Katolická církev a víra 1

Stejně jako jsem se snažil přiblížit Japonštinu, tak se pokusím přiblížit i křesťanství a církev. Přestože je pro Čechy katolická církev a víra v jejím pojetí ještě exotičtější než Japonština, pokusím se toto výbušné téma zpracovat do série článků.
Toto téma je problematické už jenom z toho důvodu, že většina lidí je mylně přesvědčena, že má dostatečné a správné informace. Je tak nemožné naplnit sklenici, která už je plná mýtů, polopravd a falešných představ.

Tento první díl se nese v obecném duchu vymezení základních myšlenek. Některé pojmy jsou dost specifické a vyžadují hlubší znalost, ale nebudu je v tomto díle rozvádět, protože není pro to prostor. Vrátím se k nim postupně v dalších dílech, které budou už specifičtější.

Co je víra

Lidský rozum a vůle ve víře spolupracují s Boží milostí: „Víra je úkon rozumu, který na rozkaz vůle, pohnuté k tomu Bohem skrze milost, souhlasí s božskou pravdou.“ Katechismus §155

Překvapivě víra nemá co do činění s emocemi jak se ateisté a někteří další domnívají. Víra musí být pevně zakotvena v pravdě jinak je to skutečně bláznovství. A nejenom rozum, ale vůle je potřebná, aby to co rozum poznal mělo nějaký dopad na život. Pokud máte doma nepořádek nestačí jen suché konstatování, "je tady bordel", protože pokud nezapojíte vůli a neuděláte něco s tím pak samotné poznání této objektivní skutečnosti nemá žádný význam. Jako kdyby k poznání nedošlo.

Víra je tedy poznání a konání na základě tohoto poznání. Proto nelze jenom věřit a neuvádět to v život. Ostatně je to jedna z věcí důsledně opakována v písmu (Bible), ale o tom později.

Víra v křesťanském pojetí není jednostranný akt, proto také se o ní (víře) hovoří jako o daru od Boha. Nezřídka je to Bůh, který se konkrétním jedinečným a neopakovatelným způsobem projeví a nechá poznat člověku.

Kdo je Bůh

Celé křesťanství je o konání na základě poznané skutečnosti, Boha, kterého poznáváme a který se nám dává poznat. Jak se dává poznat? Prostřednictvím svých činů:

• řád světa - přírodní zákony a logickém uspořádaní všeho ukazují jasně na stvořitele.
• tzv. zázraky - úkazy, které mají ukázat, že Bůh je vládcem nad řádem světa.
• trvalou radostí a plností života, když člověk koná ve spolupráci s Boží vůlí
• v osobě syna Ježíše Krista
• prostřednictvím církve a tzv. svátostí, které sám ustanovil (myšleno jak církev tak i svátosti)

Bůh je nezapříčiněný, protože je prvotní příčinnou všeho. Je věčný a všemocný, protože je jako tvůrce dokonalejší než jeho dílo a není jím omezen. Je vševědoucí, protože není nic co by nevěděl o svém vlastním výtvoru. Bůh je dobrý, protože je tvůrcem přirozenosti tohoto světa a udržuje jeho chod. Přirozenost a existence je dobro. Zlo je destruktivní nepřirozené.

Protože Bůh je nehmotný a nelze ho vidět jako nějakou věc. Bůh přichází  na svět vtělením (inkarnací) jedné z Božských osob (o konceptu trojjedinosti později) jako Ježíš Kristus (historicky doloženo). Nejlepší způsob poznání neviditelného a nehmotného Boha je tedy v osobě Ježíše Krista. Tento fakt je zdůrazněn už i v Bibli.

Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten ho vylíčil. Jan 1, 18

Víra a náboženství

Předtím než se začnu zabývat konkrétní vírou je potřeba se vymezit šířeji. Na světě je obrovské množství odlišných náboženství. Přesto se vyskytuje zásadní a rozšířený omyl, že všechna náboženství jsou stejná. Ne nejsou. Ve skutečnosti jsou fundamentálně odlišná.
Právě proto se obecně o náboženství mluví těžce, protože logicky pouze jedno může být pravdivé. Pravdivé by nemělo jít tedy proti rozumu. Jediným náboženstvím, které toto splňuje je křesťanství ve svém autentickém podání katolické církve.

