Diablo 3 čtvrté dojmy z plné verze - datadisk a v2.x

Po více než roční pauze jsem zase zkusil Diablo 3. Za tu dobu prošlo Diablo 3 hodně změnami a za sebe říkám k lepšímu. Dokonce mě to motivovalo koupit si datadisk. Doporučuji krabicovou verzi, protože bývá značně levnější proti digitální distribuci.

Datadisk přidává novou oblast do hry, novou postavu (křižák) a dalších 10 úrovní postavy. To znamená i nové předměty až do úrovně 70. Dříve bylo maximum jen 60. Navíc každé postavě přibil jedna aktivní dovednost, několik pasivních a jeden nový slot pro pasivní dovednost. Jinými slovy postava level 70 z datadisku je mnohem, mnohem silnější než postava level 60 z původní vanilla verze.

Prvně značným změnám v nové verzi 2.0.1 doznali všechny skilly postav a to nejenom po stránce balancování hodnot. Například poison hydra nejvíc OP skill wizarda byl nahrazen ohnivou hydrou. Druhou velkou viditelnou změnou doznala obtížnost hry. Nyní šlo hrát už od začátku na libovolnou obtížnost a staré obtížnosti byly nahrazeny novou a širokou škálou (normal, hard, expert, master, torment 1 až 6). Obtížnost šlo měnit a odemknout mnohem snadněji než dříve. Nově také bylo možnost hrát tzv. adventure mod, který byl navržen pro ty co už dohráli kampaň. Velkou změnou pak mnohé nové typy skřetů s předměty a nová varianta legendárních předmětů tzv. antické, které jsou o třicet procent silnější než běžné legendární předměty. Důležitou změnou byl revoluční Loot 2.0, ten znamenal úplné předělání předmětů. Spolu s odstraněním kontroverzní online aukce předmětů, Blizzard usnadnil získávání legendárních předmětů. Také došlo k lepšímu vyvážení předmětů, aby byly legendární a sadové předměty použitelné.

Netřeba vyjmenovávat všechny změny postupně, protože jsem se ke hře vrátil až když už prošla několika inkrementálními změnami.
Další důležitou změnou a aktuální end-game obsah zahrnoval takzvané rifty. Což není nic jiného než náhodně vygenerované série úrovní. Hra rozlišuje tzv. "Naphalem Rift" (žluto-oranžový), který odpovídá zvolené obtížnosti. Cílem je zničit strážce riftu, který se objeví jakmile se naplní indikátor. Ten se plní zabíjením monster. Zabitím elitní skupiny monster poskočí výrazně rychleji. Ze strážce Naphalem riftu může vypadnout kámen, který slouží pro vstup do tzv. "Greater rift" (fialový). V tomto druhém riftu se dají získat a vylepšovat speciální kameny (Legendary Gem), které lze vložit do prstenů a amuletů. Je celá škála těchto kamenů a některé mají zajímavé vlastnosti posilující herní postavu.

S příchodem verze 2.3 doznali rifty zásadní změnu. Dříve vstup do Naphalem Riftu vyžadoval žlutý token, který se dal získat splněním úkolů adventure módu. Ten už není potřeba. Velkou proměnou bylo zavedení Kanai Cube, což je Diablo 3 obdoba Horradric Cube z předchozího dílu. Ta přidala množství velmi užitečných receptů na výrobu předmětů, resetování vlastností, atd. Kromě toho s ní přišel i systém extrakce vlastností legendárních předmětů. Tyto vlastnosti jsou rozdělené do tří kategorií zbraně/ofenzivní, zbroje/podpůrné a prsteny/amulety. Z těchto vyextrahovaných vlastností si lze vybrat v každé kategorii jednu a aktivovat ji pro postavu, bez toho aniž by postava musela onen předmět na sobě mít. Další velmi zásadní změnou bylo rozšíření škály obtížnosti, protože Torment 6 obtížnost byla už příliš lehká. Byly zavedeny nové vyšší obtížnosti Torment 7 až 10.

Kromě těchto změn Blizzard zavedl takzvané sezóny. Sezóna probíhá určitou dobu (pár měsíců). Sezóna se hraje vytvořením nové postavy označené jako sezónní. Na začátku začínáte zcela znova a nemůžete použít nic z nesezónních postav. Hru pak hrajete poměrně normálně v adventure módu, ale navíc můžete plnit speciální sezónní úkoly. Za jejich splnění se odemknou různé kosmetické vychytávky. Ale to není to nejdůležitější. V sezóně bývají nové zbraně a předměty, které se promítnou do normální hry po skončení sezóny, kdy jsou sezónní postavy přetransformovány na nesezónní a všechny zkušenosti a obsah truhly jsou sloučeny.

Takové normální farmaření na obtížnost Torment 10 (nově od verze 2.3)

S příchodem verze 2.4 přišli další změny. Nově šlo hrát takzvané Empovered Greater Rifty, kde za zlaťáky lze úspěšným vítězstvím získat jeden extra pokus na vylepšení Legendary Gem. Další velkou změnou byla možnost vylepšovat acient předměty pomocí nového receptu v Kanai Cube. Další změnou bylo navýšení prostoru v truhle a hlavní odměnou za hraní sezóny se stala garantovaná sada a možnost získat ještě další prostor v truhle.

Dříve bych asi nikomu nedoporučoval Diablo 3, ale dnes je to poměrně solidní hra. Uvidíme jak se bude dále vyvíjet v budoucnosti.

Odpovědi na komentáře: Proč vadí homosexuální manželství katolíkům

Dle antické (řecké) představy státu by stát měl usilovat o takové zákony, které vedou společnost k ctnostnému životu. Stát sice nemůže a nemá nárok nikoho lámat násilím, ale pokud postaví do cesty těžkosti, které dotyčného odradí od jeho jednání nevidím na tom pranic špatného. Ostatně na těchto principech fungují zákony proti krádežím, či vraždám. Když se vydá lupič krást musí počítat s tím, že může po něm ochranka či policie střílet. Nikdo mu neupírá jeho volbu konat a ani mu nikdo v ní nemůže zabránit. V tomto ohledu je současný stav dekriminilazice homosexuálních aktů nanejvýše benevolentní. Drobná odbočka: To vyvrací například teze o tom, že by potrat, či-li zabití nedonošeného dítěte, měl být bezpečný pro ty co ho podstoupí.
Poznámka: moderní teorie liberalismu redukovali funkci státu na ochranu života a majetku. V praxi ještě dosti omezeně, protože se stát nestydí upírat život některým jedincům a vybírat nekřesťanské daně. Proto dnes je pro lidi samozřejmé, že stát chrání jejich majetek a život, ale nikoliv náboženský život.

Podobně, jako do vztahu dvou heterosexuálních lidí, tak i do vztahu dvou homosexuálních lidí vstupují oba jedinci dobrovolně, dospělí a svéprávní, v souladu se svou sexuální preferencí, která jim je vlastní.

Irelevantní z hlediska přirozeného zákona se posuzuje přirozenost/nepřirozenost aktů samotných. Stejně tak dotyční nejsou zproštěni z morálních povinností, protože sami těmto nevěří. Ani jeden druhého jich nemohou zprostit. Naopak nedobrovolné porušení jakéhokoliv zákona je polehčující okolností. Nejsem zastánce absolutní svobody respektive pochybné definice, že svoboda znamená dělat si co chci dokud neomezuji život, majetek a svobody druhých.

Pokud tato možnost způsobuje společnosti či zúčastněným lidem škodu, bylo by dobré jasně poukázat na úskalí a nezapomenout ani na dopady, které naopak může mít absence této možnosti, v obou případech v reflexi na skutečnost, ne na utopickou představu společnosti.

Z hlediska katolické víry homosexuální vztahy způsobují ztrátu věčnosti což je nekonečně větší hodnota než pozemské těžkosti způsobené absencí výhod či pohodlí, kterým se těší potenciálně pro-kreativní páry heterosexuální.

Pokud Bible opravdu dává na roveň vraždu a homosexuální vztah, pak je otázka, zdali se nejedná o postoj autorů Bible, kteří upřednostnili své pocity před snahou objektivně posoudit škodlivost takového jednání. Víme, že zobrazení či představení si sexuální aktivity mezi dvěma gayi v heterosexuálních mužích vzbuzuje odpor. Z pozice autority tedy tuto aktivitu zakazovat jako nežádoucí, například s odvoláním se na autoritu - Boha, je naprosto přirozené.

Katolická víra neslibuje život lehký a bez těžkostí, ale šťastný s pocitem dobře prožitého a smysluplného života. Dále z hlediska této víry je tato zjevená od Boha a tudíž se nezakládá na domněnkách, pocitech či pouze vlastní představě. Má tu výhodu, že vychází z toho co sám Bůh řekl - o sobě a o lidech - skrze Krista a proroky. To je zásadní rozdíl oproti deismu, který se mylně domnívá, že Bůh se nijak ve světě nikdy neprojevil a nikdy neprojevuje. Pokud tedy vycházíme z premisy pravdivosti katolické víry pak nikdo nemůže upřít, to že tento pohled na homosexuální vztahy je logický důsledek této premisy.

..., v obou případech v reflexi na skutečnost, ne na utopickou představu společnosti.

Avšak důležité je poznamenat, že naše víra není jenom nějakým ideálem respektive cílem s jasnými kriterii, ale také poskytuje prostředky a postupy jak tohoto cíle dosáhnout. Konkrétně to co poskytuje církev - svátosti a v neposlední řadě i učitelský úřad církve, který má garanci autentického výkladu od Boha (pozn. tím se liší katolické křesťanství od protestantů, kteří přisuzují autoritu výkladu jednotlivci). Druhou důležitou poznámkou je, že katolická víra se nedotýká jenom sexuality a manželství.

Pokud by ji však za nežádoucí považoval stvořitel světa, proč by nechával vzniknout jedincům s opačnou sexuální orientací?

Zpátky ale k otázce homosexuality. Nedávné společenské dogma říká, že homosexualita je vrozená, ale toto tvrzení je sporné, protože co já vím nebyla objevena biologická příčina homosexuality - žádný "gen homosexuality", apod. Věřím, že pokud by byl učiněn takový objev tak jméno tohoto objevitele by zastánci homosexuálních manželství skloňovali ve všech pádech a zmínili sedmkrát v každé debatě. Ono věřit, že homosexualita je predestinovaná, je pohodlné, protože to zbavuje jedince veškeré zodpovědnosti za své činy,

To ale není zase až tak podstatné, protože se rodí lidé i slepí, hluší, chromý a jinak postižení. Nikdo však nepřisuzuje slepotě stejnou hodnotu jako zraku, hluchotě jako sluchu. Ne tedy všechny vlastnosti co vzejdou z lůna jsou tedy ideálním přirozeným stavem. Z tohoto hlediska mě vždy napadá "kacířská" myšlenka, že pokud Bůh mohl podle písma "léčit" chromé a slepé, že nic nebrání Bohu, aby zázračným způsobem změnit sexuální orientaci na heterosexuální.
Je otázka zda je to přímo Bůh, který pro-aktivně odpírá zrak, sluch či i případně heterosexualitu jedincům. Do prokreace dle teologie podle toho co jsem slyšel vstupují tři faktory muž (spermie), žena (vajíčko) a Bůh, který tvoří duši. Mohlo by se říct, že Bůh "přebije" všechno, ale to už se blíží v důsledku k myšlence, že Bůh může za pád prvních lidí, protože ze své pozice "hrubé síly" má schopnost zabránit všemu zlu. Ale to už se dostáváme na pole vlastních spekulací, které jdou navíc hodně mimo téma.

