Dle antické (řecké) představy státu by stát měl usilovat o takové zákony, které vedou společnost k ctnostnému životu. Stát sice nemůže a nemá nárok nikoho lámat násilím, ale pokud postaví do cesty těžkosti, které dotyčného odradí od jeho jednání nevidím na tom pranic špatného. Ostatně na těchto principech fungují zákony proti krádežím, či vraždám. Když se vydá lupič krást musí počítat s tím, že může po něm ochranka či policie střílet. Nikdo mu neupírá jeho volbu konat a ani mu nikdo v ní nemůže zabránit. V tomto ohledu je současný stav dekriminilazice homosexuálních aktů nanejvýše benevolentní. Drobná odbočka: To vyvrací například teze o tom, že by potrat, či-li zabití nedonošeného dítěte, měl být bezpečný pro ty co ho podstoupí.
Poznámka: moderní teorie liberalismu redukovali funkci státu na ochranu života a majetku. V praxi ještě dosti omezeně, protože se stát nestydí upírat život některým jedincům a vybírat nekřesťanské daně. Proto dnes je pro lidi samozřejmé, že stát chrání jejich majetek a život, ale nikoliv náboženský život.
Podobně, jako do vztahu dvou heterosexuálních lidí, tak i do vztahu dvou homosexuálních lidí vstupují oba jedinci dobrovolně, dospělí a svéprávní, v souladu se svou sexuální preferencí, která jim je vlastní.
Irelevantní z hlediska přirozeného zákona se posuzuje přirozenost/nepřirozenost aktů samotných. Stejně tak dotyční nejsou zproštěni z morálních povinností, protože sami těmto nevěří. Ani jeden druhého jich nemohou zprostit. Naopak nedobrovolné porušení jakéhokoliv zákona je polehčující okolností. Nejsem zastánce absolutní svobody respektive pochybné definice, že svoboda znamená dělat si co chci dokud neomezuji život, majetek a svobody druhých.
Pokud tato možnost způsobuje společnosti či zúčastněným lidem škodu, bylo by dobré jasně poukázat na úskalí a nezapomenout ani na dopady, které naopak může mít absence této možnosti, v obou případech v reflexi na skutečnost, ne na utopickou představu společnosti.
Z hlediska katolické víry homosexuální vztahy způsobují ztrátu věčnosti což je nekonečně větší hodnota než pozemské těžkosti způsobené absencí výhod či pohodlí, kterým se těší potenciálně pro-kreativní páry heterosexuální.
Pokud Bible opravdu dává na roveň vraždu a homosexuální vztah, pak je otázka, zdali se nejedná o postoj autorů Bible, kteří upřednostnili své pocity před snahou objektivně posoudit škodlivost takového jednání. Víme, že zobrazení či představení si sexuální aktivity mezi dvěma gayi v heterosexuálních mužích vzbuzuje odpor. Z pozice autority tedy tuto aktivitu zakazovat jako nežádoucí, například s odvoláním se na autoritu - Boha, je naprosto přirozené.
Katolická víra neslibuje život lehký a bez těžkostí, ale šťastný s pocitem dobře prožitého a smysluplného života. Dále z hlediska této víry je tato zjevená od Boha a tudíž se nezakládá na domněnkách, pocitech či pouze vlastní představě. Má tu výhodu, že vychází z toho co sám Bůh řekl - o sobě a o lidech - skrze Krista a proroky. To je zásadní rozdíl oproti deismu, který se mylně domnívá, že Bůh se nijak ve světě nikdy neprojevil a nikdy neprojevuje. Pokud tedy vycházíme z premisy pravdivosti katolické víry pak nikdo nemůže upřít, to že tento pohled na homosexuální vztahy je logický důsledek této premisy.
..., v obou případech v reflexi na skutečnost, ne na utopickou představu společnosti.
Avšak důležité je poznamenat, že naše víra není jenom nějakým ideálem respektive cílem s jasnými kriterii, ale také poskytuje prostředky a postupy jak tohoto cíle dosáhnout. Konkrétně to co poskytuje církev - svátosti a v neposlední řadě i učitelský úřad církve, který má garanci autentického výkladu od Boha (pozn. tím se liší katolické křesťanství od protestantů, kteří přisuzují autoritu výkladu jednotlivci). Druhou důležitou poznámkou je, že katolická víra se nedotýká jenom sexuality a manželství.
Pokud by ji však za nežádoucí považoval stvořitel světa, proč by nechával vzniknout jedincům s opačnou sexuální orientací?
Zpátky ale k otázce homosexuality. Nedávné společenské dogma říká, že homosexualita je vrozená, ale toto tvrzení je sporné, protože co já vím nebyla objevena biologická příčina homosexuality - žádný "gen homosexuality", apod. Věřím, že pokud by byl učiněn takový objev tak jméno tohoto objevitele by zastánci homosexuálních manželství skloňovali ve všech pádech a zmínili sedmkrát v každé debatě. Ono věřit, že homosexualita je predestinovaná, je pohodlné, protože to zbavuje jedince veškeré zodpovědnosti za své činy,
To ale není zase až tak podstatné, protože se rodí lidé i slepí, hluší, chromý a jinak postižení. Nikdo však nepřisuzuje slepotě stejnou hodnotu jako zraku, hluchotě jako sluchu. Ne tedy všechny vlastnosti co vzejdou z lůna jsou tedy ideálním přirozeným stavem. Z tohoto hlediska mě vždy napadá "kacířská" myšlenka, že pokud Bůh mohl podle písma "léčit" chromé a slepé, že nic nebrání Bohu, aby zázračným způsobem změnit sexuální orientaci na heterosexuální.
Je otázka zda je to přímo Bůh, který pro-aktivně odpírá zrak, sluch či i případně heterosexualitu jedincům. Do prokreace dle teologie podle toho co jsem slyšel vstupují tři faktory muž (spermie), žena (vajíčko) a Bůh, který tvoří duši. Mohlo by se říct, že Bůh "přebije" všechno, ale to už se blíží v důsledku k myšlence, že Bůh může za pád prvních lidí, protože ze své pozice "hrubé síly" má schopnost zabránit všemu zlu. Ale to už se dostáváme na pole vlastních spekulací, které jdou navíc hodně mimo téma.
Následně pak těmto jedincům upíral možnost prožívat erotickou lásku, když už z povahy jejich vztahu je jim upřeno mít děti? V některých případech to pak bere šanci na naplněný sexuální život i heterosexuálním jedincům, kteří skončí v manželství až do smrti se skrývajícím se homosexuálem.
Z hlediska katolické víry je náplní života dosáhnout svatosti, nikoliv sexuální vyžití a dokonce ani ne manželství jako takové. Manželství je jenom jedna z cest ke svatosti. Druhá je například zasvěcený život. Ať už je cesta jakákoliv vždy vyžaduje nějaké oběti respektive sebezápor. Ostatně každá činnost, která má být dlouhodobá a prováděna dobře vyžaduje úsilí.
Zde si můžu vypůjčit onen příměr s alkoholikem, kde by bylo možné tvrdit, že alkoholik, který musí abstinovat a zřeknout se všeho alkoholu, aby nesklouzl zpět ke svému zvyku se musí po zbytek života přemáhat. Nemůže si tedy dát jedno pivko s přáteli a tím je vůči nim ochuzen na radostech života.
Jinak takové teoretické srovnávání "ideálního homo-páru" vs. "špatného hetero" mě přijde zcela zavádějící. Už ze své podstaty je to takový podvod. Je to narafičené dopředu.
To je spekulace já bych si netroufl posuzovat kvalitu milostného života heterosexuála v manželství, kde jeho partner je tzv. homosexuál co se přemáhá.
Vysvětlení, které se bez Boha obejdou, se pak snaží argumentovat např. prospěšností určitého % homosexuálních jedinců v sociální skupině, kde "strýček, co nemá vlastní děti" pak může pomoci příbuzným s obstaráním potravy, obranou, a tak zvýšit šanci na přežití dětí např. svých sourozenců.
S tím vysvětlením na bázi čistě bez Boha nemám problém. Ten dostatečně popisuje existenci takového jevu a jeho ospravedlnění v rámci evoluce, ale to neobhajuje požadavky na vytvoření sociálního systému stejnopohlavních "rodin". Naopak ho podkopává, protože takový strýček se musí starat o svého partnera a své adoptované či jinak získané děti.
V praxi dochází k naprostým absurditám, kde např. v USA muž opustil svojí manželku a "oženil" se svým milencem a vysoudil si děti na základě jediného argumentu "diskriminace" a tato nová "šťastná rodina" byla na prvních stránkách v médiích.
Bylo by krásné, kdyby o tom šlo přímo promluvit s Bohem, ale... dost se to tváří, že pokud je, tak stojí mimo vesmír a jeho povaha je nám neznámá. A u víry je jen třeba samotné víry, která hraje roli a "něco dělá", jelikož je to nastaveno tak, že ať se stane co se stane, vždy to bude moci být prezentováno dle potřeby. Třeba, jako láskyplný akt. Jindy třeba jako "málo jste se káli, tak jsme prohráli." Ale víra pomůže jak jedincům cítit se lépe (Pokud mají mizerný život, těší se na další...), tak i vedoucím společnosti snáze ji řídit (Mluvil jsem s Bohem, přeje si ukamenovat toho chlapa za práci o sabatu).
Jistě, že si člověk může promluvit s Bohem přímo, ale rozhovor ani odpovědi nejsou takové jaké člověk očekává, ale to se stává i když mluvíme s jinými lidmi. Pokud jde o teorii náboženství jako ovládání lidí, pak nevím jak jinde, ale v katolické církvi je toto obtížné a snad i nemožné. Obzvláště z hlediska praktického za současné situace uvnitř církve mi to přijde dokonce legrační tvrzení. To může fungovat jen ve filmu, že po plamenném kázání v katolickém kostele vesničané seberou vidle a jiné nástroje a vydají se okamžitě lynčovat nebohého jinověrce či pokrokového soudruha.
Pokud by si někdo vymyslel Boha jako nejvyšší autoritu, pak drží v ruce dvojsečnou zbraň, která se může snadno obrátit proti němu samému. Jakmile náhle otočí, tak se může stát "heretikem" a vyvrhelem. Nikdo není v takovém systému chráněn. Což činí takové náboženství zcela nepraktické pro realizaci vlastních mocenských choutek. Pokud si tedy nevymyslí nějakou obezličku jako to udělal Mohamed zneplatněním předchozích veršů či speciální výjimkou z vlastních pravidel (více žen než sám povoloval). Nic takového v katolické víře neexistuje to co je vyhlášeno jednou jako závazná pravda víry tak z toho nelze vycouvat.
Naopak sekulární autorita, nad kterou není žádný Bůh, si může přisuzovat absolutní pravomoc rozhodovat o všech aspektech života bez omezení, zvláště pokud odstranila konkurenci autority náboženské a zajistila si tak monopol. Také proto, protože tvoří prostředí, kde to co je legální je apriori považováno za morální. Jinými slovy morálnost činu je určena demokratickým hlasováním. To je ale nesmysl.
Mimochodem i v Bibli je příběh o Nábotovi (1. Královská), na kterého narafičila královna Jezábel takové falešné obvinění, aby získala jeho vinici pro krále. Dostalo se ji dosti krutého, ale zaslouženého trestu.
Ten argument o ovládání lidí je postavený na tom, že Bůh neexistuje, pokud existuje, pak každý kdo by chtěl zneužít jeho jména se bude zodpovídat jemu samému.
K tomu zdůrazňovanému množení... nebylo by dobré se zeptat Boha, jestli už lidí na planetě není dost? Nebo to zase bude muset láskyplně omezit třeba hladomorem, válkou, epidemií...
Západní svět a bohaté státy vymírají, přelidnění je jenom strašák falešných proroků jejichž předpovědi se nenaplnili a dneska už můžou dělat jenom to co Jehovisté a to posouvat datum konce světa. V dnešní době může být zdůrazněn aspekt rozmnožování, ale to reflektuje situaci vymírání západní společnosti.
Zobrazují se příspěvky se štítkemcontroversy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcontroversy. Zobrazit všechny příspěvky
2015/02/26
Moderní zcestné filozofie - díl 5. objektivismus a "ctnost sobeckosti"
K tomuto článku mě inspiroval Luboš Zálom, který tuto obludnost propaguje s vehemencí islámského fanatika.
Objektivismus je zdánlivě lepší alternativou k relativismu, protože relativismus odmítá. Avšak odmítá Boha, původce objektivních norem, a podporuje filozofii až ďábelské sebestřednosti a nabubřelosti, když nazývá sobeckost ctností.
Objektivismus přiznává existenci přirozenému zákonu, ale ten podřizuje člověku skrze jeho rozum. Když Bůh respektive původce objektivních norem neexistuje, pak stejně jako humanismus, musí nutně považovat za autoritu interpretující objektivní normy výlučně vědecké poznání. Interpretovat normy či snad sestavovat je na základě aktuálních představ by znamenalo, že dojde k omylům a nesprávným závěrům. Mnohem fatálnějším problémem takového systému je, že nevyplývá žádná povinnost se těchto norem držet.
Zároveň objektivismus zcela popírá existenci zákona zjeveného. Jak jsem psal v předchozím díle o relativismu. Člověk jako komplement ducha a těla podléhá zákonu jak přirozenému tak i zjevenému. Narušení jednoho vede nevyhnutelně ke ztrátě integrity člověka i u druhého.
Právě tímto filozofickým kotrmelcem, postavením objektivní morálky na člověku čistě materiálním, se dostává objektivismus na šikmou plochu, která vážně ohrožuje člověka a jeho štěstí staví do pozice materiální, včetně seberealizace, která je jen jinou formou časného zisku. Proto objektivismus v praxi není nic jiného než zamaskovaný ateistický humanismus okořeněný o dogma čistokrevného kapitalismu a paranoidní obavy z kolektivismu, které jsou reakcí autorky na její dobu.
Autorkou této obludnosti je americká spisovatelka Ayn Rand (původem z Ruska, proto její díla jsou prakticky reakcí na komunistické Rusko). Po přečtení základních faktů o jejím životě a vzorech jméno Fridricha Nietzscheho napovídá, kdo inspiroval odporný a satanský ideál sebestřednosti. Stačí se podívat na její díla a je dobře vidět, že její objektivní morálka prezentovaná v jejích dílech není pranic odlišná od morálky ateistického humanismu. Jeden příklad za všechny porušení manželských slibů je ok. Pokud se člověk zaváže slibem manželské věrnosti, který je součástí uzavření manželství, pak jedná objektivně špatně. Je lhářem. (Není žádným překvapením, že se jedná o sebe-apologetiku v její tvorbě, protože sama měla poměr s ženatým mužem.) Jejím ideálem je člověk, který myslí jenom na sebe a nelituje ničeho. Naivně pak předpokládá, že ve společnosti těchto silných nadlidí se mohou na jejich úspěších svést i ti méně obdaření a nalézt tak své uplatnění.
Je důležité si uvědomit, že svědomí člověka a jeho vnímání přirozeného zákona skrze rozum může být zastíněno nemravným (/hříšným) jednáním a otupěno. (Tím opět zmiňuji onu komplementaritu duchovního a tělesného života.) Proto nemůže být zdrojem a tím pádem výhradním arbitrem objektivních norem sám člověk, který je příliš vratký a podléhá neřestem doby a rozmarům společnosti.
Ani tak nemůže být vědecké poznání zdrojem objektivních norem, protože vědecké poznání dochází změnám a činí omyly. Stojí na lidech a jejich úsilí. Objektivní norma mravů musí být úplná a neměnná. Nemůže dojít k tomu, že náhle se objeví nová norma stavící předchozí skutky do opačného světla. To co bylo v souladu s mravním zákonem se nemůže stát v budoucnosti nesouladem s mravním zákonem. Navíc vědecké poznání nezasahuje oblast mravnosti, ale fyzikálních jevů. Ty však nejsou morálními agenty.
Objektivismus je v protikladu pravdě. Skutečnost je taková, že objektivní morální zákon je dán přirozeným zákonem a zákonem zjeveným (katolická víra). Původcem toho je Bůh a motivem plnění tohoto zákona je láska k Bohu v kombinaci s bázní. Prostřednictvím milostí od Boha tak člověk nesejde (trvale) z cesty dobrého a mravního života i přes mnohá pokušení. Ty nabádají člověka nejen k přestupkům objektivně mravních principů, ale i k jejich ospravedlňování což je mnohem horší. Proti tomuto ospravedlnění je objektivismus zcela bezmocný, protože je postaven na atomizovaném jednotlivci, který spoléhá pouze na své síly. Je to takové morální perpetuum mobile.
V důsledku je objektivismus postavený na rozmarech lidí jenom variací relativismu, která určuje objektivní normu ne na základě rozmarů jednotlivce, ale na základě majoritní síly ve společnosti (většina, bohatý jedinec schopný prosadit svůj názor, apod.), protože popírá existenci nezkorumpovatelného absolutního arbitra morálních norem. Přesto má však objektivismus blíže k ateistickému humanismu, protože popírá Boha a staví na jeho místo člověka.
Objektivismus ve svém propojení s kapitalistickou utopií odmítá morální povinnost charity vůči bližnímu. Správě rozpoznává zcestný výklad společného dobra socialismu, ale místo k návratu ke správné definici existenci tohoto zcela odmítá. Charitu bere jako prostředek, kterým zlo využívá dobroty úspěšných, ale zároveň vylévá s vaničkou i dítě.
Proto zastánci objektivismu budou lidé mladí, zdraví a materiálně zajištění. V praxi pak jeho příznivci se nepokrytě hlásí k myšlenkám osvícenství a humanismu což by mělo být varovným signálem pro každého slušného člověka. Nechceme se vracet ke genocidám a společenskému úpadku éry osvícenství.
V konečném měřítku všech věcí je objektivismus výrazem respektive nářkem těch, kteří mají pocit, že jim ostatní ukrajují z jejich materiálního blahobytu. Jejich schopnosti jsou však od Boha, ale oni veškerou morální povinnost vůči Bohu odmítají. Jistě to mohou, ale když si nakupí poklady zde na zemi nesmí se divit, že po smrti kam si žádný ze svých zisků a produktů nevezmou, je nebude již čekat žádná odměna, ale pouze pláč a skřípění zubů, protože si tu svoji už vybrali zde na zemi.
Stejně tak odmítají jakýkoliv pocit viny za hříchy, kterých se dopustili vůči Bohu a svým bližním. Pouze vlastní ego a pocit uspokojení ze života.
Těmto lidem by mohlo otevřít oči pouze Boží dopuštění, které by srazilo jejich pýchu, aby jejich schopnosti sebe-zajištění byly omezeny v důsledku například nějaké těžké choroby.
Závěrem je třeba adresovat klíčový filozofický omyl Ayn Rand.
I swear by my life and my love of it that I will never live for the sake of another man, nor ask another man to live for mine.
Překlad: Přísahám při svém životě a lásce k němu, že nikdy nebudu žít pro druhého člověka, ani nebudu po něm žádat, aby žil pro mě.
Klíčovou tezí je, že člověk žije jenom sám pro sebe. Ne, to je omyl. Člověk byl stvořen, aby žil v lásce k Bohu a pro něj. Tato teze Ayn Rand je výrazem jistého egoismu, odtrženého od řádu stvoření, a cynismu, který pokládá lásku za projev sobectví.
Porovnejme to s tím, co řekl Ježíš Kristus.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Jan 15, 13
Objektivismus je zdánlivě lepší alternativou k relativismu, protože relativismus odmítá. Avšak odmítá Boha, původce objektivních norem, a podporuje filozofii až ďábelské sebestřednosti a nabubřelosti, když nazývá sobeckost ctností.