Víra tedy nutně vyžaduje rozum a přemýšlení. Hlasatelé ateismu tvrdí a mylně se domnívají, že náboženská víra je zcela iracionální. Také tvrdí, že pro všechno spojené s vírou a náboženstvím existuje jednoduché racionální vysvětlení. Obvykle pak přijdou s nějakou složitou a bláznivou konstrukcí, která zapadá do jejich omezeného myšlenkového světa.

Náboženství je založené na neopakovatelných událostech, proto je nelze dokázat žádným laboratorním pokusem, ale pouze z historie svědectvím. Pokud je člověk zatvrzelý pak je jakýkoliv důkaz nedostatečný. Protože je to schopnost člověka zpochybnit cokoliv.

Křesťanská víra

Hloubka křesťanství i přes základní jednoduchost je nezměrná. Ne celé knihy, ale celé knihovny zaplnily detailní rozbory a úvahy nad klíčovými myšlenkami křesťanského poselství v průběhu více než 2000 let historie. Začněme tedy nosnými body křesťanství.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Jan 1,1

Ještě před vznikem našeho vesmíru existuje Bůh nehmotná bytost bez počátku, věčný a nestvořený. Stejně jako kruh nemá nikde počátek ani konec stejně tak Bůh. Pro člověka je nemožné to pochopit, protože všechno ve vesmíru a vesmír samotný má svůj počátek a konec.

Bůh nejprve stvoří duchovní nehmotné bytosti známě jako andělé, ale část andělů v čele se Satanem se vzbouří proti svému tvůrci a vyčlení se od Boha. V této rebelii je Satan se svými stoupenci poražen a "poslán do vyhnanství".

Jak může vůbec dokonalý Bůh stvořit něco co není dokonalé jako on sám? Zjednodušeně řečeno dokonalost = Bůh. Bůh tvoří něco co není Bohem, pak to musí být nedokonalé. Tento problém dobře rozebrala teologie, ale to je nad rámec tohoto článku.

Následuje stvoření hmotného světa a včetně člověka Adama a Evy, kterým mimochodem začíná první kniha v Bibli Genesis. Tento plán překazí nebo alespoň zkomplikuje Satan, když svede první lidi po moci jakou má Bůh. Člověk (Adam a Eva) zhřeší, oddělí se od Boha a stanou se smrtelnými. Bůh je vyžene z ráje na zemi avšak přislíbí záchranu lidem.

V křesťanství se hovoří o tzv. dědičném hříchu, s kterým se potomci prvních lidí rodí. Tento hřích má dva důležité fatální důsledky způsobené vyčleněním se od Boha.

1. propadnutí smrti těla tj. smrtelnost a "smrti" duše tj. zatracení.
2. Náklonnost ke zlu (hříchu).

Bůh je spravedlivý a zároveň milosrdný. Pro svoji spravedlnost nemůže nechat člověka bez trestu a nebo mu ho úplně jen tak prominout. Nebylo by to spravedlivé. Ale chce své milované dílo zachránit a dát jim alespoň nějakou šanci. Je tedy pouze jedna možnost.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3,16

Pozn.: Toto je jeden z klíčových bodů autentického tj. katolického křesťanství.

Bůh tedy jako člověk na sebe bere trest za zločiny lidstva a otvírá lidem cestu ke všemu co ztratili. Katolická víra spočívá v tom, že to Bůh učinil v osobě Ježíše Krista, tak jak to Bůh přislíbil a mnohokrát naznačil lidem dříve. Otevírá mu tedy cestu skrze osobu Ježíše Krista. Skrze jeho život (to co hlásal a konal), smrt a vzkříšení (vítězství nad smrti).

