí. Ukazují prstem na společnost, která jim nechce dovolit každý jejich rozmar. Snaží se přetvořit společnost k obrazu svému tj. zvrácenému obrazu. Homosexuální manželství a rodiny s dětmi (adopce), homosexuální kultura, homosexuální propaganda ve školách. Zatímco západní civilizovaný svět vymírá, budeme řešit problém jak spravedlivě rozdat děti homosexuálům. Je to hořké spojení absurdní komedie s tragédií. Při prosazování svých zájmů se homosexuálové nestydí uchýlit ke lžím a historickému revizionismu. Často přisuzují neprávem homosexualitu historickým osobnostem, které se nemohou bránit sprostým nařčením.
Dnes politická garnitura tvrdě útočí na svobodu vyznání a přesvědčení velké části populace ve prospěch bezvýznamné menšiny. Ať už se podíváme do USA, Kanady, států EU a dalších vyspělých států všude je dekadence společnosti na vzestupu a s tím jak se dostávají k moci uskupení prosazující silný opatrovnický stát v ruku v ruce jde i neustálé stupňování výhod pro homosexuály a legalizování všemožných rádoby práv. Dostáváme se do opačného extrému. Zatímco kdysi byla homosexualita kriminalizovaná. Nyní budou kriminalizováni ti, kdo se postaví proti neoprávněným požadavkům homosexuálů. Například kanadský reportér byl okamžitě propuštěn poté co na svůj soukromý twitter napsal, že skutečné manželství je pouze muž a žena (zde). Takových případů postupně přibývá. Dříve tito lidé byli jenom zesměšnění nálepkou homofobie. Homosexuálové tvrdí, že naše společnost je netolerantní. To ale není pravda. Naše společnost je velmi tolerantní, protože homosexualita není zločinem jako v některých skutečně netolerantních společnostech. Cokoliv nad to už není tolerance, ale přijetí.
Vždy jako první v prosazování všemožných zvráceností jsou arci-lháři, brouci pytlíci a kolaboranti zla, masmédia. Proto už týden před průvodem jsou lidé bombardováni články:
- pár homosexuálních mužů vychovávajících dítě
- o ženě, která opustila manžela a děti, kvůli své lesbické milence
- o zaručené pravdivých informacích de-mystifikujících homosexualitu
Zatímco funkční manželství muže a ženy zachovává lidský rod a tím i stabilitu společnosti po všech stránkách. Pro křesťanství (katolické) má i spirituální rozměr jako nerozlučný svazek muže a ženy od Boha. Mnozí radikální homosexuálové se netají nepřátelstvím k (tradiční) rodině. Změna definice manželství je prý neškodná a dle jiných naopak přímo žádoucí a prospěšná. Jako vše co homosexuálové požadují, ale jak se říká stokrát nic umořilo osla.
Morální relativisté a pluralitní společnost slaví vítězství. Je to také díky tomu, že většina lidí jsou lidé zcela neteční. Pouze pokud je někdo praští do nosu tak se začnou bránit a zajímat co se to děje. Pro homosexuály to znamená, že v budoucnu s velkou pravděpodobností dostanou adopce do svých homo-svazků. Je to ale vítězství Pyrrhovo. Společnost je v krizi a bude hůře. Jak už jsem řekl, západní společnost vymírá - empirický fakt. Důchodová krize je důsledkem toho. Ekonomická krize v širším smyslu je dalším dílem rozmělněné morálky relativistů. Nechci zde rozebírat všechny příčiny. Civilizace nihilismu (prakticky důsledek liberalismu a volnomyšlenkářství) a hedonismu je neudržitelná. Stejně jako je komunismus utopii tak i pluralitní společnost je utopii. Všichni tito osvícenci nové doby, nejpokrokovější z nejpokrokovějších a vše milující (tolerantní) vymřou. V západním světě zůstanou jenom opravdově tolerantní konzervativní křesťané a nic netolerující muslimové.
* Pokud jste slyšeli o tavícím kotli Evropy, pak to je přesně tento proces.
** Když dva říkají totéž, neznamená to totéž. Dle mého názoru, nejčastější nepochopení křesťanů vyplývá mimo jiné i z odlišného chápání značného množství abstraktních pojmů - pravda, víra, svoboda, láska, atd.
2014/06/29
Příběh obrácení - recenze
jeská televize vysílala dokument nebo spíše reality show pod názvem "Příběhy obrácení". Je v něm údajně zachycen život čerstvých konvertitů z několika různých náboženství. V podtitulu "Od Hare Krišny po Islám představí nový dokumentární seriál."
Přestože chápu jak je pro nevěřícího těžké proniknout do problematiky filozofické, teologické a věroučné, nemohu se zbavit negativního dojmu, kterým na mě celá série působí. Autor si neuvědomuje urážku jakou je pro víru katolickou stavět ji na roveň s pohanským Hare krišna, heretickým uskupením SDA (Adventisté), vírou od Satana a jeho proroka Mohameda a v neposlední řadě karikaturou starého Izraele tzv. Judaismem. To ještě můžu přehlédnout, ale problémů je více. Při sledování si nemohu nevšimnout zavádějících či nesprávných informací. Je to možná také tím, že autor dokumentu si zvolil z řady katolíků tělesně a očividně i lehce mentálně postiženého člověka. Navíc jako čerstvý konvertita nemá vybudovanou zbožnost a tím i intelektuální chápání katolické víry, aby mohl reagovat na některé excesy a vyřčené omyly.
Už v prvním dílu zaznělo výrok, který je fakticky nesprávný. Poznámka od mládence, který se chce stát židem. Judaismus je mladší než křesťanství. Tato svérázná odnož vznikla na základě rabínské školy, která byla založena někdy až po dobití Jeruzaléma po Kristu. Jak také ostatně Ježíš předpověděl o Jeruzalému, chrám byl zcela zničen a nikdy nebyl obnoven. Jedná se o tzv. rabínský judaismus, který ale už nemá tolik společného s naplněním Mojžíšova zákona. Kněžský stav, který byl přisouzen výhradně Áronovi a jeho potomkům už prakticky neexistuje. Stejně tak neexistuje chrám, kde by se vykonávali oběti.
V průběhu série postrádám jakoukoliv snahu skutečně osvětlit katolickou víru. Místo toho je divákům předkládána nauka pohanského Hare Krišna. Dokonce sám jejich "Guru" poctí diváky svojí intelektuální velikostí, když prohlásí ústřední bludnou a před více než tisíci-lety vyvrácenou tezí: "hmota je zlo". Člověk není čistě duchovní bytostí. To jsou andělé. Člověk je kombinací ducha a hmoty. Podle křesťanství hmota je dobrá. Bůh stvořil hmotu jako dobrou. To nepřítel Satan zasel símě hříchu do lidského rodu a tím poskvrnil ducha a hmotu člověka. Satan jako nepřítel lidstva a čistě duchovní bytost nenávidí tento aspekt člověka, a proto nenávist hmoty je jedním ze znaků víry založené zlým duchem.
Další okamžik, který vystihuje výraz "face-palm", nastal, když se dívka oblečená do sárí (indický oděv) pokoušela vysvětlit zasvěcování jídla démonům přirovnáním k eucharistii. Ona nebohá dívka samozřejmě nevěděla ani tento termín. Načež se jí jedna žena ze štábu snažila pomoci a použila termín hostie.
Téma eucharistie je obsáhlé a pokud se chcete dozvědět více o eucharistii doporučuji moji sérii o katolické víře. V kontextu tohoto dokumentu je podstatné, že nekrvavá oběť mše svaté, je zcela jiný druh oběti než zasvěcování pokrmů démonu Krišnovi či jiným pohanským "bohům". Docela mě vyděsilo, že ostatní bez okolků snědli pokrmy, které tato dívka zasvětila svému falešnému bohu. Pro křesťana, ale i pro žida, podle Božího zákona je třeba se vyvarovat pokrmů zasvěcených modlám a falešným bohům.
Stejně tak děsivé pro křesťana bylo, když se rituálně pomazávala nějakou barvou, aby ji démon Krišna měl ve své moci. To zavání okultními praktikami.
Paradoxně Hare Krišna mluví o duchovním růstu zatím co upadají do duchovní smrti uctíváním člověka, který není o nic moudřejší než někdo, kdo přečte 2-3 knihy o "New Age" a naučí se pár vět z nich. Nekonečné prozpěvování a recitace manter k ničemu nevede. Člověk roste pouze z milosti Boží. Náš pán Ježíš Kristus to řekl dobře:
Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“
Paradoxně je ona dívka nejpoctivější ve svém přesvědčení jakkoliv je zcestné.
Úsměvným okamžikem byla chvíle, když děvčata Adventisky byla uvnitř katolického kostela. "Já vůbec nevím co to je." Na základě této ignorance, začala vysvětlovat jak toto Bůh nepotřebuje a že by se cítila lépe v modlitebně své komunity. Ta svým vzhledem připomíná více holobyt než katolický chrám, kde je Ježíš fyzicky přítomný v Eucharistii. Není divu, že televizní štáb neměl zájem točit v prostorách, kde není nic pozornosti hodného. Ale bylo mi jich líto, protože jejich falešné a vyprázdněné "křesťanství" je evidentně nijak nenaplňovalo. Ukazuje to slávu katolické víry, kde pilířem víry je Ježíš Kristus - Eucharistie. Tento intimní vztah s Bohem znají jenom katolíci a je to úžasná moc, která doslova křísí člověka z mrtvých po duchovní a fyzické stránce. Je to něco čeho se nedá dosáhnout čtením písma ani jednoduchou modlitbou. Ale zpátky ke katolickému chrámu. Všechna ta nádhera a výzdoba je ke slávě Boží.
V posledním díle je děsivá ukázka démonického klamu jakým lákají do svých spárů lidi příslušníci Hare Krišna. "Rozdáváme přírodní sušenky z indické restaurace." Stejně jako had v ráji začíná lží. Nebohému nešťastníku, který se nechá nachytat neprozradí, že se jedná o pokrmy zasvěcené jejich modlám a jejich požitím se člověk může vystavit působení Satana a padlých andělů. Tedy rada pro všechny: "Sušenky nebrat". Také je dotyčné oběti podstrčena kniha plná mouder typu New Age či jiného pohanství.
This program is from ChurchMilitant.TV
Pokud bych si mohl vybrat, kdo by měl vystoupit v tomto dokumentu (příběh obrácení) jako kněz, pak bych tam pozval otce Jamse Manjackala, protože neznám lepšího kněze.
*The One True Faith - Jediná pravá víra
Přestože chápu jak je pro nevěřícího těžké proniknout do problematiky filozofické, teologické a věroučné, nemohu se zbavit negativního dojmu, kterým na mě celá série působí. Autor si neuvědomuje urážku jakou je pro víru katolickou stavět ji na roveň s pohanským Hare krišna, heretickým uskupením SDA (Adventisté), vírou od Satana a jeho proroka Mohameda a v neposlední řadě karikaturou starého Izraele tzv. Judaismem. To ještě můžu přehlédnout, ale problémů je více. Při sledování si nemohu nevšimnout zavádějících či nesprávných informací. Je to možná také tím, že autor dokumentu si zvolil z řady katolíků tělesně a očividně i lehce mentálně postiženého člověka. Navíc jako čerstvý konvertita nemá vybudovanou zbožnost a tím i intelektuální chápání katolické víry, aby mohl reagovat na některé excesy a vyřčené omyly.