Následně pak těmto jedincům upíral možnost prožívat erotickou lásku, když už z povahy jejich vztahu je jim upřeno mít děti? V některých případech to pak bere šanci na naplněný sexuální život i heterosexuálním jedincům, kteří skončí v manželství až do smrti se skrývajícím se homosexuálem.

Z hlediska katolické víry je náplní života dosáhnout svatosti, nikoliv sexuální vyžití a dokonce ani ne manželství jako takové. Manželství je jenom jedna z cest ke svatosti. Druhá je například zasvěcený život. Ať už je cesta jakákoliv vždy vyžaduje nějaké oběti respektive sebezápor. Ostatně každá činnost, která má být dlouhodobá a prováděna dobře vyžaduje úsilí.
Zde si můžu vypůjčit onen příměr s alkoholikem, kde by bylo možné tvrdit, že alkoholik, který musí abstinovat a zřeknout se všeho alkoholu, aby nesklouzl zpět ke svému zvyku se musí po zbytek života přemáhat. Nemůže si tedy dát jedno pivko s přáteli a tím je vůči nim ochuzen na radostech života.
Jinak takové teoretické srovnávání "ideálního homo-páru" vs. "špatného hetero" mě přijde zcela zavádějící. Už ze své podstaty je to takový podvod. Je to narafičené dopředu.

To je spekulace já bych si netroufl posuzovat kvalitu milostného života heterosexuála v manželství, kde jeho partner je tzv. homosexuál co se přemáhá.

Vysvětlení, které se bez Boha obejdou, se pak snaží argumentovat např. prospěšností určitého % homosexuálních jedinců v sociální skupině, kde "strýček, co nemá vlastní děti" pak může pomoci příbuzným s obstaráním potravy, obranou, a tak zvýšit šanci na přežití dětí např. svých sourozenců.


S tím vysvětlením na bázi čistě bez Boha nemám problém. Ten dostatečně popisuje existenci takového jevu a jeho ospravedlnění v rámci evoluce, ale to neobhajuje požadavky na vytvoření sociálního systému stejnopohlavních "rodin". Naopak ho podkopává, protože takový strýček se musí starat o svého partnera a své adoptované či jinak získané děti.

V praxi dochází k naprostým absurditám, kde např. v USA muž opustil svojí manželku a "oženil" se svým milencem a vysoudil si děti na základě jediného argumentu "diskriminace" a tato nová "šťastná rodina" byla na prvních stránkách v médiích.

Bylo by krásné, kdyby o tom šlo přímo promluvit s Bohem, ale... dost se to tváří, že pokud je, tak stojí mimo vesmír a jeho povaha je nám neznámá. A u víry je jen třeba samotné víry, která hraje roli a "něco dělá", jelikož je to nastaveno tak, že ať se stane co se stane, vždy to bude moci být prezentováno dle potřeby. Třeba, jako láskyplný akt. Jindy třeba jako "málo jste se káli, tak jsme prohráli." Ale víra pomůže jak jedincům cítit se lépe (Pokud mají mizerný život, těší se na další...), tak i vedoucím společnosti snáze ji řídit (Mluvil jsem s Bohem, přeje si ukamenovat toho chlapa za práci o sabatu).

Jistě, že si člověk může promluvit s Bohem přímo, ale rozhovor ani odpovědi nejsou takové jaké člověk očekává, ale to se stává i když mluvíme s jinými lidmi. Pokud jde o teorii náboženství jako ovládání lidí, pak nevím jak jinde, ale v katolické církvi je toto obtížné a snad i nemožné. Obzvláště z hlediska praktického za současné situace uvnitř církve mi to přijde dokonce legrační tvrzení. To může fungovat jen ve filmu, že po plamenném kázání v katolickém kostele vesničané seberou vidle a jiné nástroje a vydají se okamžitě lynčovat nebohého jinověrce či pokrokového soudruha.

Pokud by si někdo vymyslel Boha jako nejvyšší autoritu, pak drží v ruce dvojsečnou zbraň, která se může snadno obrátit proti němu samému. Jakmile náhle otočí, tak se může stát "heretikem" a vyvrhelem. Nikdo není v takovém systému chráněn. Což činí takové náboženství zcela nepraktické pro realizaci vlastních mocenských choutek. Pokud si tedy nevymyslí nějakou obezličku jako to udělal Mohamed zneplatněním předchozích veršů či speciální výjimkou z vlastních pravidel (více žen než sám povoloval). Nic takového v katolické víře neexistuje to co je vyhlášeno jednou jako závazná pravda víry tak z toho nelze vycouvat.
Naopak sekulární autorita, nad kterou není žádný Bůh, si může přisuzovat absolutní pravomoc rozhodovat o všech aspektech života bez omezení, zvláště pokud odstranila konkurenci autority náboženské a zajistila si tak monopol. Také proto, protože tvoří prostředí, kde to co je legální je apriori považováno za morální. Jinými slovy morálnost činu je určena demokratickým hlasováním. To je ale nesmysl.

Mimochodem i v Bibli je příběh o Nábotovi (1. Královská), na kterého narafičila královna Jezábel takové falešné obvinění, aby získala jeho vinici pro krále. Dostalo se ji dosti krutého, ale zaslouženého trestu.

Ten argument o ovládání lidí je postavený na tom, že Bůh neexistuje, pokud existuje, pak každý kdo by chtěl zneužít jeho jména se bude zodpovídat jemu samému.

K tomu zdůrazňovanému množení... nebylo by dobré se zeptat Boha, jestli už lidí na planetě není dost? Nebo to zase bude muset láskyplně omezit třeba hladomorem, válkou, epidemií...

Západní svět a bohaté státy vymírají, přelidnění je jenom strašák falešných proroků jejichž předpovědi se nenaplnili a dneska už můžou dělat jenom to co Jehovisté a to posouvat datum konce světa. V dnešní době může být zdůrazněn aspekt rozmnožování, ale to reflektuje situaci vymírání západní společnosti.

Diablo 3 třetí dojmy z plné verze - inferno

Více než rok starý nepublikovaný článek, který už není poplatný současné verzi hry, ale spíše pro zajímavost.

Po zhruba asi 74 hodinách jsem dosáhl level 60 s Wizardem a dokončil obtížnost hell a započal první akt poslední obtížnosti inferno. V posledním aktu jsem si koupil v AH pro Wizarda o něco lepší hůlku místo 330DPS asi 800DPS a zvýšil tak celkové DPS postavy z 6k na 15k DPS. Myslím že dolní hranice pro inferno je tak 10k DPS, ale je to můj odhad po zkušenostech z hraní prvního aktu.

Wizard 60 - Inferno Act 1

Na infernu už končí veškerá sranda a mobové mají v ACT 1 inferno čtyři affixy. Affixy postupně rostou s obtížností a objevují se nové schopnosti. Například schopnost, kterou jsem nezmínil minule, protože jsem na ni narazil prvně až po publikování příspěvku, immortal minions. Je to mob podobný se zeleným štítem, ale tento je žlutý a způsobuje, že skupina je nesmrtelná a zranitelný je pouze její boss. Je to nepříjemný affix, ale pro Wizarda ne až tolik, protože nahodíte venom hydru na bosse a chvíli pobíháte kolem. Pokud je boss zničen celá skupina okamžitě umírá. Ale abych se vrátil k affixům a mobům na inferno. Vzhledem k tomu, že každý mob nebo elitka jich má tolik se na inferno stává, že narazíte na kombinaci, která je pro vaši postavu neporazitelná. Navíc na infernu mají nepřátelé mnohem více životů a obrovské damge.

Můj pro Wizarda oblíbený mortar, myšleno ironicky, tak vídám mnohem častěji než bych chtěl. Nelepší strategie pro boj s mortarem je naopak utíkat směrem k mobům, ale ne vždy to jde obzvláště na inferno. Velmi nepříjemným je také damage reflect, který vrací poškození.

Skeltonking na inferno pokořen

U Skelton kinga jsem zemřel jen jednou vlastní blbostí, protože mě připadal strašně slabý proti mému wizardovi a chtěl jsem ho už dorazit svým útokem blades na blízko, ale rozmáchl se palicí a jednou ranou mě zabil a to i přes vylepšený Diamod skin. Na druhý pokus jsem byl už opatrnější a bez problémů jsem ho zničil. Nemůžu si pomoct, ale diamod skin mi na inferno připadá jako velmi málo účinný a nelze se na něj spoléhat tolik jako na nižších obtížnostech.

... a dál už jsem nepokračoval a k Diablu 3 jsem se vrátil až po roce, abych zjistil, že hra je úplně překopaná a jak to dopadlo o tom napíšu příště.

Vztah křesťanství a islámu

S teroristickým útokem ve Francii se zase objevila různá srovnání Islámu a křesťanství z řad lidí jejichž chápání byť jednoho je omezené. Stejně tak historie, kterou mají zkreslenou romány a protikatolickou propagandou 18. a 19. století.

Křesťanství založil sám Ježíš. Učedníci šířili křesťanství do celého světa (např. sv. Tomáš o něm víme, že přinesl křesťanství do Indie.) Termín křesťanství a katolická církev vymyslel sv. Ignác z Antiochie. Křesťanství tedy pochází ze starověku. I přes drakonické zacházení zůstalo ještě tisíce let po pádu římské říše, která byla pro svoji zpustlost vymazána z existence.

Křesťané na území Římské říše (v oblasti středozemního moře) přenesli a rozšířili svoji kulturu do dalších pohanských (barbarských) oblastí. Šíření křesťanství neprobíhalo vojensky jak se mnozí pod vlivem propagandy domnívají. Klíčovým prvek šíření víry byla misijní činnost. Tu vykonávali kněží, řeholníci. Misijní činnost spočívala v slovním šíření evangelií, konáním zázraků (např. léčení nemocných, znamení ukazující pravost katolické víry), pomocí sociální - péče o chudé, nemocné, vzdělávání. Kdyby se víra šířila ohněm a mečem jak lživě podsouvají různí anti-křesťanští jedinci, pak by bratři ze Soluně Cyril a Metoděj do Čech přitáhli s početnou armádou.