Umělecké zpracování vzkříšení

Katolická církev

Nuže! Já ti říkám: Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a brány podsvětí přední neobstojí. Tobě dám klíče od nebeského království: cokoliv svážeš na zemi, bude na nebesích svázané, a cokoliv rozvážeš na zemi, bude na nebesích rozvázané. Mk 16,18-19

Katolická církev vidí svůj počátek právě v těchto slovech Ježíše. Ale co je to církev a k čemu je? Církev je vnímána jako společenství lidí stejné víry. Jejím smyslem není pouhý klub jedinců stejné víry, ale církev plní důležitou úlohu udržování pokladu víry. To znamená udržovat výklad Kristova učení, které je neměnné a nepodléhá času, společnosti a módě. Proto je uspořádaná hierarchicky a poslední slovo v otázkách víry má papež, který má být onou skálou zmíněnou v citátu výše. To není zdaleka všechno. Klíčovou úlohou je hlásání evangelia (radostná zvěst) a udělování svátostí, které posilují věřící na jejich „cestě“. Bez svátostí nemůže věřící dosáhnout plnosti své víry stejně jako auto bez paliva. Někteří lidé se domnívají, že toto nepotřebují, ale zase opět platí analogie s autem. Auto bez benzínu může jet s kopce, pokud ho roztlačíte, ale do kopce ho už nevytlačíte a v životě člověk narazí na mnoho obtížných kopců. Součástí hlásání evangelia je uzdravování nemocných, ale to není primární úlohou církve. Často je až příliš zdůrazňován tento aspekt, protože se s ním může většina lidí ztotožnit.

Socha sv. Petra ve Vatikánu

Katolická církev se skládá z laiků a osob zasvěcených. Laici jsou normální lidé, pokřtění křesťané. Zasvěcené osoby jsou kněží, biskupové a řeholníci. Zasvěcené osoby, protože Bůh si je povolal, aby svůj život zcela podřídili službou jemu a všem ostatním lidem v církvi a mimo církev. Jako pacient není otrokem lékaře, stejně tak věřící laici nejsou otroky kněží a biskupů, ale ti jim slouží v rámci svého povolání. Klérus disponuje obdobnou autoritou jako lékaři. Lékař ordinuje léčbu a ne pacient, ten má pouze svobodu léčbu odmítnout.

Ačkoliv se těší velké úctě je papež služebníkem své církve a nese za ni odpovědnost před Bohem. V minulosti bylo několik špatných papežů obvykle dosazených šlechtou a vlivnými zájmovými skupinami. Naproti tomu převážná většina papežů byla dobrých a mnozí z nich se těší titulu blahoslaveného či světce. Katolická církev se potýká i po celou svoji historii s problémy vnitřními, ale paradoxně jsou to obvykle zcela jiné problémy než si lidé mimo ni představují a nebo očekávají.

Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že ke mně měl nenávist dříve než k vám. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval, co jeho jest; ale protože ze světa nejste, když vás mé vyvolení ze světa vyprostilo, proto vás svět nenávidí. Jan 15,18-19

Katolická církev je velice nenáviděnou institucí i v naší zemi a křesťané jsou z globálního hlediska nejpronásledovanější skupinou lidí. V České Republice převládá absolutní neznalost katolického křesťanství a historie církve. Mezi lidmi koluje řada mýtů, omylů a propagandistických výmyslů, kterými se zaštiťuje a racionalizuje nenávist ke katolické církvi. Existují jedinci a celá uskupení, kteří tyto výmysly bez ostychu produkují a šíří dál. Často si vytvoří karikaturu katolické víry a tu pak rozebírají, zesměšňují a nepřímo šíří jako reálný obraz katolické víry a církve.

There are not more than 100 people in the world who truly hate the Catholic Church, but there are millions who hate what they perceive to be the Catholic Church. Bishop Fulton J. Sheen, 1895-1979

Překlad: Na celém světě není více jak 100 lidí, kteří opravdu nenávidí Katolickou církev. Ale existují milióny lidí, kteří nenávidí to co považují, že je Katolická církev. Biskup Fulton J. Sheen, 1895-1979

V příštím díle se zmíním písmu svatém Bibli. Přesněji o novém zákoně, který je důležitým záznamem pro křesťany.

美少女戦士セーラームーン(Bishoujo Senshi Sailormoon)

Bišódžo senši Sailormoon (美少女戦士セーラームーン) je populární romantická fantasy komedie. Protože se jedná o šódžo* mangu respektive anime, neočekávejte velkolepé akční souboje, hektolitry krve, apod.

Viděl jsem všechny díly a přečetl jsem celou sérii mangy v originále (re-edici).