Objektivismus přiznává existenci přirozenému zákonu, ale ten podřizuje člověku skrze jeho rozum. Když Bůh respektive původce objektivních norem neexistuje, pak stejně jako humanismus, musí nutně považovat za autoritu interpretující objektivní normy výlučně vědecké poznání. Interpretovat normy či snad sestavovat je na základě aktuálních představ by znamenalo, že dojde k omylům a nesprávným závěrům. Mnohem fatálnějším problémem takového systému je, že nevyplývá žádná povinnost se těchto norem držet.
Zároveň objektivismus zcela popírá existenci zákona zjeveného. Jak jsem psal v předchozím díle o relativismu. Člověk jako komplement ducha a těla podléhá zákonu jak přirozenému tak i zjevenému. Narušení jednoho vede nevyhnutelně ke ztrátě integrity člověka i u druhého.
Právě tímto filozofickým kotrmelcem, postavením objektivní morálky na člověku čistě materiálním, se dostává objektivismus na šikmou plochu, která vážně ohrožuje člověka a jeho štěstí staví do pozice materiální, včetně seberealizace, která je jen jinou formou časného zisku. Proto objektivismus v praxi není nic jiného než zamaskovaný ateistický humanismus okořeněný o dogma čistokrevného kapitalismu a paranoidní obavy z kolektivismu, které jsou reakcí autorky na její dobu.
Autorkou této obludnosti je americká spisovatelka Ayn Rand (původem z Ruska, proto její díla jsou prakticky reakcí na komunistické Rusko). Po přečtení základních faktů o jejím životě a vzorech jméno Fridricha Nietzscheho napovídá, kdo inspiroval odporný a satanský ideál sebestřednosti. Stačí se podívat na její díla a je dobře vidět, že její objektivní morálka prezentovaná v jejích dílech není pranic odlišná od morálky ateistického humanismu. Jeden příklad za všechny porušení manželských slibů je ok. Pokud se člověk zaváže slibem manželské věrnosti, který je součástí uzavření manželství, pak jedná objektivně špatně. Je lhářem. (Není žádným překvapením, že se jedná o sebe-apologetiku v její tvorbě, protože sama měla poměr s ženatým mužem.) Jejím ideálem je člověk, který myslí jenom na sebe a nelituje ničeho. Naivně pak předpokládá, že ve společnosti těchto silných nadlidí se mohou na jejich úspěších svést i ti méně obdaření a nalézt tak své uplatnění.
 |
| Ayn Rand |
Ani tak nemůže být vědecké poznání zdrojem objektivních norem, protože vědecké poznání dochází změnám a činí omyly. Stojí na lidech a jejich úsilí. Objektivní norma mravů musí být úplná a neměnná. Nemůže dojít k tomu, že náhle se objeví nová norma stavící předchozí skutky do opačného světla. To co bylo v souladu s mravním zákonem se nemůže stát v budoucnosti nesouladem s mravním zákonem. Navíc vědecké poznání nezasahuje oblast mravnosti, ale fyzikálních jevů. Ty však nejsou morálními agenty.
Objektivismus je v protikladu pravdě. Skutečnost je taková, že objektivní morální zákon je dán přirozeným zákonem a zákonem zjeveným (katolická víra). Původcem toho je Bůh a motivem plnění tohoto zákona je láska k Bohu v kombinaci s bázní. Prostřednictvím milostí od Boha tak člověk nesejde (trvale) z cesty dobrého a mravního života i přes mnohá pokušení. Ty nabádají člověka nejen k přestupkům objektivně mravních principů, ale i k jejich ospravedlňování což je mnohem horší. Proti tomuto ospravedlnění je objektivismus zcela bezmocný, protože je postaven na atomizovaném jednotlivci, který spoléhá pouze na své síly. Je to takové morální perpetuum mobile.
V důsledku je objektivismus postavený na rozmarech lidí jenom variací relativismu, která určuje objektivní normu ne na základě rozmarů jednotlivce, ale na základě majoritní síly ve společnosti (většina, bohatý jedinec schopný prosadit svůj názor, apod.), protože popírá existenci nezkorumpovatelného absolutního arbitra morálních norem. Přesto má však objektivismus blíže k ateistickému humanismu, protože popírá Boha a staví na jeho místo člověka.
Objektivismus ve svém propojení s kapitalistickou utopií odmítá morální povinnost charity vůči bližnímu. Správě rozpoznává zcestný výklad společného dobra socialismu, ale místo k návratu ke správné definici existenci tohoto zcela odmítá. Charitu bere jako prostředek, kterým zlo využívá dobroty úspěšných, ale zároveň vylévá s vaničkou i dítě.
Proto zastánci objektivismu budou lidé mladí, zdraví a materiálně zajištění. V praxi pak jeho příznivci se nepokrytě hlásí k myšlenkám osvícenství a humanismu což by mělo být varovným signálem pro každého slušného člověka. Nechceme se vracet ke genocidám a společenskému úpadku éry osvícenství.
V konečném měřítku všech věcí je objektivismus výrazem respektive nářkem těch, kteří mají pocit, že jim ostatní ukrajují z jejich materiálního blahobytu. Jejich schopnosti jsou však od Boha, ale oni veškerou morální povinnost vůči Bohu odmítají. Jistě to mohou, ale když si nakupí poklady zde na zemi nesmí se divit, že po smrti kam si žádný ze svých zisků a produktů nevezmou, je nebude již čekat žádná odměna, ale pouze pláč a skřípění zubů, protože si tu svoji už vybrali zde na zemi.
Stejně tak odmítají jakýkoliv pocit viny za hříchy, kterých se dopustili vůči Bohu a svým bližním. Pouze vlastní ego a pocit uspokojení ze života.
Těmto lidem by mohlo otevřít oči pouze Boží dopuštění, které by srazilo jejich pýchu, aby jejich schopnosti sebe-zajištění byly omezeny v důsledku například nějaké těžké choroby.
Závěrem je třeba adresovat klíčový filozofický omyl Ayn Rand.
I swear by my life and my love of it that I will never live for the sake of another man, nor ask another man to live for mine.
Překlad: Přísahám při svém životě a lásce k němu, že nikdy nebudu žít pro druhého člověka, ani nebudu po něm žádat, aby žil pro mě.
Klíčovou tezí je, že člověk žije jenom sám pro sebe. Ne, to je omyl. Člověk byl stvořen, aby žil v lásce k Bohu a pro něj. Tato teze Ayn Rand je výrazem jistého egoismu, odtrženého od řádu stvoření, a cynismu, který pokládá lásku za projev sobectví.
Porovnejme to s tím, co řekl Ježíš Kristus.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Jan 15, 13
Proč vadí homosexuální manželství katolíkům
Světský pohled
Spojení muže a ženy v manželství a pro-kreaci, která zajišťuje pokračování lidského rodu. To by mělo být eminentním zájmem každého člověka (bez ohledu na jeho náboženské přesvědčení). Je s podivem, že velká část lidí naopak podporuje sebevražedný postoj k lidskému rodu rozšiřováním homosexuálního životního stylu do rodin a mezi děti. Homosexualita jako životní styl je zdraví škodlivá - pohlavní nemoci, u mužů perforace konečníku (obecné nebezpečí análního sexu) - a celkově kratší délka života.
Teologický pohled
Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“
Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?
A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘
takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Matouš 19, 3-6
Katolická církev v této větě vidí definici manželství. Pro katolickou církev je manželství jednou ze svátostí. Proto snaha rozšířit, proti Božímu záměru, manželství je přímým útokem na Boha a na podstatu lidství, protože manželství se dotýká bytostné podstaty samotného stvoření.
Je to akt rebelie vůči Bohu v duchu "non serviam". To lze prakticky považovat za podpis Božího nepřítele za touto snahou. Homosexuální vztahy jsou jedním z hříchů volajícím do nebe po odplatě (další např. vražda), a i proto z teologického hlediska společnost, která takovéto svazky příjme si zaslouží vymazat z existence už zde na tomto světě. Vzpomeňme na oplakávané kultury, které skončily v propadlišti dějin a na města, která byla vymazána z povrchu zemského úplně pro jejich zálibu v homosexuálních radovánkách. Proto každému věřícímu musí vstávat vlasy hrůzou, když se něco takového snaží politická garnitura pod tlakem různých LGBT organizací prosadit v jejich státě.
Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Matouš 28, 18
Zde se dotýkáme bludu sekularismu. Tuto pozici rozšířenou mezi lidmi je víra, že stát nepodléhá a nemusí se rozhodovat v souladu s Božím zákonem.
Tedy protože vše na světě spadá pod Boží vládu a tím pod Boží zákon včetně všech států, království a jejich obyvatel, pak jakýkoliv zákon, který je v rozporu s zákony Božími, je pro věřící neplatným zákonem, kterému se nemohou podřídit. To i za cenu vlastního života. Snaha ustanovit homosexuální svazky a ztotožnit je s manželstvím a tudíž vyžadovat od lidí, aby k nim takto přistupovali je přesně právě takový případ. Nejde však jenom o tuto změnu zákona, ale i o snahu zadními vrátky indoktrinovat děti, zejména ty z rodin lidí nepodporujících tyto snahy, na školách o morálnosti homosexuálních vztahů a dalších jiných nemravností. Toto je mnohem horší, protože zde už se podává jed dětem těchto lidí. Škola se pak stává jako v totalitních režimech komunismu bojištěm, kde se stát snaží zničit opozici tím, že konvertuje potomky těch lidí, které nedokáže přesvědčit ani zastrašit. Pokud by tedy věřící mohli zabránit takovému stavu jistě by to bylo lepší i v obecném smyslu pro celkovou stabilitu společnosti.
Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Marek 9,42
Jistě homosexuální manželství nejsou přelomem ze stavu normálnosti do úpadku. Tento probíhá dlouhodobě. Je to však další zatnutí sekery do existující rány, která způsobuje velký počet rozvodů a nestabilní manželství. Proto argument, že rodina jako nerozlučný svazek muže a ženy je už stejně odepsaná, a proto se nic nestane je špatný. I kdyby se nic nestalo není to posun směrem k nápravě. Upřímně řečeno i kdyby Slovenské referendum dopadlo úspěšně nic by se pravděpodobně nezměnilo. Dokud velká část lidí toto podporuje a dokud zahraniční mocnosti toto podporují prostřednictvím různých dotací či lobovaní.
Z moci a povinnosti svěření Katolické církvi od Boha je její povinností vést lidi a národy ke svatosti, aby opustili nemravnosti a špatnost. To je důvod proč Katolická církev nejen že může, ale musí říkat každému jak má správně žít. Myslím, že to byl svatý Tomáš Akvinský, který řekl, že stát nemůže uzákonit ctnost. Na druhou stranu si myslím, že o to spíše stát nemůže uzákonit neřest.
Spojení muže a ženy v manželství a pro-kreaci, která zajišťuje pokračování lidského rodu. To by mělo být eminentním zájmem každého člověka (bez ohledu na jeho náboženské přesvědčení). Je s podivem, že velká část lidí naopak podporuje sebevražedný postoj k lidskému rodu rozšiřováním homosexuálního životního stylu do rodin a mezi děti. Homosexualita jako životní styl je zdraví škodlivá - pohlavní nemoci, u mužů perforace konečníku (obecné nebezpečí análního sexu) - a celkově kratší délka života.
Teologický pohled
Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“
Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?
A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘
takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Matouš 19, 3-6
Je to akt rebelie vůči Bohu v duchu "non serviam". To lze prakticky považovat za podpis Božího nepřítele za touto snahou. Homosexuální vztahy jsou jedním z hříchů volajícím do nebe po odplatě (další např. vražda), a i proto z teologického hlediska společnost, která takovéto svazky příjme si zaslouží vymazat z existence už zde na tomto světě. Vzpomeňme na oplakávané kultury, které skončily v propadlišti dějin a na města, která byla vymazána z povrchu zemského úplně pro jejich zálibu v homosexuálních radovánkách. Proto každému věřícímu musí vstávat vlasy hrůzou, když se něco takového snaží politická garnitura pod tlakem různých LGBT organizací prosadit v jejich státě.
Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Matouš 28, 18
Zde se dotýkáme bludu sekularismu. Tuto pozici rozšířenou mezi lidmi je víra, že stát nepodléhá a nemusí se rozhodovat v souladu s Božím zákonem.
Tedy protože vše na světě spadá pod Boží vládu a tím pod Boží zákon včetně všech států, království a jejich obyvatel, pak jakýkoliv zákon, který je v rozporu s zákony Božími, je pro věřící neplatným zákonem, kterému se nemohou podřídit. To i za cenu vlastního života. Snaha ustanovit homosexuální svazky a ztotožnit je s manželstvím a tudíž vyžadovat od lidí, aby k nim takto přistupovali je přesně právě takový případ. Nejde však jenom o tuto změnu zákona, ale i o snahu zadními vrátky indoktrinovat děti, zejména ty z rodin lidí nepodporujících tyto snahy, na školách o morálnosti homosexuálních vztahů a dalších jiných nemravností. Toto je mnohem horší, protože zde už se podává jed dětem těchto lidí. Škola se pak stává jako v totalitních režimech komunismu bojištěm, kde se stát snaží zničit opozici tím, že konvertuje potomky těch lidí, které nedokáže přesvědčit ani zastrašit. Pokud by tedy věřící mohli zabránit takovému stavu jistě by to bylo lepší i v obecném smyslu pro celkovou stabilitu společnosti.
Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Marek 9,42
Jistě homosexuální manželství nejsou přelomem ze stavu normálnosti do úpadku. Tento probíhá dlouhodobě. Je to však další zatnutí sekery do existující rány, která způsobuje velký počet rozvodů a nestabilní manželství. Proto argument, že rodina jako nerozlučný svazek muže a ženy je už stejně odepsaná, a proto se nic nestane je špatný. I kdyby se nic nestalo není to posun směrem k nápravě. Upřímně řečeno i kdyby Slovenské referendum dopadlo úspěšně nic by se pravděpodobně nezměnilo. Dokud velká část lidí toto podporuje a dokud zahraniční mocnosti toto podporují prostřednictvím různých dotací či lobovaní.
Z moci a povinnosti svěření Katolické církvi od Boha je její povinností vést lidi a národy ke svatosti, aby opustili nemravnosti a špatnost. To je důvod proč Katolická církev nejen že může, ale musí říkat každému jak má správně žít. Myslím, že to byl svatý Tomáš Akvinský, který řekl, že stát nemůže uzákonit ctnost. Na druhou stranu si myslím, že o to spíše stát nemůže uzákonit neřest.
2015/02/22
Moderní zcestné filozofie - díl 4. relativismus, tolerance a falešné ctnosti
Všechno je relativní
Tento díl se zaměřuje na nejzcestnější a nejnebezpečnější filozofii relativismu. Myšlenka relativismu je jedním z nejnebezpečnějších produktů ateistických filozofů (rozuměj diletantů). První věta (Všechno je relativní) je logickou kontradikcí a tím sama sebe vyvrací.
Ústřední tezí této myšlenky přenesené do praxe je, že neexistuje žádné objektivní měřítko morálky či pravdy. Tudíž vše je hodnoceno z hlediska pozorovatele*. V důsledku se tedy jednomu člověku něco jeví jako špatné, jinému se jeví to stejné jako dobré a oba mají pravdu.
Smyslem této myšlenky je bianko šek na páchání ohavností, nemorálností a čehokoliv se člověku zachce s tím, že nikdo mu to nemůže vyčítat, protože z jeho pohledu je to v pořádku. Naštěstí žádný stát se tímto nesmyslem úplně neřídí, protože by to byl naprostý chaos. Ale i tak politici pod nátlakem různých zájmových skupin zaštiťujících se touto myšlenkou hodně posunuli zákony k tomuto chaosu. Ještě markantnější je podvratná činnost těchto zájmových skupin na společnost prostřednictvím propagandy zvláště v médiích zejména televizi.
Tento relativismus je pak filozofickým základem pro to co se dnes v rámci propagandy nazývá tolerancí. Ve skutečnosti je to nesprávné označení pro něco jiného a původní význam slova byl téměř zničen. Napravme tento blud a hovořme o falešné toleranci, protože to je pravý název.
"Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech." Zjevení 3, 16
Tento výrok z úst našeho pána Ježíše Krista zcela jasně ukazuje, že úděl všech lidí s vlažným neutrálním přístupem je věčné zatracení.
Pravá tolerance je smíření se s odlišnými preferencemi druhého vůči svým vlastním, které nejsou objektivně jinak morálně kvalitní. Například pokud vás manželka nebo manžel vytáhne na koncert klasické hudby, kterou k smrti nenávidíte tak zatnete zuby a bude to tolerovat. Pointa je v tom, že koncert klasické hudby není sám o sobě zlem.
Lékem na falešnou toleranci je bratrské napomínání a Boží spravedlnost. Bratrské napomínání má svoje pravidla a principy, kterých by se člověk měl držet, aby nejednal nespravedlivě vůči druhému. Ty popsal sv. Tomáš Akvinský, ale to přesahuje rámec tohoto článku.
Tímto zjeveným zákonem není nic jiného než náboženství přesněji katolická víra.
V obou případech nese člověk plnou zodpovědnost za dodržování před touto nejvyšší autoritou, před Bohem.
Lze také vypozorovat, že přestupky na úrovni zjeveného zákona vedou k narušení integrity jedince i v oblasti plnění přirozeného zákona a naopak. To odpovídá podstatě člověka, který je bytostí materiálně duchovní. Komplementem ducha a těla.
Relativismus je praktickým důsledkem ateismu a agnosticismu. Neustálé posouvání hranic dobra a zla je nebezpečným jevem v současném světě. To může vést k nástupu tyranie a zvěrstev ještě strašnějších než, kterých se lidé dopouštěli v průběhu minulého století. Také vede ke zkresleným představám o povoze zjeveného zákona či vztahu Boha a státu.
Je proto potřeba tuto v pravdě hloupou a zcestnou představu o relativitě morálky odstranit a otočit směřování současné civilizace, která se řítí k své vlastní sebe destrukci.
*Poznámka: Někteří lidé vztahují mylně tuto tezi relativismu filozofického k teorii relativity Alberta Einsteina, ale tyto nemají pranic společného.
Tento díl se zaměřuje na nejzcestnější a nejnebezpečnější filozofii relativismu. Myšlenka relativismu je jedním z nejnebezpečnějších produktů ateistických filozofů (rozuměj diletantů). První věta (Všechno je relativní) je logickou kontradikcí a tím sama sebe vyvrací.
Ústřední tezí této myšlenky přenesené do praxe je, že neexistuje žádné objektivní měřítko morálky či pravdy. Tudíž vše je hodnoceno z hlediska pozorovatele*. V důsledku se tedy jednomu člověku něco jeví jako špatné, jinému se jeví to stejné jako dobré a oba mají pravdu.
Smyslem této myšlenky je bianko šek na páchání ohavností, nemorálností a čehokoliv se člověku zachce s tím, že nikdo mu to nemůže vyčítat, protože z jeho pohledu je to v pořádku. Naštěstí žádný stát se tímto nesmyslem úplně neřídí, protože by to byl naprostý chaos. Ale i tak politici pod nátlakem různých zájmových skupin zaštiťujících se touto myšlenkou hodně posunuli zákony k tomuto chaosu. Ještě markantnější je podvratná činnost těchto zájmových skupin na společnost prostřednictvím propagandy zvláště v médiích zejména televizi.
Tento relativismus je pak filozofickým základem pro to co se dnes v rámci propagandy nazývá tolerancí. Ve skutečnosti je to nesprávné označení pro něco jiného a původní význam slova byl téměř zničen. Napravme tento blud a hovořme o falešné toleranci, protože to je pravý název.