Už v prvním dílu zaznělo výrok, který je fakticky nesprávný. Poznámka od mládence, který se chce stát židem. Judaismus je mladší než křesťanství. Tato svérázná odnož vznikla na základě rabínské školy, která byla založena někdy až po dobití Jeruzaléma po Kristu. Jak také ostatně Ježíš předpověděl o Jeruzalému, chrám byl zcela zničen a nikdy nebyl obnoven. Jedná se o tzv. rabínský judaismus, který ale už nemá tolik společného s naplněním Mojžíšova zákona. Kněžský stav, který byl přisouzen výhradně Áronovi a jeho potomkům už prakticky neexistuje. Stejně tak neexistuje chrám, kde by se vykonávali oběti.
V průběhu série postrádám jakoukoliv snahu skutečně osvětlit katolickou víru. Místo toho je divákům předkládána nauka pohanského Hare Krišna. Dokonce sám jejich "Guru" poctí diváky svojí intelektuální velikostí, když prohlásí ústřední bludnou a před více než tisíci-lety vyvrácenou tezí: "hmota je zlo". Člověk není čistě duchovní bytostí. To jsou andělé. Člověk je kombinací ducha a hmoty. Podle křesťanství hmota je dobrá. Bůh stvořil hmotu jako dobrou. To nepřítel Satan zasel símě hříchu do lidského rodu a tím poskvrnil ducha a hmotu člověka. Satan jako nepřítel lidstva a čistě duchovní bytost nenávidí tento aspekt člověka, a proto nenávist hmoty je jedním ze znaků víry založené zlým duchem.
Další okamžik, který vystihuje výraz "face-palm", nastal, když se dívka oblečená do sárí (indický oděv) pokoušela vysvětlit zasvěcování jídla démonům přirovnáním k eucharistii. Ona nebohá dívka samozřejmě nevěděla ani tento termín. Načež se jí jedna žena ze štábu snažila pomoci a použila termín hostie.
Téma eucharistie je obsáhlé a pokud se chcete dozvědět více o eucharistii doporučuji moji sérii o katolické víře. V kontextu tohoto dokumentu je podstatné, že nekrvavá oběť mše svaté, je zcela jiný druh oběti než zasvěcování pokrmů démonu Krišnovi či jiným pohanským "bohům". Docela mě vyděsilo, že ostatní bez okolků snědli pokrmy, které tato dívka zasvětila svému falešnému bohu. Pro křesťana, ale i pro žida, podle Božího zákona je třeba se vyvarovat pokrmů zasvěcených modlám a falešným bohům.
Stejně tak děsivé pro křesťana bylo, když se rituálně pomazávala nějakou barvou, aby ji démon Krišna měl ve své moci. To zavání okultními praktikami.
Paradoxně Hare Krišna mluví o duchovním růstu zatím co upadají do duchovní smrti uctíváním člověka, který není o nic moudřejší než někdo, kdo přečte 2-3 knihy o "New Age" a naučí se pár vět z nich. Nekonečné prozpěvování a recitace manter k ničemu nevede. Člověk roste pouze z milosti Boží. Náš pán Ježíš Kristus to řekl dobře:
Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“
Paradoxně je ona dívka nejpoctivější ve svém přesvědčení jakkoliv je zcestné.
Úsměvným okamžikem byla chvíle, když děvčata Adventisky byla uvnitř katolického kostela. "Já vůbec nevím co to je." Na základě této ignorance, začala vysvětlovat jak toto Bůh nepotřebuje a že by se cítila lépe v modlitebně své komunity. Ta svým vzhledem připomíná více holobyt než katolický chrám, kde je Ježíš fyzicky přítomný v Eucharistii. Není divu, že televizní štáb neměl zájem točit v prostorách, kde není nic pozornosti hodného. Ale bylo mi jich líto, protože jejich falešné a vyprázdněné "křesťanství" je evidentně nijak nenaplňovalo. Ukazuje to slávu katolické víry, kde pilířem víry je Ježíš Kristus - Eucharistie. Tento intimní vztah s Bohem znají jenom katolíci a je to úžasná moc, která doslova křísí člověka z mrtvých po duchovní a fyzické stránce. Je to něco čeho se nedá dosáhnout čtením písma ani jednoduchou modlitbou. Ale zpátky ke katolickému chrámu. Všechna ta nádhera a výzdoba je ke slávě Boží.
V posledním díle je děsivá ukázka démonického klamu jakým lákají do svých spárů lidi příslušníci Hare Krišna. "Rozdáváme přírodní sušenky z indické restaurace." Stejně jako had v ráji začíná lží. Nebohému nešťastníku, který se nechá nachytat neprozradí, že se jedná o pokrmy zasvěcené jejich modlám a jejich požitím se člověk může vystavit působení Satana a padlých andělů. Tedy rada pro všechny: "Sušenky nebrat". Také je dotyčné oběti podstrčena kniha plná mouder typu New Age či jiného pohanství.
Shrnutí
Program by se dal zhodnotit jako podivná reality show s nejasným poselstvím. Nejvíce se z něj člověk dozvěděl o Hare Krišna - pohanství. O Islámu už vůbec nic, protože muslimka vycouvala hned po první epizodě. Je zajímavé, že za celou dobu pořadu nepromluvil na kameru nějaký katolický kněz. Guru, rabín i pastor adventistů dostali prostor.Lepší alternativy
Pokud se chcete něco dozvědět skutečně hodnotného a relevantního o katolické víře pak doporučuji pro ne-angličtináře katechismus kardinála Tomáška, který je hodně jednoduchý, věcný a dostupný na internetu. Pro angličtináře silně doporučuji shlédnout všechny díly skvělé série "The One True Faith"* a zde přikládám jeden díl, který osvětluje nesmyslnost principu "Sola Scriptura" srozumitelnou formou. To je díl, který by měli povinně sledovat všichni protestanti, kam SDA patří. Spousta dalších skvělých materiálů a pořadů je k nalezení na katolické internetové televizi ChurchMilitant.tv, kterou doporučuji všem k prohloubení znalostí o křesťanství = katolické víře.This program is from ChurchMilitant.TV
Pokud bych si mohl vybrat, kdo by měl vystoupit v tomto dokumentu (příběh obrácení) jako kněz, pak bych tam pozval otce Jamse Manjackala, protože neznám lepšího kněze.
*The One True Faith - Jediná pravá víra
2013/12/28
Moderní zcestné filozofie - díl 2. Liberalismus
V druhém díle moderních zcestných filozofií se zaměřím na liberalismus. Stejně jako všechny zcestné filozofie současnosti jsou myšlenky liberalismu velice rozšířeny a málokdo se pozastaví nad jejich iracionalitou a škodlivostí.
Liberalismus se zaštiťuje ideou svobody, ale překroucené do podoby anarchie ve které staví jedince jako výsostnou autoritu. Není překvapením, že liberalismus v současné podobě má svoje kořeny v osvícenství. Osvícenství bylo dobou pýchy a nadutosti intelektuálních elit. Přestože dnes se primitivní úvahy těchto intelektuálů jeví směšně, stále existuje mnoho lidí, kteří tyto zjednodušené a vyvrácené představy o fungování světa berou vážně a snaží se je uplatnit v politice.
Prvním filozofickým omylem liberalismu je idea svobody jako nejdůležitější hodnoty. Existuje vyšší hodnota než je svoboda a to je pravda. Pravda je vyšší hodnotou nad svobodou. Historie to dokazuje. Celá řada lidí se raději vzdala svobody ve jménu pravdy a pro pravdu trpěla. Pokud někdo žije ve lži a je obklopen lží pak je mu svoboda k ničemu, protože se nemůže správně rozhodnout. Proto je také západní společnost odsouzena k zániku, protože v ní není pravdy a v konečném důsledku ztratí i svobodu, která vychází z pravdy. Kde není pravda není ani svoboda. To je ostatně vidět na USA v současnosti kdy vláda stahuje smyčku náboženské svobody a svobody obecně.
Na tomto místě je potřeba říct, že ztělesněním pravdy pro křesťana je osoba Ježíše Krista.
(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Bez této pravdy, kterou označují křesťané jako pravdu s velkým P, není svobody a zejména svobody od hříchu. Člověk je vystaven svým pudům a stává se karikaturou člověka, zrůdou odsouzenou k věčnému pachtění se za jeho další dávkou (tím nemyslím apriori psychotropní látky) a nesprávné pojetí svobody liberalismu jako "dělej si co chceš, dokud to neškodí druhému" vede člověka k sebe zničení. Protože liberál věří v svobodu, která končí tam kde začíná svoboda druhého, vůbec se ale neptá po smyslu svobody jako takové. Svoboda sama o sobě není cílem a ani nepřináší štěstí, po kterém každý člověk touží. Svoboda je pouze milostí Boží ke zvýšení štěstí člověka. Člověk je šťastnější, protože přijímá pravdu Boží ze své vlastní vůle.
Prvním problémem liberalismu je sebe-destrukce jedince, který ignoruje nejvyšší hodnotu pravdu. Druhým problémem je přihlížení této sebe-destrukce u ostatních. Liberál se nezajímá o blaho druhého člověka, protože automaticky a nesprávně předpokládá, že štěstí dosahuje jeho druh prostřednictvím svobody výlučně a vždy. Proto bude přihlížet dobrovolné sebe destrukci druhého, i třeba přestože je si vědom o nesprávnosti rozhodnutí druhého člověka. Namísto aby učinil vše pro záchranu druhého člověka před zkázou i třeba porušením jeho svobody, protože pravda stojí na svobodou, ponechá druhého napospas omylu. Speciálně pro křesťany tento fakt potvrzuje i písmo svaté, kde Bůh klade zodpovědnost za hřích i na člověka, který neudělal vše co mohl, aby druhého zachránil od hříchu respektive neupozornil ho na pravdu, která se pojí s jeho rozhodnutím. Liberál proto bude přihlížet jak se jeho bližní dobrovolně vydá cestou k propasti a neúčinní nic pro jeho záchranu. Bude lhostejný, protože jeho se to netýká a nic mu do toho není.
Právě proto liberální přístup k právům lidí je zničující pro jednotlivce a v součtu pro celou společnost. Zde je potřeba z zdůraznit, že právo existuje pouze v rámci přirozenosti věcí a tudíž nelze všelijaký rozmar prezentovat jako právo.
Patrně pro někoho vyvstane otázka co je pravda? Což se vracíme k otázce, kterou již dávno položil Pilát Ježíši, který odpověděl: (Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Víra v tuto pravdu nikoho nezklamala již po více než dva tisíce let.
Liberalismus se zaštiťuje ideou svobody, ale překroucené do podoby anarchie ve které staví jedince jako výsostnou autoritu. Není překvapením, že liberalismus v současné podobě má svoje kořeny v osvícenství. Osvícenství bylo dobou pýchy a nadutosti intelektuálních elit. Přestože dnes se primitivní úvahy těchto intelektuálů jeví směšně, stále existuje mnoho lidí, kteří tyto zjednodušené a vyvrácené představy o fungování světa berou vážně a snaží se je uplatnit v politice.
Prvním filozofickým omylem liberalismu je idea svobody jako nejdůležitější hodnoty. Existuje vyšší hodnota než je svoboda a to je pravda. Pravda je vyšší hodnotou nad svobodou. Historie to dokazuje. Celá řada lidí se raději vzdala svobody ve jménu pravdy a pro pravdu trpěla. Pokud někdo žije ve lži a je obklopen lží pak je mu svoboda k ničemu, protože se nemůže správně rozhodnout. Proto je také západní společnost odsouzena k zániku, protože v ní není pravdy a v konečném důsledku ztratí i svobodu, která vychází z pravdy. Kde není pravda není ani svoboda. To je ostatně vidět na USA v současnosti kdy vláda stahuje smyčku náboženské svobody a svobody obecně.