Hlavní hrdinkou je čtrnáctiletá Tsukino Usagi** (月野うさぎ). Dalo by se říci, že vlastně nic pořádného neumí. Spíše naopak ve škole má špatné známky, je nešikovná, ubrečená a kromě lenošení, hraní her nebo čtení mangy nic ani nedělá.
Jednoho dne doslova zakopne o zvláštní černou kočku s půlměsícem na čele. Toho dne večer se pak kočka objeví v jejím pokoji a promluví k ní. Představí se jako Luna a dá Usagi brož. Pak se zmíní o podivných událostech v Tokiu, kde se příběh odehrává. Pověří Usagi úkolem, bojovat proti "nepříteli", shromáždit "spojence" a především najít princeznu. Díky broži se Usagi může změnit v bojovnici Sailormoon (viz. název).  Vzápětí uslyší volání své spolužačky a kamarádky, kterou napadlo jakési monstrum v klenotnictví její matky. Usagi se jako Sailormoon vydává zachránit, zde se také setká s tajemným maskovaným mužem. Čtenář pozná okamžitě jeho identitu, protože to není nikdo jiný než Čiba Mamoru, na kterého Usagi několikrát náhodou narazí. Poprvé ho trefí omylem odkopnutou botou.
Asi není pro nikoho překvapením, že Usagi postupně získá spojence a více než to přátele a svého prince na bílem koni. To vše na pozadí bitev se silami zla.

Postavy 2. série - 月野うさぎ、ちびうさ、木野まこと、水野亜美、火野レイ、愛野美奈子、

漫画(Manga) vs Anime

Anime a manga se v některých aspektech značně liší. Finále poslední série anime je troufám si tvrdit zcela odlišné. Manga je více zaměřená na romanci a vztahy (přátelské) mezi postavami a jejich individuální životní problémy. V tomto směru je manga o hodně lepší a hlavně závěrečné finále (Sailor Stars) je smysluplnější než v anime. Co se mi, ale líbí na anime je náprava některých nepřátel včetně jednoho hlavního. To v manga verzi není. V tomto směru je Sailormoon jediné anime, které znám, kde dobro vítězí nad zlem svojí podstatou a zasahuje i nitro svých nepřátel a mění je. Existuje také live-action verze tj. hraná adaptace s živými herci. Tato verze odpovídá první sérii anime, ale hlavním dějem je hodně odlišná jak od anime tak i mangy.

 セーラームーン  Sailormoon 1. série

Anime

Anime je rozděleno do pěti sérii s celkem dvě stě díly. Anime se také může pochlubit skvělým a bohatým soundtrackem převážně klasické hudby. Pro mě je z originálního soundtracku nejlepší úvodní píseň k poslední sérii Sailor Star Song a těžce romantické píseně Watašitači ni naritakute (私たちになりたくて) a Moonlight Destiny. Jako vždy doporučuji se vyhnout anglickému dabingu. Přestože anglický dabing není tak strašný jako u Dragonballu vyskytují se zde obdobné chyby. Za prvé závažné chyby v překladu. Například zatímco hlavní padouch v anglickém dabingu hovoří o ovládnutí světa v originále pouze hovoří o uskutečnění své msty a vláda nad světem ho evidentně příliš netrápí. Za druhé intonace hlasů je až přespříliš odlišná. V anglické verzi mají dívky příliš pištivé hlasy a hlavní hrdinka Usagi má naopak hlas chraplavý. Téměř přesně opačně proti originálu. Nemluvě o tom, že Usagi přejmenovali. Asi nejlépe nadabovaným hlasem do angličtiny je postava královny Nehelenia ve čtvrté sérii SuperS. Ačkoliv potom i tato postava působí odlišným dojmem.



Sailormoon je údajně nejznámější anime vůbec. Vznikla celá řada jeho klonů. Nesmazatelným způsobem se zapsalo do historie anime. V podstatě definovalo žánr anime mahó-šódžo (魔法少女) do podoby jak ho známe dnes. Dnes už patří ke klasickým dílům a rozhodně stojí zato vidět.

* 少女 (šódžo) - (japonsky: dívka) je manga s tématikou zaměřenou pro dívky
** Zde jsem si dovolil použít Hepburn místo českého přepisu, protože to vypadá lépe.

Why religion is not a private matter

I've read article by atheist software engineer from UK. His most staggering misconception of religion in general is that it's a private matter. This misconception is very common opinion in western countries.

Goal of this article is to explain why religion never was, never is and never will be a private matter.