Falešná tolerance
Falešná tolerance je právě postoj, kdy člověk musí mlčet i překonat svůj odpor, a přijmout odlišný postoj jakkoliv nemorální a "tolerovat" toto u lidí. Například pokud třeba nejste nadšení z nemorálního jednání muslimů, pak musíte tento odpor a pohoršení překonat, mlčet a usmívat se na ně. Obdobně tak u zvráceného jednání homosexuálů. Takové jednání je však krajně nemorální a staví jedince do role pasivního podporovatele zla. Pasivní forma podpory zlu je o mnoho horší než aktivní. Dotyčný jedná, alespoň podle svého zvráceného přesvědčení. Naproti tomu pasivní podporovatel je vlažný, lhostejný a nebo někdy jenom zbabělý."Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech." Zjevení 3, 16
Tento výrok z úst našeho pána Ježíše Krista zcela jasně ukazuje, že úděl všech lidí s vlažným neutrálním přístupem je věčné zatracení.
Pravá tolerance je smíření se s odlišnými preferencemi druhého vůči svým vlastním, které nejsou objektivně jinak morálně kvalitní. Například pokud vás manželka nebo manžel vytáhne na koncert klasické hudby, kterou k smrti nenávidíte tak zatnete zuby a bude to tolerovat. Pointa je v tom, že koncert klasické hudby není sám o sobě zlem.
Lékem na falešnou toleranci je bratrské napomínání a Boží spravedlnost. Bratrské napomínání má svoje pravidla a principy, kterých by se člověk měl držet, aby nejednal nespravedlivě vůči druhému. Ty popsal sv. Tomáš Akvinský, ale to přesahuje rámec tohoto článku.
Objektivní morální zákon
Každý člověk se uvědomuje existenci činů, které jsou v rozporu a v souladu s morálním zákonem nezávisle na stavu světa a společnosti. Relativismus popírá existenci tohoto objektivně rozpoznatelného morálního zákona. Z hlediska katolické víry hovoříme o přirozeném zákonu, který je daný řádem světa a je rozpoznatelný z něj samého a nepotřebuje být předán v rámci nějakého hlasu z nebes, ale jeho zákonodárcem a původcem je stvořitel tedy Bůh. Druhým rozměrem morálních zákonů je zákon zjevený explicitně od Boha, který zdokonaluje řád světa nad jeho přirozený řád. Člověk není jenom materiální bytostí podléhající pouze přirozenému zákonu, ale bytostí duchovní podléhající řádu duchovního světa tzv. zjeveného zákona jehož tvůrcem je taktéž Bůh.Tímto zjeveným zákonem není nic jiného než náboženství přesněji katolická víra.
V obou případech nese člověk plnou zodpovědnost za dodržování před touto nejvyšší autoritou, před Bohem.
Lze také vypozorovat, že přestupky na úrovni zjeveného zákona vedou k narušení integrity jedince i v oblasti plnění přirozeného zákona a naopak. To odpovídá podstatě člověka, který je bytostí materiálně duchovní. Komplementem ducha a těla.
Relativismus je praktickým důsledkem ateismu a agnosticismu. Neustálé posouvání hranic dobra a zla je nebezpečným jevem v současném světě. To může vést k nástupu tyranie a zvěrstev ještě strašnějších než, kterých se lidé dopouštěli v průběhu minulého století. Také vede ke zkresleným představám o povoze zjeveného zákona či vztahu Boha a státu.
Je proto potřeba tuto v pravdě hloupou a zcestnou představu o relativitě morálky odstranit a otočit směřování současné civilizace, která se řítí k své vlastní sebe destrukci.
*Poznámka: Někteří lidé vztahují mylně tuto tezi relativismu filozofického k teorii relativity Alberta Einsteina, ale tyto nemají pranic společného.
2014/12/01
Scripture bending by homosexual activists debunked
Have you ever heard that the Sacred Scripture does not condemn homosexuality? How delusional one person must be to make such outrageous claims, which defy history, tradition, interpretation of written text and even common sense.
However this idea is complete novelty. Nobody in OT Israel would even consider homosexual relations to be moral. Why would the Scriptures then emphasized that they desired specifically the men and not the women (Lot's daughters). If consensual homosexual sex was accepted, this emphasize on homosexual nature of rape would be completely redundant. In other words this kind of interpretation does not fit presentation of the narrative.
The next and the most explicit condemnation of homosexual sex in OT is in the Mosaic Law.
Leviticus 20, 13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads. (The Catholic Bible on-line)
One of the arguments it that this verse speaks only about homosexual pagan rites. The second claim is that all command lay down in the Mosaic Law are no longer valid and to support this claim they pull out verses which on first look like complete nonsense nobody adheres to for a centuries.
This is a wishful-thinking if not outright lie. This chapter reflects the Decalogue (the ten commandments). First verses are condemning the practice of child sacrifice (killing) for Moloch (a god). The key verse to understand the purpose of Mosaic law follows.
Leviticus 20
7 Sanctify yourselves and be holy, for I am Yahweh your God.
8 You will keep my laws and put them into practice, for it is I, Yahweh, who make you holy.
What follows is list of straightforward rules on relations in family, sexual morality included.
Leviticus 20
9 Hence: Anyone who curses father or mother will be put to death. Having cursed father or mother, the blood will be on that person's own head.
10 The man who commits adultery with his neighbour's wife will be put to death, he and the woman.
11 The man who has intercourse with his father's wife has infringed his father's sexual prerogative. Both of them will be put to death; their blood will be on their own heads.
12 The man who has intercourse with his daughter-in-law: both of them will be put to death; they have violated nature, their blood will be on their own heads.
13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads.
14 The man who marries a woman and her mother: this is incest. They will be burnt alive, he and they; you will not tolerate incest.
15 The man who has intercourse with an animal will be put to death; you will kill the animal too.
16 The woman who approaches any animal to have intercourse with it: you will kill the woman and the animal. They will be put to death; their blood will be on their own heads.
17 The man who marries his father's or his mother's daughter: if they have intercourse together, this is an outrage. They will be executed in public, for the man has had intercourse with his sister; he will bear the consequences of his guilt.
18 The man who has intercourse with a woman during her monthly periods and exposes her nakedness: he has laid bare the source of her blood, and she has exposed the source of her blood, and both of them will be outlawed from their people.
19 You will not have intercourse with your mother's sister or your father's sister. Whoever does so, has had intercourse with a close relation; they will bear the consequences of their guilt.
20 The man who has intercourse with the wife of his paternal uncle has infringed his uncle's sexual prerogative; they will bear the consequences of their guilt and die childless.
21 The man who marries his brother's wife: this is pollution; he has infringed his brother's sexual prerogative; they will die childless.
In this context it is completely bogus to claim this single commandment is not condemnation of homosexual sexual activities and other morally abhorrent behavior in the eyes of the God. In that regard proponents of this theory also must accept zoophilia/beastiality and incest. Notice that verses about seashells, sowing two seeds together, etc are not here in this Chapter. One more very important thing. Notice also that the first rule is about cursing your parents and every following verse in this part is not about pagan practices, but about family. Using simple logic you can clearly come into conclusion that adulterous, incestuous or homosexual relationships shouldn't be recognized as acceptable form of family. The following verses explain more the position God in relation to the Mosaic Law.
22 You will keep all my laws, all my decisions, and put them into practice, so that the country where I am taking you to live will not vomit you out.
23 You will not follow the laws of the nations whom I am driving out before you; they practised all these things, which is why I detested them.
The verses condemning seashells, two kinds of seeds, etc. Condemn particular pagan practices and customs and are literally on different page. The same can be said about laws concerning OT rite.
No, that is simplistic understanding or overstatement. The Old Covenant was binding people of Israel as holy chosen people of God. The sacrifices of the animals couldn't bring complete salvation (restoration) of mankind. That is why Saint Paul says the works (rites) of the (Mosaic) Law can not save you. However the morality of acts is still same before God. God finds those actions detestable in other words sinful. That is why Jesus Christ can say:
Mathew 5
17 Do not imagine that I have come to abolish the Law or the Prophets. I have come not to abolish but to complete them.
18 In truth I tell you, till heaven and earth disappear, not one dot, not one little stroke, is to disappear from the Law until all its purpose is achieved.
19 Therefore, anyone who infringes even one of the least of these commandments and teaches others to do the same will be considered the least in the kingdom of Heaven; but the person who keeps them and teaches them will be considered great in the kingdom of Heaven.
It is our Lord Jesus Christ who deals a deadly blow to the idea of homosexual relationship as viable alternative by revealing intention of the Father.
Mathew 19
3 Some Pharisees approached him, and to put him to the test they said, 'Is it against the Law for a man to divorce his wife on any pretext whatever?'
4 He answered, 'Have you not read that the Creator from the beginning made them male and female
5 and that he said: This is why a man leaves his father and mother and becomes attached to his wife, and the two become one flesh?
6 They are no longer two, therefore, but one flesh. So then, what God has united, human beings must not divide.'
7 They said to him, 'Then why did Moses command that a writ of dismissal should be given in cases of divorce?'
8 He said to them, 'It was because you were so hard-hearted, that Moses allowed you to divorce your wives, but it was not like this from the beginning.
9 Now I say this to you: anyone who divorces his wife -- I am not speaking of an illicit marriage -- and marries another, is guilty of adultery.'
10 The disciples said to him, 'If that is how things are between husband and wife, it is advisable not to marry.'
11 But he replied, 'It is not everyone who can accept what I have said, but only those to whom it is granted.
12 There are eunuchs born so from their mother's womb, there are eunuchs made so by human agency and there are eunuchs who have made themselves so for the sake of the kingdom of Heaven. Let anyone accept this who can.'
This intention of marriage and in effect human sexuality clearly mentions solely man and woman joined together as one in procreational manner. Our Lord had no problem to speak his mind. Therefore any desire of homosexual relationships by God would be mentioned. Moreover it would be clear contradiction to the intent of upholding and fulfilling the Law.
side note: That is also one of reasons why the idea of "homosexual marriage" is repulsive to the Church. It is a revolt against God, against his design. It has handwriting of Satan all over. It is him who turns everything upside-down in God's order.
It is quite obvious that after such statements Jesus Christ never had to address issue of homosexuality. Especially in the Israel, which had Mosaic law for thousands of years It was no-brainer.
Romans 27
why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
While most people know this short passages concerning homosexuality, let me put it in whole context, because it is much more interesting. The Saint Paul writes about Greeks, who were intellectually oriented society, the very same characterization is befitting for present society which is very steeped in rationalism. He does not only write about the spread of homosexuality among the Greeks, but also describes the state of society, which led to such thing.
Romans
19 For what can be known about God is perfectly plain to them, since God has made it plain to them:
20 ever since the creation of the world, the invisible existence of God and his everlasting power have been clearly seen by the mind's understanding of created things. And so these people have no excuse:
21 they knew God and yet they did not honour him as God or give thanks to him, but their arguments became futile and their uncomprehending minds were darkened.
22 While they claimed to be wise, in fact they were growing so stupid
23 that they exchanged the glory of the immortal God for an imitation, for the image of a mortal human being, or of birds, or animals, or crawling things.
24 That is why God abandoned them in their inmost cravings to filthy practices of dishonouring their own bodies-
25 because they exchanged God's truth for a lie and have worshipped and served the creature instead of the Creator, who is blessed for ever. Amen.
26 That is why God abandoned them to degrading passions:
27 why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
28 In other words, since they would not consent to acknowledge God, God abandoned them to their unacceptable thoughts and indecent behaviour.
29 And so now they are steeped in all sorts of injustice, rottenness, greed and malice; full of envy, murder, wrangling, treachery and spite,
30 libellers, slanderers, enemies of God, rude, arrogant and boastful, enterprising in evil, rebellious to parents,
31 without brains, honour, love or pity.
32 They are well aware of God's ordinance: that those who behave like this deserve to die -- yet they not only do it, but even applaud others who do the same.
Nobody sane would claim that Saint Paul viewed homosexuality as an alternative to heterosexuality or in any positive way for that matter. Instead he speaks clearly that it is the punishment for abandoning the God (So called post-christian society anyone?) for worldly pleasures and pseudo-intellectual ideas. It is a symptom of large decay in society.
Next condemnation of homosexual sexual life is condemned in the first letter to Corinthians, Chapter 6.
1 Corinthians 6
9 Do you not realise that people who do evil will never inherit the kingdom of God? Make no mistake -- the sexually immoral, idolaters, adulterers, the self-indulgent, sodomites,
10 thieves, misers, drunkards, slanderers and swindlers, none of these will inherit the kingdom of God.
In the first letter to the Timothy there is nothing left to doubt about, that Saint Paul sees homosexuality as immoral and contrary to the teachings of Christianity.
1 Timothy 1
6 Some people have missed the way to these things and turned to empty speculation,
7 trying to be teachers of the Law; but they understand neither the words they use nor the matters about which they make such strong assertions.
8 We are well aware that the Law is good, but only provided it is used legitimately,
9 on the understanding that laws are not framed for people who are upright. On the contrary, they are for criminals and the insubordinate, for the irreligious and the wicked, for the sacrilegious and the godless; they are for people who kill their fathers or mothers and for murderers,
10 for the promiscuous, homosexuals, kidnappers, for liars and for perjurers -- and for everything else that is contrary to the sound teaching
11 that accords with the gospel of the glory of the blessed God, the gospel that was entrusted to me
The Old Testament (OT)
The first mention of homosexual acts in passages about destruction of the Sodom and Gomorrah (Genesis 19). Proponents of this crazy theory claims, that sin of men who wanted to have homosexual sex with angels posing as male visitors of the City was not sin of homosexuality, but sin of rape.However this idea is complete novelty. Nobody in OT Israel would even consider homosexual relations to be moral. Why would the Scriptures then emphasized that they desired specifically the men and not the women (Lot's daughters). If consensual homosexual sex was accepted, this emphasize on homosexual nature of rape would be completely redundant. In other words this kind of interpretation does not fit presentation of the narrative.
The next and the most explicit condemnation of homosexual sex in OT is in the Mosaic Law.
Leviticus 20, 13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads. (The Catholic Bible on-line)
One of the arguments it that this verse speaks only about homosexual pagan rites. The second claim is that all command lay down in the Mosaic Law are no longer valid and to support this claim they pull out verses which on first look like complete nonsense nobody adheres to for a centuries.
This is a wishful-thinking if not outright lie. This chapter reflects the Decalogue (the ten commandments). First verses are condemning the practice of child sacrifice (killing) for Moloch (a god). The key verse to understand the purpose of Mosaic law follows.
Leviticus 20
7 Sanctify yourselves and be holy, for I am Yahweh your God.
8 You will keep my laws and put them into practice, for it is I, Yahweh, who make you holy.
What follows is list of straightforward rules on relations in family, sexual morality included.
Leviticus 20
9 Hence: Anyone who curses father or mother will be put to death. Having cursed father or mother, the blood will be on that person's own head.
10 The man who commits adultery with his neighbour's wife will be put to death, he and the woman.
11 The man who has intercourse with his father's wife has infringed his father's sexual prerogative. Both of them will be put to death; their blood will be on their own heads.
12 The man who has intercourse with his daughter-in-law: both of them will be put to death; they have violated nature, their blood will be on their own heads.
13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads.
14 The man who marries a woman and her mother: this is incest. They will be burnt alive, he and they; you will not tolerate incest.
15 The man who has intercourse with an animal will be put to death; you will kill the animal too.
16 The woman who approaches any animal to have intercourse with it: you will kill the woman and the animal. They will be put to death; their blood will be on their own heads.
17 The man who marries his father's or his mother's daughter: if they have intercourse together, this is an outrage. They will be executed in public, for the man has had intercourse with his sister; he will bear the consequences of his guilt.
18 The man who has intercourse with a woman during her monthly periods and exposes her nakedness: he has laid bare the source of her blood, and she has exposed the source of her blood, and both of them will be outlawed from their people.
19 You will not have intercourse with your mother's sister or your father's sister. Whoever does so, has had intercourse with a close relation; they will bear the consequences of their guilt.
20 The man who has intercourse with the wife of his paternal uncle has infringed his uncle's sexual prerogative; they will bear the consequences of their guilt and die childless.
21 The man who marries his brother's wife: this is pollution; he has infringed his brother's sexual prerogative; they will die childless.
In this context it is completely bogus to claim this single commandment is not condemnation of homosexual sexual activities and other morally abhorrent behavior in the eyes of the God. In that regard proponents of this theory also must accept zoophilia/beastiality and incest. Notice that verses about seashells, sowing two seeds together, etc are not here in this Chapter. One more very important thing. Notice also that the first rule is about cursing your parents and every following verse in this part is not about pagan practices, but about family. Using simple logic you can clearly come into conclusion that adulterous, incestuous or homosexual relationships shouldn't be recognized as acceptable form of family. The following verses explain more the position God in relation to the Mosaic Law.
22 You will keep all my laws, all my decisions, and put them into practice, so that the country where I am taking you to live will not vomit you out.
23 You will not follow the laws of the nations whom I am driving out before you; they practised all these things, which is why I detested them.
The verses condemning seashells, two kinds of seeds, etc. Condemn particular pagan practices and customs and are literally on different page. The same can be said about laws concerning OT rite.
The New Testament (NT)
But, wait! That is in the Old testament. It is no longer valid.No, that is simplistic understanding or overstatement. The Old Covenant was binding people of Israel as holy chosen people of God. The sacrifices of the animals couldn't bring complete salvation (restoration) of mankind. That is why Saint Paul says the works (rites) of the (Mosaic) Law can not save you. However the morality of acts is still same before God. God finds those actions detestable in other words sinful. That is why Jesus Christ can say:
Mathew 5
17 Do not imagine that I have come to abolish the Law or the Prophets. I have come not to abolish but to complete them.
18 In truth I tell you, till heaven and earth disappear, not one dot, not one little stroke, is to disappear from the Law until all its purpose is achieved.
19 Therefore, anyone who infringes even one of the least of these commandments and teaches others to do the same will be considered the least in the kingdom of Heaven; but the person who keeps them and teaches them will be considered great in the kingdom of Heaven.
It is our Lord Jesus Christ who deals a deadly blow to the idea of homosexual relationship as viable alternative by revealing intention of the Father.
Mathew 19
3 Some Pharisees approached him, and to put him to the test they said, 'Is it against the Law for a man to divorce his wife on any pretext whatever?'
4 He answered, 'Have you not read that the Creator from the beginning made them male and female
5 and that he said: This is why a man leaves his father and mother and becomes attached to his wife, and the two become one flesh?
6 They are no longer two, therefore, but one flesh. So then, what God has united, human beings must not divide.'
7 They said to him, 'Then why did Moses command that a writ of dismissal should be given in cases of divorce?'
8 He said to them, 'It was because you were so hard-hearted, that Moses allowed you to divorce your wives, but it was not like this from the beginning.
9 Now I say this to you: anyone who divorces his wife -- I am not speaking of an illicit marriage -- and marries another, is guilty of adultery.'
10 The disciples said to him, 'If that is how things are between husband and wife, it is advisable not to marry.'
11 But he replied, 'It is not everyone who can accept what I have said, but only those to whom it is granted.
12 There are eunuchs born so from their mother's womb, there are eunuchs made so by human agency and there are eunuchs who have made themselves so for the sake of the kingdom of Heaven. Let anyone accept this who can.'
This intention of marriage and in effect human sexuality clearly mentions solely man and woman joined together as one in procreational manner. Our Lord had no problem to speak his mind. Therefore any desire of homosexual relationships by God would be mentioned. Moreover it would be clear contradiction to the intent of upholding and fulfilling the Law.
side note: That is also one of reasons why the idea of "homosexual marriage" is repulsive to the Church. It is a revolt against God, against his design. It has handwriting of Satan all over. It is him who turns everything upside-down in God's order.
It is quite obvious that after such statements Jesus Christ never had to address issue of homosexuality. Especially in the Israel, which had Mosaic law for thousands of years It was no-brainer.
St. Paul
St. Paul confronted with immorality in pagan areas, where Christian faith was spreading addressed issue of homosexuality in his letters. The first is in letter to Romans.Romans 27
why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
While most people know this short passages concerning homosexuality, let me put it in whole context, because it is much more interesting. The Saint Paul writes about Greeks, who were intellectually oriented society, the very same characterization is befitting for present society which is very steeped in rationalism. He does not only write about the spread of homosexuality among the Greeks, but also describes the state of society, which led to such thing.