Křesťané respektive katolíci také vybudovali systém universit, pro rozvoj intelektuálního aspektu duchovního života a poznání principů stvořeného světa. Proto mezi prvními obory university byla teologie. Nad kterou dnešní ateisté ohrnují nos, přestože nikdy ani o ní prstem nezavadili jak dokazují jejich směšné teze z této oblasti, kam nevyhnutelně zabrousí při svých anti-teistických výpadech. Ve své nadutosti nedokáží ocenit tuto královnu věd, protože se zabývá stvořitelem a jeho záměry.

Příchod Islámu
Podle aktuálních poznatků spojených s tisíciletí zkušeností teologie je zakladatelem islámu pravděpodobně jeden z padlých andělů tj. démonů. Ten předstírajíc anděla Gabriela se zjevoval Mohamedovi, kterého také trýznil, jak se můžeme dozvědět podle samotných slov Mohameda, který popisuje jak ho anděl rdousil. Někteří proti-islámští učenci spekulují o tom, že Mohamed vytvořil toto náboženství sám na základě jeho kontaktů s židy a křesťanskými heretickými sektami. Já si to nemyslím. Je to vidět na smyslnosti kolem níž se točí představa muslimského nebe jako ráje pro pijany, smilníky a pedofilní devianty.

Z hlediska historie už od počátku je vidět jak Mohamed aplikuje princip účel světí prostředky. Nejprve mírumilovná nabídka a když to nepomůže hrubá síla. Lze také vypozorovat že Mohamed nebyl žádný asketa a přivlastnil si velké množství majetku a žen. Jeho následovníci v tomto duchu pokračovali a na těchto principech vybudovali celou kulturu.

Už v samotných osobách, které jsou zakladateli a vzory těchto dvou náboženství je fundamentální rozdíl. To se projevuje i v pohledu na Boha, teologii. Islámská teologie postrádá jakýkoliv solidní filozofický základ a proto se západnímu smýšlení jeví jako dětinská.

Už od počátku je křesťanství na černé listině islámu. Korán a Mohamed příkře odsuzuje křesťanství jako falešné náboženství. Nenechte se zmást zdvořilostními frázemi obsaženými kolem těchto odsudků. Prakticky pak islám obsadil kolébku křesťanství oblast středomoří (sev. Afrika, již. Evropa). To vedlo až ke sjednocení Evropských států v rámci křížových výprav s cílem zabránit postupu islámu a osvobodit okupovaná posvátná místa křesťanství.

Přestože povrchně se jeví pro svoji monoteistickou náturu tato náboženství podobně při hlubším pohledu je vidět, že jsou v mnoha ohledech protichůdná. Jakékoliv snahy o soužití těchto dvou jsou pouze umělé a neudržitelné.

Za úvahu by stálo se podívat na vztah mezi islámem a ateismem (respektive jeho přidruženými ideologiemi), který je stejně jako islám extrémním protipólem křesťanství, ale v opačném směru.

Katolická církev a víra 7

Tento díl je další z řady odboček, které musím udělat, protože jsem byl inspirován nějakou hloupostí vyřčenou člověkem nevzdělaným v otázkách katolické víry. Tentokrát to bude o věčnosti respektive "nebe" a "peklo", protože hodně lidí těmto věcem nerozumí.

Podstatou nebe a pekla jsou dva komplementární atributy Boha, které jsou zmíněny v Písmu svatém.

Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích. Žalm 145,17
Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje. Žalm 145,20

Pro některé je tato komplementarita těžko pochopitelná. Zvláště protože v současnosti se neúměrně zdůrazňuje mezi křesťany Boží milosrdenství.

Z hlediska katolické víry ukážu chápání posmrtného života a lidského údělu na čtyřech posledních věcech. To protože jsou to konečné a nevyhnutelné události, na rozdíl od všeho ostatního co časem pomine. Jsou to smrt, soud, nebe a peklo.

Umělecké ztvárnění: smrt (střed dole), soud (střed nahoře), nebe (vlevo) a peklo (vpravo)

Smrt

Je to realita a objektivní fakt, který nemůže nikdo popřít, že všichni zemřou. Rozjímání nad posledními čtyřmi věcmi, kam smrt patří, staví lidský život do jiné perspektivy. Jak řekl jeden dobrý kněz při svém plamenném kázání. Do hrobu si nic nevezmete - žádný majetek, peníze, ani tituly, světské uznání, nic. Smrt je následkem prvotního hříchu. Po smrti duše člověka stane před soudem Božím. Bez ohledu na to zda existenci posmrtného života věří či ne.

Soud

Často se hovoří o posledním soudu na konci světa, ale jak správně říká jeden kazatel, váš osobní konec světa nastane se smrtí. Boží soud je naprosto odlišný od soudů světských. Boží soud vynáší rozsudek nad životem a tím pádem stavem duše v okamžiku smrti. Protože nikdo neví kdy zemře, musí být člověk neustále připraven stanout před tímto soudem s čistým štítem. Tento soud se nedá oklamat, ani podplatit, ani se nějak z toho "vykecat". Jak řekl jeden kněz, který prožil klinickou smrt: "Jediné co jsem mohl, bylo se vším souhlasit, protože to byla naprostá pravda.", když ho Bůh odsoudil k věčnému zatracení, protože nekonal dobře své poslání kněze. Nakonec dostal šanci se vrátit na přímluvu matky Boží Marie. Ne každý má však takové štěstí.

Nebe

Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ 1. Korintským 2, 9

Teď už bych mohl skončit, protože tento citát z písma je vše vysvětlující. Podívejme se pozorněji co je nebe nebo také ráj. Nebe je Božím darem těm co ho milují. Ti co ho milují jsou světci a nebo jsou na cestě ke svatosti. Často se také hovoří o blaženém patření, protože v ráji lidé vidí Boha. Zde je důležité poznamenat, že nebe nejsou baculatí andělíčkové létající mezi obláčky. Jinými slovy člověk nesmí zaměňovat realitu něčeho co nám není zcela známé za umělecké ztvárnění. Stejně tak nebe není prostým pokračováním tohoto života. Či nějakým materialistickým rájem, jak ho prezentuje falešně islám. Žádný harém, řeky chlastu, apod.

Dostat se do ráje je nesmírně obtížné a zároveň jednoduché. Jednoduché, protože jsou to jednoduché skutky a obtížné, protože člověk je zatížen náklonností k hříchu, k lenivosti a věcem pomíjejícím.
Zvláště lidé mimo církev a ateisté si představují, že dostat se do nebe nemůže být tak těžké, stačí být "dobrým" člověkem a i v tomto ohledu trpí lidé blahosklonným postojem, že jsou dobří. To je omyl. Být dobrým není vůbec jednoduché a odolat všem pokušením, kterými se nás snaží získat ďábel pro peklo, je bez Boží pomoci doslova nemožné. Právě lidé mimo katolickou církev, která jako jediná studnice božích milostí, je nedocenitelným zdrojem Boží pomoci. Jak přímo milostí ve svátostech, teorií v jejích naukách o Bohu a i praktickým poznáním v životě a spisech nespočtu světců.

Ó, jak pošetilé je tento zdroj přehlížet. Dovede si představit člověka, který tlačí své auto, které nemá už palivo a tu uvidí benzinovou stanici, ale on zakroutí hlavou a tlačí auto po cestě dál. Jistě ti co to vidí musejí nevěřícně kroutit hlavou nad tímto šílenstvím. Přesto ateisté a lidé "věřící" v něco nad námi jednají přesně takto. Jak daleko tento člověk dokáže tlačit své auto než to vzdá, než podlehne únavě a zastaví se?
Obvykle také tito "dobří" lidé, kteří nepotřebují pro morálku, Boží zákon, podporují či se dopouštějí morálních poklesků nad nimiž se vůbec nepozastaví jako nad něčím špatným. To že někdo není vrahem či zlodějem v plném slova smyslu ho nečiní disponovaným pro nebe. Zvláště u nás, kde do jazyka českého proniklo automaticky používané a rouhavé provolávání "Ježíš, Maria". Lži, kdy je v pořádku podvádět ve škole, v práci. Nenávidět druhé a přát jim smrt. Pohrdat vírou, církví a obětí Krista. Milovat jenom sebe a vyhýbat se manželství, a přitom žít pod jednou střechou jako manželé. Můžete ještě tvrdit s vážnou tváří, že jste dobří, že jste na dobré cestě ke svatosti?
Dále být světcem neznamená nedělat nic špatného, podle přísloví kdo nic nedělá nic nezkazí. Znamená to i konat dobré věci. Proto neudělat nic špatného není ještě dobrou vizitkou člověka pokud neudělal ani nic dobrého.

V nebi budou všichni katolíci. Jak správně poukazuje jeden kazatel. To protože je to jediné pravé náboženství a pokud se tam dostane někdo navzdory tomu, že jím v životě nebyl, tak pozná, že je to pravé náboženství a příjme ho za své. V nebi už nebudou žádné dohady nad úlohou církve, dogmaty či dokonce existencí Boha samého.

Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Matouš 25, 34

Peklo

Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Matouš 25, 41

Jestliže nebe je dílem Božího lásky, očistec dílem milosrdenství, pak peklo je dílem spravedlnosti. Mnoho ateistů považuje peklo za příliš kruté a odtržené od reality, ale nemohou být dále od pravdy. Jistě znáte ten pocit vzedmutí, když vidíte v médiích či když sami jste obětí nějaké nespravedlnosti. Někteří lidé tento vnitřní stav ventilují komentáři za co všechno by měli dotyčného pověsit, či který úd uříznout. To vše je takovým vyjádřením pohoršení nad zlem v nás. Uhašením veškeré nespravedlnosti je pak peklo, nebo-li věčné zatracení. Kde každý člověk co žil hlavně pro nepravosti zcela odvyklý věcem Božím, bude odvržen navždy jako nehodný důstojnosti člověka a nezpůsobilý pro setrvání v Boží blízkosti aniž by neublížil sobě ještě více.

Stejně tak hloupým argumentem je, že to není fér, protože nemá člověk žádnou skutečnou volbu. Je to hloupý argument, protože ani zde na světě nejsou všechny volby fér v tomto duchu. Když chcete porušit zákony pozemského soužití mezi lidmi máte tu volbu se proto rozhodnout, ale ponesete důsledky této volby včetně všech trestů. Tato volba není morálně neutrální jako jestli půjdete do kina na popelku, nebo na zlatovlásku. Je to volba mezi veškerým dobrem tj. Bohem a jeho odmítnutím tj. veškerým zlem. Je zcela přiměřené, aby za odmítnutí tohoto nekonečného dobra byl následek, trest, odplata stejně nekonečná. Definitivnost této volby spočívá v tom, že v duchovní realitě mimo čas neexistuje, žádná změna názoru ve smyslu získání nových informací a tudíž nemůže dojít k přehodnocení těchto informací. Z filozofického hlediska, když odmítnete veškeré dobro tak co může těmto lidem a andělům zůstat než to co je peklem, kde není žádného dobra, dle jejich rozhodnutí.