Na tomto místě je potřeba říct, že ztělesněním pravdy pro křesťana je osoba Ježíše Krista.
(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Bez této pravdy, kterou označují křesťané jako pravdu s velkým P, není svobody a zejména svobody od hříchu. Člověk je vystaven svým pudům a stává se karikaturou člověka, zrůdou odsouzenou k věčnému pachtění se za jeho další dávkou (tím nemyslím apriori psychotropní látky) a nesprávné pojetí svobody liberalismu jako "dělej si co chceš, dokud to neškodí druhému" vede člověka k sebe zničení. Protože liberál věří v svobodu, která končí tam kde začíná svoboda druhého, vůbec se ale neptá po smyslu svobody jako takové. Svoboda sama o sobě není cílem a ani nepřináší štěstí, po kterém každý člověk touží. Svoboda je pouze milostí Boží ke zvýšení štěstí člověka. Člověk je šťastnější, protože přijímá pravdu Boží ze své vlastní vůle.
Prvním problémem liberalismu je sebe-destrukce jedince, který ignoruje nejvyšší hodnotu pravdu. Druhým problémem je přihlížení této sebe-destrukce u ostatních. Liberál se nezajímá o blaho druhého člověka, protože automaticky a nesprávně předpokládá, že štěstí dosahuje jeho druh prostřednictvím svobody výlučně a vždy. Proto bude přihlížet dobrovolné sebe destrukci druhého, i třeba přestože je si vědom o nesprávnosti rozhodnutí druhého člověka. Namísto aby učinil vše pro záchranu druhého člověka před zkázou i třeba porušením jeho svobody, protože pravda stojí na svobodou, ponechá druhého napospas omylu. Speciálně pro křesťany tento fakt potvrzuje i písmo svaté, kde Bůh klade zodpovědnost za hřích i na člověka, který neudělal vše co mohl, aby druhého zachránil od hříchu respektive neupozornil ho na pravdu, která se pojí s jeho rozhodnutím. Liberál proto bude přihlížet jak se jeho bližní dobrovolně vydá cestou k propasti a neúčinní nic pro jeho záchranu. Bude lhostejný, protože jeho se to netýká a nic mu do toho není.
Právě proto liberální přístup k právům lidí je zničující pro jednotlivce a v součtu pro celou společnost. Zde je potřeba z zdůraznit, že právo existuje pouze v rámci přirozenosti věcí a tudíž nelze všelijaký rozmar prezentovat jako právo.
Patrně pro někoho vyvstane otázka co je pravda? Což se vracíme k otázce, kterou již dávno položil Pilát Ježíši, který odpověděl: (Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Víra v tuto pravdu nikoho nezklamala již po více než dva tisíce let.
2013/12/24
Katolická církev a víra 3
Tento díl se bude hlouběji zabývat tím co je církev. Respektive jak církev vnímá sama sebe. Je to zcela zásadní problematika, protože je klíčová k pochopení některých ústředních tezí křesťanství.
„Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: ,Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.‘ Já jsem se zeptal: ,Kdo jsi, Pane?‘ A Pán řekl: ,Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mně dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.‘“ (Sk 26,13–18)
Saul pronásledoval církev a zabíjel křesťany. V tomto zjevení Ježíš Kristus se ztotožňuje s církví. Neříká proč pronásleduješ církev, a nebo křesťany, ale říká "proč pronásleduješ mě?"
Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás. Jan 20, 21
V této jednoduché větě je zřetelné toto mystérium, které jednoduše vyjadřuje co je církev a jaké je její poslání. Církev je pokračovatelkou Ježíše a je jeho fyzickou přítomností ve světě, protože Kristus je stále přítomen v církvi a v každém věřícím.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jan 6, 56
Tento důležitý verš opět vystihuje přítomnost Krista v církvi. Pokud věřící naplňují tato slova, příjímáním konsekrovaného chleba a vína - Eucharistie - během mše svaté, pak je prostřednictvím nich Kristus fyzicky přítomný ve světě a dohromady v jeho církvi, která je jako vinný kmen a její členové jako ratolesti, tvoří mystické tělo Kristovo. Kde každá živá část zároveň obsahuje celek.
Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! Mt 28, 20
Ježíš Kristus takto naplňuje svůj slib. Ježíš s nám nejen v duchu, ale i fyzicky přítomný ve světě. Jednak prostřednictvím církve jako mystického těla Kristova a v Eucharistii.
Jestliže katolická církev přináší duchovní a fyzickou přítomnost Ježíše Krista jako jediná na světě, pak není žádná jiná církev či náboženské uskupení, která by mohla vést ke spáse. Přestože Bůh není omezen katolickou církví, on sám si přeje, aby všichni byli členy mystického těla Kristova. Zde je potřeba zdůraznit, že církev a mystické tělo je katolická církev - přesněji ti co jsou v tzv. milosti posvěcující. Je to fyzické uskupení. Není to žádný neviditelný duchovní kolektiv jak se mylně domnívají někteří protestanti. Protože sám Ježíš Kristus podmiňuje podíl na věčném životě přijímáním eucharistie nelze být křesťanem mimo církev. Tvrzení, že k pravé víře nepotřebuje člověk církev je zásadní omyl mnoha lidí. Odmítnout církev znamená odmítnout Krista. Útočit na církev znamená útočit na Krista.
Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Mat 5,14
A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Mat 5,15
Tato slova přímo z úst Ježíše Krista jsou zcela v protikladu s pojetím víry jako soukromé záležitosti. Je to svaté poslání církve poučovat lidstvo a bojovat proti zlu ve společnosti bez ohledu na vyznaní ostatních. Církev je proto trnem v oku všech, co si libují ve špatnosti, neřesti a všemu zlu v temnotách. Proto od lidí žijících v hříchu lze pozorovat až násilné výpady proti církvi a některé jakoby posedl sám Satan, jenom při vyřčení slov nějak souvisejících z církví a vírou je toto naplňuje hnusem a velkým hněvem.
Ještě jednou zpátky k úvodním citátu z písma k poslání církve. Hlavním posláním církve je, stejné poslání jako pána Ježíše, spása duší. Jednoduše řečeno, aby se lidé dostali do nebe. K tomu úkolu ji byla svěřena veškerá potřebná autorita a prostředky - svátosti. Využití těchto prostředků je naprosto nezbytné k dosažení spásy. Přestože k uvědomění si existence Boha nepotřebujete církev, ke spáse ano.
Pokud jste pozorně dočetli až sem, tak teď už víte proč ten, kdo považuje církev za spolek zahrádkářů, firmu a nebo nástroj k ovládání lidí je ve velkém omylu. Všechny tyto věci odhalují krásu církve a velikost Božské prozřetelnosti, která má tu moc použít i takovéhoto prostředku tvořeného lidmi.
This program is from ChurchMilitant.TV
* Ti co nechápou nebo neznají co je církev vítězná mylně považují úctu ke světcům za modloslužbu nebo polyteismus. Světci jsou hrdinové víry, protože projevili velkou víru inspirující ostatní členy církve bojující a inspirují je nadále. Světci jsou stále živi a přimlouvají se za své bratry v církvi bojující stejně jako zde na zemi.
Mystické tělo Kristovo
Nejlepší a nejpřesnější vyjádření toho co je církev přináší svatý Pavel, který hovoří o mystickém těle Kristovu. Svatý Pavel byl horlivým židem, který se snažil násilnou cestou zastavit první křesťany. Ale pak se stalo něco co zcela převrátilo jeho život:„Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: ,Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.‘ Já jsem se zeptal: ,Kdo jsi, Pane?‘ A Pán řekl: ,Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mně dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.‘“ (Sk 26,13–18)
Saul pronásledoval církev a zabíjel křesťany. V tomto zjevení Ježíš Kristus se ztotožňuje s církví. Neříká proč pronásleduješ církev, a nebo křesťany, ale říká "proč pronásleduješ mě?"
Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás. Jan 20, 21
V této jednoduché větě je zřetelné toto mystérium, které jednoduše vyjadřuje co je církev a jaké je její poslání. Církev je pokračovatelkou Ježíše a je jeho fyzickou přítomností ve světě, protože Kristus je stále přítomen v církvi a v každém věřícím.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jan 6, 56
Tento důležitý verš opět vystihuje přítomnost Krista v církvi. Pokud věřící naplňují tato slova, příjímáním konsekrovaného chleba a vína - Eucharistie - během mše svaté, pak je prostřednictvím nich Kristus fyzicky přítomný ve světě a dohromady v jeho církvi, která je jako vinný kmen a její členové jako ratolesti, tvoří mystické tělo Kristovo. Kde každá živá část zároveň obsahuje celek.
Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! Mt 28, 20
Ježíš Kristus takto naplňuje svůj slib. Ježíš s nám nejen v duchu, ale i fyzicky přítomný ve světě. Jednak prostřednictvím církve jako mystického těla Kristova a v Eucharistii.
 |
| Zdobený oltář se svatostánkem - místo, kde je uložena Eucharistie |
Církev viditelná a neviditelná
Dalším důležitým pohledem na církev, který lidé obvykle neznají, je, že církev není jenom papež, klérus, řády a 1,8 miliardy věřících. To je pouze jedna třetina církve, respektive jedna ze tří částí na něž lze myšlenkově členy církve rozdělit. |
| Logické rozdělení církve |
Církev vítězná
Církev vítězná je označení pro členy církve, kteří zemřeli ve stavu milosti posvěcující tj. ve stavu čisté duše a mohli vstoupit do ráje. Po smrti samozřejmě nepřestávají být členy církve. Členům církve, o který se ví, že dosáhli spásy, se říká světci. Označení vítězná je z toho důvodu, že dosáhli vítězství - hlavního cíle a smyslu života - věčný život v blaženosti u Boha. Protože členové církve vítězné jsou stále součástí mystického těla, jsou stále živí s celou církví a přimlouvají* se u Boha za ostatní členy církve, kteří ještě stále nedosáhli spásy.Církev trpcí
Toto označení je pro členy církve, kteří již zemřeli, ale jejich duše nebyli dostatečně čisté a musí projít očistcem než budou moci rozšířit řady církve vítězné. Za ně se pak přimlouvají věřící z církve bojující a získávají pro ně zkrácení doby pobytu v očistci.Církev bojující
Někteří také používají označení putující. Ale já osobně preferuji označení bojující (Church Militant), protože to více vystihuje druh života členů církve uvnitř této části církve. Do této části patří právě všichni členové církve zde na zemi. Tato část církve svádí boj se zlem na světě. Jedná se o duchovní boj, i když někteří věřící jsou fyzicky pronásledování a likvidováni v některých částech světa. Boj začíná především v každém člověku, který usiluje dosažení svatostí a konečného cíle spásy. To vyžaduje velké úsilí, protože právě zde na tomto světě se rozhoduje o věčnosti a nic není rozhodnuto.Katolická církev je svatá
Katolická církev chápe sama sebe jako svatou. Je to logické pokud se zváží to co jsem již řekl. Není to pro svatost ani zásluhy jejích členů, ale pro svatost Ježíše Krista, toho který ji oživuje a posvěcuje.Mimo církev není spása
Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jan 14, 6Jestliže katolická církev přináší duchovní a fyzickou přítomnost Ježíše Krista jako jediná na světě, pak není žádná jiná církev či náboženské uskupení, která by mohla vést ke spáse. Přestože Bůh není omezen katolickou církví, on sám si přeje, aby všichni byli členy mystického těla Kristova. Zde je potřeba zdůraznit, že církev a mystické tělo je katolická církev - přesněji ti co jsou v tzv. milosti posvěcující. Je to fyzické uskupení. Není to žádný neviditelný duchovní kolektiv jak se mylně domnívají někteří protestanti. Protože sám Ježíš Kristus podmiňuje podíl na věčném životě přijímáním eucharistie nelze být křesťanem mimo církev. Tvrzení, že k pravé víře nepotřebuje člověk církev je zásadní omyl mnoha lidí. Odmítnout církev znamená odmítnout Krista. Útočit na církev znamená útočit na Krista.