Romans
19 For what can be known about God is perfectly plain to them, since God has made it plain to them:
20 ever since the creation of the world, the invisible existence of God and his everlasting power have been clearly seen by the mind's understanding of created things. And so these people have no excuse:
21 they knew God and yet they did not honour him as God or give thanks to him, but their arguments became futile and their uncomprehending minds were darkened.
22 While they claimed to be wise, in fact they were growing so stupid
23 that they exchanged the glory of the immortal God for an imitation, for the image of a mortal human being, or of birds, or animals, or crawling things.
24 That is why God abandoned them in their inmost cravings to filthy practices of dishonouring their own bodies-
25 because they exchanged God's truth for a lie and have worshipped and served the creature instead of the Creator, who is blessed for ever. Amen.
26 That is why God abandoned them to degrading passions:
27 why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
28 In other words, since they would not consent to acknowledge God, God abandoned them to their unacceptable thoughts and indecent behaviour.
29 And so now they are steeped in all sorts of injustice, rottenness, greed and malice; full of envy, murder, wrangling, treachery and spite,
30 libellers, slanderers, enemies of God, rude, arrogant and boastful, enterprising in evil, rebellious to parents,
31 without brains, honour, love or pity.
32 They are well aware of God's ordinance: that those who behave like this deserve to die -- yet they not only do it, but even applaud others who do the same.
Nobody sane would claim that Saint Paul viewed homosexuality as an alternative to heterosexuality or in any positive way for that matter. Instead he speaks clearly that it is the punishment for abandoning the God (So called post-christian society anyone?) for worldly pleasures and pseudo-intellectual ideas. It is a symptom of large decay in society.
Next condemnation of homosexual sexual life is condemned in the first letter to Corinthians, Chapter 6.
1 Corinthians 6
9 Do you not realise that people who do evil will never inherit the kingdom of God? Make no mistake -- the sexually immoral, idolaters, adulterers, the self-indulgent, sodomites,
10 thieves, misers, drunkards, slanderers and swindlers, none of these will inherit the kingdom of God.
In the first letter to the Timothy there is nothing left to doubt about, that Saint Paul sees homosexuality as immoral and contrary to the teachings of Christianity.
1 Timothy 1
6 Some people have missed the way to these things and turned to empty speculation,
7 trying to be teachers of the Law; but they understand neither the words they use nor the matters about which they make such strong assertions.
8 We are well aware that the Law is good, but only provided it is used legitimately,
9 on the understanding that laws are not framed for people who are upright. On the contrary, they are for criminals and the insubordinate, for the irreligious and the wicked, for the sacrilegious and the godless; they are for people who kill their fathers or mothers and for murderers,
10 for the promiscuous, homosexuals, kidnappers, for liars and for perjurers -- and for everything else that is contrary to the sound teaching
11 that accords with the gospel of the glory of the blessed God, the gospel that was entrusted to me
Conclusion
The sacred scriptures clearly condemn practice of homosexuality per say. It is important to understand that sole purpose of Christian = Catholic faith is salvation of human souls. Only saints will enter the heaven. Practicing homosexuality is one of many possible immoral acts. Do not think for a second that demands of God are somewhat harder on you just because this particular tendency is affecting you. While it might be impossible for a man to "change" sexual orientation for God nothing is impossible.2014/11/30
Moderní zcestné filozofie - díl 3. Multikulturismus, pluralismus a náboženský indeferntismus
Již třetí díl této série, která se zaměřuje na zcestné filozofie slepě akceptované společností, se tentokrát zaměřuje na problematiku pluralismu a jemu přidružených ideologií. Pluralismus se dotýká mnoha specifických oblastí. V tomto článku se zaměřím na oblast poznání pravdy.
Pluralismus je myšlenka, že vedle sebe mohou existovat různé (často protichůdné) myšlenkové směry v harmonii. Obvykle se jedná přímo celé kultury respektive kulty (jinými slovy náboženství). Myšlenka pluralismu není založena na mírumilovné koexistenci, ale přímo vybízí k interakci (dialog) mezi jednotlivými směry. Stejně jako v předchozích dílech je důležité se zamyslet nad nesmyslností této myšlenky a v konečném důsledku nad její škodlivostí.
Pluralismus zcela přehlíží kvalitativní aspekt různých myšlenkových směrů, zda jsou vůbec pravdivé a staví všechny na jednu úroveň. Primitivní pohanské pověry a nesmysly jsou tedy stavěny na roveň křesťanství a jediné pravé víře, která je smysluplná. Navíc se poskytuje prostor kultům a ideologiím, které jsou ve své podstatě často společensky nebezpečné. Tím je ohrožena společnost a jedinec. Jeho život zde a jeho posmrtný úděl, který je primárním bodem zájmu křesťanské víry. Také křesťanství je samo ohroženo, protože jeho členové jsou vystavěni škodlivým ideologickým a kulturním vlivům, proti kterým často nemají obrané mechanismy. Je to jako když evropané přivezli nemoci, proti kterým Američtí domorodci neměli vybudované obrané mechanismy. Obzvláště markantní je to v naší "post-křesťanské společnosti", kde lidé místo tisíciletími prověřeným křesťanství se uchylují k různým pověrám, pohanským kultům z východu a vrací se tak myšlenkově zpátky do temných časů před příchodem křesťanství do střední Evropy.
Plodem pluralismu je multikulturalismus (pluralismus kultur) a náboženský indiferentismus. Náboženský indiferentismus je myšlenka, že všechny náboženské směry mají stejnou hodnotu a vedou k Bohu a nezáleží tedy na přesvědčení daného člověka. Kromě toho že tato idea odporuje rozumnému logickému uvažování, je tato idea také v přímém rozporu s Boží vůli, tak jak je explicitně vyjádřena v písmu svatém z úst vtěleného Boha Ježíše Krista.
(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Téměř všechny myšlenkové směry mají nulovou hodnotu a pouze autentické křesťanství hlásané katolickou církví je jediným kultem, který je pravdivý. Sama Pravda (Ježíš Kristus) se ztotožnila s katolickou církví a mimo ní není pravdy.
Pluralismus zásadním způsobem devalvuje pravdu a staví ji na roveň nepravdy. Protichůdné tvrzení nemůže být také pravdivé. Stejně tak přichází i s iracionální myšlenkou obohacení. Je to logický rozpor, protože jak může idea postavená na lži či na omylu obohatit ideu pravdivou? Zde se také nabízí otázka zda je vůbec možné vyextrahovat nějaké jednotlivosti z kontextu dané kultury. Z pohledu katolické víry je důležité si uvědomit co je plnost pravdy. Duch svatý přináší plnost pravdy do katolické církve a proto nelze najít neznámou pravdu někde zapadlou mimo církev.
Často také lidé chybně zaměňují multikulturalismus s globální dostupností produktů cizích států. Prostými slovy to, že jíte italské špagety a sledujete venezuelskou tele-novelu není multikulturalismus. Když však k indické restauraci v Praze přidáte odporné pohanství Haré Krišna a veškerý kult cizorodých pověr přicházející z vzdálených krajů máte "dobrý" příklad multikulturalismu v praxi.
Pluralismus je také myšlenka volné soutěže těchto směrů. Zde se nabízí prostor k úvaze, zda je dobrý nápad umožnit soutěžit dobrou myšlenku se zlou. Osobně se domnívám, že tento přístup je krátkozraký vzhledem ke slabosti lidí volit zlo před dobrem a díky nekalým praktikám zlého, který nebude hrát v takové soutěži fér.
Právě mírný postoj ke zlým ideologiím vedl v minulosti k mnoha tragédiím, často právě smířlivá dobrá strana ještě ustoupila a tím umožnila zlým ideologiím větší působnost. Pokud chceme proměnit společnost k lepšímu musíme se s těchto věcí poučit a odmítnout tyto falešná "dogmata".
Pluralismus je myšlenka, že vedle sebe mohou existovat různé (často protichůdné) myšlenkové směry v harmonii. Obvykle se jedná přímo celé kultury respektive kulty (jinými slovy náboženství). Myšlenka pluralismu není založena na mírumilovné koexistenci, ale přímo vybízí k interakci (dialog) mezi jednotlivými směry. Stejně jako v předchozích dílech je důležité se zamyslet nad nesmyslností této myšlenky a v konečném důsledku nad její škodlivostí.
Pluralismus zcela přehlíží kvalitativní aspekt různých myšlenkových směrů, zda jsou vůbec pravdivé a staví všechny na jednu úroveň. Primitivní pohanské pověry a nesmysly jsou tedy stavěny na roveň křesťanství a jediné pravé víře, která je smysluplná. Navíc se poskytuje prostor kultům a ideologiím, které jsou ve své podstatě často společensky nebezpečné. Tím je ohrožena společnost a jedinec. Jeho život zde a jeho posmrtný úděl, který je primárním bodem zájmu křesťanské víry. Také křesťanství je samo ohroženo, protože jeho členové jsou vystavěni škodlivým ideologickým a kulturním vlivům, proti kterým často nemají obrané mechanismy. Je to jako když evropané přivezli nemoci, proti kterým Američtí domorodci neměli vybudované obrané mechanismy. Obzvláště markantní je to v naší "post-křesťanské společnosti", kde lidé místo tisíciletími prověřeným křesťanství se uchylují k různým pověrám, pohanským kultům z východu a vrací se tak myšlenkově zpátky do temných časů před příchodem křesťanství do střední Evropy.
Plodem pluralismu je multikulturalismus (pluralismus kultur) a náboženský indiferentismus. Náboženský indiferentismus je myšlenka, že všechny náboženské směry mají stejnou hodnotu a vedou k Bohu a nezáleží tedy na přesvědčení daného člověka. Kromě toho že tato idea odporuje rozumnému logickému uvažování, je tato idea také v přímém rozporu s Boží vůli, tak jak je explicitně vyjádřena v písmu svatém z úst vtěleného Boha Ježíše Krista.
(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Téměř všechny myšlenkové směry mají nulovou hodnotu a pouze autentické křesťanství hlásané katolickou církví je jediným kultem, který je pravdivý. Sama Pravda (Ježíš Kristus) se ztotožnila s katolickou církví a mimo ní není pravdy.
Pluralismus zásadním způsobem devalvuje pravdu a staví ji na roveň nepravdy. Protichůdné tvrzení nemůže být také pravdivé. Stejně tak přichází i s iracionální myšlenkou obohacení. Je to logický rozpor, protože jak může idea postavená na lži či na omylu obohatit ideu pravdivou? Zde se také nabízí otázka zda je vůbec možné vyextrahovat nějaké jednotlivosti z kontextu dané kultury. Z pohledu katolické víry je důležité si uvědomit co je plnost pravdy. Duch svatý přináší plnost pravdy do katolické církve a proto nelze najít neznámou pravdu někde zapadlou mimo církev.
Často také lidé chybně zaměňují multikulturalismus s globální dostupností produktů cizích států. Prostými slovy to, že jíte italské špagety a sledujete venezuelskou tele-novelu není multikulturalismus. Když však k indické restauraci v Praze přidáte odporné pohanství Haré Krišna a veškerý kult cizorodých pověr přicházející z vzdálených krajů máte "dobrý" příklad multikulturalismu v praxi.
Pluralismus je také myšlenka volné soutěže těchto směrů. Zde se nabízí prostor k úvaze, zda je dobrý nápad umožnit soutěžit dobrou myšlenku se zlou. Osobně se domnívám, že tento přístup je krátkozraký vzhledem ke slabosti lidí volit zlo před dobrem a díky nekalým praktikám zlého, který nebude hrát v takové soutěži fér.
Právě mírný postoj ke zlým ideologiím vedl v minulosti k mnoha tragédiím, často právě smířlivá dobrá strana ještě ustoupila a tím umožnila zlým ideologiím větší působnost. Pokud chceme proměnit společnost k lepšímu musíme se s těchto věcí poučit a odmítnout tyto falešná "dogmata".
2014/08/02
Homosexualita, tolerance a jiné sociální inženýrství
Veřejnost se zase pěkně rozhádala. Pokud sledujte aktuální dění na internetu a v médiích nemohli jste si nevšimnout velkého rozruchu kolem "festivalu" homosexuálů v Praze. Tento obsáhlý článek jsem začal psát už před první Prague Pride frustrován mnohými názory, které jsem slyšel nebo četl.
Dobré a zlé relativní nebo objektivní
Když jsem pročítal některé příspěvky na toto téma nemohl jsem si nevzpomenout na svůj oblíbený citát, 400 let starého mistra ze seriálu a manga komiksu Saint Seiya, v japonštině:
Mimochodem je to jeden z důvodu, proč mám tento seriál tak rád. Pro jeho skutečnou myšlenkovou hloubku. Žádné prázdné filozofování, na kterém troskotají mnohé "vážné dramatické" evropské a americké filmy.
老師「バカ者め真の正義はどんなに時が流れてようと不変のものじゃ」
Starý mistr: "Hlupáku (blázne), skutečné dobro/spravedlnost, bez ohledu na to kolik času uplyne, je neměnné."
V seriálu ještě přidává trefný příměr dobra k proudu řeky, že nikdo nemůže změnit její přirozený směr (trvale).
Dobro a zlo nezná pokrok, evoluci, vývoj jsou to přirozeně rozpoznatelné pojmy bez ohledu na společnost. Jsou to univerzální hodnoty, které jsou svojí podstatou metafyzické. O těchto věcech není v pravomoci vlád, komisí, vědců, zájmových skupin, většiny, menšin, ale i jednotlivců rozhodovat.
Křesťané vědí, že tyto hodnoty jsou od Boha stvořitele. Jsou přirozené respektive přirozeným obrazem božím v každém člověku. Katolická teologie hovoří o přirozeném zákonu.
Na druhou stranou je tu hodnotový relativismus, který říká, že neexistuje objektivní (univerzální) dobro a zlo. Vše je relativní, plovoucí, mění si se v čase a prostoru. Avšak tento myšlenkový směr konfrontován s realitou všedních dnů, kdy dříve nebo později je jednotlivec a společnost postavena před volbu ano/ne je stejně nucena vážit dobro a zlo věcí. V takovém případě zastánci této filozofie tvrdí, že měřítkem dobra a zla je člověk sám a nebo společnost.
Myšlenkový relativismus má dva možné důsledky. Tím prvním je, že dobro a zlo neexistuje - jsou to objektivně prázdné pojmy, vytvořené člověkem. Věci prostě jsou (nejsou dobré ani špatné). Druhým vyvozením je "efekt motýlích křídel", kde moje malé subjektivní dobro může způsobit jinému člověku velké subjektivní zlo a naopak.
Toto je pravou příčinou konfliktu, jde o střet těchto dvou protikladných pohledů na svět.
Dle mého názoru je pohled hodnotového relativismu mylný. Myšlenkový relativismus je dle jeho obhájců cestou ke svobodě člověka. Jaké si odpoutání od toho co člověka svazuje (obvykle normy, morální zábrany). Ve skutečnosti toto oproštění nevede ke svobodě jedince, ale k chaosu. Člověk již není svobodný, ale pouze svázaný v závislosti na svých sobeckých tužbách a vášních. Ono očekávané blaho a štěstí se paradoxně nedostaví.
Ale i na celospolečenské úrovni je tento relativismus zhoubný. V pluralitní společnosti jsou různé názory, ideologie a filozofie vedle sebe. Mnohé z těchto ideologii jsou navzájem zcela neslučitelné a nezřídka tvoří výbušnou směs. Jedinou možností, která je dnes aplikována, je tyto názory postupně rozmělnit a nahradit jiným všeobjímajícím světonázorem*. Jestliže však všechny ideologie nahradíte novou (a kterou?), a to lze učinit jen důsledným rozkladem a proměnou všech ostatních na tu jednu, co se stane se svobodou na vlastní názor. Jistě zanikne a to je skutečnost, kterou můžeme pozorovat dnes nejen v EU, ale v celé euroatlantické civilizaci.
V praxi tedy hodnotový relativismus vede do sebe zničující spirály problémů. Protože nic není absolutně dobré a ani zlé, je relativně přijatelné vykonat nějaké to "malé zlo pro velké dobro" společnosti. Toto "malé zlo" se využívalo zejména v totalitních režimech. Protože je nutné dříve nebo později rozhodnout o povaze věci a neexistuje žádné objektivní měřítko, pouze neustále proměnlivé měřítko neexistuje žádný ideál, etalon vypovídající o kvalitě, pak je nezbytné spoléhat na vlastní úsudek, který je vždy neobjektivní a značně nespolehlivý. Člověk snadno podlehne cestě nejmenšího odporu, přestože z dlouhodobého hlediska za ni draze zaplatí.
Stejně tak jako existují axiomy v matematice tak existuje neměnný objektivní hodnotový systém dobra a zla. Třeba zabít druhého člověka bez důvodu je všeobecně považováno za špatné. Přestože lidské ratio (rozum), nezná důvod proč by tomu tak mělo být. Nechci obhajovat nebo nabádat k zabíjení, ale objektivně neexistuje racionální důvod nezabít neznámého člověka bez vyprovokování pro uspokojení vlastní potřeby. Odmyslete polici a takové věci, jste teď v ideálním modelovém světě, kde je to dovoleno. Jde čistě o filozofickou podstatu.
Opět v terminologii katolické teologie toto je praktický příklad přirozeného zákona, ten je objektivně poznatelný a neměnný. Ale pozor přirozený zákon je pouze pod-částí křesťanské tedy katolické morálky. Křesťanské pojetí** světa zde nebudu rozebírat, to je rozsáhlá problematika, výrazně přesahující jeden článek na blogu.
Homosexualita
Jediným odlišným znakem homosexuálních jedinců je jejich sexualita, proto nelze sexualitu a sex vyloučit jak se někdo snaží lživě argumentovat, že homosexualita není jenom sex. Ne, homosexualita je jenom o sexu - erosu. Pokud se odebere sex se stejným pohlavím a zamilovanost do jedince stejného pohlaví zůstane člověk jako kterýkoliv jiný. Je to sama definice homosexuality. Naše společnost je velmi tolerantní k homosexuálům.
Relativismus je natolik zakořeněn ve společnosti, že není schopna odlišit dobro od zla. Místo toho se definuje dobré jako neškodlivé. Ona racionalita, kterou se zaštiťuje moderní společnost, se nechává unášet vlnami emocí homosexuálů stavících se do role obětí. Ukazují prstem na společnost, která jim nechce dovolit každý jejich rozmar. Snaží se přetvořit společnost k obrazu svému tj. zvrácenému obrazu. Homosexuální manželství a rodiny s dětmi (adopce), homosexuální kultura, homosexuální propaganda ve školách. Zatímco západní civilizovaný svět vymírá, budeme řešit problém jak spravedlivě rozdat děti homosexuálům. Je to hořké spojení absurdní komedie s tragédií. Při prosazování svých zájmů se homosexuálové nestydí uchýlit ke lžím a historickému revizionismu. Často přisuzují neprávem homosexualitu historickým osobnostem, které se nemohou bránit sprostým nařčením.
Dnes politická garnitura tvrdě útočí na svobodu vyznání a přesvědčení velké části populace ve prospěch bezvýznamné menšiny. Ať už se podíváme do USA, Kanady, států EU a dalších vyspělých států všude je dekadence společnosti na vzestupu a s tím jak se dostávají k moci uskupení prosazující silný opatrovnický stát v ruku v ruce jde i neustálé stupňování výhod pro homosexuály a legalizování všemožných rádoby práv. Dostáváme se do opačného extrému. Zatímco kdysi byla homosexualita kriminalizovaná. Nyní budou kriminalizováni ti, kdo se postaví proti neoprávněným požadavkům homosexuálů. Například kanadský reportér byl okamžitě propuštěn poté co na svůj soukromý twitter napsal, že skutečné manželství je pouze muž a žena (zde). Takových případů postupně přibývá. Dříve tito lidé byli jenom zesměšnění nálepkou homofobie. Homosexuálové tvrdí, že naše společnost je netolerantní. To ale není pravda. Naše společnost je velmi tolerantní, protože homosexualita není zločinem jako v některých skutečně netolerantních společnostech. Cokoliv nad to už není tolerance, ale přijetí.