Je nanejvýše spravedlivé, aby pyšní, co nedbali Boha ani druhých, na věky sklízeli plody svého zla, které zasévali nelítostně po světě. Aby Bůh zpečetil jejich životní volby na věčnosti.
Je nanejvýše spravedlivé, aby ti co stavěli vlastní cesty k Bohu a zatvrzele odmítali Boží plán spásy prostřednictvím jeho církve věčně bloudili v temnotách.
Je nanejvýše spravedlivé, aby ti co sváděli druhé nesli tíhu trestů těch co svedli ke špatnostem.

Můžeme pouze s podivem žasnout nad velikostí a majestátností Boží spravedlnosti.

Stejně jako nesrovnatelná je blaženost a nádhera nebe v porovnání s životem na zemi, stejně tak i peklo je mnohem horší než utrpení a tresty pozemské. Tělesné utrpení má své limity je jenom určitý práh bolesti, které je člověk schopný vnímat. Tyto limity padají se smrtí. Často pod vlivem uměleckých vyobrazení pekla či ďábla a padlých andělů mají lidé zkreslené až dětinské představy o pekle. Zejména v mnoha pohádkách je peklo vyobrazeno naprosto zavádějícím způsobem a démoni jsou reprezentováni polo-dementními čerty. Je to jedna z věcí, která mě nesmírně irituje na této tvorbě pro děti. Démoni a andělé jsou jeden a ten samý typ duchovních bytostí. Andělé jsou duchovní bytosti, a proto nemají žádné tělo. Démoni jsou padlí andělé respektive andělé, kteří se vzepřeli svému stvořiteli. Andělé ať už dobří nebo zlí jsou inteligentnější a mocnější než lidé. Žádný člověk nemůže změřit své síly s andělem a vyhrát, bez Boží pomoci.

Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. 1. Petrův 5, 8

Tento citát z písma poukazuje výmluvně na tento fakt. Neozbrojený člověk nemá proti lvu nejmenší šanci. Ozbrojit se musí proti ďáblovi člověk duchovní zbrojí - milostí - skrze modlitbu a dalšími prostředky jako jsou svátosti. Ten, kdo zůstane neozbrojený, je snadnou kořistí. Není proto žádnou škodolibostí či arogancí poukázat na dobrovolně neozbrojeného člověka uprostřed džungle života, který nedbá Boha, že jeho šance uniknout šelmě jsou pramalé.

Různí okultisté, mágové a jiní hazardéři s vlastním životem se mylně domnívají, že mohou tyto bytosti ovládat. Obdobě různí falešní proroci a vizionáři, kteří komunikují s anděli se dopouštějí fatálního omylu, protože si neuvědomují, že démoni jsou také andělé a nemají žádný problém se vydávat za ty dobré, aby oklamali lidi a přivedli je k záhubě duše. Pokud se nejedná přímo o šarlatány, kteří si vše jenom vymýšlí.

Pro člověka je lépe se vyhnout věčnému zavržení. Je lépe nepromarnit těch pár chvil, spolknout tu lidskou pýchu a usilovat o věčnou blaženost v ráji již teď hned bez odkladů.

Moderní zcestné filozofie - díl 5. objektivismus a "ctnost sobeckosti"

K tomuto článku mě inspiroval Luboš Zálom, který tuto obludnost propaguje s vehemencí islámského fanatika.

Objektivismus je zdánlivě lepší alternativou k relativismu, protože relativismus odmítá. Avšak odmítá Boha, původce objektivních norem, a podporuje filozofii až ďábelské sebestřednosti a nabubřelosti, když nazývá sobeckost ctností.

Objektivismus přiznává existenci přirozenému zákonu, ale ten podřizuje člověku skrze jeho rozum. Když Bůh respektive původce objektivních norem neexistuje, pak stejně jako humanismus, musí nutně považovat za autoritu interpretující objektivní normy výlučně vědecké poznání. Interpretovat normy či snad sestavovat je na základě aktuálních představ by znamenalo, že dojde k omylům a nesprávným závěrům. Mnohem fatálnějším problémem takového systému je, že nevyplývá žádná povinnost se těchto norem držet.
Zároveň objektivismus zcela popírá existenci zákona zjeveného. Jak jsem psal v předchozím díle o relativismu. Člověk jako komplement ducha a těla podléhá zákonu jak přirozenému tak i zjevenému. Narušení jednoho vede nevyhnutelně ke ztrátě integrity člověka i u druhého.
Právě tímto filozofickým kotrmelcem, postavením objektivní morálky na člověku čistě materiálním, se dostává objektivismus na šikmou plochu, která vážně ohrožuje člověka a jeho štěstí staví do pozice materiální, včetně seberealizace, která je jen jinou formou časného zisku. Proto objektivismus v praxi není nic jiného než zamaskovaný ateistický humanismus okořeněný o dogma čistokrevného kapitalismu a paranoidní obavy z kolektivismu, které jsou reakcí autorky na její dobu.

Autorkou této obludnosti je americká spisovatelka Ayn Rand (původem z Ruska, proto její díla jsou prakticky reakcí na komunistické Rusko). Po přečtení základních faktů o jejím životě a vzorech jméno Fridricha Nietzscheho napovídá, kdo inspiroval odporný a satanský ideál sebestřednosti. Stačí se podívat na její díla a je dobře vidět, že její objektivní morálka prezentovaná v jejích dílech není pranic odlišná od morálky ateistického humanismu. Jeden příklad za všechny porušení manželských slibů je ok. Pokud se člověk zaváže slibem manželské věrnosti, který je součástí uzavření manželství, pak jedná objektivně špatně. Je lhářem. (Není žádným překvapením, že se jedná o sebe-apologetiku v její tvorbě, protože sama měla poměr s ženatým mužem.) Jejím ideálem je člověk, který myslí jenom na sebe a nelituje ničeho. Naivně pak předpokládá, že ve společnosti těchto silných nadlidí se mohou na jejich úspěších svést i ti méně obdaření a nalézt tak své uplatnění.

Ayn Rand

Je důležité si uvědomit, že svědomí člověka a jeho vnímání přirozeného zákona skrze rozum může být zastíněno nemravným (/hříšným) jednáním a otupěno. (Tím opět zmiňuji onu komplementaritu duchovního a tělesného života.) Proto nemůže být zdrojem a tím pádem výhradním arbitrem objektivních norem sám člověk, který je příliš vratký a podléhá neřestem doby a rozmarům společnosti.
Ani tak nemůže být vědecké poznání zdrojem objektivních norem, protože vědecké poznání dochází změnám a činí omyly. Stojí na lidech a jejich úsilí. Objektivní norma mravů musí být úplná a neměnná. Nemůže dojít k tomu, že náhle se objeví nová norma stavící předchozí skutky do opačného světla. To co bylo v souladu s mravním zákonem se nemůže stát v budoucnosti nesouladem s mravním zákonem. Navíc vědecké poznání nezasahuje oblast mravnosti, ale fyzikálních jevů. Ty však nejsou morálními agenty.

Objektivismus je v protikladu pravdě. Skutečnost je taková, že objektivní morální zákon je dán přirozeným zákonem a zákonem zjeveným (katolická víra). Původcem toho je Bůh a motivem plnění tohoto zákona je láska k Bohu v kombinaci s bázní. Prostřednictvím milostí od Boha tak člověk nesejde (trvale) z cesty dobrého a mravního života i přes mnohá pokušení. Ty nabádají člověka nejen k přestupkům objektivně mravních principů, ale i k jejich ospravedlňování což je mnohem horší. Proti tomuto ospravedlnění je objektivismus zcela bezmocný, protože je postaven na atomizovaném jednotlivci, který spoléhá pouze na své síly. Je to takové morální perpetuum mobile.
V důsledku je objektivismus postavený na rozmarech lidí jenom variací relativismu, která určuje objektivní normu ne na základě rozmarů jednotlivce, ale na základě majoritní síly ve společnosti (většina, bohatý jedinec schopný prosadit svůj názor, apod.), protože popírá existenci nezkorumpovatelného absolutního arbitra morálních norem. Přesto má však objektivismus blíže k ateistickému humanismu, protože popírá Boha a staví na jeho místo člověka.

Objektivismus ve svém propojení s kapitalistickou utopií odmítá morální povinnost charity vůči bližnímu. Správě rozpoznává zcestný výklad společného dobra socialismu, ale místo k návratu ke správné definici existenci tohoto zcela odmítá. Charitu bere jako prostředek, kterým zlo využívá dobroty úspěšných, ale zároveň vylévá s vaničkou i dítě.

Proto zastánci objektivismu budou lidé mladí, zdraví a materiálně zajištění. V praxi pak jeho příznivci se nepokrytě hlásí k myšlenkám osvícenství a humanismu což by mělo být varovným signálem pro každého slušného člověka. Nechceme se vracet ke genocidám a společenskému úpadku éry osvícenství.
V konečném měřítku všech věcí je objektivismus výrazem respektive nářkem těch, kteří mají pocit, že jim ostatní ukrajují z jejich materiálního blahobytu. Jejich schopnosti jsou však od Boha, ale oni veškerou morální povinnost vůči Bohu odmítají. Jistě to mohou, ale když si nakupí poklady zde na zemi nesmí se divit, že po smrti kam si žádný ze svých zisků a produktů nevezmou, je nebude již čekat žádná odměna, ale pouze pláč a skřípění zubů, protože si tu svoji už vybrali zde na zemi.
Stejně tak odmítají jakýkoliv pocit viny za hříchy, kterých se dopustili vůči Bohu a svým bližním. Pouze vlastní ego a pocit uspokojení ze života.

Těmto lidem by mohlo otevřít oči pouze Boží dopuštění, které by srazilo jejich pýchu, aby jejich schopnosti sebe-zajištění byly omezeny v důsledku například nějaké těžké choroby.

Závěrem je třeba adresovat klíčový filozofický omyl Ayn Rand.

I swear by my life and my love of it that I will never live for the sake of another man, nor ask another man to live for mine.

Překlad: Přísahám při svém životě a lásce k němu, že nikdy nebudu žít pro druhého člověka, ani nebudu po něm žádat, aby žil pro mě.

Klíčovou tezí je, že člověk žije jenom sám pro sebe. Ne, to je omyl. Člověk byl stvořen, aby žil v lásce k Bohu a pro něj. Tato teze Ayn Rand je výrazem jistého egoismu, odtrženého od řádu stvoření, a cynismu, který pokládá lásku za projev sobectví.

Porovnejme to s tím, co řekl Ježíš Kristus.

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Jan 15, 13

Proč vadí homosexuální manželství katolíkům

Světský pohled

Spojení muže a ženy v manželství a pro-kreaci, která zajišťuje pokračování lidského rodu. To by mělo být eminentním zájmem každého člověka (bez ohledu na jeho náboženské přesvědčení). Je s podivem, že velká část lidí naopak podporuje sebevražedný postoj k lidskému rodu rozšiřováním homosexuálního životního stylu do rodin a mezi děti. Homosexualita jako životní styl je zdraví škodlivá - pohlavní nemoci, u mužů perforace konečníku (obecné nebezpečí análního sexu) - a celkově kratší délka života.

