Moderní zcestné filozofie - díl 2. Liberalismus

V druhém díle moderních zcestných filozofií se zaměřím na liberalismus. Stejně jako všechny zcestné filozofie současnosti jsou myšlenky liberalismu velice rozšířeny a málokdo se pozastaví nad jejich iracionalitou a škodlivostí.

Liberalismus se zaštiťuje ideou svobody, ale překroucené do podoby anarchie ve které staví jedince jako výsostnou autoritu. Není překvapením, že liberalismus v současné podobě má svoje kořeny v osvícenství. Osvícenství bylo dobou pýchy a nadutosti intelektuálních elit. Přestože dnes se primitivní úvahy těchto intelektuálů jeví směšně, stále existuje mnoho lidí, kteří tyto zjednodušené a vyvrácené představy o fungování světa berou vážně a snaží se je uplatnit v politice.

Prvním filozofickým omylem liberalismu je idea svobody jako nejdůležitější hodnoty. Existuje vyšší hodnota než je svoboda a to je pravda. Pravda je vyšší hodnotou nad svobodou. Historie to dokazuje. Celá řada lidí se raději vzdala svobody ve jménu pravdy a pro pravdu trpěla. Pokud někdo žije ve lži a je obklopen lží pak je mu svoboda k ničemu, protože se nemůže správně rozhodnout. Proto je také západní společnost odsouzena k zániku, protože v ní není pravdy a v konečném důsledku ztratí i svobodu, která  vychází z pravdy. Kde není pravda není ani svoboda. To je ostatně vidět na USA v současnosti kdy vláda stahuje smyčku náboženské svobody a svobody obecně.

Na tomto místě je potřeba říct, že ztělesněním pravdy pro křesťana je osoba Ježíše Krista.

(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Bez této pravdy, kterou označují křesťané jako pravdu s velkým P, není svobody a zejména svobody od hříchu. Člověk je vystaven svým pudům a stává se karikaturou člověka, zrůdou odsouzenou k věčnému pachtění se za jeho další dávkou (tím nemyslím apriori psychotropní látky) a nesprávné pojetí svobody liberalismu jako "dělej si co chceš, dokud to neškodí druhému" vede člověka k sebe zničení. Protože liberál věří v svobodu, která končí tam kde začíná svoboda druhého, vůbec se ale neptá po smyslu svobody jako takové. Svoboda sama o sobě není cílem a ani nepřináší štěstí, po kterém každý člověk touží. Svoboda je pouze milostí Boží ke zvýšení štěstí člověka. Člověk je šťastnější, protože přijímá pravdu Boží ze své vlastní vůle.

Prvním problémem liberalismu je sebe-destrukce jedince, který ignoruje nejvyšší hodnotu pravdu. Druhým problémem je přihlížení této sebe-destrukce u ostatních. Liberál se nezajímá o blaho druhého člověka, protože automaticky a nesprávně předpokládá, že štěstí dosahuje jeho druh prostřednictvím svobody výlučně a vždy. Proto bude přihlížet dobrovolné sebe destrukci druhého, i třeba přestože je si vědom o nesprávnosti rozhodnutí druhého člověka. Namísto aby učinil vše pro záchranu druhého člověka před zkázou i třeba porušením jeho svobody, protože pravda stojí na svobodou, ponechá druhého napospas omylu. Speciálně pro křesťany tento fakt potvrzuje i písmo svaté, kde Bůh klade zodpovědnost za hřích i na člověka, který neudělal vše co mohl, aby druhého zachránil od hříchu respektive neupozornil ho na pravdu, která se pojí s jeho rozhodnutím. Liberál proto bude přihlížet jak se jeho bližní dobrovolně vydá cestou k propasti a neúčinní nic pro jeho záchranu. Bude lhostejný, protože jeho se to netýká a nic mu do toho není.