Vždy jako první v prosazování všemožných zvráceností jsou arci-lháři, brouci pytlíci a kolaboranti zla, masmédia. Proto už týden před průvodem jsou lidé bombardováni články:
Zatímco funkční manželství muže a ženy zachovává lidský rod a tím i stabilitu společnosti po všech stránkách. Pro křesťanství (katolické) má i spirituální rozměr jako nerozlučný svazek muže a ženy od Boha. Mnozí radikální homosexuálové se netají nepřátelstvím k (tradiční) rodině. Změna definice manželství je prý neškodná a dle jiných naopak přímo žádoucí a prospěšná. Jako vše co homosexuálové požadují, ale jak se říká stokrát nic umořilo osla.
Morální relativisté a pluralitní společnost slaví vítězství. Je to také díky tomu, že většina lidí jsou lidé zcela neteční. Pouze pokud je někdo praští do nosu tak se začnou bránit a zajímat co se to děje. Pro homosexuály to znamená, že v budoucnu s velkou pravděpodobností dostanou adopce do svých homo-svazků. Je to ale vítězství Pyrrhovo. Společnost je v krizi a bude hůře. Jak už jsem řekl, západní společnost vymírá - empirický fakt. Důchodová krize je důsledkem toho. Ekonomická krize v širším smyslu je dalším dílem rozmělněné morálky relativistů. Nechci zde rozebírat všechny příčiny. Civilizace nihilismu (prakticky důsledek liberalismu a volnomyšlenkářství) a hedonismu je neudržitelná. Stejně jako je komunismus utopii tak i pluralitní společnost je utopii. Všichni tito osvícenci nové doby, nejpokrokovější z nejpokrokovějších a vše milující (tolerantní) vymřou. V západním světě zůstanou jenom opravdově tolerantní konzervativní křesťané a nic netolerující muslimové.
* Pokud jste slyšeli o tavícím kotli Evropy, pak to je přesně tento proces.
** Když dva říkají totéž, neznamená to totéž. Dle mého názoru, nejčastější nepochopení křesťanů vyplývá mimo jiné i z odlišného chápání značného množství abstraktních pojmů - pravda, víra, svoboda, láska, atd.
Dobré a zlé relativní nebo objektivní
Když jsem pročítal některé příspěvky na toto téma nemohl jsem si nevzpomenout na svůj oblíbený citát, 400 let starého mistra ze seriálu a manga komiksu Saint Seiya, v japonštině:
Mimochodem je to jeden z důvodu, proč mám tento seriál tak rád. Pro jeho skutečnou myšlenkovou hloubku. Žádné prázdné filozofování, na kterém troskotají mnohé "vážné dramatické" evropské a americké filmy.
老師「バカ者め真の正義はどんなに時が流れてようと不変のものじゃ」
Starý mistr: "Hlupáku (blázne), skutečné dobro/spravedlnost, bez ohledu na to kolik času uplyne, je neměnné."
V seriálu ještě přidává trefný příměr dobra k proudu řeky, že nikdo nemůže změnit její přirozený směr (trvale).
Dobro a zlo nezná pokrok, evoluci, vývoj jsou to přirozeně rozpoznatelné pojmy bez ohledu na společnost. Jsou to univerzální hodnoty, které jsou svojí podstatou metafyzické. O těchto věcech není v pravomoci vlád, komisí, vědců, zájmových skupin, většiny, menšin, ale i jednotlivců rozhodovat.
Křesťané vědí, že tyto hodnoty jsou od Boha stvořitele. Jsou přirozené respektive přirozeným obrazem božím v každém člověku. Katolická teologie hovoří o přirozeném zákonu.
Na druhou stranou je tu hodnotový relativismus, který říká, že neexistuje objektivní (univerzální) dobro a zlo. Vše je relativní, plovoucí, mění si se v čase a prostoru. Avšak tento myšlenkový směr konfrontován s realitou všedních dnů, kdy dříve nebo později je jednotlivec a společnost postavena před volbu ano/ne je stejně nucena vážit dobro a zlo věcí. V takovém případě zastánci této filozofie tvrdí, že měřítkem dobra a zla je člověk sám a nebo společnost.
Myšlenkový relativismus má dva možné důsledky. Tím prvním je, že dobro a zlo neexistuje - jsou to objektivně prázdné pojmy, vytvořené člověkem. Věci prostě jsou (nejsou dobré ani špatné). Druhým vyvozením je "efekt motýlích křídel", kde moje malé subjektivní dobro může způsobit jinému člověku velké subjektivní zlo a naopak.
Toto je pravou příčinou konfliktu, jde o střet těchto dvou protikladných pohledů na svět.
Dle mého názoru je pohled hodnotového relativismu mylný. Myšlenkový relativismus je dle jeho obhájců cestou ke svobodě člověka. Jaké si odpoutání od toho co člověka svazuje (obvykle normy, morální zábrany). Ve skutečnosti toto oproštění nevede ke svobodě jedince, ale k chaosu. Člověk již není svobodný, ale pouze svázaný v závislosti na svých sobeckých tužbách a vášních. Ono očekávané blaho a štěstí se paradoxně nedostaví.
Ale i na celospolečenské úrovni je tento relativismus zhoubný. V pluralitní společnosti jsou různé názory, ideologie a filozofie vedle sebe. Mnohé z těchto ideologii jsou navzájem zcela neslučitelné a nezřídka tvoří výbušnou směs. Jedinou možností, která je dnes aplikována, je tyto názory postupně rozmělnit a nahradit jiným všeobjímajícím světonázorem*. Jestliže však všechny ideologie nahradíte novou (a kterou?), a to lze učinit jen důsledným rozkladem a proměnou všech ostatních na tu jednu, co se stane se svobodou na vlastní názor. Jistě zanikne a to je skutečnost, kterou můžeme pozorovat dnes nejen v EU, ale v celé euroatlantické civilizaci.
V praxi tedy hodnotový relativismus vede do sebe zničující spirály problémů. Protože nic není absolutně dobré a ani zlé, je relativně přijatelné vykonat nějaké to "malé zlo pro velké dobro" společnosti. Toto "malé zlo" se využívalo zejména v totalitních režimech. Protože je nutné dříve nebo později rozhodnout o povaze věci a neexistuje žádné objektivní měřítko, pouze neustále proměnlivé měřítko neexistuje žádný ideál, etalon vypovídající o kvalitě, pak je nezbytné spoléhat na vlastní úsudek, který je vždy neobjektivní a značně nespolehlivý. Člověk snadno podlehne cestě nejmenšího odporu, přestože z dlouhodobého hlediska za ni draze zaplatí.
Stejně tak jako existují axiomy v matematice tak existuje neměnný objektivní hodnotový systém dobra a zla. Třeba zabít druhého člověka bez důvodu je všeobecně považováno za špatné. Přestože lidské ratio (rozum), nezná důvod proč by tomu tak mělo být. Nechci obhajovat nebo nabádat k zabíjení, ale objektivně neexistuje racionální důvod nezabít neznámého člověka bez vyprovokování pro uspokojení vlastní potřeby. Odmyslete polici a takové věci, jste teď v ideálním modelovém světě, kde je to dovoleno. Jde čistě o filozofickou podstatu.
Opět v terminologii katolické teologie toto je praktický příklad přirozeného zákona, ten je objektivně poznatelný a neměnný. Ale pozor přirozený zákon je pouze pod-částí křesťanské tedy katolické morálky. Křesťanské pojetí** světa zde nebudu rozebírat, to je rozsáhlá problematika, výrazně přesahující jeden článek na blogu.
Homosexualita
Jediným odlišným znakem homosexuálních jedinců je jejich sexualita, proto nelze sexualitu a sex vyloučit jak se někdo snaží lživě argumentovat, že homosexualita není jenom sex. Ne, homosexualita je jenom o sexu - erosu. Pokud se odebere sex se stejným pohlavím a zamilovanost do jedince stejného pohlaví zůstane člověk jako kterýkoliv jiný. Je to sama definice homosexuality. Naše společnost je velmi tolerantní k homosexuálům.
Relativismus je natolik zakořeněn ve společnosti, že není schopna odlišit dobro od zla. Místo toho se definuje dobré jako neškodlivé. Ona racionalita, kterou se zaštiťuje moderní společnost, se nechává unášet vlnami emocí homosexuálů stavících se do role obětí. Ukazují prstem na společnost, která jim nechce dovolit každý jejich rozmar. Snaží se přetvořit společnost k obrazu svému tj. zvrácenému obrazu. Homosexuální manželství a rodiny s dětmi (adopce), homosexuální kultura, homosexuální propaganda ve školách. Zatímco západní civilizovaný svět vymírá, budeme řešit problém jak spravedlivě rozdat děti homosexuálům. Je to hořké spojení absurdní komedie s tragédií. Při prosazování svých zájmů se homosexuálové nestydí uchýlit ke lžím a historickému revizionismu. Často přisuzují neprávem homosexualitu historickým osobnostem, které se nemohou bránit sprostým nařčením.
Dnes politická garnitura tvrdě útočí na svobodu vyznání a přesvědčení velké části populace ve prospěch bezvýznamné menšiny. Ať už se podíváme do USA, Kanady, států EU a dalších vyspělých států všude je dekadence společnosti na vzestupu a s tím jak se dostávají k moci uskupení prosazující silný opatrovnický stát v ruku v ruce jde i neustálé stupňování výhod pro homosexuály a legalizování všemožných rádoby práv. Dostáváme se do opačného extrému. Zatímco kdysi byla homosexualita kriminalizovaná. Nyní budou kriminalizováni ti, kdo se postaví proti neoprávněným požadavkům homosexuálů. Například kanadský reportér byl okamžitě propuštěn poté co na svůj soukromý twitter napsal, že skutečné manželství je pouze muž a žena (zde). Takových případů postupně přibývá. Dříve tito lidé byli jenom zesměšnění nálepkou homofobie. Homosexuálové tvrdí, že naše společnost je netolerantní. To ale není pravda. Naše společnost je velmi tolerantní, protože homosexualita není zločinem jako v některých skutečně netolerantních společnostech. Cokoliv nad to už není tolerance, ale přijetí.
Vždy jako první v prosazování všemožných zvráceností jsou arci-lháři, brouci pytlíci a kolaboranti zla, masmédia. Proto už týden před průvodem jsou lidé bombardováni články:
- pár homosexuálních mužů vychovávajících dítě
- o ženě, která opustila manžela a děti, kvůli své lesbické milence
- o zaručené pravdivých informacích de-mystifikujících homosexualitu
Zatímco funkční manželství muže a ženy zachovává lidský rod a tím i stabilitu společnosti po všech stránkách. Pro křesťanství (katolické) má i spirituální rozměr jako nerozlučný svazek muže a ženy od Boha. Mnozí radikální homosexuálové se netají nepřátelstvím k (tradiční) rodině. Změna definice manželství je prý neškodná a dle jiných naopak přímo žádoucí a prospěšná. Jako vše co homosexuálové požadují, ale jak se říká stokrát nic umořilo osla.
Morální relativisté a pluralitní společnost slaví vítězství. Je to také díky tomu, že většina lidí jsou lidé zcela neteční. Pouze pokud je někdo praští do nosu tak se začnou bránit a zajímat co se to děje. Pro homosexuály to znamená, že v budoucnu s velkou pravděpodobností dostanou adopce do svých homo-svazků. Je to ale vítězství Pyrrhovo. Společnost je v krizi a bude hůře. Jak už jsem řekl, západní společnost vymírá - empirický fakt. Důchodová krize je důsledkem toho. Ekonomická krize v širším smyslu je dalším dílem rozmělněné morálky relativistů. Nechci zde rozebírat všechny příčiny. Civilizace nihilismu (prakticky důsledek liberalismu a volnomyšlenkářství) a hedonismu je neudržitelná. Stejně jako je komunismus utopii tak i pluralitní společnost je utopii. Všichni tito osvícenci nové doby, nejpokrokovější z nejpokrokovějších a vše milující (tolerantní) vymřou. V západním světě zůstanou jenom opravdově tolerantní konzervativní křesťané a nic netolerující muslimové.
* Pokud jste slyšeli o tavícím kotli Evropy, pak to je přesně tento proces.
** Když dva říkají totéž, neznamená to totéž. Dle mého názoru, nejčastější nepochopení křesťanů vyplývá mimo jiné i z odlišného chápání značného množství abstraktních pojmů - pravda, víra, svoboda, láska, atd.
2014/06/29
Příběh obrácení - recenze
jeská televize vysílala dokument nebo spíše reality show pod názvem "Příběhy obrácení". Je v něm údajně zachycen život čerstvých konvertitů z několika různých náboženství. V podtitulu "Od Hare Krišny po Islám představí nový dokumentární seriál."
Přestože chápu jak je pro nevěřícího těžké proniknout do problematiky filozofické, teologické a věroučné, nemohu se zbavit negativního dojmu, kterým na mě celá série působí. Autor si neuvědomuje urážku jakou je pro víru katolickou stavět ji na roveň s pohanským Hare krišna, heretickým uskupením SDA (Adventisté), vírou od Satana a jeho proroka Mohameda a v neposlední řadě karikaturou starého Izraele tzv. Judaismem. To ještě můžu přehlédnout, ale problémů je více. Při sledování si nemohu nevšimnout zavádějících či nesprávných informací. Je to možná také tím, že autor dokumentu si zvolil z řady katolíků tělesně a očividně i lehce mentálně postiženého člověka. Navíc jako čerstvý konvertita nemá vybudovanou zbožnost a tím i intelektuální chápání katolické víry, aby mohl reagovat na některé excesy a vyřčené omyly.
Už v prvním dílu zaznělo výrok, který je fakticky nesprávný. Poznámka od mládence, který se chce stát židem. Judaismus je mladší než křesťanství. Tato svérázná odnož vznikla na základě rabínské školy, která byla založena někdy až po dobití Jeruzaléma po Kristu. Jak také ostatně Ježíš předpověděl o Jeruzalému, chrám byl zcela zničen a nikdy nebyl obnoven. Jedná se o tzv. rabínský judaismus, který ale už nemá tolik společného s naplněním Mojžíšova zákona. Kněžský stav, který byl přisouzen výhradně Áronovi a jeho potomkům už prakticky neexistuje. Stejně tak neexistuje chrám, kde by se vykonávali oběti.
V průběhu série postrádám jakoukoliv snahu skutečně osvětlit katolickou víru. Místo toho je divákům předkládána nauka pohanského Hare Krišna. Dokonce sám jejich "Guru" poctí diváky svojí intelektuální velikostí, když prohlásí ústřední bludnou a před více než tisíci-lety vyvrácenou tezí: "hmota je zlo". Člověk není čistě duchovní bytostí. To jsou andělé. Člověk je kombinací ducha a hmoty. Podle křesťanství hmota je dobrá. Bůh stvořil hmotu jako dobrou. To nepřítel Satan zasel símě hříchu do lidského rodu a tím poskvrnil ducha a hmotu člověka. Satan jako nepřítel lidstva a čistě duchovní bytost nenávidí tento aspekt člověka, a proto nenávist hmoty je jedním ze znaků víry založené zlým duchem.
Další okamžik, který vystihuje výraz "face-palm", nastal, když se dívka oblečená do sárí (indický oděv) pokoušela vysvětlit zasvěcování jídla démonům přirovnáním k eucharistii. Ona nebohá dívka samozřejmě nevěděla ani tento termín. Načež se jí jedna žena ze štábu snažila pomoci a použila termín hostie.
Téma eucharistie je obsáhlé a pokud se chcete dozvědět více o eucharistii doporučuji moji sérii o katolické víře. V kontextu tohoto dokumentu je podstatné, že nekrvavá oběť mše svaté, je zcela jiný druh oběti než zasvěcování pokrmů démonu Krišnovi či jiným pohanským "bohům". Docela mě vyděsilo, že ostatní bez okolků snědli pokrmy, které tato dívka zasvětila svému falešnému bohu. Pro křesťana, ale i pro žida, podle Božího zákona je třeba se vyvarovat pokrmů zasvěcených modlám a falešným bohům.
Stejně tak děsivé pro křesťana bylo, když se rituálně pomazávala nějakou barvou, aby ji démon Krišna měl ve své moci. To zavání okultními praktikami.
Paradoxně Hare Krišna mluví o duchovním růstu zatím co upadají do duchovní smrti uctíváním člověka, který není o nic moudřejší než někdo, kdo přečte 2-3 knihy o "New Age" a naučí se pár vět z nich. Nekonečné prozpěvování a recitace manter k ničemu nevede. Člověk roste pouze z milosti Boží. Náš pán Ježíš Kristus to řekl dobře:
Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“
Paradoxně je ona dívka nejpoctivější ve svém přesvědčení jakkoliv je zcestné.
Úsměvným okamžikem byla chvíle, když děvčata Adventisky byla uvnitř katolického kostela. "Já vůbec nevím co to je." Na základě této ignorance, začala vysvětlovat jak toto Bůh nepotřebuje a že by se cítila lépe v modlitebně své komunity. Ta svým vzhledem připomíná více holobyt než katolický chrám, kde je Ježíš fyzicky přítomný v Eucharistii. Není divu, že televizní štáb neměl zájem točit v prostorách, kde není nic pozornosti hodného. Ale bylo mi jich líto, protože jejich falešné a vyprázdněné "křesťanství" je evidentně nijak nenaplňovalo. Ukazuje to slávu katolické víry, kde pilířem víry je Ježíš Kristus - Eucharistie. Tento intimní vztah s Bohem znají jenom katolíci a je to úžasná moc, která doslova křísí člověka z mrtvých po duchovní a fyzické stránce. Je to něco čeho se nedá dosáhnout čtením písma ani jednoduchou modlitbou. Ale zpátky ke katolickému chrámu. Všechna ta nádhera a výzdoba je ke slávě Boží.
V posledním díle je děsivá ukázka démonického klamu jakým lákají do svých spárů lidi příslušníci Hare Krišna. "Rozdáváme přírodní sušenky z indické restaurace." Stejně jako had v ráji začíná lží. Nebohému nešťastníku, který se nechá nachytat neprozradí, že se jedná o pokrmy zasvěcené jejich modlám a jejich požitím se člověk může vystavit působení Satana a padlých andělů. Tedy rada pro všechny: "Sušenky nebrat". Také je dotyčné oběti podstrčena kniha plná mouder typu New Age či jiného pohanství.
This program is from ChurchMilitant.TV
Pokud bych si mohl vybrat, kdo by měl vystoupit v tomto dokumentu (příběh obrácení) jako kněz, pak bych tam pozval otce Jamse Manjackala, protože neznám lepšího kněze.
*The One True Faith - Jediná pravá víra
Přestože chápu jak je pro nevěřícího těžké proniknout do problematiky filozofické, teologické a věroučné, nemohu se zbavit negativního dojmu, kterým na mě celá série působí. Autor si neuvědomuje urážku jakou je pro víru katolickou stavět ji na roveň s pohanským Hare krišna, heretickým uskupením SDA (Adventisté), vírou od Satana a jeho proroka Mohameda a v neposlední řadě karikaturou starého Izraele tzv. Judaismem. To ještě můžu přehlédnout, ale problémů je více. Při sledování si nemohu nevšimnout zavádějících či nesprávných informací. Je to možná také tím, že autor dokumentu si zvolil z řady katolíků tělesně a očividně i lehce mentálně postiženého člověka. Navíc jako čerstvý konvertita nemá vybudovanou zbožnost a tím i intelektuální chápání katolické víry, aby mohl reagovat na některé excesy a vyřčené omyly.