Teologický pohled

Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“
Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?
A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘
takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Matouš 19, 3-6

Katolická církev v této větě vidí definici manželství. Pro katolickou církev je manželství jednou ze svátostí. Proto snaha rozšířit, proti Božímu záměru, manželství je přímým útokem na Boha a na podstatu lidství, protože manželství se dotýká bytostné podstaty samotného stvoření.
Je to akt rebelie vůči Bohu v duchu "non serviam". To lze prakticky považovat za podpis Božího nepřítele za touto snahou. Homosexuální vztahy jsou jedním z hříchů volajícím do nebe po odplatě (další např. vražda), a i proto z teologického hlediska společnost, která takovéto svazky příjme si zaslouží vymazat z existence už zde na tomto světě. Vzpomeňme na oplakávané kultury, které skončily v propadlišti dějin a na města, která byla vymazána z povrchu zemského úplně pro jejich zálibu v homosexuálních radovánkách. Proto každému věřícímu musí vstávat vlasy hrůzou, když se něco takového snaží politická garnitura pod tlakem různých LGBT organizací prosadit v jejich státě.

Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Matouš 28, 18

Zde se dotýkáme bludu sekularismu. Tuto pozici rozšířenou mezi lidmi je víra, že stát nepodléhá a nemusí se rozhodovat v souladu s Božím zákonem.

Tedy protože vše na světě spadá pod Boží vládu a tím pod Boží zákon včetně všech států, království a jejich obyvatel, pak jakýkoliv zákon, který je v rozporu s zákony Božími, je pro věřící neplatným zákonem, kterému se nemohou podřídit. To i za cenu vlastního života. Snaha ustanovit homosexuální svazky a ztotožnit je s manželstvím a tudíž vyžadovat od lidí, aby k nim takto přistupovali je přesně právě takový případ. Nejde však jenom o tuto změnu zákona, ale i o snahu zadními vrátky indoktrinovat děti, zejména ty z rodin lidí nepodporujících tyto snahy, na školách o morálnosti homosexuálních vztahů a dalších jiných nemravností. Toto je mnohem horší, protože zde už se podává jed dětem těchto lidí. Škola se pak stává jako v totalitních režimech komunismu bojištěm, kde se stát snaží zničit opozici tím, že konvertuje potomky těch lidí, které nedokáže přesvědčit ani zastrašit. Pokud by tedy věřící mohli zabránit takovému stavu jistě by to bylo lepší i v obecném smyslu pro celkovou stabilitu společnosti.

Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Marek 9,42

Jistě homosexuální manželství nejsou přelomem ze stavu normálnosti do úpadku. Tento probíhá dlouhodobě. Je to však další zatnutí sekery do existující rány, která způsobuje velký počet rozvodů a nestabilní manželství. Proto argument, že rodina jako nerozlučný svazek muže a ženy je už stejně odepsaná, a proto se nic nestane je špatný. I kdyby se nic nestalo není to posun směrem k nápravě. Upřímně řečeno i kdyby Slovenské referendum dopadlo úspěšně nic by se pravděpodobně nezměnilo. Dokud velká část lidí toto podporuje a dokud zahraniční mocnosti toto podporují prostřednictvím různých dotací či lobovaní.

Z moci a povinnosti svěření Katolické církvi od Boha je její povinností vést lidi a národy ke svatosti, aby opustili nemravnosti a špatnost. To je důvod proč Katolická církev nejen že může, ale musí říkat každému jak má správně žít. Myslím, že to byl svatý Tomáš Akvinský, který řekl, že stát nemůže uzákonit ctnost. Na druhou stranu si myslím, že o to spíše stát nemůže uzákonit neřest.

Moderní zcestné filozofie - díl 4. relativismus, tolerance a falešné ctnosti

Všechno je relativní

Tento díl se zaměřuje na nejzcestnější a nejnebezpečnější filozofii relativismu. Myšlenka relativismu je jedním z nejnebezpečnějších produktů ateistických filozofů (rozuměj diletantů). První věta (Všechno je relativní) je logickou kontradikcí a tím sama sebe vyvrací.

Ústřední tezí této myšlenky přenesené do praxe je, že neexistuje žádné objektivní měřítko morálky či pravdy. Tudíž vše je hodnoceno z hlediska pozorovatele*. V důsledku se tedy jednomu člověku něco jeví jako špatné, jinému se jeví to stejné jako dobré a oba mají pravdu.

Smyslem této myšlenky je bianko šek na páchání ohavností, nemorálností a čehokoliv se člověku zachce s tím, že nikdo mu to nemůže vyčítat, protože z jeho pohledu je to v pořádku. Naštěstí žádný stát se tímto nesmyslem úplně neřídí, protože by to byl naprostý chaos. Ale i tak politici pod nátlakem různých zájmových skupin zaštiťujících se touto myšlenkou hodně posunuli zákony k tomuto chaosu. Ještě markantnější je podvratná činnost těchto zájmových skupin na společnost prostřednictvím propagandy zvláště v médiích zejména televizi.

Tento relativismus je pak filozofickým základem pro to co se dnes v rámci propagandy nazývá tolerancí. Ve skutečnosti je to nesprávné označení pro něco jiného a původní význam slova byl téměř zničen. Napravme tento blud a hovořme o falešné toleranci, protože to je pravý název.

Falešná tolerance

Falešná tolerance je právě postoj, kdy člověk musí mlčet i překonat svůj odpor, a přijmout odlišný postoj jakkoliv nemorální a "tolerovat" toto u lidí. Například pokud třeba nejste nadšení z nemorálního jednání muslimů, pak musíte tento odpor a pohoršení překonat, mlčet a usmívat se na ně. Obdobně tak u zvráceného jednání homosexuálů. Takové jednání je však krajně nemorální a staví jedince do role pasivního podporovatele zla. Pasivní forma podpory zlu je o mnoho horší než aktivní. Dotyčný jedná, alespoň podle svého zvráceného přesvědčení. Naproti tomu pasivní podporovatel je vlažný, lhostejný a nebo někdy jenom zbabělý.

"Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech." Zjevení 3, 16

Tento výrok z úst našeho pána Ježíše Krista zcela jasně ukazuje, že úděl všech lidí s vlažným neutrálním přístupem je věčné zatracení.

Pravá tolerance je smíření se s odlišnými preferencemi druhého vůči svým vlastním, které nejsou objektivně jinak morálně kvalitní. Například pokud vás manželka nebo manžel vytáhne na koncert klasické hudby, kterou k smrti nenávidíte tak zatnete zuby a bude to tolerovat. Pointa je v tom, že koncert klasické hudby není sám o sobě zlem.

Lékem na falešnou toleranci je bratrské napomínání a Boží spravedlnost. Bratrské napomínání má svoje pravidla a principy, kterých by se člověk měl držet, aby nejednal nespravedlivě vůči druhému. Ty popsal sv. Tomáš Akvinský, ale to přesahuje rámec tohoto článku.

Objektivní morální zákon

Každý člověk se uvědomuje existenci činů, které jsou v rozporu a v souladu s morálním zákonem nezávisle na stavu světa a společnosti. Relativismus popírá existenci tohoto objektivně rozpoznatelného morálního zákona. Z hlediska katolické víry hovoříme o přirozeném zákonu, který je daný řádem světa a je rozpoznatelný z něj samého a nepotřebuje být předán v rámci nějakého hlasu z nebes, ale jeho zákonodárcem a původcem je stvořitel tedy Bůh. Druhým rozměrem morálních zákonů je zákon zjevený explicitně od Boha, který zdokonaluje řád světa nad jeho přirozený řád. Člověk není jenom materiální bytostí podléhající pouze přirozenému zákonu, ale bytostí duchovní podléhající řádu duchovního světa tzv. zjeveného zákona jehož tvůrcem je taktéž Bůh.
Tímto zjeveným zákonem není nic jiného než náboženství přesněji katolická víra.
V obou případech nese člověk plnou zodpovědnost za dodržování před touto nejvyšší autoritou, před Bohem.
Lze také vypozorovat, že přestupky na úrovni zjeveného zákona vedou k narušení integrity jedince i v oblasti plnění přirozeného zákona a naopak. To odpovídá podstatě člověka, který je bytostí materiálně duchovní. Komplementem ducha a těla.

Relativismus je praktickým důsledkem ateismu a agnosticismu. Neustálé posouvání hranic dobra a zla je nebezpečným jevem v současném světě. To může vést k nástupu tyranie a zvěrstev ještě strašnějších než, kterých se lidé dopouštěli v průběhu minulého století. Také vede ke zkresleným představám o povoze zjeveného zákona či vztahu Boha a státu.
Je proto potřeba tuto v pravdě hloupou a zcestnou představu o relativitě morálky odstranit a otočit směřování současné civilizace, která se řítí k své vlastní sebe destrukci.

*Poznámka: Někteří lidé vztahují mylně tuto tezi relativismu filozofického k teorii relativity Alberta Einsteina, ale tyto nemají pranic společného. 

Katolická církev a víra 6

Původně se tento díl měl zabývat svátostmi, ale byl jsem inspirovaný dalším útočným článkem, který mě ukázal jiné důležité a zajímavé téma.

Proč chodíme do kostela?

Většina lidí do kostela nechodí, protože nevěří v Boha. Ale i mnoho lidí, kteří se považují za katolíky do kostela nechodí. Jiní zase chodí pouze jednou či dvakrát do roka. Existuje však i speciální skupina lidí, kteří zamíří do kostela, ale z nesprávných důvodů. Například za uměleckým či kulturním zážitkem. Hlavní problém, na který se chci zaměřit, je souvislost mezi vírou, Bohem a kostelem. Právě nejhorší z možných omylů je představa, že blíže k Bohu má člověk mimo katolický kostel.

Katolická církev, byla založena Ježíšem Kristem jako jeho pokračovatelkou, která vede lidstvo ke spáse. Je také prostředníkem mnohých milostí a to zejména svatostí. Centrem všech svátostí je Eucharistie, fyzicky přítomný Ježíš Kristus v podobě chleba a vína. O tom všem jsem již více méně psal v předchozích částech. Proto i Bůh a víra v něj má úzkou souvislost s katolickou církví.

Právě věřící člověk je nejblíže Bohu, když se spojuje s ním přijímáním Eucharistie. Do kostela se chodí na slavení mše svaté jejíž centrem je Eucharistie. To přibližuje člověka více Bohu, než jakákoliv jiná aktivita a jiné místo na zemi. Proto ti co nepotřebují kostel a hledají všude možně Boha, jen ne tam, žijí ve velkém omylu. Svojí hloupostí a nevědomostní nejen, že odpírají Krista, jedinou cestu do nebe, sami sobě, ale i všem ostatním, kteří těmto jejich hloupým řečem uvěří.