Making better world

Human beings have in their nature to fix things. To set thing right according to their view of the world, beliefs. If they cannot fix it they at least talk about it. This goes across all religions and so called not-being-religious-at-all atheists as well.

When Christian sees injustice or wrong thing in his opinion. He tries to fix it to improve his world to set up to his standard.
For example Christians view homosexual intercourse as immoral. So what they do. They try to fix it and prevent gay marriages to be sanctified by law. They go around and talk about homosexuality being a unnatural, etc. People argue about it and some are offended. 'Why do you say it? Re: It's not true. We don't want to hear it. It's your opinion don't force it on us and don't shove it in our face. We don't care!'
Same is done by atheists. For example atheists thinks the prohibition of masturbation, sexual intercourse before marriage and anti-conception is unnatural and unhealthy. What they do? They try to establish mandatory sexual education so even child brainwashed by fanatic parents adhere to healthy life style.  Re: 'Why do you say it? Re: It's not true. We don't want to hear it. It's your opinion don't force it on us and don't shove it in our face. We don't care!'
Individual struggle to make better world, to improve is undeniable and unavoidable.

Leaving faith at doorstep

Is it possible to stop being yourself? Asking somebody to keep religion private matter is the very same. Your religious beliefs influence your life, every action. Morale, conscience, etc. those are defined by your world view. Even if your belief is non-belief. Asking Christian or member of any religion to make his religion private matter is asking to stop being theist and became atheist. For most atheist (don't care type) this is simple. It's their natural state. This is not possible for theist and more importantly not acceptable. Not only every aspect of our life is depend on our beliefs, but also society as whole is depended on beliefs of each individual.

I'm right, you're wrong!

Not only that every religion (including godless religion of atheism) is sure it's the only truth, but every individual person is sure of its inner morale codex and universe understanding  superiority over others. That is reason why he was so angry. That is reason why I and You would be. Honestly ask yourself. He then elaborates why he is right and how wrong they are, therefore nobody should stick his nose in his righteous beliefs and others who coincidently share very similar beliefs. Because he doesn't tries to impose his beliefs, surely the righteous, on them or any other person. Except in reality he does and so do others. There is no magic to it. You do it by simply living in society. If you want live in the world where nobody attempts to impose their beliefs on you then live in a desert or on an inhabited island.

Fighting evil

Would you keep silent in face of atrocities and injustice? Keeping silent is not mark of tolerance, but rather cowardice. If somebody is murderer, thief, liar or promotes evil. You (the state) have to force justice and truth on them. In matters that are not covered by law you are obligated to at least tell them. Otherwise they cannot rectify their actions and you are accomplice of their evil.

"Religion is a private matter" is the definition of secularism. It is a morale relativism understanding of church and state separation. Because other religions doesn't adhere to those philosophies they won't obey to their's self imposed rules.

Diablo 3 druhé dojmy z plné verze

Už mám odehráno přes 75 hodin čistého času. Zkusil jsem i další postavy. Nejdále jsem se dostal s Wizardem level 56 act 2 obtížnost hell. Diablo 3 je chytlavá hra a je těžké se od ní odtrhnout. Pokud máte zkoušky tak raději vydržte a odolejte pokušení, protože jakmile začnete už jen tak neskončíte.

Diablo 3 hlavní nabídka po přihlášení - Act 4 pozadí

Vyšší obtížnost
Na vyšší obtížnosti začíná dost přituhovat. Mobové jsou vybaveni nebezpečnými schopnostmi, které mohou hrdinu zabít během chvilky. Pokud jsem hovořil o schopnostech, které brání v úniku, pak na vyšší obtížnosti k nim přibývají nebezpečné útočné schopnosti. Arcane tower kouzlí pomalu rotující paprsky, které mají velké poškození. Ohnivá aura, která zanechává stopu lávy za nepřáteli a navíc ještě vybouchnou po smrti. Jedová aura, zmrazovací bomby a ohnivé granáty jsou také nepříjemné. K tomu všemu obvykle v kombinaci s již zmíněnými schopnostmi s normální obtížnosti jako teleportace, zdi a vortex. Plus ještě nepříjemnými obranými schopnostmi jako štít (zelené silové pole), které dělá nepřátele nezranitelné pokud je aktivní. Na obtížnost hell jsou hodně nepříjemné kombinace a schopnosti nepřátel mají výrazně vyšší poškození. Pokud s Wizardem stojíte v ohni tak vydržíte asi tak 2 - 3 sekundy s 10k života. Občas narazíte na kombinaci schopností a prostředí (úzké uličky, malé podzemí, mob hned u vstupu), že zemřete hodně krát (10 - 30) než moba udoláte. Obzvláště frustrující může být i fakt, že na obtížnost hell a vyšší obranné schopnosti Wizarda nejsou dost účinné, aby ho dokázali ochránit. Například výbušní sebevražední skřeti dokáží zabít Wizarda i s aktivním diamod skinem jednou ranou.