Už v prvním dílu zaznělo výrok, který je fakticky nesprávný. Poznámka od mládence, který se chce stát židem. Judaismus je mladší než křesťanství. Tato svérázná odnož vznikla na základě rabínské školy, která byla založena někdy až po dobití Jeruzaléma po Kristu. Jak také ostatně Ježíš předpověděl o Jeruzalému, chrám byl zcela zničen a nikdy nebyl obnoven. Jedná se o tzv. rabínský judaismus, který ale už nemá tolik společného s naplněním Mojžíšova zákona. Kněžský stav, který byl přisouzen výhradně Áronovi a jeho potomkům už prakticky neexistuje. Stejně tak neexistuje chrám, kde by se vykonávali oběti.
V průběhu série postrádám jakoukoliv snahu skutečně osvětlit katolickou víru. Místo toho je divákům předkládána nauka pohanského Hare Krišna. Dokonce sám jejich "Guru" poctí diváky svojí intelektuální velikostí, když prohlásí ústřední bludnou a před více než tisíci-lety vyvrácenou tezí: "hmota je zlo". Člověk není čistě duchovní bytostí. To jsou andělé. Člověk je kombinací ducha a hmoty. Podle křesťanství hmota je dobrá. Bůh stvořil hmotu jako dobrou. To nepřítel Satan zasel símě hříchu do lidského rodu a tím poskvrnil ducha a hmotu člověka. Satan jako nepřítel lidstva a čistě duchovní bytost nenávidí tento aspekt člověka, a proto nenávist hmoty je jedním ze znaků víry založené zlým duchem.
Další okamžik, který vystihuje výraz "face-palm", nastal, když se dívka oblečená do sárí (indický oděv) pokoušela vysvětlit zasvěcování jídla démonům přirovnáním k eucharistii. Ona nebohá dívka samozřejmě nevěděla ani tento termín. Načež se jí jedna žena ze štábu snažila pomoci a použila termín hostie.
Téma eucharistie je obsáhlé a pokud se chcete dozvědět více o eucharistii doporučuji moji sérii o katolické víře. V kontextu tohoto dokumentu je podstatné, že nekrvavá oběť mše svaté, je zcela jiný druh oběti než zasvěcování pokrmů démonu Krišnovi či jiným pohanským "bohům". Docela mě vyděsilo, že ostatní bez okolků snědli pokrmy, které tato dívka zasvětila svému falešnému bohu. Pro křesťana, ale i pro žida, podle Božího zákona je třeba se vyvarovat pokrmů zasvěcených modlám a falešným bohům.
Stejně tak děsivé pro křesťana bylo, když se rituálně pomazávala nějakou barvou, aby ji démon Krišna měl ve své moci. To zavání okultními praktikami.
Paradoxně Hare Krišna mluví o duchovním růstu zatím co upadají do duchovní smrti uctíváním člověka, který není o nic moudřejší než někdo, kdo přečte 2-3 knihy o "New Age" a naučí se pár vět z nich. Nekonečné prozpěvování a recitace manter k ničemu nevede. Člověk roste pouze z milosti Boží. Náš pán Ježíš Kristus to řekl dobře:
Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“
Paradoxně je ona dívka nejpoctivější ve svém přesvědčení jakkoliv je zcestné.
Úsměvným okamžikem byla chvíle, když děvčata Adventisky byla uvnitř katolického kostela. "Já vůbec nevím co to je." Na základě této ignorance, začala vysvětlovat jak toto Bůh nepotřebuje a že by se cítila lépe v modlitebně své komunity. Ta svým vzhledem připomíná více holobyt než katolický chrám, kde je Ježíš fyzicky přítomný v Eucharistii. Není divu, že televizní štáb neměl zájem točit v prostorách, kde není nic pozornosti hodného. Ale bylo mi jich líto, protože jejich falešné a vyprázdněné "křesťanství" je evidentně nijak nenaplňovalo. Ukazuje to slávu katolické víry, kde pilířem víry je Ježíš Kristus - Eucharistie. Tento intimní vztah s Bohem znají jenom katolíci a je to úžasná moc, která doslova křísí člověka z mrtvých po duchovní a fyzické stránce. Je to něco čeho se nedá dosáhnout čtením písma ani jednoduchou modlitbou. Ale zpátky ke katolickému chrámu. Všechna ta nádhera a výzdoba je ke slávě Boží.
V posledním díle je děsivá ukázka démonického klamu jakým lákají do svých spárů lidi příslušníci Hare Krišna. "Rozdáváme přírodní sušenky z indické restaurace." Stejně jako had v ráji začíná lží. Nebohému nešťastníku, který se nechá nachytat neprozradí, že se jedná o pokrmy zasvěcené jejich modlám a jejich požitím se člověk může vystavit působení Satana a padlých andělů. Tedy rada pro všechny: "Sušenky nebrat". Také je dotyčné oběti podstrčena kniha plná mouder typu New Age či jiného pohanství.
Shrnutí
Program by se dal zhodnotit jako podivná reality show s nejasným poselstvím. Nejvíce se z něj člověk dozvěděl o Hare Krišna - pohanství. O Islámu už vůbec nic, protože muslimka vycouvala hned po první epizodě. Je zajímavé, že za celou dobu pořadu nepromluvil na kameru nějaký katolický kněz. Guru, rabín i pastor adventistů dostali prostor.Lepší alternativy
Pokud se chcete něco dozvědět skutečně hodnotného a relevantního o katolické víře pak doporučuji pro ne-angličtináře katechismus kardinála Tomáška, který je hodně jednoduchý, věcný a dostupný na internetu. Pro angličtináře silně doporučuji shlédnout všechny díly skvělé série "The One True Faith"* a zde přikládám jeden díl, který osvětluje nesmyslnost principu "Sola Scriptura" srozumitelnou formou. To je díl, který by měli povinně sledovat všichni protestanti, kam SDA patří. Spousta dalších skvělých materiálů a pořadů je k nalezení na katolické internetové televizi ChurchMilitant.tv, kterou doporučuji všem k prohloubení znalostí o křesťanství = katolické víře.This program is from ChurchMilitant.TV
Pokud bych si mohl vybrat, kdo by měl vystoupit v tomto dokumentu (příběh obrácení) jako kněz, pak bych tam pozval otce Jamse Manjackala, protože neznám lepšího kněze.
*The One True Faith - Jediná pravá víra
2013/12/28
Moderní zcestné filozofie - díl 2. Liberalismus
V druhém díle moderních zcestných filozofií se zaměřím na liberalismus. Stejně jako všechny zcestné filozofie současnosti jsou myšlenky liberalismu velice rozšířeny a málokdo se pozastaví nad jejich iracionalitou a škodlivostí.
Liberalismus se zaštiťuje ideou svobody, ale překroucené do podoby anarchie ve které staví jedince jako výsostnou autoritu. Není překvapením, že liberalismus v současné podobě má svoje kořeny v osvícenství. Osvícenství bylo dobou pýchy a nadutosti intelektuálních elit. Přestože dnes se primitivní úvahy těchto intelektuálů jeví směšně, stále existuje mnoho lidí, kteří tyto zjednodušené a vyvrácené představy o fungování světa berou vážně a snaží se je uplatnit v politice.
Prvním filozofickým omylem liberalismu je idea svobody jako nejdůležitější hodnoty. Existuje vyšší hodnota než je svoboda a to je pravda. Pravda je vyšší hodnotou nad svobodou. Historie to dokazuje. Celá řada lidí se raději vzdala svobody ve jménu pravdy a pro pravdu trpěla. Pokud někdo žije ve lži a je obklopen lží pak je mu svoboda k ničemu, protože se nemůže správně rozhodnout. Proto je také západní společnost odsouzena k zániku, protože v ní není pravdy a v konečném důsledku ztratí i svobodu, která vychází z pravdy. Kde není pravda není ani svoboda. To je ostatně vidět na USA v současnosti kdy vláda stahuje smyčku náboženské svobody a svobody obecně.
Na tomto místě je potřeba říct, že ztělesněním pravdy pro křesťana je osoba Ježíše Krista.
(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Bez této pravdy, kterou označují křesťané jako pravdu s velkým P, není svobody a zejména svobody od hříchu. Člověk je vystaven svým pudům a stává se karikaturou člověka, zrůdou odsouzenou k věčnému pachtění se za jeho další dávkou (tím nemyslím apriori psychotropní látky) a nesprávné pojetí svobody liberalismu jako "dělej si co chceš, dokud to neškodí druhému" vede člověka k sebe zničení. Protože liberál věří v svobodu, která končí tam kde začíná svoboda druhého, vůbec se ale neptá po smyslu svobody jako takové. Svoboda sama o sobě není cílem a ani nepřináší štěstí, po kterém každý člověk touží. Svoboda je pouze milostí Boží ke zvýšení štěstí člověka. Člověk je šťastnější, protože přijímá pravdu Boží ze své vlastní vůle.
Prvním problémem liberalismu je sebe-destrukce jedince, který ignoruje nejvyšší hodnotu pravdu. Druhým problémem je přihlížení této sebe-destrukce u ostatních. Liberál se nezajímá o blaho druhého člověka, protože automaticky a nesprávně předpokládá, že štěstí dosahuje jeho druh prostřednictvím svobody výlučně a vždy. Proto bude přihlížet dobrovolné sebe destrukci druhého, i třeba přestože je si vědom o nesprávnosti rozhodnutí druhého člověka. Namísto aby učinil vše pro záchranu druhého člověka před zkázou i třeba porušením jeho svobody, protože pravda stojí na svobodou, ponechá druhého napospas omylu. Speciálně pro křesťany tento fakt potvrzuje i písmo svaté, kde Bůh klade zodpovědnost za hřích i na člověka, který neudělal vše co mohl, aby druhého zachránil od hříchu respektive neupozornil ho na pravdu, která se pojí s jeho rozhodnutím. Liberál proto bude přihlížet jak se jeho bližní dobrovolně vydá cestou k propasti a neúčinní nic pro jeho záchranu. Bude lhostejný, protože jeho se to netýká a nic mu do toho není.
Právě proto liberální přístup k právům lidí je zničující pro jednotlivce a v součtu pro celou společnost. Zde je potřeba z zdůraznit, že právo existuje pouze v rámci přirozenosti věcí a tudíž nelze všelijaký rozmar prezentovat jako právo.
Patrně pro někoho vyvstane otázka co je pravda? Což se vracíme k otázce, kterou již dávno položil Pilát Ježíši, který odpověděl: (Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Víra v tuto pravdu nikoho nezklamala již po více než dva tisíce let.
Liberalismus se zaštiťuje ideou svobody, ale překroucené do podoby anarchie ve které staví jedince jako výsostnou autoritu. Není překvapením, že liberalismus v současné podobě má svoje kořeny v osvícenství. Osvícenství bylo dobou pýchy a nadutosti intelektuálních elit. Přestože dnes se primitivní úvahy těchto intelektuálů jeví směšně, stále existuje mnoho lidí, kteří tyto zjednodušené a vyvrácené představy o fungování světa berou vážně a snaží se je uplatnit v politice.
Prvním filozofickým omylem liberalismu je idea svobody jako nejdůležitější hodnoty. Existuje vyšší hodnota než je svoboda a to je pravda. Pravda je vyšší hodnotou nad svobodou. Historie to dokazuje. Celá řada lidí se raději vzdala svobody ve jménu pravdy a pro pravdu trpěla. Pokud někdo žije ve lži a je obklopen lží pak je mu svoboda k ničemu, protože se nemůže správně rozhodnout. Proto je také západní společnost odsouzena k zániku, protože v ní není pravdy a v konečném důsledku ztratí i svobodu, která vychází z pravdy. Kde není pravda není ani svoboda. To je ostatně vidět na USA v současnosti kdy vláda stahuje smyčku náboženské svobody a svobody obecně.
Na tomto místě je potřeba říct, že ztělesněním pravdy pro křesťana je osoba Ježíše Krista.
(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Bez této pravdy, kterou označují křesťané jako pravdu s velkým P, není svobody a zejména svobody od hříchu. Člověk je vystaven svým pudům a stává se karikaturou člověka, zrůdou odsouzenou k věčnému pachtění se za jeho další dávkou (tím nemyslím apriori psychotropní látky) a nesprávné pojetí svobody liberalismu jako "dělej si co chceš, dokud to neškodí druhému" vede člověka k sebe zničení. Protože liberál věří v svobodu, která končí tam kde začíná svoboda druhého, vůbec se ale neptá po smyslu svobody jako takové. Svoboda sama o sobě není cílem a ani nepřináší štěstí, po kterém každý člověk touží. Svoboda je pouze milostí Boží ke zvýšení štěstí člověka. Člověk je šťastnější, protože přijímá pravdu Boží ze své vlastní vůle.
Prvním problémem liberalismu je sebe-destrukce jedince, který ignoruje nejvyšší hodnotu pravdu. Druhým problémem je přihlížení této sebe-destrukce u ostatních. Liberál se nezajímá o blaho druhého člověka, protože automaticky a nesprávně předpokládá, že štěstí dosahuje jeho druh prostřednictvím svobody výlučně a vždy. Proto bude přihlížet dobrovolné sebe destrukci druhého, i třeba přestože je si vědom o nesprávnosti rozhodnutí druhého člověka. Namísto aby učinil vše pro záchranu druhého člověka před zkázou i třeba porušením jeho svobody, protože pravda stojí na svobodou, ponechá druhého napospas omylu. Speciálně pro křesťany tento fakt potvrzuje i písmo svaté, kde Bůh klade zodpovědnost za hřích i na člověka, který neudělal vše co mohl, aby druhého zachránil od hříchu respektive neupozornil ho na pravdu, která se pojí s jeho rozhodnutím. Liberál proto bude přihlížet jak se jeho bližní dobrovolně vydá cestou k propasti a neúčinní nic pro jeho záchranu. Bude lhostejný, protože jeho se to netýká a nic mu do toho není.
Právě proto liberální přístup k právům lidí je zničující pro jednotlivce a v součtu pro celou společnost. Zde je potřeba z zdůraznit, že právo existuje pouze v rámci přirozenosti věcí a tudíž nelze všelijaký rozmar prezentovat jako právo.
Patrně pro někoho vyvstane otázka co je pravda? Což se vracíme k otázce, kterou již dávno položil Pilát Ježíši, který odpověděl: (Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Víra v tuto pravdu nikoho nezklamala již po více než dva tisíce let.
2013/06/08
Moderní zcestné filozofie - díl 1. Sekularismus
Jednou z velmi rozšířených ideí je filozofie sekularismu. Chci se na tuto filozofii nebo přesněji ideologii zaměřit jednak pro její škodlivost a aktuálnost, protože tento princip je více či méně aplikován ve všech západních státech.
George Jacob Holyoake:
Secularism is not an argument against Christianity, it is one independent of it. It does not question the pretensions of Christianity; it advances others. Secularism does not say there is no light or guidance elsewhere, but maintains that there is light and guidance in secular truth, whose conditions and sanctions exist independently, and act forever. Secular knowledge is manifestly that kind of knowledge which is founded in this life, which relates to the conduct of this life, conduces to the welfare of this life, and is capable of being tested by the experience of this life.
Nyní si podrobně rozebereme celé toto prohlášení.
Sekularismus není argumentem proti křesťanství, je to argument na něj nezávislý.
Už první věta obsahuje omyl, protože neexistuje nic co by nepodléhalo Boží vládě.
(Sekularismus) Nezpochybňuje výmysly křesťanství, ale podporuje jiné.
V druhé větě popírá autor přímo první, když se vymezuje vůči křesťanství a nazývá je výmyslem. Navíc díky jeho mizerné stylistice věty říká, že podporuje jiné výmysly.
Sekularismus neříká, že není světlo nebo vedení jinde, ale zastává, že světlo a vedení je v sekulárních pravdách, jejichž podmínky a postihy existují nezávisle a jednají navždy.
V této větě definuje jakési sekulární pravdy velmi vágním způsobem a nejsou podepřeny ničím. Kde se tyto pravdy vzali a kdo je určuje a hlavně kdo zaručuje jejich věčnou platnost.
Sekulární poznání je očividně ten druh poznání, který lze nalézt v tomto životě, který se vztahuje na vedení tohoto života a vede k blahobytu v tomto životě a je možné ho testovat zkušeností tohoto života.
To je poznání ryze materialistické nenáboženské, bezbožné tj. ateistické. Pokud si spojíme dvě a dvě, vidíme jakési věčné pravdy založené na tomto světě (matérii) což jsou klíčové teze ateismu.
Není tedy překvapením že největšími obhájci a hlasateli sekularismu jsou právě ateisté.
K faktu, že sekularismus je ideologií, která ustanovuje ateismus jako náboženství veřejných institucí lze dojít i z principů a tezí současného sekularismu.
Společnost (ateisté/sekularisté) vytlačuje náboženství z veřejné prostoru a nahrazují ho náboženským vakuem. Pokud tedy není ve veřejném prostoru žádné náboženství stává se veřejný prostor absencí víry tj. ateistickým prostorem. Absence víry je definice ateismu, kterou sami ateisté používají.
Největší lží, kterou mnoho příslušníků církví/náboženství přijalo je, že sekularismus je pro ně prospěšný. Je to psychologický trik apelující na absolutní svobodu. Trik spočívá v tom, že lidé nesprávně předpokládají, že odstranění sekularismu vede k teokracii. Tento předpoklad má další rozměr a to je falešná ochrana před statusem druhořadého občana, kterému je odebrána svoboda přesvědčení. Jsou tedy postaveni před volbu mezi dvěma zly, u nichž předpokládají, že sekularismus je menším zlem.
Ještě je potřeba zmínit a také zdůraznit, že sekularismus je některými představiteli katolické církve mylně zaměňován za oddělení církevní hierarchie od státní.
Ve skutečnosti sekularismus nechrání společnost před rozdělením na vládnoucí ideologickou skupinu a podřízenou ideologickou skupinu, naopak ze své podstaty vytváří rozdělení občanů před zákonem na společensky privilegované a společensky podřízené. Je to právě zablokování a systematické potírání veškerých projevů víry a naopak prosazování náboženského vakua na veřejnosti a ve společnosti, které podporuje jedno přesvědčení a dává mu roli řídit a směřovat veřejný život a zároveň zakazuje to stejné všem ostatním přesvědčením. Nenáboženské přesvědčení (ateismus) je tedy určující a povolený ve veřejném prostoru a naopak všem náboženským přesvědčením je vyhrazen velmi úzký osobní a neveřejný prostor. Tento úzký prostor je zatím "chráněn" samotným sekularismem, ale již principiálně je to status druhořadé kategorie. Tato "ochrana" ale může být kdykoliv zrušena, pokud se sekularismus radikalizuje. Tato "ochrana" v mírném pojetí sekularismu je spíše ochranným mechanismem vládnoucí ideologie sekularismu před jiným přesvědčením, pokud se pozdvihne vlna odporu z řad občanů druhé kategorie.
Je několik důvodů proč se myšlenka sekularismu stále drží. Prvním důvodem je, že slouží jako nástroj k ustanovení ateismu jako státního náboženství. Druhým důvodem je, že sekularismus podporuje další ideologie podporující uvolněnou morálku. To umožňuje lidem dávat průchod svým nejnižším pudům a zároveň tyto materialistické požitky legalizovat v zákonech a ve společenském smýšlení. To je hlavní a skutečná motivace pro vznik sekularismu. Ustanovení ateistického morálního systému do veřejného života.
Sekulární státy mají zakotveny mechanismy inkvizice, která řeší přestupky proti sekularismu respektive ateismu. Každý kdo se prohřeší proti této ideologii je pak společensky zlikvidován díky těmto obraným mechanismům.