Mše svatá je malý kus nebe na zemi. To je vidět i na architektuře kostela a jeho uměleckých dílech, které lákají některé lidi, ale hlubší smysl jim uniká. Ztráta tohoto uvědomění si tohoto mystéria je vidět na architektuře moderních kostelů, které jsou prosté umělecké nádhery, která měla podtrhnout duchovní rozměr mše svaté.
Díky tajemnému zpřítomnění oběti Krista skrz čas a prostor je mše jediným místem, kde člověk může získat podíl na oběti Božího syna a našeho Pána Ježíše Krista. Pokud paralelou modlitby je telefonní hovor s Bohem, pak účast na mši je návštěvou Boha přímo v jeho domě.

Domnívá se snad někdo, že by byl schopen udržet intimní vztah s někým, s kým se setká pouze párkrát do roka (např. na vánoce)? Když je toto evidentní v mezilidských vztazích, proč se někteří domnívají, že toto neplatí ve vztahu k Bohu. Když i Vaši otravní příbuzní pochopí, že o ně moc nestojíte, když je navštívíte jednou do roka, proč se někteří domnívají, že stejně to nebude chápat i Bůh. Až tedy zaklepete na nebeskou bránu neozve se snad Pán slovy: "Neznám vás, odkud jste!"

Jinou paralelou je hostina. Jak bláznivě působí na hosty v restauraci, kde se podávají ty nejlepší jídla, když do ní přicházejí lidé, kteří si přišli prohlédnout pouze interiér - stoly, zdi. To je případ lidí, kteří přišli do kostela pouze "na čumendu" a pletou si kostel s muzeem či galerií. Dávají přednost podružným věcem před podstatou. Jejich návštěvy kostela jsou z hlediska konečného cíle života pouze ztrátou času.

Znesvěcování chrámu

V poslední době narůstá počet případů znesvěcování chrámu. Zejména různými bláznivými, a také prý dobře placenými za své provokace, feministkami. Co je znesvěcení chrámu? Znesvěcení chrámu je frontální útok na Boha. Je to akt velké neúcty vůči Bohu nebo posvátným ideálům, lidem nebo věcem. Například záměrné poškození chrámu či jeho výbavy. Nebo vykonání obřadu cizích náboženství v prostorech chrámu nebo záměrné vykonávání skandálních (hříšných) skutků v prostoru chrámu. Tresty, které se v současnosti aplikují na takové přečiny jsou spíše symbolické. Pokud se pozastavujete nad konkrétním případem v Rusku, kde tyto ženy dostaly odnětí svobody na několik let, potom si musíte uvědomit, že historicky odpovídajícím trestem za znesvěcení chrámu je smrt. Tím se jeví tento trest jako velmi mírný, zatímco peněžité pokuty v Evropě za podobné akce je spíše výsměchem Bohu a všem věřícím.

Detailní rozebrání svátostí, mše a aktivit spojených s kostelem bude následovat v některém z dalších dílů.

Scripture bending by homosexual activists debunked

Have you ever heard that the Sacred Scripture does not condemn homosexuality? How delusional one person must be to make such outrageous claims, which defy history, tradition, interpretation of written text and even common sense.

The Old Testament (OT)

The first mention of homosexual acts in passages about destruction of the Sodom and Gomorrah (Genesis 19). Proponents of this crazy theory claims, that sin of men who wanted to have homosexual sex with angels posing as male visitors of the City was not sin of homosexuality, but sin of rape.

However this idea is complete novelty. Nobody in OT Israel would even consider homosexual relations to be moral. Why would the Scriptures then emphasized that they desired specifically the men and not the women (Lot's daughters). If consensual homosexual sex was accepted, this emphasize on homosexual nature of rape would be completely redundant. In other words this kind of interpretation does not fit presentation of the narrative.

The next and the most explicit condemnation of homosexual sex in OT is in the Mosaic Law.

Leviticus 20, 13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads. (The Catholic Bible on-line)

One of the arguments it that this verse speaks only about homosexual pagan rites. The second claim is that all command lay down in the Mosaic Law are no longer valid and to support this claim they pull out verses which on first look like complete nonsense nobody adheres to for a centuries.

This is a wishful-thinking if not outright lie. This chapter reflects the Decalogue (the ten commandments). First verses are condemning the practice of child sacrifice (killing) for Moloch (a god). The key verse to understand the purpose of Mosaic law follows.

Leviticus 20
7 Sanctify yourselves and be holy, for I am Yahweh your God.
8 You will keep my laws and put them into practice, for it is I, Yahweh, who make you holy.

What follows is list of straightforward rules on relations in family, sexual morality included.

Leviticus 20
9 Hence: Anyone who curses father or mother will be put to death. Having cursed father or mother, the blood will be on that person's own head.
10 The man who commits adultery with his neighbour's wife will be put to death, he and the woman.
11 The man who has intercourse with his father's wife has infringed his father's sexual prerogative. Both of them will be put to death; their blood will be on their own heads.
12 The man who has intercourse with his daughter-in-law: both of them will be put to death; they have violated nature, their blood will be on their own heads.
13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads.
14 The man who marries a woman and her mother: this is incest. They will be burnt alive, he and they; you will not tolerate incest.
15 The man who has intercourse with an animal will be put to death; you will kill the animal too.
16 The woman who approaches any animal to have intercourse with it: you will kill the woman and the animal. They will be put to death; their blood will be on their own heads.
17 The man who marries his father's or his mother's daughter: if they have intercourse together, this is an outrage. They will be executed in public, for the man has had intercourse with his sister; he will bear the consequences of his guilt.
18 The man who has intercourse with a woman during her monthly periods and exposes her nakedness: he has laid bare the source of her blood, and she has exposed the source of her blood, and both of them will be outlawed from their people.
19 You will not have intercourse with your mother's sister or your father's sister. Whoever does so, has had intercourse with a close relation; they will bear the consequences of their guilt.
20 The man who has intercourse with the wife of his paternal uncle has infringed his uncle's sexual prerogative; they will bear the consequences of their guilt and die childless.
21 The man who marries his brother's wife: this is pollution; he has infringed his brother's sexual prerogative; they will die childless.

In this context it is completely bogus to claim this single commandment is not condemnation of homosexual sexual activities and other morally abhorrent behavior in the eyes of the God. In that regard proponents of this theory also must accept zoophilia/beastiality and incest. Notice that verses about seashells, sowing two seeds together, etc are not here in this Chapter. One more very important thing. Notice also that the first rule is about cursing your parents and every following verse in this part is not about pagan practices, but about family. Using simple logic you can clearly come into conclusion that adulterous, incestuous or homosexual relationships shouldn't be recognized as acceptable form of family. The following verses explain more the position God in relation to the Mosaic Law.

22 You will keep all my laws, all my decisions, and put them into practice, so that the country where I am taking you to live will not vomit you out.
23 You will not follow the laws of the nations whom I am driving out before you; they practised all these things, which is why I detested them.

The verses condemning seashells, two kinds of seeds, etc. Condemn particular pagan practices and customs and are literally on different page. The same can be said about laws concerning OT rite.

The New Testament (NT)

But, wait! That is in the Old testament. It is no longer valid.

No, that is simplistic understanding or overstatement. The Old Covenant was binding people of Israel as holy chosen people of God. The sacrifices of the animals couldn't bring complete salvation (restoration) of mankind. That is why Saint Paul says the works (rites) of the (Mosaic) Law can not save you. However the morality of acts is still same before God. God finds those actions detestable in other words sinful. That is why Jesus Christ can say:

Mathew 5
17 Do not imagine that I have come to abolish the Law or the Prophets. I have come not to abolish but to complete them.
18 In truth I tell you, till heaven and earth disappear, not one dot, not one little stroke, is to disappear from the Law until all its purpose is achieved.
19 Therefore, anyone who infringes even one of the least of these commandments and teaches others to do the same will be considered the least in the kingdom of Heaven; but the person who keeps them and teaches them will be considered great in the kingdom of Heaven.

It is our Lord Jesus Christ who deals a deadly blow to the idea of homosexual relationship as viable alternative by revealing intention of the Father.

Mathew 19
3 Some Pharisees approached him, and to put him to the test they said, 'Is it against the Law for a man to divorce his wife on any pretext whatever?'
4 He answered, 'Have you not read that the Creator from the beginning made them male and female
5 and that he said: This is why a man leaves his father and mother and becomes attached to his wife, and the two become one flesh?
6 They are no longer two, therefore, but one flesh. So then, what God has united, human beings must not divide.'
7 They said to him, 'Then why did Moses command that a writ of dismissal should be given in cases of divorce?'
8 He said to them, 'It was because you were so hard-hearted, that Moses allowed you to divorce your wives, but it was not like this from the beginning.
9 Now I say this to you: anyone who divorces his wife -- I am not speaking of an illicit marriage -- and marries another, is guilty of adultery.'
10 The disciples said to him, 'If that is how things are between husband and wife, it is advisable not to marry.'
11 But he replied, 'It is not everyone who can accept what I have said, but only those to whom it is granted.
12 There are eunuchs born so from their mother's womb, there are eunuchs made so by human agency and there are eunuchs who have made themselves so for the sake of the kingdom of Heaven. Let anyone accept this who can.'

This intention of marriage and in effect human sexuality clearly mentions solely man and woman joined together as one in procreational manner. Our Lord had no problem to speak his mind. Therefore any desire of homosexual relationships by God would be mentioned. Moreover it would be clear contradiction to the intent of upholding and fulfilling the Law.

side note: That is also one of reasons why the idea of "homosexual marriage" is repulsive to the Church. It is a revolt against God, against his design. It has handwriting of Satan all over. It is him who turns everything upside-down in God's order.

It is quite obvious that after such statements Jesus Christ never had to address issue of homosexuality. Especially in the Israel, which had Mosaic law for thousands of years It was no-brainer.

St. Paul

St. Paul confronted with immorality in pagan areas, where Christian faith was spreading addressed issue of homosexuality in his letters. The first is in letter to Romans.

Romans 27
why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.

While most people know this short passages concerning homosexuality, let me put it in whole context, because it is much more interesting. The Saint Paul writes about Greeks, who were intellectually oriented society, the very same characterization is befitting for present society which is very steeped in rationalism. He does not only write about the spread of homosexuality among the Greeks, but also describes the state of society, which led to such thing.

Romans
19 For what can be known about God is perfectly plain to them, since God has made it plain to them:
20 ever since the creation of the world, the invisible existence of God and his everlasting power have been clearly seen by the mind's understanding of created things. And so these people have no excuse:
21 they knew God and yet they did not honour him as God or give thanks to him, but their arguments became futile and their uncomprehending minds were darkened.
22 While they claimed to be wise, in fact they were growing so stupid
23 that they exchanged the glory of the immortal God for an imitation, for the image of a mortal human being, or of birds, or animals, or crawling things.
24 That is why God abandoned them in their inmost cravings to filthy practices of dishonouring their own bodies-
25 because they exchanged God's truth for a lie and have worshipped and served the creature instead of the Creator, who is blessed for ever. Amen.
26 That is why God abandoned them to degrading passions:
27 why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
28 In other words, since they would not consent to acknowledge God, God abandoned them to their unacceptable thoughts and indecent behaviour.
29 And so now they are steeped in all sorts of injustice, rottenness, greed and malice; full of envy, murder, wrangling, treachery and spite,
30 libellers, slanderers, enemies of God, rude, arrogant and boastful, enterprising in evil, rebellious to parents,
31 without brains, honour, love or pity.
32 They are well aware of God's ordinance: that those who behave like this deserve to die -- yet they not only do it, but even applaud others who do the same.