Právě proto liberální přístup k právům lidí  je zničující pro jednotlivce a v součtu pro celou společnost. Zde je potřeba z zdůraznit, že právo existuje pouze v rámci přirozenosti věcí a tudíž nelze všelijaký rozmar prezentovat jako právo.

Patrně pro někoho vyvstane otázka co je pravda? Což se vracíme k otázce, kterou již dávno položil Pilát Ježíši, který odpověděl: (Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Víra v tuto pravdu nikoho nezklamala již po více než dva tisíce let.

Katolická církev a víra 3

Tento díl se bude hlouběji zabývat tím co je církev. Respektive jak církev vnímá sama sebe. Je to zcela zásadní problematika, protože je klíčová k pochopení některých ústředních tezí křesťanství.

Mystické tělo Kristovo

Nejlepší a nejpřesnější vyjádření toho co je církev přináší svatý Pavel, který hovoří o mystickém těle Kristovu. Svatý Pavel byl horlivým židem, který se snažil násilnou cestou zastavit první křesťany. Ale pak se stalo něco co zcela převrátilo jeho život:

„Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: ,Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.‘ Já jsem se zeptal: ,Kdo jsi, Pane?‘ A Pán řekl: ,Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mně dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.‘“ (Sk 26,13–18)

Saul pronásledoval církev a zabíjel křesťany. V tomto zjevení Ježíš Kristus se ztotožňuje s církví. Neříká proč pronásleduješ církev, a nebo křesťany, ale říká "proč pronásleduješ mě?"

Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás. Jan 20, 21 

V této jednoduché větě je zřetelné toto mystérium, které jednoduše vyjadřuje co je církev a jaké je její poslání. Církev je pokračovatelkou Ježíše a je jeho fyzickou přítomností ve světě, protože Kristus je stále přítomen v církvi a v každém věřícím.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jan 6, 56

Tento důležitý verš opět vystihuje přítomnost Krista v církvi. Pokud věřící naplňují tato slova, příjímáním konsekrovaného chleba a vína - Eucharistie - během mše svaté, pak je prostřednictvím nich Kristus fyzicky přítomný ve světě a dohromady v jeho církvi, která je jako vinný kmen a její členové jako ratolesti, tvoří mystické tělo Kristovo. Kde každá živá část zároveň obsahuje celek.

Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! Mt 28, 20

Ježíš Kristus takto naplňuje svůj slib. Ježíš s nám nejen v duchu, ale i fyzicky přítomný ve světě. Jednak prostřednictvím církve jako mystického těla Kristova a v Eucharistii.

Zdobený oltář se svatostánkem - místo, kde je uložena Eucharistie

Církev viditelná a neviditelná

Dalším důležitým pohledem na církev, který lidé obvykle neznají, je, že církev není jenom papež, klérus, řády a 1,8 miliardy věřících. To je pouze jedna třetina církve, respektive jedna ze tří částí na něž lze myšlenkově členy církve rozdělit.

Logické rozdělení církve

Církev vítězná

Církev vítězná je označení pro členy církve, kteří zemřeli ve stavu milosti posvěcující tj. ve stavu čisté duše a mohli vstoupit do ráje. Po smrti samozřejmě nepřestávají být členy církve. Členům církve, o který se ví, že dosáhli spásy, se říká světci. Označení vítězná je z toho důvodu, že dosáhli vítězství - hlavního cíle a smyslu života - věčný život v blaženosti u Boha. Protože členové církve vítězné jsou stále součástí mystického těla, jsou stále živí s celou církví a přimlouvají* se u Boha za ostatní členy církve, kteří ještě stále nedosáhli spásy.

Církev trpcí

Toto označení je pro členy církve, kteří již zemřeli, ale jejich duše nebyli dostatečně čisté a musí projít očistcem než budou moci rozšířit řady církve vítězné. Za ně se pak přimlouvají věřící z církve bojující a získávají pro ně zkrácení doby pobytu v očistci.