Každý inteligentní a poctivý člověk musí sekularismus odmítnout, už jen pro jeho vratkou konstrukci a zjevné logické rozpory. Pro historické zkušenosti se sekularismem a zvěrstva, která byla důsledkem věrné aplikace sekulárních principů, je potřeba sekularismus zařadit k ideologiím jako je nacismus a komunismus.
Pokud nebude současný trend změněn, v budoucnosti se bude v západních státech napětí mezi sekularismem (maskovaným ateismem) a náboženstvími vyostřovat. Obě strany se budou radikalizovat. To může vést k násilnostem a dokonce až k občanské válce.
Základní principy a teze
Sekularismus ve své čistokrevné podobě je nástroj k odstranění křesťanských principů z politiky a veřejného života. V tomto směru se vyhranil jeden z průkopníků sekularismu britský novinář a spisovatel George Jacob Holyoake (1817-1906), který dal dohromady termín sekularismus. Někteří ateističtí intelektuálové se uchylují k argumentaci, že sekularismus vznikl v křesťanském zázemí, aby zabránil sporům mezi různými křesťanskými vyznáními. I kdyby to byla pravda, o čemž silně pochybuji, nic to nemění na faktu, že už v době Gorge Holyoake se sekularismus vyhranil výslovně proti křesťanství. Zvýrazněná část citátu značí větu ve které označil křesťanství za plné výmyslů.George Jacob Holyoake:
Secularism is not an argument against Christianity, it is one independent of it. It does not question the pretensions of Christianity; it advances others. Secularism does not say there is no light or guidance elsewhere, but maintains that there is light and guidance in secular truth, whose conditions and sanctions exist independently, and act forever. Secular knowledge is manifestly that kind of knowledge which is founded in this life, which relates to the conduct of this life, conduces to the welfare of this life, and is capable of being tested by the experience of this life.
Nyní si podrobně rozebereme celé toto prohlášení.
Sekularismus není argumentem proti křesťanství, je to argument na něj nezávislý.
Už první věta obsahuje omyl, protože neexistuje nic co by nepodléhalo Boží vládě.
(Sekularismus) Nezpochybňuje výmysly křesťanství, ale podporuje jiné.
V druhé větě popírá autor přímo první, když se vymezuje vůči křesťanství a nazývá je výmyslem. Navíc díky jeho mizerné stylistice věty říká, že podporuje jiné výmysly.
Sekularismus neříká, že není světlo nebo vedení jinde, ale zastává, že světlo a vedení je v sekulárních pravdách, jejichž podmínky a postihy existují nezávisle a jednají navždy.
V této větě definuje jakési sekulární pravdy velmi vágním způsobem a nejsou podepřeny ničím. Kde se tyto pravdy vzali a kdo je určuje a hlavně kdo zaručuje jejich věčnou platnost.
Sekulární poznání je očividně ten druh poznání, který lze nalézt v tomto životě, který se vztahuje na vedení tohoto života a vede k blahobytu v tomto životě a je možné ho testovat zkušeností tohoto života.
To je poznání ryze materialistické nenáboženské, bezbožné tj. ateistické. Pokud si spojíme dvě a dvě, vidíme jakési věčné pravdy založené na tomto světě (matérii) což jsou klíčové teze ateismu.
Není tedy překvapením že největšími obhájci a hlasateli sekularismu jsou právě ateisté.
K faktu, že sekularismus je ideologií, která ustanovuje ateismus jako náboženství veřejných institucí lze dojít i z principů a tezí současného sekularismu.
Sekularismus v současném světě
Sekularismus stále přežívá, přestože ve své čistokrevné podobě nikdy a nikde dlouho nevydržel. Bohužel všude tam, kde sekularismus zavládl nastali hrůzy srovnatelné s nacistickým vyvražďováním židů. V současnosti státy aplikují zředěnou verzi sekularismu. Tento stav je ale stavem rozporu. Problémem je to, že sekularismus nelze aplikovat polovičatě. Dochází k postupnému utahovaní smyčky. Křesťanské symboly jsou odstraňovány z veřejných prostorů, kde byly vždy přítomny a společnost se snaží vytlačit veškeré projevy víry do soukromé sféry.Společnost (ateisté/sekularisté) vytlačuje náboženství z veřejné prostoru a nahrazují ho náboženským vakuem. Pokud tedy není ve veřejném prostoru žádné náboženství stává se veřejný prostor absencí víry tj. ateistickým prostorem. Absence víry je definice ateismu, kterou sami ateisté používají.
Největší lží, kterou mnoho příslušníků církví/náboženství přijalo je, že sekularismus je pro ně prospěšný. Je to psychologický trik apelující na absolutní svobodu. Trik spočívá v tom, že lidé nesprávně předpokládají, že odstranění sekularismu vede k teokracii. Tento předpoklad má další rozměr a to je falešná ochrana před statusem druhořadého občana, kterému je odebrána svoboda přesvědčení. Jsou tedy postaveni před volbu mezi dvěma zly, u nichž předpokládají, že sekularismus je menším zlem.
Ještě je potřeba zmínit a také zdůraznit, že sekularismus je některými představiteli katolické církve mylně zaměňován za oddělení církevní hierarchie od státní.
Ve skutečnosti sekularismus nechrání společnost před rozdělením na vládnoucí ideologickou skupinu a podřízenou ideologickou skupinu, naopak ze své podstaty vytváří rozdělení občanů před zákonem na společensky privilegované a společensky podřízené. Je to právě zablokování a systematické potírání veškerých projevů víry a naopak prosazování náboženského vakua na veřejnosti a ve společnosti, které podporuje jedno přesvědčení a dává mu roli řídit a směřovat veřejný život a zároveň zakazuje to stejné všem ostatním přesvědčením. Nenáboženské přesvědčení (ateismus) je tedy určující a povolený ve veřejném prostoru a naopak všem náboženským přesvědčením je vyhrazen velmi úzký osobní a neveřejný prostor. Tento úzký prostor je zatím "chráněn" samotným sekularismem, ale již principiálně je to status druhořadé kategorie. Tato "ochrana" ale může být kdykoliv zrušena, pokud se sekularismus radikalizuje. Tato "ochrana" v mírném pojetí sekularismu je spíše ochranným mechanismem vládnoucí ideologie sekularismu před jiným přesvědčením, pokud se pozdvihne vlna odporu z řad občanů druhé kategorie.
Je několik důvodů proč se myšlenka sekularismu stále drží. Prvním důvodem je, že slouží jako nástroj k ustanovení ateismu jako státního náboženství. Druhým důvodem je, že sekularismus podporuje další ideologie podporující uvolněnou morálku. To umožňuje lidem dávat průchod svým nejnižším pudům a zároveň tyto materialistické požitky legalizovat v zákonech a ve společenském smýšlení. To je hlavní a skutečná motivace pro vznik sekularismu. Ustanovení ateistického morálního systému do veřejného života.
Sekulární státy mají zakotveny mechanismy inkvizice, která řeší přestupky proti sekularismu respektive ateismu. Každý kdo se prohřeší proti této ideologii je pak společensky zlikvidován díky těmto obraným mechanismům.
Každý inteligentní a poctivý člověk musí sekularismus odmítnout, už jen pro jeho vratkou konstrukci a zjevné logické rozpory. Pro historické zkušenosti se sekularismem a zvěrstva, která byla důsledkem věrné aplikace sekulárních principů, je potřeba sekularismus zařadit k ideologiím jako je nacismus a komunismus.
Pokud nebude současný trend změněn, v budoucnosti se bude v západních státech napětí mezi sekularismem (maskovaným ateismem) a náboženstvími vyostřovat. Obě strany se budou radikalizovat. To může vést k násilnostem a dokonce až k občanské válce.
2013/04/09
Katolická církev a víra 2
Křesťanství je založeno na jedinečných historických událostech. Popis těchto událostí je obsažen v Bibli, která se označuje také jako Písmo svaté.
Dalším faktem pro pochopení Bible je existence různých verzí Bible. A proto se nabízí důležitá otázka, která verze je ta správná. To souvisí s důležitou otázkou...
Bible byla sestavena Katolickou církví. Knihy, které jsou součástí písma svatého vybrala právě katolická církev. Jejími kritériem byla maximální věrohodnost ústní tradici a návaznost na svědectví očitých svědků. Pro představu z 27 existujících evangelií byli věrohodnými uznány pouze 4. Ze 4 knih zjevní bylo uznáno pouze jediné. Tyto vybrané knihy jsou považovány za inspirované duchem svatým - Bohem. Seznam knih NZ byl definitivně uzavřen na konci 5 století představiteli Katolické církve.
Ve světe koluje termín tzv. Biblické křesťanství. Tento název je zcela zavádějící a vychází z protestanského principu Sola Scriptura. Tento termín má zdůraznit údajné navrácení se k původnímu učení písma. Ve skutečnosti jeden z hlavních původců protestantské revolty Martin Luther odstranil z Bible několik knih, aby Bible neodporovala jeho teologii. Tím vznikla protestanská Bible, která má pouhých 39 knih SZ.
Mimochodem Martin Luther chtěl odstranit z Bible i apokalypsu zjevní sv. Jana, protože dle jeho názoru to byl nesmyslný paskvil. Paradoxně právě to je velmi oblíbená kniha všech protestantů, kteří z ní odvozují, že katolická církev je antikrist a podle ní vyhlížejí a vypočítávají konec světa s přesností plus mínus deset sekund.
Proto pokud než začnete číst Bibli ujistěte se, že to je Bible úplná a schválená jejími původním autorem Katolickou církví. Obzvláště je potřeba se vyhnout Bibli svědků Jehovových, protože jejich Bible navíc obsahuje záměrné chyby. Tuto sektu navíc nelze považovat za křesťanskou.
První chybou je číst Bibli sekvenčně od začátku do konce. Do toho se lze pustit pouze v případě, že již máte povědomí o víře respektive rozumíte významu Starého Zákona, které knihy mají jaký význam. Rozumbradové vyčtou již v Mojžíšových knihách, že křesťané kamenují děti o sabatu, schvalují otroctví a spoustu dalších takových věcí. Nikdy se však nedočtou, že Mojžíšův zákon se vztahuje na starou smlouvu, která již byla naplněna Ježíšem a nahrazena novou smlouvou (anglicky vysvětleno zde).
Aby bylo možné pochopit smysl starého zákona v Bibli je potřeba pochopit co je to typologie. Události v starém zákoně reflektují události v novém. Dobrým příkladem je například, když Bůh přikáže Abrahámovi, aby obětoval vlastního syna. Tato událost je pro křesťany předobrazem oběti Božího Syna na kříži. V případě Abrahámova syna na samotnou oběť nakonec nedojde, Bůh není necita.
Nejlepší je začít evangelii v Novém Zákoně. Je to mnohem jednoduší, ale i přesto bezpochyby čtenář prost výkladu přehlédne poselství mnoha událostí v evangeliích popsaných.
Mimo autentický výklad katolické církve Bible postrádá smysl a mnoho lidí z ní extrapoluje různé nesmysly. A proto je autentický výklad Bible naprosto zásadní pro pochopení poselství v ní obsažených.
Biblické křesťanství. Tímto označením se právě nejčastěji zaštiťují uskupení a jednotlivci, kteří přicházejí se svévolným výkladem Bible. Často pak tento výklad neodpovídá záměrům a myšlenkám autorů Biblických knih, které se tradují z generace na generaci právě v katolické církvi.
Další díl se bude podrobněji zabývat tím co je církev.
Co je Bible
Bible není jedna kniha, ale celý velký komplet relativně nezávislých knih a spisů uspořádaných do jednoho balení. Celá Bible se dělí na dvě hlavní části tzv. Starý zákon (SZ) a Nový zákon (NZ). SZ obsahuje 45 a NZ 27 knih. Celkem se Bible skládá z 72 knih. Tyto knihy mají různé autory, různé styly a různý žánr.Dalším faktem pro pochopení Bible je existence různých verzí Bible. A proto se nabízí důležitá otázka, která verze je ta správná. To souvisí s důležitou otázkou...
Odkud pochází Bible
Jednotlivé knihy mají různé autory a pochází z různé doby. Nejstarší knihy z NZ pochází z 1. století. Mnohem důležitější ale je odkud pochází Bible jako taková tj. celý soubor těchto knih.Bible byla sestavena Katolickou církví. Knihy, které jsou součástí písma svatého vybrala právě katolická církev. Jejími kritériem byla maximální věrohodnost ústní tradici a návaznost na svědectví očitých svědků. Pro představu z 27 existujících evangelií byli věrohodnými uznány pouze 4. Ze 4 knih zjevní bylo uznáno pouze jediné. Tyto vybrané knihy jsou považovány za inspirované duchem svatým - Bohem. Seznam knih NZ byl definitivně uzavřen na konci 5 století představiteli Katolické církve.
 |
| Bible © 5th century Catholic Church All Rights Reserved |
Mimochodem Martin Luther chtěl odstranit z Bible i apokalypsu zjevní sv. Jana, protože dle jeho názoru to byl nesmyslný paskvil. Paradoxně právě to je velmi oblíbená kniha všech protestantů, kteří z ní odvozují, že katolická církev je antikrist a podle ní vyhlížejí a vypočítávají konec světa s přesností plus mínus deset sekund.
Proto pokud než začnete číst Bibli ujistěte se, že to je Bible úplná a schválená jejími původním autorem Katolickou církví. Obzvláště je potřeba se vyhnout Bibli svědků Jehovových, protože jejich Bible navíc obsahuje záměrné chyby. Tuto sektu navíc nelze považovat za křesťanskou.
Jak číst Bibli
Pokud někdo neznalý, dostane bohulibí nápad číst Bibli obvykle se dopustí několika omylů - nesprávných předpokladů. Tato kapitola by se také mohla jmenovat na interpretaci záleží. To je nejpodstatnější princip. Bible není ve všem samovysvětlující, a proto je potřeba mít po ruce komentáře a výklad Katolické církve. Už první křesťané narazili na tento problém, když se Filip ve Skutcích apoštolů ptá etiopského dvořana, zda rozumí tomu, co právě čte z knihy proroka Izaiáše. Ten odpovídá: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“První chybou je číst Bibli sekvenčně od začátku do konce. Do toho se lze pustit pouze v případě, že již máte povědomí o víře respektive rozumíte významu Starého Zákona, které knihy mají jaký význam. Rozumbradové vyčtou již v Mojžíšových knihách, že křesťané kamenují děti o sabatu, schvalují otroctví a spoustu dalších takových věcí. Nikdy se však nedočtou, že Mojžíšův zákon se vztahuje na starou smlouvu, která již byla naplněna Ježíšem a nahrazena novou smlouvou (anglicky vysvětleno zde).
Aby bylo možné pochopit smysl starého zákona v Bibli je potřeba pochopit co je to typologie. Události v starém zákoně reflektují události v novém. Dobrým příkladem je například, když Bůh přikáže Abrahámovi, aby obětoval vlastního syna. Tato událost je pro křesťany předobrazem oběti Božího Syna na kříži. V případě Abrahámova syna na samotnou oběť nakonec nedojde, Bůh není necita.
Nejlepší je začít evangelii v Novém Zákoně. Je to mnohem jednoduší, ale i přesto bezpochyby čtenář prost výkladu přehlédne poselství mnoha událostí v evangeliích popsaných.
Mimo autentický výklad katolické církve Bible postrádá smysl a mnoho lidí z ní extrapoluje různé nesmysly. A proto je autentický výklad Bible naprosto zásadní pro pochopení poselství v ní obsažených.
Biblické křesťanství. Tímto označením se právě nejčastěji zaštiťují uskupení a jednotlivci, kteří přicházejí se svévolným výkladem Bible. Často pak tento výklad neodpovídá záměrům a myšlenkám autorů Biblických knih, které se tradují z generace na generaci právě v katolické církvi.
Křesťanství nekončí Biblí
Křesťanství je postavené na historických událostech. Ty jsou v Bibli popsány. Ale pro správné a plné pochopení křesťanství je potřeba dívat se i dál za horizont Bible. Katolická církev existuje již téměř 2000 let. Přestože zjevení evangelia - překlad: radostná zvěst - končí s érou apoštolů, historie církve pokračuje. Nejen tedy neuvěřitelné události popsané v Bibli, ale život a dílo mnoha světců formovali církev a prohlubovali její chápání evangelia a událostí s tím spojených. Je důležité pochopit, že církev měla 2000 let na čerpání zkušeností a rozjímání radostné zvěsti. Proto je velice nepravděpodobné, že by někdo přišel s otázkou ohledně víry a evangelia, která nebyla ještě zodpovězena.Další díl se bude podrobněji zabývat tím co je církev.
2013/03/02
Katolická církev a víra 1
Stejně jako jsem se snažil přiblížit Japonštinu, tak se pokusím přiblížit i křesťanství a církev. Přestože je pro Čechy katolická církev a víra v jejím pojetí ještě exotičtější než Japonština, pokusím se toto výbušné téma zpracovat do série článků.
Toto téma je problematické už jenom z toho důvodu, že většina lidí je mylně přesvědčena, že má dostatečné a správné informace. Je tak nemožné naplnit sklenici, která už je plná mýtů, polopravd a falešných představ.
Tento první díl se nese v obecném duchu vymezení základních myšlenek. Některé pojmy jsou dost specifické a vyžadují hlubší znalost, ale nebudu je v tomto díle rozvádět, protože není pro to prostor. Vrátím se k nim postupně v dalších dílech, které budou už specifičtější.
Překvapivě víra nemá co do činění s emocemi jak se ateisté a někteří další domnívají. Víra musí být pevně zakotvena v pravdě jinak je to skutečně bláznovství. A nejenom rozum, ale vůle je potřebná, aby to co rozum poznal mělo nějaký dopad na život. Pokud máte doma nepořádek nestačí jen suché konstatování, "je tady bordel", protože pokud nezapojíte vůli a neuděláte něco s tím pak samotné poznání této objektivní skutečnosti nemá žádný význam. Jako kdyby k poznání nedošlo.
Víra je tedy poznání a konání na základě tohoto poznání. Proto nelze jenom věřit a neuvádět to v život. Ostatně je to jedna z věcí důsledně opakována v písmu (Bible), ale o tom později.
Víra v křesťanském pojetí není jednostranný akt, proto také se o ní (víře) hovoří jako o daru od Boha. Nezřídka je to Bůh, který se konkrétním jedinečným a neopakovatelným způsobem projeví a nechá poznat člověku.
Protože Bůh je nehmotný a nelze ho vidět jako nějakou věc. Bůh přichází na svět vtělením (inkarnací) jedné z Božských osob (o konceptu trojjedinosti později) jako Ježíš Kristus (historicky doloženo). Nejlepší způsob poznání neviditelného a nehmotného Boha je tedy v osobě Ježíše Krista. Tento fakt je zdůrazněn už i v Bibli.
Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten ho vylíčil. Jan 1, 18
Právě proto se obecně o náboženství mluví těžce, protože logicky pouze jedno může být pravdivé. Pravdivé by nemělo jít tedy proti rozumu. Jediným náboženstvím, které toto splňuje je křesťanství ve svém autentickém podání katolické církve.
Víra tedy nutně vyžaduje rozum a přemýšlení. Hlasatelé ateismu tvrdí a mylně se domnívají, že náboženská víra je zcela iracionální. Také tvrdí, že pro všechno spojené s vírou a náboženstvím existuje jednoduché racionální vysvětlení. Obvykle pak přijdou s nějakou složitou a bláznivou konstrukcí, která zapadá do jejich omezeného myšlenkového světa.
Náboženství je založené na neopakovatelných událostech, proto je nelze dokázat žádným laboratorním pokusem, ale pouze z historie svědectvím. Pokud je člověk zatvrzelý pak je jakýkoliv důkaz nedostatečný. Protože je to schopnost člověka zpochybnit cokoliv.
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Jan 1,1
Ještě před vznikem našeho vesmíru existuje Bůh nehmotná bytost bez počátku, věčný a nestvořený. Stejně jako kruh nemá nikde počátek ani konec stejně tak Bůh. Pro člověka je nemožné to pochopit, protože všechno ve vesmíru a vesmír samotný má svůj počátek a konec.