Nobody sane would claim that Saint Paul viewed homosexuality as an alternative to heterosexuality or in any positive way for that matter. Instead he speaks clearly that it is the punishment for abandoning the God (So called post-christian society anyone?) for worldly pleasures and pseudo-intellectual ideas. It is a symptom of large decay in society.

Next condemnation of homosexual sexual life is condemned in the first letter to Corinthians, Chapter 6.

1 Corinthians 6
9 Do you not realise that people who do evil will never inherit the kingdom of God? Make no mistake -- the sexually immoral, idolaters, adulterers, the self-indulgent, sodomites,
10 thieves, misers, drunkards, slanderers and swindlers, none of these will inherit the kingdom of God.

In the first letter to the Timothy there is nothing left to doubt about, that Saint Paul sees homosexuality as immoral and contrary to the teachings of Christianity.

1 Timothy 1
6 Some people have missed the way to these things and turned to empty speculation,
7 trying to be teachers of the Law; but they understand neither the words they use nor the matters about which they make such strong assertions.
8 We are well aware that the Law is good, but only provided it is used legitimately,
9 on the understanding that laws are not framed for people who are upright. On the contrary, they are for criminals and the insubordinate, for the irreligious and the wicked, for the sacrilegious and the godless; they are for people who kill their fathers or mothers and for murderers,
10 for the promiscuous, homosexuals, kidnappers, for liars and for perjurers -- and for everything else that is contrary to the sound teaching
11 that accords with the gospel of the glory of the blessed God, the gospel that was entrusted to me

Conclusion

The sacred scriptures clearly condemn practice of homosexuality per say. It is important to understand that sole purpose of Christian = Catholic faith is salvation of human souls. Only saints will enter the heaven. Practicing homosexuality is one of many possible immoral acts. Do not think for a second that demands of God are somewhat harder on you just because this particular tendency is affecting you. While it might be impossible for a man to "change" sexual orientation for God nothing is impossible.

Moderní zcestné filozofie - díl 3. Multikulturismus, pluralismus a náboženský indeferntismus

Již třetí díl této série, která se zaměřuje na zcestné filozofie slepě akceptované společností, se tentokrát zaměřuje na problematiku pluralismu a jemu přidružených ideologií. Pluralismus se dotýká mnoha specifických oblastí. V tomto článku se zaměřím na oblast poznání pravdy.

Pluralismus je myšlenka, že vedle sebe mohou existovat různé (často protichůdné) myšlenkové směry v harmonii. Obvykle se jedná přímo celé kultury respektive kulty (jinými slovy náboženství). Myšlenka pluralismu není založena na mírumilovné koexistenci, ale přímo vybízí k interakci (dialog) mezi jednotlivými směry. Stejně jako v předchozích dílech je důležité se zamyslet nad nesmyslností této myšlenky a v konečném důsledku nad její škodlivostí.

Pluralismus zcela přehlíží kvalitativní aspekt různých myšlenkových směrů, zda jsou vůbec pravdivé a staví všechny na jednu úroveň. Primitivní pohanské pověry a nesmysly jsou tedy stavěny na roveň křesťanství a jediné pravé víře, která je smysluplná. Navíc se poskytuje prostor kultům a ideologiím, které jsou ve své podstatě často společensky nebezpečné. Tím je ohrožena společnost a jedinec. Jeho život zde a jeho posmrtný úděl, který je primárním bodem zájmu křesťanské víry. Také křesťanství je samo ohroženo, protože jeho členové jsou vystavěni škodlivým ideologickým a kulturním vlivům, proti kterým často nemají obrané mechanismy. Je to jako když evropané přivezli nemoci, proti kterým Američtí domorodci neměli vybudované obrané mechanismy. Obzvláště markantní je to v naší "post-křesťanské společnosti", kde lidé místo tisíciletími prověřeným křesťanství se uchylují k různým pověrám, pohanským kultům z východu a vrací se tak myšlenkově zpátky do temných časů před příchodem křesťanství do střední Evropy.

Plodem pluralismu je multikulturalismus (pluralismus kultur) a náboženský indiferentismus. Náboženský  indiferentismus je myšlenka, že všechny náboženské směry mají stejnou hodnotu a vedou k Bohu a nezáleží tedy na přesvědčení daného člověka. Kromě toho že tato idea odporuje rozumnému logickému uvažování, je tato idea také v přímém rozporu s Boží vůli, tak jak je explicitně vyjádřena v písmu svatém z úst vtěleného Boha Ježíše Krista.

(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Téměř všechny myšlenkové směry mají nulovou hodnotu a pouze autentické křesťanství hlásané katolickou církví je jediným kultem, který je pravdivý. Sama Pravda (Ježíš Kristus) se ztotožnila s katolickou církví a mimo ní není pravdy.

Pluralismus zásadním způsobem devalvuje pravdu a staví ji na roveň nepravdy. Protichůdné tvrzení nemůže být také pravdivé. Stejně tak přichází i s iracionální myšlenkou obohacení. Je to logický rozpor, protože jak může idea postavená na lži či na omylu obohatit ideu pravdivou? Zde se také nabízí otázka zda je vůbec možné vyextrahovat nějaké jednotlivosti z kontextu dané kultury. Z pohledu katolické víry je důležité si uvědomit co je plnost pravdy. Duch svatý přináší plnost pravdy do katolické církve a proto nelze najít neznámou pravdu někde zapadlou mimo církev.

Často také lidé chybně zaměňují multikulturalismus s globální dostupností produktů cizích států. Prostými slovy to, že jíte italské špagety a sledujete venezuelskou tele-novelu není multikulturalismus. Když však k indické restauraci v Praze přidáte odporné pohanství Haré Krišna a veškerý kult cizorodých pověr přicházející z vzdálených krajů máte "dobrý" příklad multikulturalismu v praxi.

Pluralismus je také myšlenka volné soutěže těchto směrů. Zde se nabízí prostor k úvaze, zda je dobrý nápad umožnit soutěžit dobrou myšlenku se zlou. Osobně se domnívám, že tento přístup je krátkozraký vzhledem ke slabosti lidí volit zlo před dobrem a díky nekalým praktikám zlého, který nebude hrát v takové soutěži fér.

Právě mírný postoj ke zlým ideologiím vedl v minulosti k mnoha tragédiím, často právě smířlivá dobrá strana ještě ustoupila a tím umožnila zlým ideologiím větší působnost. Pokud chceme proměnit společnost k lepšímu musíme se s těchto věcí poučit a odmítnout tyto falešná "dogmata".

Katolická církev a víra 5

Vítejte u další ze série snažící se přiblížit katolickou víru neznalým. Pokud jste ještě nečetli předchozí díly, pak si je raději nejdříve přečtěte, protože se nebudu vracet k pojmům, které jsem probral dříve. Protože ve své sérii o zcestných a "moderních" filozofiích jsem se ostře vyhradil proti pojetí svobody, tak jak ji chápe liberalismus. V tomto obsáhlém článku se zaměřím na pravou svobodu.

Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Jan 8, 32

Pravda je vyšší hodnotou, která přináší sebou i pravou svobodu. Je to svoboda dětí Božích, těch co následují našeho Pána Ježíše Krista. Podívejme se pozorně na celý úryvek a žasněme nad moudrostí Boží.

Jan 8, 31 - 36
Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“
Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“
Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.

Pán Prstenů* - Glum je otrokem prstenu. Zlá moc jenž ho svádí k hříchům v symbolice příběhu.

Pán Ježíš Kristus přichází, aby vysvobodil člověka z otroctví hříchu. Otroctví hříchu je nejhorší forma nesvobody, která je přítomná i v liberální společnosti. Naopak právě v dnešní liberální společnosti je otroctví hříchu o to více rozšířeno. Protože liberální společnost jej z podstaty zcela přehlíží a v horším případě dokonce i podporuje. Hřích je doslova jako droga, která dává velmi krátkodobý požitek, ale má dlouhodobé negativní následky - především ztrátu věčného života (nebe) jehož jedinou alternativou je druhá smrt tj. věčné zatracení (peklo). Negativní důsledky může mít a často má už i v tomto světě. Může způsobit psychické, sociální, ale i zdravotní problémy.

Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost. Přísloví 26, 11

Tento verš vystihuje zcela dokonale člověka, žijícího v otroctví hříchu. Nic se na tom nezmění, i kdyby byl jeho hřích považován za něco společensky akceptovatelného a neškodného. Nakonec onen ubohý hříšník bude přesně toto naplňovat, i přestože si to nemusí ani sám uvědomovat.

Co je tedy hřích? Co to vlastně je? Hřích je přestupek proti Božímu zákonu. Boží zákon je dvojího druhu přirozený a zjevený.

Co je přirozený zákon popsal dobře sv. Tomáš Akvinský, který toto rozdělení definoval:
Všichni lidé sdílejí s ostatním stvořením přirozený sklon k dobru: automaticky usilují o sebezáchovu. Se zvířaty sdílejí i specifičtější sklony: například pohlavní pud a starost o potomstvo. Nejdůležitější a jedinečné je u lidí jejich přirozené tíhnuti k poznání pravdy o Bohu a k životu ve společnosti. Lidé jsou proto společenští a političtí tvorové a jsou přirozeně náboženští. Přirozený zákon se vztahuje pouze na ně jako na vědomá, rozumná, morální a společenská stvoření a učí je vyvarovat se nevědomosti a neurážet nebo neškodit jiným, se kterými se musí sdružovat. Existuje tedy jedna norma pravdy a správnosti pro všechny lidi, kterou všichni přirozeně a rovně znají. Když ale dojde ke konkrétním závěrům učiněným na základě takových věčných morálních principů, pak ačkoli norma pravdy zůstává neměnná, specifické okolnosti jejího použití se liší. Protože doba se mění, mění se v konkrétních případech i druhotné přikázání či závěry, učiněné na základě neměnných mravních prvních principů. Přirozený zákon se nemění, ale je k němu přidáváno.
sv. Tomáš Akvinský Summa Theologica

Zjevený Boží zákon je pak to co explicitně oznámil Bůh svému lidu. Prostřednictvím proroků, skrze druhou osobu trojice Ježíše Krista a pak skrze jeho katolickou církev. Jak přirozený tak o to ještě více zjevený zákon ustanovuje řád na hmotné a duchovní rovině.