Poslání církve
Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás. Jan 20, 21Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Mat 5,14
A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Mat 5,15
Tato slova přímo z úst Ježíše Krista jsou zcela v protikladu s pojetím víry jako soukromé záležitosti. Je to svaté poslání církve poučovat lidstvo a bojovat proti zlu ve společnosti bez ohledu na vyznaní ostatních. Církev je proto trnem v oku všech, co si libují ve špatnosti, neřesti a všemu zlu v temnotách. Proto od lidí žijících v hříchu lze pozorovat až násilné výpady proti církvi a některé jakoby posedl sám Satan, jenom při vyřčení slov nějak souvisejících z církví a vírou je toto naplňuje hnusem a velkým hněvem.
Ještě jednou zpátky k úvodním citátu z písma k poslání církve. Hlavním posláním církve je, stejné poslání jako pána Ježíše, spása duší. Jednoduše řečeno, aby se lidé dostali do nebe. K tomu úkolu ji byla svěřena veškerá potřebná autorita a prostředky - svátosti. Využití těchto prostředků je naprosto nezbytné k dosažení spásy. Přestože k uvědomění si existence Boha nepotřebujete církev, ke spáse ano.
Pokud jste pozorně dočetli až sem, tak teď už víte proč ten, kdo považuje církev za spolek zahrádkářů, firmu a nebo nástroj k ovládání lidí je ve velkém omylu. Všechny tyto věci odhalují krásu církve a velikost Božské prozřetelnosti, která má tu moc použít i takovéhoto prostředku tvořeného lidmi.
The One True Faith - Katolická církev včera, dnes a navždy stejná (Anglicky)
This program is from ChurchMilitant.TV
* Ti co nechápou nebo neznají co je církev vítězná mylně považují úctu ke světcům za modloslužbu nebo polyteismus. Světci jsou hrdinové víry, protože projevili velkou víru inspirující ostatní členy církve bojující a inspirují je nadále. Světci jsou stále živi a přimlouvají se za své bratry v církvi bojující stejně jako zde na zemi.
2013/06/08
Moderní zcestné filozofie - díl 1. Sekularismus
Jednou z velmi rozšířených ideí je filozofie sekularismu. Chci se na tuto filozofii nebo přesněji ideologii zaměřit jednak pro její škodlivost a aktuálnost, protože tento princip je více či méně aplikován ve všech západních státech.
George Jacob Holyoake:
Secularism is not an argument against Christianity, it is one independent of it. It does not question the pretensions of Christianity; it advances others. Secularism does not say there is no light or guidance elsewhere, but maintains that there is light and guidance in secular truth, whose conditions and sanctions exist independently, and act forever. Secular knowledge is manifestly that kind of knowledge which is founded in this life, which relates to the conduct of this life, conduces to the welfare of this life, and is capable of being tested by the experience of this life.
Nyní si podrobně rozebereme celé toto prohlášení.
Sekularismus není argumentem proti křesťanství, je to argument na něj nezávislý.
Už první věta obsahuje omyl, protože neexistuje nic co by nepodléhalo Boží vládě.
(Sekularismus) Nezpochybňuje výmysly křesťanství, ale podporuje jiné.
V druhé větě popírá autor přímo první, když se vymezuje vůči křesťanství a nazývá je výmyslem. Navíc díky jeho mizerné stylistice věty říká, že podporuje jiné výmysly.
Sekularismus neříká, že není světlo nebo vedení jinde, ale zastává, že světlo a vedení je v sekulárních pravdách, jejichž podmínky a postihy existují nezávisle a jednají navždy.
V této větě definuje jakési sekulární pravdy velmi vágním způsobem a nejsou podepřeny ničím. Kde se tyto pravdy vzali a kdo je určuje a hlavně kdo zaručuje jejich věčnou platnost.
Sekulární poznání je očividně ten druh poznání, který lze nalézt v tomto životě, který se vztahuje na vedení tohoto života a vede k blahobytu v tomto životě a je možné ho testovat zkušeností tohoto života.
To je poznání ryze materialistické nenáboženské, bezbožné tj. ateistické. Pokud si spojíme dvě a dvě, vidíme jakési věčné pravdy založené na tomto světě (matérii) což jsou klíčové teze ateismu.
Není tedy překvapením že největšími obhájci a hlasateli sekularismu jsou právě ateisté.
K faktu, že sekularismus je ideologií, která ustanovuje ateismus jako náboženství veřejných institucí lze dojít i z principů a tezí současného sekularismu.
Společnost (ateisté/sekularisté) vytlačuje náboženství z veřejné prostoru a nahrazují ho náboženským vakuem. Pokud tedy není ve veřejném prostoru žádné náboženství stává se veřejný prostor absencí víry tj. ateistickým prostorem. Absence víry je definice ateismu, kterou sami ateisté používají.
Největší lží, kterou mnoho příslušníků církví/náboženství přijalo je, že sekularismus je pro ně prospěšný. Je to psychologický trik apelující na absolutní svobodu. Trik spočívá v tom, že lidé nesprávně předpokládají, že odstranění sekularismu vede k teokracii. Tento předpoklad má další rozměr a to je falešná ochrana před statusem druhořadého občana, kterému je odebrána svoboda přesvědčení. Jsou tedy postaveni před volbu mezi dvěma zly, u nichž předpokládají, že sekularismus je menším zlem.
Ještě je potřeba zmínit a také zdůraznit, že sekularismus je některými představiteli katolické církve mylně zaměňován za oddělení církevní hierarchie od státní.
Ve skutečnosti sekularismus nechrání společnost před rozdělením na vládnoucí ideologickou skupinu a podřízenou ideologickou skupinu, naopak ze své podstaty vytváří rozdělení občanů před zákonem na společensky privilegované a společensky podřízené. Je to právě zablokování a systematické potírání veškerých projevů víry a naopak prosazování náboženského vakua na veřejnosti a ve společnosti, které podporuje jedno přesvědčení a dává mu roli řídit a směřovat veřejný život a zároveň zakazuje to stejné všem ostatním přesvědčením. Nenáboženské přesvědčení (ateismus) je tedy určující a povolený ve veřejném prostoru a naopak všem náboženským přesvědčením je vyhrazen velmi úzký osobní a neveřejný prostor. Tento úzký prostor je zatím "chráněn" samotným sekularismem, ale již principiálně je to status druhořadé kategorie. Tato "ochrana" ale může být kdykoliv zrušena, pokud se sekularismus radikalizuje. Tato "ochrana" v mírném pojetí sekularismu je spíše ochranným mechanismem vládnoucí ideologie sekularismu před jiným přesvědčením, pokud se pozdvihne vlna odporu z řad občanů druhé kategorie.
Je několik důvodů proč se myšlenka sekularismu stále drží. Prvním důvodem je, že slouží jako nástroj k ustanovení ateismu jako státního náboženství. Druhým důvodem je, že sekularismus podporuje další ideologie podporující uvolněnou morálku. To umožňuje lidem dávat průchod svým nejnižším pudům a zároveň tyto materialistické požitky legalizovat v zákonech a ve společenském smýšlení. To je hlavní a skutečná motivace pro vznik sekularismu. Ustanovení ateistického morálního systému do veřejného života.
Sekulární státy mají zakotveny mechanismy inkvizice, která řeší přestupky proti sekularismu respektive ateismu. Každý kdo se prohřeší proti této ideologii je pak společensky zlikvidován díky těmto obraným mechanismům.
Každý inteligentní a poctivý člověk musí sekularismus odmítnout, už jen pro jeho vratkou konstrukci a zjevné logické rozpory. Pro historické zkušenosti se sekularismem a zvěrstva, která byla důsledkem věrné aplikace sekulárních principů, je potřeba sekularismus zařadit k ideologiím jako je nacismus a komunismus.
Pokud nebude současný trend změněn, v budoucnosti se bude v západních státech napětí mezi sekularismem (maskovaným ateismem) a náboženstvími vyostřovat. Obě strany se budou radikalizovat. To může vést k násilnostem a dokonce až k občanské válce.
Základní principy a teze
Sekularismus ve své čistokrevné podobě je nástroj k odstranění křesťanských principů z politiky a veřejného života. V tomto směru se vyhranil jeden z průkopníků sekularismu britský novinář a spisovatel George Jacob Holyoake (1817-1906), který dal dohromady termín sekularismus. Někteří ateističtí intelektuálové se uchylují k argumentaci, že sekularismus vznikl v křesťanském zázemí, aby zabránil sporům mezi různými křesťanskými vyznáními. I kdyby to byla pravda, o čemž silně pochybuji, nic to nemění na faktu, že už v době Gorge Holyoake se sekularismus vyhranil výslovně proti křesťanství. Zvýrazněná část citátu značí větu ve které označil křesťanství za plné výmyslů.George Jacob Holyoake:
Secularism is not an argument against Christianity, it is one independent of it. It does not question the pretensions of Christianity; it advances others. Secularism does not say there is no light or guidance elsewhere, but maintains that there is light and guidance in secular truth, whose conditions and sanctions exist independently, and act forever. Secular knowledge is manifestly that kind of knowledge which is founded in this life, which relates to the conduct of this life, conduces to the welfare of this life, and is capable of being tested by the experience of this life.
Nyní si podrobně rozebereme celé toto prohlášení.
Sekularismus není argumentem proti křesťanství, je to argument na něj nezávislý.
Už první věta obsahuje omyl, protože neexistuje nic co by nepodléhalo Boží vládě.
(Sekularismus) Nezpochybňuje výmysly křesťanství, ale podporuje jiné.
V druhé větě popírá autor přímo první, když se vymezuje vůči křesťanství a nazývá je výmyslem. Navíc díky jeho mizerné stylistice věty říká, že podporuje jiné výmysly.
Sekularismus neříká, že není světlo nebo vedení jinde, ale zastává, že světlo a vedení je v sekulárních pravdách, jejichž podmínky a postihy existují nezávisle a jednají navždy.
V této větě definuje jakési sekulární pravdy velmi vágním způsobem a nejsou podepřeny ničím. Kde se tyto pravdy vzali a kdo je určuje a hlavně kdo zaručuje jejich věčnou platnost.
Sekulární poznání je očividně ten druh poznání, který lze nalézt v tomto životě, který se vztahuje na vedení tohoto života a vede k blahobytu v tomto životě a je možné ho testovat zkušeností tohoto života.
To je poznání ryze materialistické nenáboženské, bezbožné tj. ateistické. Pokud si spojíme dvě a dvě, vidíme jakési věčné pravdy založené na tomto světě (matérii) což jsou klíčové teze ateismu.
Není tedy překvapením že největšími obhájci a hlasateli sekularismu jsou právě ateisté.