Bůh nejprve stvoří duchovní nehmotné bytosti známě jako andělé, ale část andělů v čele se Satanem se vzbouří proti svému tvůrci a vyčlení se od Boha. V této rebelii je Satan se svými stoupenci poražen a "poslán do vyhnanství".
Jak může vůbec dokonalý Bůh stvořit něco co není dokonalé jako on sám? Zjednodušeně řečeno dokonalost = Bůh. Bůh tvoří něco co není Bohem, pak to musí být nedokonalé. Tento problém dobře rozebrala teologie, ale to je nad rámec tohoto článku.
Následuje stvoření hmotného světa a včetně člověka Adama a Evy, kterým mimochodem začíná první kniha v Bibli Genesis. Tento plán překazí nebo alespoň zkomplikuje Satan, když svede první lidi po moci jakou má Bůh. Člověk (Adam a Eva) zhřeší, oddělí se od Boha a stanou se smrtelnými. Bůh je vyžene z ráje na zemi avšak přislíbí záchranu lidem.
V křesťanství se hovoří o tzv. dědičném hříchu, s kterým se potomci prvních lidí rodí. Tento hřích má dva důležité fatální důsledky způsobené vyčleněním se od Boha.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3,16
Pozn.: Toto je jeden z klíčových bodů autentického tj. katolického křesťanství.
Bůh tedy jako člověk na sebe bere trest za zločiny lidstva a otvírá lidem cestu ke všemu co ztratili. Katolická víra spočívá v tom, že to Bůh učinil v osobě Ježíše Krista, tak jak to Bůh přislíbil a mnohokrát naznačil lidem dříve. Otevírá mu tedy cestu skrze osobu Ježíše Krista. Skrze jeho život (to co hlásal a konal), smrt a vzkříšení (vítězství nad smrti).
Katolická církev vidí svůj počátek právě v těchto slovech Ježíše. Ale co je to církev a k čemu je? Církev je vnímána jako společenství lidí stejné víry. Jejím smyslem není pouhý klub jedinců stejné víry, ale církev plní důležitou úlohu udržování pokladu víry. To znamená udržovat výklad Kristova učení, které je neměnné a nepodléhá času, společnosti a módě. Proto je uspořádaná hierarchicky a poslední slovo v otázkách víry má papež, který má být onou skálou zmíněnou v citátu výše. To není zdaleka všechno. Klíčovou úlohou je hlásání evangelia (radostná zvěst) a udělování svátostí, které posilují věřící na jejich „cestě“. Bez svátostí nemůže věřící dosáhnout plnosti své víry stejně jako auto bez paliva. Někteří lidé se domnívají, že toto nepotřebují, ale zase opět platí analogie s autem. Auto bez benzínu může jet s kopce, pokud ho roztlačíte, ale do kopce ho už nevytlačíte a v životě člověk narazí na mnoho obtížných kopců. Součástí hlásání evangelia je uzdravování nemocných, ale to není primární úlohou církve. Často je až příliš zdůrazňován tento aspekt, protože se s ním může většina lidí ztotožnit.
Katolická církev se skládá z laiků a osob zasvěcených. Laici jsou normální lidé, pokřtění křesťané. Zasvěcené osoby jsou kněží, biskupové a řeholníci. Zasvěcené osoby, protože Bůh si je povolal, aby svůj život zcela podřídili službou jemu a všem ostatním lidem v církvi a mimo církev. Jako pacient není otrokem lékaře, stejně tak věřící laici nejsou otroky kněží a biskupů, ale ti jim slouží v rámci svého povolání. Klérus disponuje obdobnou autoritou jako lékaři. Lékař ordinuje léčbu a ne pacient, ten má pouze svobodu léčbu odmítnout.
Ačkoliv se těší velké úctě je papež služebníkem své církve a nese za ni odpovědnost před Bohem. V minulosti bylo několik špatných papežů obvykle dosazených šlechtou a vlivnými zájmovými skupinami. Naproti tomu převážná většina papežů byla dobrých a mnozí z nich se těší titulu blahoslaveného či světce. Katolická církev se potýká i po celou svoji historii s problémy vnitřními, ale paradoxně jsou to obvykle zcela jiné problémy než si lidé mimo ni představují a nebo očekávají.
Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že ke mně měl nenávist dříve než k vám. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval, co jeho jest; ale protože ze světa nejste, když vás mé vyvolení ze světa vyprostilo, proto vás svět nenávidí. Jan 15,18-19
Katolická církev je velice nenáviděnou institucí i v naší zemi a křesťané jsou z globálního hlediska nejpronásledovanější skupinou lidí. V České Republice převládá absolutní neznalost katolického křesťanství a historie církve. Mezi lidmi koluje řada mýtů, omylů a propagandistických výmyslů, kterými se zaštiťuje a racionalizuje nenávist ke katolické církvi. Existují jedinci a celá uskupení, kteří tyto výmysly bez ostychu produkují a šíří dál. Často si vytvoří karikaturu katolické víry a tu pak rozebírají, zesměšňují a nepřímo šíří jako reálný obraz katolické víry a církve.
There are not more than 100 people in the world who truly hate the Catholic Church, but there are millions who hate what they perceive to be the Catholic Church. Bishop Fulton J. Sheen, 1895-1979
Překlad: Na celém světě není více jak 100 lidí, kteří opravdu nenávidí Katolickou církev. Ale existují milióny lidí, kteří nenávidí to co považují, že je Katolická církev. Biskup Fulton J. Sheen, 1895-1979
V příštím díle se zmíním písmu svatém Bibli. Přesněji o novém zákoně, který je důležitým záznamem pro křesťany.
Toto téma je problematické už jenom z toho důvodu, že většina lidí je mylně přesvědčena, že má dostatečné a správné informace. Je tak nemožné naplnit sklenici, která už je plná mýtů, polopravd a falešných představ.
Tento první díl se nese v obecném duchu vymezení základních myšlenek. Některé pojmy jsou dost specifické a vyžadují hlubší znalost, ale nebudu je v tomto díle rozvádět, protože není pro to prostor. Vrátím se k nim postupně v dalších dílech, které budou už specifičtější.
Co je víra
Lidský rozum a vůle ve víře spolupracují s Boží milostí: „Víra je úkon rozumu, který na rozkaz vůle, pohnuté k tomu Bohem skrze milost, souhlasí s božskou pravdou.“ Katechismus §155Překvapivě víra nemá co do činění s emocemi jak se ateisté a někteří další domnívají. Víra musí být pevně zakotvena v pravdě jinak je to skutečně bláznovství. A nejenom rozum, ale vůle je potřebná, aby to co rozum poznal mělo nějaký dopad na život. Pokud máte doma nepořádek nestačí jen suché konstatování, "je tady bordel", protože pokud nezapojíte vůli a neuděláte něco s tím pak samotné poznání této objektivní skutečnosti nemá žádný význam. Jako kdyby k poznání nedošlo.
Víra je tedy poznání a konání na základě tohoto poznání. Proto nelze jenom věřit a neuvádět to v život. Ostatně je to jedna z věcí důsledně opakována v písmu (Bible), ale o tom později.
Víra v křesťanském pojetí není jednostranný akt, proto také se o ní (víře) hovoří jako o daru od Boha. Nezřídka je to Bůh, který se konkrétním jedinečným a neopakovatelným způsobem projeví a nechá poznat člověku.
Kdo je Bůh
Celé křesťanství je o konání na základě poznané skutečnosti, Boha, kterého poznáváme a který se nám dává poznat. Jak se dává poznat? Prostřednictvím svých činů:- řád světa - přírodní zákony a logickém uspořádaní všeho ukazují jasně na stvořitele.
- tzv. zázraky - úkazy, které mají ukázat, že Bůh je vládcem nad řádem světa.
- trvalou radostí a plností života, když člověk koná ve spolupráci s Boží vůlí
- v osobě syna Ježíše Krista
- prostřednictvím církve a tzv. svátostí, které sám ustanovil (myšleno jak církev tak i svátosti)
Protože Bůh je nehmotný a nelze ho vidět jako nějakou věc. Bůh přichází na svět vtělením (inkarnací) jedné z Božských osob (o konceptu trojjedinosti později) jako Ježíš Kristus (historicky doloženo). Nejlepší způsob poznání neviditelného a nehmotného Boha je tedy v osobě Ježíše Krista. Tento fakt je zdůrazněn už i v Bibli.
Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten ho vylíčil. Jan 1, 18
Víra a náboženství
Předtím než se začnu zabývat konkrétní vírou je potřeba se vymezit šířeji. Na světě je obrovské množství odlišných náboženství. Přesto se vyskytuje zásadní a rozšířený omyl, že všechna náboženství jsou stejná. Ne nejsou. Ve skutečnosti jsou fundamentálně odlišná.Právě proto se obecně o náboženství mluví těžce, protože logicky pouze jedno může být pravdivé. Pravdivé by nemělo jít tedy proti rozumu. Jediným náboženstvím, které toto splňuje je křesťanství ve svém autentickém podání katolické církve.
Víra tedy nutně vyžaduje rozum a přemýšlení. Hlasatelé ateismu tvrdí a mylně se domnívají, že náboženská víra je zcela iracionální. Také tvrdí, že pro všechno spojené s vírou a náboženstvím existuje jednoduché racionální vysvětlení. Obvykle pak přijdou s nějakou složitou a bláznivou konstrukcí, která zapadá do jejich omezeného myšlenkového světa.
Náboženství je založené na neopakovatelných událostech, proto je nelze dokázat žádným laboratorním pokusem, ale pouze z historie svědectvím. Pokud je člověk zatvrzelý pak je jakýkoliv důkaz nedostatečný. Protože je to schopnost člověka zpochybnit cokoliv.
Křesťanská víra
Hloubka křesťanství i přes základní jednoduchost je nezměrná. Ne celé knihy, ale celé knihovny zaplnily detailní rozbory a úvahy nad klíčovými myšlenkami křesťanského poselství v průběhu více než 2000 let historie. Začněme tedy nosnými body křesťanství.Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Jan 1,1
Ještě před vznikem našeho vesmíru existuje Bůh nehmotná bytost bez počátku, věčný a nestvořený. Stejně jako kruh nemá nikde počátek ani konec stejně tak Bůh. Pro člověka je nemožné to pochopit, protože všechno ve vesmíru a vesmír samotný má svůj počátek a konec.
Bůh nejprve stvoří duchovní nehmotné bytosti známě jako andělé, ale část andělů v čele se Satanem se vzbouří proti svému tvůrci a vyčlení se od Boha. V této rebelii je Satan se svými stoupenci poražen a "poslán do vyhnanství".
Jak může vůbec dokonalý Bůh stvořit něco co není dokonalé jako on sám? Zjednodušeně řečeno dokonalost = Bůh. Bůh tvoří něco co není Bohem, pak to musí být nedokonalé. Tento problém dobře rozebrala teologie, ale to je nad rámec tohoto článku.
Následuje stvoření hmotného světa a včetně člověka Adama a Evy, kterým mimochodem začíná první kniha v Bibli Genesis. Tento plán překazí nebo alespoň zkomplikuje Satan, když svede první lidi po moci jakou má Bůh. Člověk (Adam a Eva) zhřeší, oddělí se od Boha a stanou se smrtelnými. Bůh je vyžene z ráje na zemi avšak přislíbí záchranu lidem.
V křesťanství se hovoří o tzv. dědičném hříchu, s kterým se potomci prvních lidí rodí. Tento hřích má dva důležité fatální důsledky způsobené vyčleněním se od Boha.
- propadnutí smrti těla tj. smrtelnost a "smrti" duše tj. zatracení.
- Náklonnost ke zlu (hříchu).
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3,16
Pozn.: Toto je jeden z klíčových bodů autentického tj. katolického křesťanství.
Bůh tedy jako člověk na sebe bere trest za zločiny lidstva a otvírá lidem cestu ke všemu co ztratili. Katolická víra spočívá v tom, že to Bůh učinil v osobě Ježíše Krista, tak jak to Bůh přislíbil a mnohokrát naznačil lidem dříve. Otevírá mu tedy cestu skrze osobu Ježíše Krista. Skrze jeho život (to co hlásal a konal), smrt a vzkříšení (vítězství nad smrti).
 |
| Umělecké zpracování vzkříšení |
Katolická církev
Nuže! Já ti říkám: Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a brány podsvětí přední neobstojí. Tobě dám klíče od nebeského království: cokoliv svážeš na zemi, bude na nebesích svázané, a cokoliv rozvážeš na zemi, bude na nebesích rozvázané. Mk 16,18-19Katolická církev vidí svůj počátek právě v těchto slovech Ježíše. Ale co je to církev a k čemu je? Církev je vnímána jako společenství lidí stejné víry. Jejím smyslem není pouhý klub jedinců stejné víry, ale církev plní důležitou úlohu udržování pokladu víry. To znamená udržovat výklad Kristova učení, které je neměnné a nepodléhá času, společnosti a módě. Proto je uspořádaná hierarchicky a poslední slovo v otázkách víry má papež, který má být onou skálou zmíněnou v citátu výše. To není zdaleka všechno. Klíčovou úlohou je hlásání evangelia (radostná zvěst) a udělování svátostí, které posilují věřící na jejich „cestě“. Bez svátostí nemůže věřící dosáhnout plnosti své víry stejně jako auto bez paliva. Někteří lidé se domnívají, že toto nepotřebují, ale zase opět platí analogie s autem. Auto bez benzínu může jet s kopce, pokud ho roztlačíte, ale do kopce ho už nevytlačíte a v životě člověk narazí na mnoho obtížných kopců. Součástí hlásání evangelia je uzdravování nemocných, ale to není primární úlohou církve. Často je až příliš zdůrazňován tento aspekt, protože se s ním může většina lidí ztotožnit.
 |
| Socha sv. Petra ve Vatikánu |
Ačkoliv se těší velké úctě je papež služebníkem své církve a nese za ni odpovědnost před Bohem. V minulosti bylo několik špatných papežů obvykle dosazených šlechtou a vlivnými zájmovými skupinami. Naproti tomu převážná většina papežů byla dobrých a mnozí z nich se těší titulu blahoslaveného či světce. Katolická církev se potýká i po celou svoji historii s problémy vnitřními, ale paradoxně jsou to obvykle zcela jiné problémy než si lidé mimo ni představují a nebo očekávají.
Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že ke mně měl nenávist dříve než k vám. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval, co jeho jest; ale protože ze světa nejste, když vás mé vyvolení ze světa vyprostilo, proto vás svět nenávidí. Jan 15,18-19
Katolická církev je velice nenáviděnou institucí i v naší zemi a křesťané jsou z globálního hlediska nejpronásledovanější skupinou lidí. V České Republice převládá absolutní neznalost katolického křesťanství a historie církve. Mezi lidmi koluje řada mýtů, omylů a propagandistických výmyslů, kterými se zaštiťuje a racionalizuje nenávist ke katolické církvi. Existují jedinci a celá uskupení, kteří tyto výmysly bez ostychu produkují a šíří dál. Často si vytvoří karikaturu katolické víry a tu pak rozebírají, zesměšňují a nepřímo šíří jako reálný obraz katolické víry a církve.
There are not more than 100 people in the world who truly hate the Catholic Church, but there are millions who hate what they perceive to be the Catholic Church. Bishop Fulton J. Sheen, 1895-1979
Překlad: Na celém světě není více jak 100 lidí, kteří opravdu nenávidí Katolickou církev. Ale existují milióny lidí, kteří nenávidí to co považují, že je Katolická církev. Biskup Fulton J. Sheen, 1895-1979
V příštím díle se zmíním písmu svatém Bibli. Přesněji o novém zákoně, který je důležitým záznamem pro křesťany.
2012/09/05
Why religion is not a private matter
I've read article by atheist software engineer from UK. His most staggering misconception of religion in general is that it's a private matter. This misconception is very common opinion in western countries.
Goal of this article is to explain why religion never was, never is and never will be a private matter.
When Christian sees injustice or wrong thing in his opinion. He tries to fix it to improve his world to set up to his standard.
For example Christians view homosexual intercourse as immoral. So what they do. They try to fix it and prevent gay marriages to be sanctified by law. They go around and talk about homosexuality being a unnatural, etc. People argue about it and some are offended. 'Why do you say it? Re: It's not true. We don't want to hear it. It's your opinion don't force it on us and don't shove it in our face. We don't care!'
Same is done by atheists. For example atheists thinks the prohibition of masturbation, sexual intercourse before marriage and anti-conception is unnatural and unhealthy. What they do? They try to establish mandatory sexual education so even child brainwashed by fanatic parents adhere to healthy life style. Re: 'Why do you say it? Re: It's not true. We don't want to hear it. It's your opinion don't force it on us and don't shove it in our face. We don't care!'
Individual struggle to make better world, to improve is undeniable and unavoidable.
"Religion is a private matter" is the definition of secularism. It is a morale relativism understanding of church and state separation. Because other religions doesn't adhere to those philosophies they won't obey to their's self imposed rules.
Goal of this article is to explain why religion never was, never is and never will be a private matter.
Making better world
Human beings have in their nature to fix things. To set thing right according to their view of the world, beliefs. If they cannot fix it they at least talk about it. This goes across all religions and so called not-being-religious-at-all atheists as well.When Christian sees injustice or wrong thing in his opinion. He tries to fix it to improve his world to set up to his standard.
For example Christians view homosexual intercourse as immoral. So what they do. They try to fix it and prevent gay marriages to be sanctified by law. They go around and talk about homosexuality being a unnatural, etc. People argue about it and some are offended. 'Why do you say it? Re: It's not true. We don't want to hear it. It's your opinion don't force it on us and don't shove it in our face. We don't care!'
Same is done by atheists. For example atheists thinks the prohibition of masturbation, sexual intercourse before marriage and anti-conception is unnatural and unhealthy. What they do? They try to establish mandatory sexual education so even child brainwashed by fanatic parents adhere to healthy life style. Re: 'Why do you say it? Re: It's not true. We don't want to hear it. It's your opinion don't force it on us and don't shove it in our face. We don't care!'
Individual struggle to make better world, to improve is undeniable and unavoidable.
Leaving faith at doorstep
Is it possible to stop being yourself? Asking somebody to keep religion private matter is the very same. Your religious beliefs influence your life, every action. Morale, conscience, etc. those are defined by your world view. Even if your belief is non-belief. Asking Christian or member of any religion to make his religion private matter is asking to stop being theist and became atheist. For most atheist (don't care type) this is simple. It's their natural state. This is not possible for theist and more importantly not acceptable. Not only every aspect of our life is depend on our beliefs, but also society as whole is depended on beliefs of each individual.I'm right, you're wrong!
Not only that every religion (including godless religion of atheism) is sure it's the only truth, but every individual person is sure of its inner morale codex and universe understanding superiority over others. That is reason why he was so angry. That is reason why I and You would be. Honestly ask yourself. He then elaborates why he is right and how wrong they are, therefore nobody should stick his nose in his righteous beliefs and others who coincidently share very similar beliefs. Because he doesn't tries to impose his beliefs, surely the righteous, on them or any other person. Except in reality he does and so do others. There is no magic to it. You do it by simply living in society. If you want live in the world where nobody attempts to impose their beliefs on you then live in a desert or on an inhabited island.
Fighting evil
Would you keep silent in face of atrocities and injustice? Keeping silent is not mark of tolerance, but rather cowardice. If somebody is murderer, thief, liar or promotes evil. You (the state) have to force justice and truth on them. In matters that are not covered by law you are obligated to at least tell them. Otherwise they cannot rectify their actions and you are accomplice of their evil."Religion is a private matter" is the definition of secularism. It is a morale relativism understanding of church and state separation. Because other religions doesn't adhere to those philosophies they won't obey to their's self imposed rules.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