Porušení Božího zákona může být různě závažné. Katolická víra rozlišuje lehký a těžký hřích. Těžký hřích je nazýván také smrtelným, protože jeho následkem je druhá smrt tj. věčné zatracení (peklo).

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Římanům 6,23

Mimochodem povedená symbolika vystihující působení zla je i v populárním a slavném příběhu Pán Prstenů*. Prsten představuje pokušení, které svádí k hříchu s falešným příslibem řešení či moci, ale jeho skutečným cílem je přivést dotyčného k jeho pravému pánu Sauronovi na jeho území (Ďábel v pekle) a tím pádem k záhubě.

Speciálním případem hříchu je dědičný hřích, který člověk zdědil od prvních lidí (Adam a Eva), kteří porušili Boží příkaz a zhřešili. Pozn. O dědičném hříchu jsem psal už v prvním díle této série.

1. Propadnutí smrti těla tj. smrtelnost a "smrti" duše tj. zatracení.
2. Náklonnost ke zlu (hříchu).

Dědičný hřích lze smýt pouze křtem. Křtem člověk vstupuje do církve, do mystického těla Kristova. Ježíš Kristus je také nazýván nový Adam, protože Bůh skrze něj vykupuje člověka z dědičného hříchu.

Římanům 5, 12-15
Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.

Na křest se zaměřím podrobněji v nějakém dalším samostatném díle.

Desatero

Desatero je nejstarší zjevený zákon, který byl dán Mojžíšovi. V té době si Bůh vyvolil Izrael jako svůj vyvolený národ, který se měl stát kolébkou pro mesiáše a jeho všeobecnou (=katolickou) církev. V rámci tohoto vyvolení ustanovil "zákon", kterým se musel jeho lid řídit, aby dosáhl kvalit - svatosti, kterou Bůh očekával od národa respektive lidu jemu zasvěcenému. V širším kontextu byl ustanoven Mojžíšův zákon, který Ježíš Kristus završil novým a věčným ustanovením.

Ústředním pilířem Mojžíšova zákona je známé desatero Božích přikázání. Slovo „desatero“ (dekalog) znamená doslovně „deset slov“ (Ex 34,28; Dt 4,13; 10,4). Těchto „deset slov“ zjevil Bůh svému lidu na posvátné hoře. Napsal je svým „prstem“, na rozdíl od ostatních příkazů napsaných Mojžíšem. Jsou to Boží slova v jedinečném smyslu. Předává nám je kniha Exodus a kniha Deuteronomium. Již od Starého zákona se posvátné knihy odvolávají na „deset slov“. Avšak jejich plný smysl zjevil teprve Ježíš v Novém zákoně.

Desatero:

1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. (Neuctívej jiné bohy)
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. (Nezneužívej Boží jméno).
3. Pomni, abys den sváteční světil. (Zasvěť jeden den v týdnu Bohu)
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
5. Nezabiješ. (Nebudeš vraždit).
6. Nesesmilníš. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
7. Nepokradeš. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
8. Nepromluvíš křivého svědectví. (Nemluv o jiných lidech nepravdivě).
9. Nepožádáš manželky bližního svého. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
10. Nepožádáš statku bližního svého. (Nezcizuj majetek druhých lidí).

Desatero nepřestalo nikdy platit. Naopak ještě více je vyžadováno od Boha ve vztahu k němu a k druhým lidem. Porušení jakéhokoliv bodu desatera je těžký hřích.

Umělecké ztvárnění Bůh dává Mojžíšovi Desatero

Často se lze setkat, obzvláště na internetu, s vzletnými prohlášením, že desatero je základ na němž se všichni shodnou a všichni se ho snaží dodržovat. Jsem přesvědčen, že to není vůbec pravda. Obzvláště z tvrdého ateistického jádra jsou výhrady a odmítání vůči všem bodům včetně nezabiješ (rádoby vtipná videa, kde redukují desatero na to "co má smysl"). Ve skutečnosti většina lidí desatero nedodržuje téměř vůbec, alespoň pokud se díváme na desatero podrobnějším pohledem.

Měli bychom se zamyslet a zděsit se, když si uvědomíme, že většina Čechů nedodržuje ani první tři body desatera. Pouze 2% obyvatel světí Neděli účastí na mši.

"Nesmyslná" přikázání Mojžíšova zákona
Jedním z častých argumentů proti zjevenému zákonu je poukázání na zastaralost respektive nesmyslnost, několika specifických přikázání starého zákona. To opět potvrzuje ignoranci jakou lidé a zvláště ateisté trpí v otázkách křesťanství. Konkrétně se jedná o přikázání nesít různá zrna společně, nebo nenosit oděv z více druhů vláken, apod. Tyto zákazy se týkají a postihují okultní praktiky, které byly na těchto činnostech postavené. Okultismus je proti prvnímu přikázání.

Naopak zákon o Hospodinově milostivém létě, kdy jsou propuštěni otroci a odpuštěny dluhy, o tom se z těchto kruhů nedozvíte.

Nový zákon

Matouš 5, 17
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

S příchodem Ježíše Krista se naplňuje zákon a proroci. Podrobné předpovědi staletí staré, které se do písmene vyplnily na Kristu, jsou zajímavým tématem a dobrým námětem třeba na jeden z dalších dílů série. Pán Ježíš v průběhu svého působení káže a koná mnohé zázraky, aby podpořil to co říká.

Marek 12, 28-34
Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“
Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘
Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“
I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“
Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

Matouš 22, 36-40
„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
To je největší a první přikázání.
Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Pán Ježíš se nezdráhal zvýšit laťku nad zažité formální dodržování Božího Zákona.

Matouš 5, 18-28
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým.

Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘
Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení.
Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘
Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

Pán Ježíš káže lidem (Obraz - kázání na hoře)

Matouš 5, 31-45
Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!‘
Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.

Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.‘
Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží;
ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále;
ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘
Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;
a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.
Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘
Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?
A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Toto je jenom malá část toho co Ježíš Kristus bezpodmínečně vyžaduje od těch co věří, aby mohli mít podíl na nebeském království (jednoduše řečeno, aby se dostali do nebe). Nic z toho neruší předchozí zákon, ale vyžaduje vyšší stupeň svatosti.

Vrcholem nového zákona je pak ustanovení Eucharistie - těla Božího - jako pokrmu k nejužšímu vztahu s Bohem a podílu na vykoupení a z mrtvých vstaní Ježíše Krista. Nový zákon je pak uchováván v katolické církví, kterou také sám náš Pán Ježíš Kristus, pro tento účel ustanovil. (viz. předchozí díly)

Zákon a svoboda

V dnešní společnosti a zvláště díky událostem v nedávné historii jsou dva rozšířené, ale mylné přístupy k zákonům. Jedni vidí zákon jako prostředek jak ustanovit uspořádání světa podle svého a druzí vidí zákon jako zlo, které je potřeba vymýtit. Tyto postoje se promítají jak do politiky tak i do náboženství.

Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Jan 10, 10

Zákon stanoví mantinely, které mají bránit, aby člověk neublížil sobě a ostatním a aby někdo jiný neublížil jemu. O to více Boží zákon, který je vyjádřením záměru stvořitele, přivádí člověka k životu v plnosti (ne nezbytně v hojnosti či snad bohatství). Člověk má svobodu si zvolit cestu k Bohu či cestu k jeho nepříteli Satanovi. Život nebo smrt.

Boží zákon není o tom co člověk nesmí a může, ale o tom co mu škodí a co mu prospívá. Největším škůdcem, který se snaží přivést člověka k záhubě pro svoji nenávist k Bohu a k jeho stvoření člověku, je Satan. Stejně tak i padlí andělé, kteří ho následovali ve vzpouře proti Bohu. Satan přichází podobně jako prodejci z prodejních akcí pro důchodce. Je však mnohem záludnější než člověk a následná škoda je daleko větší. Pokud je tedy člověk otrokem hříchu, potom Satan a ostatní zlí andělé (Démoni) jsou otrokářem.

Z řad ateistů občas zaznívá přirovnání Boha k diktátorovi. To je ale hluboký omyl. Bůh je dokonalým Otcem, který vyžaduje jenom věci ku prospěchu (věčnému) svých dětí. Bůh jako správný rodič nedovoluje mnohé věci, které by děti rádi dělali, přestože by to pro ně mělo i fatální následky.

Člověk, který se řídí jenom podle sebe a nedbá na Boha a jeho vůli a Zákon, není svobodný, protože se nechává unášet vším co ho zrovna strhne. To velmi dobře vystihuje následující úryvek z Písma svatého.

Žalm 1
Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Hříšník není pod kontrolou. Stejně jako třeba alkoholik, který je přesvědčen, že může kdykoliv přestat.

Vlivem následku dědičného hříchu a působením Satana či vlivem svévolníků (lidí žijících v hříchu) je relativně jednoduché propadnout se do otroctví hříchů. Obzvlášť pokud člověk věří jenom sám sobě a spoléhá na své síly jak se mnozí kasají. Protože moc démonů je výrazně větší než síla lidská, je nezbytné se utíkat k Bohu, který je silou ještě větší. Malý národ přece nevytáhne do boje sám proti většímu a silnějšímu.

Cesta k pravé svobodě

Protikladem k životu v hříchu je milost posvěcující - svatost. Cesta ke svatosti vede jen skrz Ježíše Krista. Hříšník musí uvěřit v něj - v jeho příslib a slova - a musí se odvrátit od svého hříchu a obrátit se směrem k Bohu. Silou v tomto procesu je milost Boží, která se vlévá na člověka skrze svátosti v jeho katolické církvi. Prvním krokem pro ty co jsou stále obtížení dědičným hříchem je křest a pro ty co už byli pokřtěni, ale upadli do hříchu, je to svátost smíření (zpověď).

Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jan 14, 6

To je jediná cesta k úplné svobodě skrze vtělenou Pravdu, skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Marek 16, 16

Okusit pravou svobodu, kterou dává pouze Ježíš Kristus, těm co v něj věří, je úžasný pocit, který je nesrovnatelný se svobodou, kterou se zaštiťuje liberalismus a "moderní" společnost.

K tématu pokušení, zákona jako povinnosti, ale hlavně k tématu svatosti a svátostí se určitě vrátím v některých dalších dílech této série.

* Pán prstenů (The Lord Of The Rings) je známý příběh, ale méně lidí ví nebo si uvědomuje, že je to příběh, který obsahuje křesťanské poselství. J. R. R. Tolkien byl katolík a to je hodně vidět i na jeho knihách.
Předtím než byl Pán prstenů publikován J. R. R. Tolkien napsal dopis svému přiteli knězi, otci Robertovi Murray: "Pán prstenů je samozřejmě v základu náboženské a katolické dílo; zpočátku nevědomky, ale vědomě v revizi. To je proč jsem nevložil, či neodstraňoval, žádné reference na cokoliv jako 'náboženství', kulty nebo zvyky, ve smyšleném světě. Protože náboženský prvek je absorbovaný v příběhu a symbolice." Přeloženo z angličtiny