K faktu, že sekularismus je ideologií, která ustanovuje ateismus jako náboženství veřejných institucí lze dojít i z principů a tezí současného sekularismu.
Sekularismus v současném světě
Sekularismus stále přežívá, přestože ve své čistokrevné podobě nikdy a nikde dlouho nevydržel. Bohužel všude tam, kde sekularismus zavládl nastali hrůzy srovnatelné s nacistickým vyvražďováním židů. V současnosti státy aplikují zředěnou verzi sekularismu. Tento stav je ale stavem rozporu. Problémem je to, že sekularismus nelze aplikovat polovičatě. Dochází k postupnému utahovaní smyčky. Křesťanské symboly jsou odstraňovány z veřejných prostorů, kde byly vždy přítomny a společnost se snaží vytlačit veškeré projevy víry do soukromé sféry.Společnost (ateisté/sekularisté) vytlačuje náboženství z veřejné prostoru a nahrazují ho náboženským vakuem. Pokud tedy není ve veřejném prostoru žádné náboženství stává se veřejný prostor absencí víry tj. ateistickým prostorem. Absence víry je definice ateismu, kterou sami ateisté používají.
Největší lží, kterou mnoho příslušníků církví/náboženství přijalo je, že sekularismus je pro ně prospěšný. Je to psychologický trik apelující na absolutní svobodu. Trik spočívá v tom, že lidé nesprávně předpokládají, že odstranění sekularismu vede k teokracii. Tento předpoklad má další rozměr a to je falešná ochrana před statusem druhořadého občana, kterému je odebrána svoboda přesvědčení. Jsou tedy postaveni před volbu mezi dvěma zly, u nichž předpokládají, že sekularismus je menším zlem.
Ještě je potřeba zmínit a také zdůraznit, že sekularismus je některými představiteli katolické církve mylně zaměňován za oddělení církevní hierarchie od státní.
Ve skutečnosti sekularismus nechrání společnost před rozdělením na vládnoucí ideologickou skupinu a podřízenou ideologickou skupinu, naopak ze své podstaty vytváří rozdělení občanů před zákonem na společensky privilegované a společensky podřízené. Je to právě zablokování a systematické potírání veškerých projevů víry a naopak prosazování náboženského vakua na veřejnosti a ve společnosti, které podporuje jedno přesvědčení a dává mu roli řídit a směřovat veřejný život a zároveň zakazuje to stejné všem ostatním přesvědčením. Nenáboženské přesvědčení (ateismus) je tedy určující a povolený ve veřejném prostoru a naopak všem náboženským přesvědčením je vyhrazen velmi úzký osobní a neveřejný prostor. Tento úzký prostor je zatím "chráněn" samotným sekularismem, ale již principiálně je to status druhořadé kategorie. Tato "ochrana" ale může být kdykoliv zrušena, pokud se sekularismus radikalizuje. Tato "ochrana" v mírném pojetí sekularismu je spíše ochranným mechanismem vládnoucí ideologie sekularismu před jiným přesvědčením, pokud se pozdvihne vlna odporu z řad občanů druhé kategorie.
Je několik důvodů proč se myšlenka sekularismu stále drží. Prvním důvodem je, že slouží jako nástroj k ustanovení ateismu jako státního náboženství. Druhým důvodem je, že sekularismus podporuje další ideologie podporující uvolněnou morálku. To umožňuje lidem dávat průchod svým nejnižším pudům a zároveň tyto materialistické požitky legalizovat v zákonech a ve společenském smýšlení. To je hlavní a skutečná motivace pro vznik sekularismu. Ustanovení ateistického morálního systému do veřejného života.
Sekulární státy mají zakotveny mechanismy inkvizice, která řeší přestupky proti sekularismu respektive ateismu. Každý kdo se prohřeší proti této ideologii je pak společensky zlikvidován díky těmto obraným mechanismům.
Každý inteligentní a poctivý člověk musí sekularismus odmítnout, už jen pro jeho vratkou konstrukci a zjevné logické rozpory. Pro historické zkušenosti se sekularismem a zvěrstva, která byla důsledkem věrné aplikace sekulárních principů, je potřeba sekularismus zařadit k ideologiím jako je nacismus a komunismus.
Pokud nebude současný trend změněn, v budoucnosti se bude v západních státech napětí mezi sekularismem (maskovaným ateismem) a náboženstvími vyostřovat. Obě strany se budou radikalizovat. To může vést k násilnostem a dokonce až k občanské válce.
2013/04/09
Katolická církev a víra 2
Křesťanství je založeno na jedinečných historických událostech. Popis těchto událostí je obsažen v Bibli, která se označuje také jako Písmo svaté.
Dalším faktem pro pochopení Bible je existence různých verzí Bible. A proto se nabízí důležitá otázka, která verze je ta správná. To souvisí s důležitou otázkou...
Bible byla sestavena Katolickou církví. Knihy, které jsou součástí písma svatého vybrala právě katolická církev. Jejími kritériem byla maximální věrohodnost ústní tradici a návaznost na svědectví očitých svědků. Pro představu z 27 existujících evangelií byli věrohodnými uznány pouze 4. Ze 4 knih zjevní bylo uznáno pouze jediné. Tyto vybrané knihy jsou považovány za inspirované duchem svatým - Bohem. Seznam knih NZ byl definitivně uzavřen na konci 5 století představiteli Katolické církve.
Ve světe koluje termín tzv. Biblické křesťanství. Tento název je zcela zavádějící a vychází z protestanského principu Sola Scriptura. Tento termín má zdůraznit údajné navrácení se k původnímu učení písma. Ve skutečnosti jeden z hlavních původců protestantské revolty Martin Luther odstranil z Bible několik knih, aby Bible neodporovala jeho teologii. Tím vznikla protestanská Bible, která má pouhých 39 knih SZ.
Mimochodem Martin Luther chtěl odstranit z Bible i apokalypsu zjevní sv. Jana, protože dle jeho názoru to byl nesmyslný paskvil. Paradoxně právě to je velmi oblíbená kniha všech protestantů, kteří z ní odvozují, že katolická církev je antikrist a podle ní vyhlížejí a vypočítávají konec světa s přesností plus mínus deset sekund.
Proto pokud než začnete číst Bibli ujistěte se, že to je Bible úplná a schválená jejími původním autorem Katolickou církví. Obzvláště je potřeba se vyhnout Bibli svědků Jehovových, protože jejich Bible navíc obsahuje záměrné chyby. Tuto sektu navíc nelze považovat za křesťanskou.
První chybou je číst Bibli sekvenčně od začátku do konce. Do toho se lze pustit pouze v případě, že již máte povědomí o víře respektive rozumíte významu Starého Zákona, které knihy mají jaký význam. Rozumbradové vyčtou již v Mojžíšových knihách, že křesťané kamenují děti o sabatu, schvalují otroctví a spoustu dalších takových věcí. Nikdy se však nedočtou, že Mojžíšův zákon se vztahuje na starou smlouvu, která již byla naplněna Ježíšem a nahrazena novou smlouvou (anglicky vysvětleno zde).
Aby bylo možné pochopit smysl starého zákona v Bibli je potřeba pochopit co je to typologie. Události v starém zákoně reflektují události v novém. Dobrým příkladem je například, když Bůh přikáže Abrahámovi, aby obětoval vlastního syna. Tato událost je pro křesťany předobrazem oběti Božího Syna na kříži. V případě Abrahámova syna na samotnou oběť nakonec nedojde, Bůh není necita.
Nejlepší je začít evangelii v Novém Zákoně. Je to mnohem jednoduší, ale i přesto bezpochyby čtenář prost výkladu přehlédne poselství mnoha událostí v evangeliích popsaných.
Mimo autentický výklad katolické církve Bible postrádá smysl a mnoho lidí z ní extrapoluje různé nesmysly. A proto je autentický výklad Bible naprosto zásadní pro pochopení poselství v ní obsažených.
Biblické křesťanství. Tímto označením se právě nejčastěji zaštiťují uskupení a jednotlivci, kteří přicházejí se svévolným výkladem Bible. Často pak tento výklad neodpovídá záměrům a myšlenkám autorů Biblických knih, které se tradují z generace na generaci právě v katolické církvi.
Další díl se bude podrobněji zabývat tím co je církev.
Co je Bible
Bible není jedna kniha, ale celý velký komplet relativně nezávislých knih a spisů uspořádaných do jednoho balení. Celá Bible se dělí na dvě hlavní části tzv. Starý zákon (SZ) a Nový zákon (NZ). SZ obsahuje 45 a NZ 27 knih. Celkem se Bible skládá z 72 knih. Tyto knihy mají různé autory, různé styly a různý žánr.Dalším faktem pro pochopení Bible je existence různých verzí Bible. A proto se nabízí důležitá otázka, která verze je ta správná. To souvisí s důležitou otázkou...
Odkud pochází Bible
Jednotlivé knihy mají různé autory a pochází z různé doby. Nejstarší knihy z NZ pochází z 1. století. Mnohem důležitější ale je odkud pochází Bible jako taková tj. celý soubor těchto knih.Bible byla sestavena Katolickou církví. Knihy, které jsou součástí písma svatého vybrala právě katolická církev. Jejími kritériem byla maximální věrohodnost ústní tradici a návaznost na svědectví očitých svědků. Pro představu z 27 existujících evangelií byli věrohodnými uznány pouze 4. Ze 4 knih zjevní bylo uznáno pouze jediné. Tyto vybrané knihy jsou považovány za inspirované duchem svatým - Bohem. Seznam knih NZ byl definitivně uzavřen na konci 5 století představiteli Katolické církve.
 |
| Bible © 5th century Catholic Church All Rights Reserved |
Mimochodem Martin Luther chtěl odstranit z Bible i apokalypsu zjevní sv. Jana, protože dle jeho názoru to byl nesmyslný paskvil. Paradoxně právě to je velmi oblíbená kniha všech protestantů, kteří z ní odvozují, že katolická církev je antikrist a podle ní vyhlížejí a vypočítávají konec světa s přesností plus mínus deset sekund.
Proto pokud než začnete číst Bibli ujistěte se, že to je Bible úplná a schválená jejími původním autorem Katolickou církví. Obzvláště je potřeba se vyhnout Bibli svědků Jehovových, protože jejich Bible navíc obsahuje záměrné chyby. Tuto sektu navíc nelze považovat za křesťanskou.
Jak číst Bibli
Pokud někdo neznalý, dostane bohulibí nápad číst Bibli obvykle se dopustí několika omylů - nesprávných předpokladů. Tato kapitola by se také mohla jmenovat na interpretaci záleží. To je nejpodstatnější princip. Bible není ve všem samovysvětlující, a proto je potřeba mít po ruce komentáře a výklad Katolické církve. Už první křesťané narazili na tento problém, když se Filip ve Skutcích apoštolů ptá etiopského dvořana, zda rozumí tomu, co právě čte z knihy proroka Izaiáše. Ten odpovídá: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“První chybou je číst Bibli sekvenčně od začátku do konce. Do toho se lze pustit pouze v případě, že již máte povědomí o víře respektive rozumíte významu Starého Zákona, které knihy mají jaký význam. Rozumbradové vyčtou již v Mojžíšových knihách, že křesťané kamenují děti o sabatu, schvalují otroctví a spoustu dalších takových věcí. Nikdy se však nedočtou, že Mojžíšův zákon se vztahuje na starou smlouvu, která již byla naplněna Ježíšem a nahrazena novou smlouvou (anglicky vysvětleno zde).