Církev bojující

Někteří také používají označení putující. Ale já osobně preferuji označení bojující (Church Militant), protože to více vystihuje druh života členů církve uvnitř této části církve. Do této části patří právě všichni členové církve zde na zemi. Tato část církve svádí boj se zlem na světě. Jedná se o duchovní boj, i když někteří věřící jsou fyzicky pronásledování a likvidováni v některých částech světa. Boj začíná především v každém člověku, který usiluje dosažení svatostí a konečného cíle spásy. To vyžaduje velké úsilí, protože právě zde na tomto světě se rozhoduje o věčnosti a nic není rozhodnuto.

Katolická církev je svatá

Katolická církev chápe sama sebe jako svatou. Je to logické pokud se zváží to co jsem již řekl. Není to pro svatost ani zásluhy jejích členů, ale pro svatost Ježíše Krista, toho který ji oživuje a posvěcuje.

Mimo církev není spása

Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jan 14, 6

Jestliže katolická církev přináší duchovní a fyzickou přítomnost Ježíše Krista jako jediná na světě, pak není žádná jiná církev či náboženské uskupení, která by mohla vést ke spáse. Přestože Bůh není omezen katolickou církví, on sám si přeje, aby všichni byli členy mystického těla Kristova. Zde je potřeba zdůraznit, že církev a mystické tělo je katolická církev - přesněji ti co jsou v tzv. milosti posvěcující. Je to fyzické uskupení. Není to žádný neviditelný duchovní kolektiv jak se mylně domnívají někteří protestanti. Protože sám Ježíš Kristus podmiňuje podíl na věčném životě přijímáním eucharistie nelze být křesťanem mimo církev. Tvrzení, že k pravé víře nepotřebuje člověk církev je zásadní omyl mnoha lidí. Odmítnout církev znamená odmítnout Krista. Útočit na církev znamená útočit na Krista.

Poslání církve

Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás. Jan 20, 21 
Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Mat 5,14
A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Mat 5,15

Tato slova přímo z úst Ježíše Krista jsou zcela v protikladu s pojetím víry jako soukromé záležitosti. Je to svaté poslání církve poučovat lidstvo a bojovat proti zlu ve společnosti bez ohledu na vyznaní ostatních. Církev je proto trnem v oku všech, co si libují ve špatnosti, neřesti a všemu zlu v temnotách. Proto od lidí žijících v hříchu lze pozorovat až násilné výpady proti církvi a některé jakoby posedl sám Satan, jenom při vyřčení slov nějak souvisejících z církví a vírou je toto naplňuje hnusem a velkým hněvem.

Ještě jednou zpátky k úvodním citátu z písma k poslání církve. Hlavním posláním církve je, stejné poslání jako pána Ježíše, spása duší. Jednoduše řečeno, aby se lidé dostali do nebe. K tomu úkolu ji byla svěřena veškerá potřebná autorita a prostředky - svátosti. Využití těchto prostředků je naprosto nezbytné k dosažení spásy. Přestože k uvědomění si existence Boha nepotřebujete církev, ke spáse ano.

Pokud jste pozorně dočetli až sem, tak teď už víte proč ten, kdo považuje církev za spolek zahrádkářů, firmu a nebo nástroj k ovládání lidí je ve velkém omylu. Všechny tyto věci odhalují krásu církve a velikost Božské prozřetelnosti, která má tu moc použít i takovéhoto prostředku tvořeného lidmi.

The One True Faith - Katolická církev včera, dnes a navždy stejná (Anglicky)

This program is from ChurchMilitant.TV

* Ti co nechápou nebo neznají co je církev vítězná mylně považují úctu ke světcům za modloslužbu nebo polyteismus. Světci jsou hrdinové víry, protože projevili velkou víru inspirující ostatní členy církve bojující a inspirují je nadále. Světci jsou stále živi a přimlouvají se za své bratry v církvi bojující stejně jako zde na zemi.