Demon Hunter a mini-boss Skelton King (Král kostlivců)

Itemy a DPS
Na vyšší obtížnosti lze nalézt nové variace předmětů s lepšími vlastnostmi, ale lepší předměty na nightmare nepadají častěji než na normal. Důležité je si uvědomit, že existuje tzv. Naphalem bonus, ale ten funguje až po dosažení levelu 60. Což jsem zatím nedosáhl a bude to ještě trvat tak nějakých 20 hodin hraní.
DPS stoupá exponenciálně a záleží na tom jakou zbraň získáte a nebo spíš většinou koupíte v AH. Nejlepší věci získáváte, když jste úspěšní v zabíjení mobů. S mým Deamon Huntrem, protože je mnohem silnější v boji, jsem nasbíral daleko více kousků než s Wizardem a dokonce už i jeden legendary item. Může to být i tím, že první postava s kterou hrajete prošlapává cestu dalším vašim postavám a může dávat kvalitní předměty do truhly, která je sdílená stejně tak jako všechno ostatní. Ano, byl jsem překvapen, ale je tomu tak zlato, řemeslníci to všechno je sdílené mezi všemi postavami
Zpátky k DPS, často se lidé ptají kolik DPS by asi tak měli mít. V prvním aktu začínáte pozvolna a DPS  patrně nepřesáhne 100. První obtížnost jsem dohrál s Wizardem DPS 400 (málo, protože jsem ještě nepobral triky jak navýšit DPS) a s Deamon Hunterem DPS 700. Na nightmare jsem v prvním actu rychle musel navýšit DPS pro Wizarda a podařilo se mi ho s ztrojnásobit na cca 1200 DPS. Na hell někdo doporučoval minimum 2300 (2,3k). Já jsem měl s Wizardem 2,5k a teď v druhém aktu s slušnou zbraní koupenou na AH mám 5,4k. Na obtížnost inferno, kam jsem se ještě sice nedostal, by jste se měli pohybovat v řádech deseti-tisíců DPS. Nejlepší zbraně v AH mají kolem 1200DPS, ale takové můžete najít až na infernu. Na hell jsem našel zbraně do 270 - 300 DPS.

Monk

Crafting a kameny
Crafting nikdo nedoporučuje a Blizzard se nechal slyšet, že v některém z následujících patchů se pokusí crafting upravit. Stejně tak kameny, které jsou dost drahé na vyšší obtížnosti. Ale použití kamenů není omezeno levelem a proto rozhodně investujte do vylepšování kamenů.
Překvapilo mě, když řemeslníci začali chtít další suroviny. Jejichž výskyt je záměrně omezen na obtížnost. Nejprve jsou to listy papíru jeden typ pro šperkaře a druhý pro kováře. Lze je nalézt na obtížnosti Nightmare a vyšší. Pak jsou to knihy, které lze najít na obtížnosti Hell a vyšší, atd. Tyto suroviny potřebujete jak k levelování řemeslníků tak pro samotnou výrobu ve stanoveném množství odvislém od typu předmětu/kamene.

Schopnosti
Nemůžu si pomoct, ale zejména u Wizarda jsem neustále měnil schopnosti. Chvílemi jsem měl dokonce dojem, že se hra po určité době adaptuje na zvolenou sadu skillů. Mnoho skillů, které jsem považoval za dobré jsem musel zavrhnout na vyšších obtížnostech, protože byly neúčinné. Přestože používání skillů v kategoriích dle Blizzardu ze začátku vypadá jako totální blbost, na vyšších obtížnostech už to taková blbost není. Mezi levelem 40 - 50 už levelovaní ztrácí svoje kouzlo, protože většinou se podíváte na nové odemčené runy, a protože jsou téměř vždy horší než co máte tak prostě pokračujete dál.