Aby bylo možné pochopit smysl starého zákona v Bibli je potřeba pochopit co je to typologie. Události v starém zákoně reflektují události v novém. Dobrým příkladem je například, když Bůh přikáže Abrahámovi, aby obětoval vlastního syna. Tato událost je pro křesťany předobrazem oběti Božího Syna na kříži. V případě Abrahámova syna na samotnou oběť nakonec nedojde, Bůh není necita.
Nejlepší je začít evangelii v Novém Zákoně. Je to mnohem jednoduší, ale i přesto bezpochyby čtenář prost výkladu přehlédne poselství mnoha událostí v evangeliích popsaných.
Mimo autentický výklad katolické církve Bible postrádá smysl a mnoho lidí z ní extrapoluje různé nesmysly. A proto je autentický výklad Bible naprosto zásadní pro pochopení poselství v ní obsažených.
Biblické křesťanství. Tímto označením se právě nejčastěji zaštiťují uskupení a jednotlivci, kteří přicházejí se svévolným výkladem Bible. Často pak tento výklad neodpovídá záměrům a myšlenkám autorů Biblických knih, které se tradují z generace na generaci právě v katolické církvi.
Křesťanství nekončí Biblí
Křesťanství je postavené na historických událostech. Ty jsou v Bibli popsány. Ale pro správné a plné pochopení křesťanství je potřeba dívat se i dál za horizont Bible. Katolická církev existuje již téměř 2000 let. Přestože zjevení evangelia - překlad: radostná zvěst - končí s érou apoštolů, historie církve pokračuje. Nejen tedy neuvěřitelné události popsané v Bibli, ale život a dílo mnoha světců formovali církev a prohlubovali její chápání evangelia a událostí s tím spojených. Je důležité pochopit, že církev měla 2000 let na čerpání zkušeností a rozjímání radostné zvěsti. Proto je velice nepravděpodobné, že by někdo přišel s otázkou ohledně víry a evangelia, která nebyla ještě zodpovězena.Další díl se bude podrobněji zabývat tím co je církev.
2013/03/18
Papež František
K nově zvolené hlavě katolické církve se již vyjádřili mnozí, obzvláště ti nejméně povolaní - ateisté a nepřátelé církve. Osobně na mě zapůsobilo jaké jméno si nový papež zvolil. V tomto článku se chci zabývat významem této volby vzhledem k aktuální situaci v církvi.
Většina lidí si asociuje následující věci s tímto světcem. Kladný vztah ke zvířatům, dobrovolný život v chudobě a péče o chudé. Tento pohled je ale velmi zjednodušující. Jaký je skutečný význam svatého Františka. Jeho největší význam je reformace církve.
Zatím co mnoho lidí o jakési otevřenosti, kterou lze očekávat od nového papeže zcela přehlíží život svatého Františka. Svatý František vynikal vírou aplikovanou do života bez kompromisů se světem. Dalo by se říct, že reprezentuje křesťanský fundamentalismus par excelence.
Filozofie svatého Františka byla velice jednoduchá následovat Krista. Nejvíce se svatý František zaměřoval na poslušnost. Logicky následovat Krista ve všem znamená být poslušný Boží vůle. Velice si považoval této ctnosti. Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Právě poslušnost těchto slov vedla svatého Františka k jeho práci s chudými. Jeho poslušnost Božího slova vycházela z jeho lásky k Bohu, který se ponížil a stal se člověkem, trpěl, byl ukřižován, vstal z mrtvých a dává se za pokrm věčného života v Eucharistii. Pokora Boha, který se stává pokrmem (chlebem) a nápojem (vínem) vedla svatého Františka k bezmezné úctě k Eucharistií a kněžství. Sám se nikdy nestal knězem, protože se nepovažoval za hodného, aby mohl konsekrovat chléb a víno v tělo a krev Ježíše Krista.
…the Lord gave me, and gives me still, such faith in priests who live according to the rite of the holy Roman Church because of their orders that, were they to persecute me, I would still want to have recourse to them…..And I act in this way because, in this world, I see nothing physically of the most high Son of God except His most holy Body and Blood which they receive and they alone administer to others. I want to have these most holy mysteries honoured and venerated above all things and I want to reserve them in precious places.
Priest with Chalice Let everyone be struck with fear, let the whole world tremble, and let the heavens exult when Christ, the Son of the living God, is present on the altar in the hands of a priest! O wonderful loftiness and stupendous dignity! O sublime humility! O humble sublimity! The lord of the universe, God and the Son of God, so humbles himself that for our salvation he hides himself under an ordinary piece of bread! Brothers, look at the humility of God, and pour out your hearts before him! Humble yourselves that you may be exalted by him! Hold nothing back of yourselves for yourselves, that he who gives himself totally to you may receive you totally!
Almighty God, we thank you for feeding us with the body and blood of Your Son Jesus Christ. Through Him we offer you our souls and bodies to be a living sacrifice. Send us out in the power of Your Spirit to live and work to Your praise and glory.
Svatý František by také plně poslušen církve, a proto se neodtrhl od církve, i když měl takříkajíc všechny trumfy v hrsti, ale zašel za papežem požádat o schválení svého působení a stanov pro jeho řád.
Svatý František nebyl člověk, který jenom pečoval o chudé, protože to nebyl jediný příkaz Ježíše Krista. Součástí jeho povolání bylo hlásání evangelia. Také si uvědomoval a vyznával, že mimo katolickou církev není spásy.
All, who have seen Jesus in the flesh but have not seen Him after the Spirit and in His Divinity, and have not believed that He was really the Son of God, are doomed. Also those are doomed who see the Sacrament of the Body of Christ, which is consecrated with the words of the Lord on the altar and by the hand of the priest in the form of bread and wine, but do not see in it the Spirit and Divinity and have not believed that it really is Our Lord Jesus Christ’s most holy Body and Blood.
Je potřeba si také uvědomit, že to byl právě svatý František a jeho řádoví bratři (františkáni), kdo šel na střední východ obrátit muslimy na jedinou pravou víru. Mnozí byli za to uvězněni a zabiti. To je autentický "mezináboženský dialog" svatého Františka.
Z historie a slov svatého Františka je jasně vidět, že to byl pravý hrdina víry a ne pouhý hodný sociální pracovník, který měl navíc rád zvířátka. Neváhal následovat Krista a autentickým fundamentalismem oživit církev a víru mezi lidmi. Je proto také více než oprávněně považován za reformátora katolické církve.
Aby bylo možné pochopit proč současná katolická církev potřebuje nového a hlavně autentického svatého Františka, je nutné se podívat na současný stav. V současnosti se církev potýká s následujícími problémy.
Neposlušnost někdy by přímo vzpoura proti autoritě svatého stolce je také problémem, který se vleče církví už delší dobu. Někteří s těchto rebelů se odtrhnou od církve a zakládají vlastní skupiny a jiní mnohem zákeřnější šíří svůj jed neposlušnosti a nevíry uvnitř církve. Většina lidí mimo církev si ji představuje jako jednolitou strukturu, ale bohužel tak tomu vůbec nikdy není.
Pokud se dnes někdo hlásí ke katolické církvi je potřeba se důkladně podívat zda věří a je poslušný. Pokud postrádá tyto kvality jde o praktického ateistu - nevěřícího, který ať už ze sentimentu a nebo z důvodu změnit církev k obrazu svému zachovává nálepku katolíka. Z českých známých osobností je takový falešný katolík Karel Schwarzenberg. Zde je potřeba zdůraznit jev, kdy tito nevěřící jedinci se snaží přetvořit církev v instituci sociální spravedlnosti - blaha pro chudé. Zcela tak opomíjejí život víry církve její ústřední orientaci ke Ježíši Kristu a pouze pak zpět skrze tento pohled k člověku.
Bohužel tento problém není omezen pouze na řadové věřící, ale zasahuje značnou část katolických kněží, ale dokonce i biskupů. Proto také se lze v tisku dočíst případy biskupů, kteří na konci své kariéry přichází s tím, že vůbec nevěří v Boha. S tím je také spojen problém sexuálních zneužívání. Na počátku stojí právě nedostatek poslušnosti.
Svatý František svojí vírou a poslušností symbolizuje pravý opak, dalo by se říct proti trend k těmto jevům, které dlouhodobě rozkládají církev zevnitř. Proto také ortodoxní katolíci budou s očekáváním sledovat zda se papež František přikloní k povrchní verzi svého vzoru či k jeho autentické podobě.
Pozn. texty z citáty sv. Františka jsem ponechal v původní anglické podobě, tak jak jsem je našel, pro přesnost a protože nemám čas překládat je do češtiny. ;)
Svatý František z Assisi
Zatím co mnoho lidí o jakési otevřenosti, kterou lze očekávat od nového papeže zcela přehlíží život svatého Františka. Svatý František vynikal vírou aplikovanou do života bez kompromisů se světem. Dalo by se říct, že reprezentuje křesťanský fundamentalismus par excelence.
Filozofie svatého Františka byla velice jednoduchá následovat Krista. Nejvíce se svatý František zaměřoval na poslušnost. Logicky následovat Krista ve všem znamená být poslušný Boží vůle. Velice si považoval této ctnosti. Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Právě poslušnost těchto slov vedla svatého Františka k jeho práci s chudými. Jeho poslušnost Božího slova vycházela z jeho lásky k Bohu, který se ponížil a stal se člověkem, trpěl, byl ukřižován, vstal z mrtvých a dává se za pokrm věčného života v Eucharistii. Pokora Boha, který se stává pokrmem (chlebem) a nápojem (vínem) vedla svatého Františka k bezmezné úctě k Eucharistií a kněžství. Sám se nikdy nestal knězem, protože se nepovažoval za hodného, aby mohl konsekrovat chléb a víno v tělo a krev Ježíše Krista.
…the Lord gave me, and gives me still, such faith in priests who live according to the rite of the holy Roman Church because of their orders that, were they to persecute me, I would still want to have recourse to them…..And I act in this way because, in this world, I see nothing physically of the most high Son of God except His most holy Body and Blood which they receive and they alone administer to others. I want to have these most holy mysteries honoured and venerated above all things and I want to reserve them in precious places.
Priest with Chalice Let everyone be struck with fear, let the whole world tremble, and let the heavens exult when Christ, the Son of the living God, is present on the altar in the hands of a priest! O wonderful loftiness and stupendous dignity! O sublime humility! O humble sublimity! The lord of the universe, God and the Son of God, so humbles himself that for our salvation he hides himself under an ordinary piece of bread! Brothers, look at the humility of God, and pour out your hearts before him! Humble yourselves that you may be exalted by him! Hold nothing back of yourselves for yourselves, that he who gives himself totally to you may receive you totally!
Almighty God, we thank you for feeding us with the body and blood of Your Son Jesus Christ. Through Him we offer you our souls and bodies to be a living sacrifice. Send us out in the power of Your Spirit to live and work to Your praise and glory.
Svatý František by také plně poslušen církve, a proto se neodtrhl od církve, i když měl takříkajíc všechny trumfy v hrsti, ale zašel za papežem požádat o schválení svého působení a stanov pro jeho řád.
Svatý František nebyl člověk, který jenom pečoval o chudé, protože to nebyl jediný příkaz Ježíše Krista. Součástí jeho povolání bylo hlásání evangelia. Také si uvědomoval a vyznával, že mimo katolickou církev není spásy.
All, who have seen Jesus in the flesh but have not seen Him after the Spirit and in His Divinity, and have not believed that He was really the Son of God, are doomed. Also those are doomed who see the Sacrament of the Body of Christ, which is consecrated with the words of the Lord on the altar and by the hand of the priest in the form of bread and wine, but do not see in it the Spirit and Divinity and have not believed that it really is Our Lord Jesus Christ’s most holy Body and Blood.
Je potřeba si také uvědomit, že to byl právě svatý František a jeho řádoví bratři (františkáni), kdo šel na střední východ obrátit muslimy na jedinou pravou víru. Mnozí byli za to uvězněni a zabiti. To je autentický "mezináboženský dialog" svatého Františka.
Z historie a slov svatého Františka je jasně vidět, že to byl pravý hrdina víry a ne pouhý hodný sociální pracovník, který měl navíc rád zvířátka. Neváhal následovat Krista a autentickým fundamentalismem oživit církev a víru mezi lidmi. Je proto také více než oprávněně považován za reformátora katolické církve.
Proč církev potřebuje autentického Františka?
Snad všechny články ať už od katolíků či jiných křesťanských vyznaní a nebo dokonce lidí mimo víru pohlížejí na spiritualitu svatého Františka jako něco čím by mohl současný papež oslovit svět a lidi mimo církev. Tedy papež se více otevře, ať už to znamená cokoliv, světu a přiblíží se více prostým lidem. Vždyť jel autobusem místo limuzíny, žil skromně, nevyvyšuje se nad ostatní kardinály, apod.Aby bylo možné pochopit proč současná katolická církev potřebuje nového a hlavně autentického svatého Františka, je nutné se podívat na současný stav. V současnosti se církev potýká s následujícími problémy.
- Krize víry - nedostatek víry
- Neposlušnost - nedostatek poslušnosti
Neposlušnost někdy by přímo vzpoura proti autoritě svatého stolce je také problémem, který se vleče církví už delší dobu. Někteří s těchto rebelů se odtrhnou od církve a zakládají vlastní skupiny a jiní mnohem zákeřnější šíří svůj jed neposlušnosti a nevíry uvnitř církve. Většina lidí mimo církev si ji představuje jako jednolitou strukturu, ale bohužel tak tomu vůbec nikdy není.
Pokud se dnes někdo hlásí ke katolické církvi je potřeba se důkladně podívat zda věří a je poslušný. Pokud postrádá tyto kvality jde o praktického ateistu - nevěřícího, který ať už ze sentimentu a nebo z důvodu změnit církev k obrazu svému zachovává nálepku katolíka. Z českých známých osobností je takový falešný katolík Karel Schwarzenberg. Zde je potřeba zdůraznit jev, kdy tito nevěřící jedinci se snaží přetvořit církev v instituci sociální spravedlnosti - blaha pro chudé. Zcela tak opomíjejí život víry církve její ústřední orientaci ke Ježíši Kristu a pouze pak zpět skrze tento pohled k člověku.
Bohužel tento problém není omezen pouze na řadové věřící, ale zasahuje značnou část katolických kněží, ale dokonce i biskupů. Proto také se lze v tisku dočíst případy biskupů, kteří na konci své kariéry přichází s tím, že vůbec nevěří v Boha. S tím je také spojen problém sexuálních zneužívání. Na počátku stojí právě nedostatek poslušnosti.
Svatý František svojí vírou a poslušností symbolizuje pravý opak, dalo by se říct proti trend k těmto jevům, které dlouhodobě rozkládají církev zevnitř. Proto také ortodoxní katolíci budou s očekáváním sledovat zda se papež František přikloní k povrchní verzi svého vzoru či k jeho autentické podobě.
Pozn. texty z citáty sv. Františka jsem ponechal v původní anglické podobě, tak jak jsem je našel, pro přesnost a protože nemám čas překládat je do češtiny. ;)
2013/03/02
Katolická církev a víra 1
Stejně jako jsem se snažil přiblížit Japonštinu, tak se pokusím přiblížit i křesťanství a církev. Přestože je pro Čechy katolická církev a víra v jejím pojetí ještě exotičtější než Japonština, pokusím se toto výbušné téma zpracovat do série článků.
Toto téma je problematické už jenom z toho důvodu, že většina lidí je mylně přesvědčena, že má dostatečné a správné informace. Je tak nemožné naplnit sklenici, která už je plná mýtů, polopravd a falešných představ.
Tento první díl se nese v obecném duchu vymezení základních myšlenek. Některé pojmy jsou dost specifické a vyžadují hlubší znalost, ale nebudu je v tomto díle rozvádět, protože není pro to prostor. Vrátím se k nim postupně v dalších dílech, které budou už specifičtější.
Překvapivě víra nemá co do činění s emocemi jak se ateisté a někteří další domnívají. Víra musí být pevně zakotvena v pravdě jinak je to skutečně bláznovství. A nejenom rozum, ale vůle je potřebná, aby to co rozum poznal mělo nějaký dopad na život. Pokud máte doma nepořádek nestačí jen suché konstatování, "je tady bordel", protože pokud nezapojíte vůli a neuděláte něco s tím pak samotné poznání této objektivní skutečnosti nemá žádný význam. Jako kdyby k poznání nedošlo.
Víra je tedy poznání a konání na základě tohoto poznání. Proto nelze jenom věřit a neuvádět to v život. Ostatně je to jedna z věcí důsledně opakována v písmu (Bible), ale o tom později.
Víra v křesťanském pojetí není jednostranný akt, proto také se o ní (víře) hovoří jako o daru od Boha. Nezřídka je to Bůh, který se konkrétním jedinečným a neopakovatelným způsobem projeví a nechá poznat člověku.
Protože Bůh je nehmotný a nelze ho vidět jako nějakou věc. Bůh přichází na svět vtělením (inkarnací) jedné z Božských osob (o konceptu trojjedinosti později) jako Ježíš Kristus (historicky doloženo). Nejlepší způsob poznání neviditelného a nehmotného Boha je tedy v osobě Ježíše Krista. Tento fakt je zdůrazněn už i v Bibli.
Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten ho vylíčil. Jan 1, 18
Právě proto se obecně o náboženství mluví těžce, protože logicky pouze jedno může být pravdivé. Pravdivé by nemělo jít tedy proti rozumu. Jediným náboženstvím, které toto splňuje je křesťanství ve svém autentickém podání katolické církve.
Víra tedy nutně vyžaduje rozum a přemýšlení. Hlasatelé ateismu tvrdí a mylně se domnívají, že náboženská víra je zcela iracionální. Také tvrdí, že pro všechno spojené s vírou a náboženstvím existuje jednoduché racionální vysvětlení. Obvykle pak přijdou s nějakou složitou a bláznivou konstrukcí, která zapadá do jejich omezeného myšlenkového světa.
Náboženství je založené na neopakovatelných událostech, proto je nelze dokázat žádným laboratorním pokusem, ale pouze z historie svědectvím. Pokud je člověk zatvrzelý pak je jakýkoliv důkaz nedostatečný. Protože je to schopnost člověka zpochybnit cokoliv.
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Jan 1,1
Ještě před vznikem našeho vesmíru existuje Bůh nehmotná bytost bez počátku, věčný a nestvořený. Stejně jako kruh nemá nikde počátek ani konec stejně tak Bůh. Pro člověka je nemožné to pochopit, protože všechno ve vesmíru a vesmír samotný má svůj počátek a konec.
Bůh nejprve stvoří duchovní nehmotné bytosti známě jako andělé, ale část andělů v čele se Satanem se vzbouří proti svému tvůrci a vyčlení se od Boha. V této rebelii je Satan se svými stoupenci poražen a "poslán do vyhnanství".
Jak může vůbec dokonalý Bůh stvořit něco co není dokonalé jako on sám? Zjednodušeně řečeno dokonalost = Bůh. Bůh tvoří něco co není Bohem, pak to musí být nedokonalé. Tento problém dobře rozebrala teologie, ale to je nad rámec tohoto článku.
Následuje stvoření hmotného světa a včetně člověka Adama a Evy, kterým mimochodem začíná první kniha v Bibli Genesis. Tento plán překazí nebo alespoň zkomplikuje Satan, když svede první lidi po moci jakou má Bůh. Člověk (Adam a Eva) zhřeší, oddělí se od Boha a stanou se smrtelnými. Bůh je vyžene z ráje na zemi avšak přislíbí záchranu lidem.
V křesťanství se hovoří o tzv. dědičném hříchu, s kterým se potomci prvních lidí rodí. Tento hřích má dva důležité fatální důsledky způsobené vyčleněním se od Boha.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3,16
Pozn.: Toto je jeden z klíčových bodů autentického tj. katolického křesťanství.
Bůh tedy jako člověk na sebe bere trest za zločiny lidstva a otvírá lidem cestu ke všemu co ztratili. Katolická víra spočívá v tom, že to Bůh učinil v osobě Ježíše Krista, tak jak to Bůh přislíbil a mnohokrát naznačil lidem dříve. Otevírá mu tedy cestu skrze osobu Ježíše Krista. Skrze jeho život (to co hlásal a konal), smrt a vzkříšení (vítězství nad smrti).
Katolická církev vidí svůj počátek právě v těchto slovech Ježíše. Ale co je to církev a k čemu je? Církev je vnímána jako společenství lidí stejné víry. Jejím smyslem není pouhý klub jedinců stejné víry, ale církev plní důležitou úlohu udržování pokladu víry. To znamená udržovat výklad Kristova učení, které je neměnné a nepodléhá času, společnosti a módě. Proto je uspořádaná hierarchicky a poslední slovo v otázkách víry má papež, který má být onou skálou zmíněnou v citátu výše. To není zdaleka všechno. Klíčovou úlohou je hlásání evangelia (radostná zvěst) a udělování svátostí, které posilují věřící na jejich „cestě“. Bez svátostí nemůže věřící dosáhnout plnosti své víry stejně jako auto bez paliva. Někteří lidé se domnívají, že toto nepotřebují, ale zase opět platí analogie s autem. Auto bez benzínu může jet s kopce, pokud ho roztlačíte, ale do kopce ho už nevytlačíte a v životě člověk narazí na mnoho obtížných kopců. Součástí hlásání evangelia je uzdravování nemocných, ale to není primární úlohou církve. Často je až příliš zdůrazňován tento aspekt, protože se s ním může většina lidí ztotožnit.
Katolická církev se skládá z laiků a osob zasvěcených. Laici jsou normální lidé, pokřtění křesťané. Zasvěcené osoby jsou kněží, biskupové a řeholníci. Zasvěcené osoby, protože Bůh si je povolal, aby svůj život zcela podřídili službou jemu a všem ostatním lidem v církvi a mimo církev. Jako pacient není otrokem lékaře, stejně tak věřící laici nejsou otroky kněží a biskupů, ale ti jim slouží v rámci svého povolání. Klérus disponuje obdobnou autoritou jako lékaři. Lékař ordinuje léčbu a ne pacient, ten má pouze svobodu léčbu odmítnout.
Ačkoliv se těší velké úctě je papež služebníkem své církve a nese za ni odpovědnost před Bohem. V minulosti bylo několik špatných papežů obvykle dosazených šlechtou a vlivnými zájmovými skupinami. Naproti tomu převážná většina papežů byla dobrých a mnozí z nich se těší titulu blahoslaveného či světce. Katolická církev se potýká i po celou svoji historii s problémy vnitřními, ale paradoxně jsou to obvykle zcela jiné problémy než si lidé mimo ni představují a nebo očekávají.
Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že ke mně měl nenávist dříve než k vám. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval, co jeho jest; ale protože ze světa nejste, když vás mé vyvolení ze světa vyprostilo, proto vás svět nenávidí. Jan 15,18-19
Katolická církev je velice nenáviděnou institucí i v naší zemi a křesťané jsou z globálního hlediska nejpronásledovanější skupinou lidí. V České Republice převládá absolutní neznalost katolického křesťanství a historie církve. Mezi lidmi koluje řada mýtů, omylů a propagandistických výmyslů, kterými se zaštiťuje a racionalizuje nenávist ke katolické církvi. Existují jedinci a celá uskupení, kteří tyto výmysly bez ostychu produkují a šíří dál. Často si vytvoří karikaturu katolické víry a tu pak rozebírají, zesměšňují a nepřímo šíří jako reálný obraz katolické víry a církve.
There are not more than 100 people in the world who truly hate the Catholic Church, but there are millions who hate what they perceive to be the Catholic Church. Bishop Fulton J. Sheen, 1895-1979
Překlad: Na celém světě není více jak 100 lidí, kteří opravdu nenávidí Katolickou církev. Ale existují milióny lidí, kteří nenávidí to co považují, že je Katolická církev. Biskup Fulton J. Sheen, 1895-1979
V příštím díle se zmíním písmu svatém Bibli. Přesněji o novém zákoně, který je důležitým záznamem pro křesťany.
Toto téma je problematické už jenom z toho důvodu, že většina lidí je mylně přesvědčena, že má dostatečné a správné informace. Je tak nemožné naplnit sklenici, která už je plná mýtů, polopravd a falešných představ.
Tento první díl se nese v obecném duchu vymezení základních myšlenek. Některé pojmy jsou dost specifické a vyžadují hlubší znalost, ale nebudu je v tomto díle rozvádět, protože není pro to prostor. Vrátím se k nim postupně v dalších dílech, které budou už specifičtější.
Co je víra
Lidský rozum a vůle ve víře spolupracují s Boží milostí: „Víra je úkon rozumu, který na rozkaz vůle, pohnuté k tomu Bohem skrze milost, souhlasí s božskou pravdou.“ Katechismus §155Překvapivě víra nemá co do činění s emocemi jak se ateisté a někteří další domnívají. Víra musí být pevně zakotvena v pravdě jinak je to skutečně bláznovství. A nejenom rozum, ale vůle je potřebná, aby to co rozum poznal mělo nějaký dopad na život. Pokud máte doma nepořádek nestačí jen suché konstatování, "je tady bordel", protože pokud nezapojíte vůli a neuděláte něco s tím pak samotné poznání této objektivní skutečnosti nemá žádný význam. Jako kdyby k poznání nedošlo.
Víra je tedy poznání a konání na základě tohoto poznání. Proto nelze jenom věřit a neuvádět to v život. Ostatně je to jedna z věcí důsledně opakována v písmu (Bible), ale o tom později.
Víra v křesťanském pojetí není jednostranný akt, proto také se o ní (víře) hovoří jako o daru od Boha. Nezřídka je to Bůh, který se konkrétním jedinečným a neopakovatelným způsobem projeví a nechá poznat člověku.
Kdo je Bůh
Celé křesťanství je o konání na základě poznané skutečnosti, Boha, kterého poznáváme a který se nám dává poznat. Jak se dává poznat? Prostřednictvím svých činů:- řád světa - přírodní zákony a logickém uspořádaní všeho ukazují jasně na stvořitele.
- tzv. zázraky - úkazy, které mají ukázat, že Bůh je vládcem nad řádem světa.
- trvalou radostí a plností života, když člověk koná ve spolupráci s Boží vůlí
- v osobě syna Ježíše Krista
- prostřednictvím církve a tzv. svátostí, které sám ustanovil (myšleno jak církev tak i svátosti)
Protože Bůh je nehmotný a nelze ho vidět jako nějakou věc. Bůh přichází na svět vtělením (inkarnací) jedné z Božských osob (o konceptu trojjedinosti později) jako Ježíš Kristus (historicky doloženo). Nejlepší způsob poznání neviditelného a nehmotného Boha je tedy v osobě Ježíše Krista. Tento fakt je zdůrazněn už i v Bibli.
Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten ho vylíčil. Jan 1, 18
Víra a náboženství
Předtím než se začnu zabývat konkrétní vírou je potřeba se vymezit šířeji. Na světě je obrovské množství odlišných náboženství. Přesto se vyskytuje zásadní a rozšířený omyl, že všechna náboženství jsou stejná. Ne nejsou. Ve skutečnosti jsou fundamentálně odlišná.Právě proto se obecně o náboženství mluví těžce, protože logicky pouze jedno může být pravdivé. Pravdivé by nemělo jít tedy proti rozumu. Jediným náboženstvím, které toto splňuje je křesťanství ve svém autentickém podání katolické církve.
Víra tedy nutně vyžaduje rozum a přemýšlení. Hlasatelé ateismu tvrdí a mylně se domnívají, že náboženská víra je zcela iracionální. Také tvrdí, že pro všechno spojené s vírou a náboženstvím existuje jednoduché racionální vysvětlení. Obvykle pak přijdou s nějakou složitou a bláznivou konstrukcí, která zapadá do jejich omezeného myšlenkového světa.
Náboženství je založené na neopakovatelných událostech, proto je nelze dokázat žádným laboratorním pokusem, ale pouze z historie svědectvím. Pokud je člověk zatvrzelý pak je jakýkoliv důkaz nedostatečný. Protože je to schopnost člověka zpochybnit cokoliv.
Křesťanská víra
Hloubka křesťanství i přes základní jednoduchost je nezměrná. Ne celé knihy, ale celé knihovny zaplnily detailní rozbory a úvahy nad klíčovými myšlenkami křesťanského poselství v průběhu více než 2000 let historie. Začněme tedy nosnými body křesťanství.Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Jan 1,1
Ještě před vznikem našeho vesmíru existuje Bůh nehmotná bytost bez počátku, věčný a nestvořený. Stejně jako kruh nemá nikde počátek ani konec stejně tak Bůh. Pro člověka je nemožné to pochopit, protože všechno ve vesmíru a vesmír samotný má svůj počátek a konec.
Bůh nejprve stvoří duchovní nehmotné bytosti známě jako andělé, ale část andělů v čele se Satanem se vzbouří proti svému tvůrci a vyčlení se od Boha. V této rebelii je Satan se svými stoupenci poražen a "poslán do vyhnanství".
Jak může vůbec dokonalý Bůh stvořit něco co není dokonalé jako on sám? Zjednodušeně řečeno dokonalost = Bůh. Bůh tvoří něco co není Bohem, pak to musí být nedokonalé. Tento problém dobře rozebrala teologie, ale to je nad rámec tohoto článku.
Následuje stvoření hmotného světa a včetně člověka Adama a Evy, kterým mimochodem začíná první kniha v Bibli Genesis. Tento plán překazí nebo alespoň zkomplikuje Satan, když svede první lidi po moci jakou má Bůh. Člověk (Adam a Eva) zhřeší, oddělí se od Boha a stanou se smrtelnými. Bůh je vyžene z ráje na zemi avšak přislíbí záchranu lidem.
V křesťanství se hovoří o tzv. dědičném hříchu, s kterým se potomci prvních lidí rodí. Tento hřích má dva důležité fatální důsledky způsobené vyčleněním se od Boha.
- propadnutí smrti těla tj. smrtelnost a "smrti" duše tj. zatracení.
- Náklonnost ke zlu (hříchu).
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3,16
Pozn.: Toto je jeden z klíčových bodů autentického tj. katolického křesťanství.
Bůh tedy jako člověk na sebe bere trest za zločiny lidstva a otvírá lidem cestu ke všemu co ztratili. Katolická víra spočívá v tom, že to Bůh učinil v osobě Ježíše Krista, tak jak to Bůh přislíbil a mnohokrát naznačil lidem dříve. Otevírá mu tedy cestu skrze osobu Ježíše Krista. Skrze jeho život (to co hlásal a konal), smrt a vzkříšení (vítězství nad smrti).
 |
| Umělecké zpracování vzkříšení |
Katolická církev
Nuže! Já ti říkám: Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a brány podsvětí přední neobstojí. Tobě dám klíče od nebeského království: cokoliv svážeš na zemi, bude na nebesích svázané, a cokoliv rozvážeš na zemi, bude na nebesích rozvázané. Mk 16,18-19Katolická církev vidí svůj počátek právě v těchto slovech Ježíše. Ale co je to církev a k čemu je? Církev je vnímána jako společenství lidí stejné víry. Jejím smyslem není pouhý klub jedinců stejné víry, ale církev plní důležitou úlohu udržování pokladu víry. To znamená udržovat výklad Kristova učení, které je neměnné a nepodléhá času, společnosti a módě. Proto je uspořádaná hierarchicky a poslední slovo v otázkách víry má papež, který má být onou skálou zmíněnou v citátu výše. To není zdaleka všechno. Klíčovou úlohou je hlásání evangelia (radostná zvěst) a udělování svátostí, které posilují věřící na jejich „cestě“. Bez svátostí nemůže věřící dosáhnout plnosti své víry stejně jako auto bez paliva. Někteří lidé se domnívají, že toto nepotřebují, ale zase opět platí analogie s autem. Auto bez benzínu může jet s kopce, pokud ho roztlačíte, ale do kopce ho už nevytlačíte a v životě člověk narazí na mnoho obtížných kopců. Součástí hlásání evangelia je uzdravování nemocných, ale to není primární úlohou církve. Často je až příliš zdůrazňován tento aspekt, protože se s ním může většina lidí ztotožnit.
 |
| Socha sv. Petra ve Vatikánu |
Ačkoliv se těší velké úctě je papež služebníkem své církve a nese za ni odpovědnost před Bohem. V minulosti bylo několik špatných papežů obvykle dosazených šlechtou a vlivnými zájmovými skupinami. Naproti tomu převážná většina papežů byla dobrých a mnozí z nich se těší titulu blahoslaveného či světce. Katolická církev se potýká i po celou svoji historii s problémy vnitřními, ale paradoxně jsou to obvykle zcela jiné problémy než si lidé mimo ni představují a nebo očekávají.
Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že ke mně měl nenávist dříve než k vám. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval, co jeho jest; ale protože ze světa nejste, když vás mé vyvolení ze světa vyprostilo, proto vás svět nenávidí. Jan 15,18-19
Katolická církev je velice nenáviděnou institucí i v naší zemi a křesťané jsou z globálního hlediska nejpronásledovanější skupinou lidí. V České Republice převládá absolutní neznalost katolického křesťanství a historie církve. Mezi lidmi koluje řada mýtů, omylů a propagandistických výmyslů, kterými se zaštiťuje a racionalizuje nenávist ke katolické církvi. Existují jedinci a celá uskupení, kteří tyto výmysly bez ostychu produkují a šíří dál. Často si vytvoří karikaturu katolické víry a tu pak rozebírají, zesměšňují a nepřímo šíří jako reálný obraz katolické víry a církve.
There are not more than 100 people in the world who truly hate the Catholic Church, but there are millions who hate what they perceive to be the Catholic Church. Bishop Fulton J. Sheen, 1895-1979
Překlad: Na celém světě není více jak 100 lidí, kteří opravdu nenávidí Katolickou církev. Ale existují milióny lidí, kteří nenávidí to co považují, že je Katolická církev. Biskup Fulton J. Sheen, 1895-1979
V příštím díle se zmíním písmu svatém Bibli. Přesněji o novém zákoně, který je důležitým záznamem pro křesťany.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