Deamon Hunter 43 - Act 3 Nightmare

Porovnání postav
Postava Wizarda je ze všech nejkřehčí. To se projeví zejména na vyšších obtížnostech až do stavu, kdy bez ochranných kouzel stačí jeden zásah. Musíte dobře časovat použití obraných kouzel, protože bez obranného kouzla nemáte šanci přežít. Myslím si že postava Wizarda je ze všech nejhorší, protože je nejkřehčí a to zejména v soubojích s moby na vyšších obtížnostech. Paradoxně hlavní bosse Wizard zvládá dobře, také díky tomu, že většina není tolik pohyblivých a díky silným útokům na dálku.

Jak jsem, řekl nejhorší Boss je Belial na konci druhého aktu a zatím si stojím. Je to protože souboj s ním je rozdělen do tří fází. V poslední fázi stačí na smrt zásah jedním výbuchem.

Deamon Hunter je opakem Wizarda. Zatímco moby dává většinou bez problémů jednoho za druhým s hlavním Bossem jsem měl větší problémy. Jeho výhodou jsou skvělé schopnosti pro kitting a uhýbání nepřátelským střelám. Z útočných pak schopnost ničit hordy nepřátel pomocí explozivních střel.

Monk je zábavná postava, ale Deamon Hunter mně připadá silnější. Zatím jsem teprve v actu 2 s Monkem. Monk mně připadá jako takový střed. Je to velmi dobrá postava do party, díky jeho mantrám, které mají působnost na všechny v dosahu.

Barbar je prý nejlehčí, dle některých hráčů. Já jsem zatím hrál jenom chvilku (lvl 10) s Barbarem a jako nevýhoda mě přišlo, že jeho Fury je nulové a mimo boj klesá. Stejně tak, když uděláte level up, tak se vyprázdní.

Witch Doctor je nejpodivnější postava a jako jediné ji stoupá velikost energie pro kouzlení s levelem. Jenom jsem ho tak letmo zkusil, a proto nemůžu hodnotit, ale z počátku mě připadal slabší než Wizard. Na druhou stranu jeho schopnost vyvolávat armády potvor může být velkou výhodou na vyšších obtížnostech, kde je důležité pro tento typ třídy nepouštět si nepřátele moc k tělu.

Monk - Act 2 normal

Je Diablo 3 dobrá hra?
Pokud hledáte hru, která vás pohltí a nebudete se moct od ní snadno odtrhnout, pak ano. Je to celkem zábavné. Musím ocenit postupné otvírání různých questů. Tuhle jsem hrál na Hell a narazil jsem hned na dva eventy, které na nižších obtížnostech nejsou. Náhodné generování probíhá vždy při každém spuštění hry, ale celková variabilita map vypadá nižší díky větším a početnějším opakujícím se kusům. Je to hodně vidět, když už hrajete po několikáté.  Samotná hra je dost těžká, ale je to víceméně dané množstvím omezení aplikovaných na postavy a většinu času prakticky zápasíte s omezeními než s nepřáteli.
Pokud očekáváte důstojného nástupce slavné série, pak ne. Diablo 3 není důstojným nástupcem. Nemá atmosféru jako Diablo 1 - lepší styl a hudba. Není komplexní jako Diablo 2. A hlavně postrádá offline hru. Pokud si chcete zahrát a servery mají výpadek tak máte smolíka. Můžete mít super spolehlivý ultra nadupaný stroj a připojení a je vám to k ničemu. Navíc single-player lag prostě degraduje celou hru a grafika hry je slabá, aby to šlo hrát i na kalkulačce. Plus pay to win - nejlepší věci získáte za na farměné nebo nakoupené zlato. Můžete být king jen za příslušný peníz, protože veškerá síla postavy stojí a padá s výbavou postavy.
Oceňuji obrovské úsilí umělců. Pokud se podíváte na art postav a veškerého grafična, ale pak to srovnáte jak to vypadá ve hře, je to bohužel obrovský rozdíl na dnešní poměry. Holt 3-6 roků starý in-house engine je znát.

Možná ještě napíši další dojmy po dohrání hry na inferno.