Scripture bending by homosexual activists debunked

Have you ever heard that the Sacred Scripture does not condemn homosexuality? How delusional one person must be to make such outrageous claims, which defy history, tradition, interpretation of written text and even common sense.

The Old Testament (OT)

The first mention of homosexual acts in passages about destruction of the Sodom and Gomorrah (Genesis 19). Proponents of this crazy theory claims, that sin of men who wanted to have homosexual sex with angels posing as male visitors of the City was not sin of homosexuality, but sin of rape.

However this idea is complete novelty. Nobody in OT Israel would even consider homosexual relations to be moral. Why would the Scriptures then emphasized that they desired specifically the men and not the women (Lot's daughters). If consensual homosexual sex was accepted, this emphasize on homosexual nature of rape would be completely redundant. In other words this kind of interpretation does not fit presentation of the narrative.

The next and the most explicit condemnation of homosexual sex in OT is in the Mosaic Law.

Leviticus 20, 13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads. (The Catholic Bible on-line)

One of the arguments it that this verse speaks only about homosexual pagan rites. The second claim is that all command lay down in the Mosaic Law are no longer valid and to support this claim they pull out verses which on first look like complete nonsense nobody adheres to for a centuries.

This is a wishful-thinking if not outright lie. This chapter reflects the Decalogue (the ten commandments). First verses are condemning the practice of child sacrifice (killing) for Moloch (a god). The key verse to understand the purpose of Mosaic law follows.

Leviticus 20
7 Sanctify yourselves and be holy, for I am Yahweh your God.
8 You will keep my laws and put them into practice, for it is I, Yahweh, who make you holy.

What follows is list of straightforward rules on relations in family, sexual morality included.

Leviticus 20
9 Hence: Anyone who curses father or mother will be put to death. Having cursed father or mother, the blood will be on that person's own head.
10 The man who commits adultery with his neighbour's wife will be put to death, he and the woman.
11 The man who has intercourse with his father's wife has infringed his father's sexual prerogative. Both of them will be put to death; their blood will be on their own heads.
12 The man who has intercourse with his daughter-in-law: both of them will be put to death; they have violated nature, their blood will be on their own heads.
13 The man who has intercourse with a man in the same way as with a woman: they have done a hateful thing together; they will be put to death; their blood will be on their own heads.
14 The man who marries a woman and her mother: this is incest. They will be burnt alive, he and they; you will not tolerate incest.
15 The man who has intercourse with an animal will be put to death; you will kill the animal too.
16 The woman who approaches any animal to have intercourse with it: you will kill the woman and the animal. They will be put to death; their blood will be on their own heads.
17 The man who marries his father's or his mother's daughter: if they have intercourse together, this is an outrage. They will be executed in public, for the man has had intercourse with his sister; he will bear the consequences of his guilt.
18 The man who has intercourse with a woman during her monthly periods and exposes her nakedness: he has laid bare the source of her blood, and she has exposed the source of her blood, and both of them will be outlawed from their people.
19 You will not have intercourse with your mother's sister or your father's sister. Whoever does so, has had intercourse with a close relation; they will bear the consequences of their guilt.
20 The man who has intercourse with the wife of his paternal uncle has infringed his uncle's sexual prerogative; they will bear the consequences of their guilt and die childless.
21 The man who marries his brother's wife: this is pollution; he has infringed his brother's sexual prerogative; they will die childless.

In this context it is completely bogus to claim this single commandment is not condemnation of homosexual sexual activities and other morally abhorrent behavior in the eyes of the God. In that regard proponents of this theory also must accept zoophilia/beastiality and incest. Notice that verses about seashells, sowing two seeds together, etc are not here in this Chapter. One more very important thing. Notice also that the first rule is about cursing your parents and every following verse in this part is not about pagan practices, but about family. Using simple logic you can clearly come into conclusion that adulterous, incestuous or homosexual relationships shouldn't be recognized as acceptable form of family. The following verses explain more the position God in relation to the Mosaic Law.

22 You will keep all my laws, all my decisions, and put them into practice, so that the country where I am taking you to live will not vomit you out.
23 You will not follow the laws of the nations whom I am driving out before you; they practised all these things, which is why I detested them.

The verses condemning seashells, two kinds of seeds, etc. Condemn particular pagan practices and customs and are literally on different page. The same can be said about laws concerning OT rite.

The New Testament (NT)

But, wait! That is in the Old testament. It is no longer valid.

No, that is simplistic understanding or overstatement. The Old Covenant was binding people of Israel as holy chosen people of God. The sacrifices of the animals couldn't bring complete salvation (restoration) of mankind. That is why Saint Paul says the works (rites) of the (Mosaic) Law can not save you. However the morality of acts is still same before God. God finds those actions detestable in other words sinful. That is why Jesus Christ can say:

Mathew 5
17 Do not imagine that I have come to abolish the Law or the Prophets. I have come not to abolish but to complete them.
18 In truth I tell you, till heaven and earth disappear, not one dot, not one little stroke, is to disappear from the Law until all its purpose is achieved.
19 Therefore, anyone who infringes even one of the least of these commandments and teaches others to do the same will be considered the least in the kingdom of Heaven; but the person who keeps them and teaches them will be considered great in the kingdom of Heaven.

It is our Lord Jesus Christ who deals a deadly blow to the idea of homosexual relationship as viable alternative by revealing intention of the Father.

Mathew 19
3 Some Pharisees approached him, and to put him to the test they said, 'Is it against the Law for a man to divorce his wife on any pretext whatever?'
4 He answered, 'Have you not read that the Creator from the beginning made them male and female
5 and that he said: This is why a man leaves his father and mother and becomes attached to his wife, and the two become one flesh?
6 They are no longer two, therefore, but one flesh. So then, what God has united, human beings must not divide.'
7 They said to him, 'Then why did Moses command that a writ of dismissal should be given in cases of divorce?'
8 He said to them, 'It was because you were so hard-hearted, that Moses allowed you to divorce your wives, but it was not like this from the beginning.
9 Now I say this to you: anyone who divorces his wife -- I am not speaking of an illicit marriage -- and marries another, is guilty of adultery.'
10 The disciples said to him, 'If that is how things are between husband and wife, it is advisable not to marry.'
11 But he replied, 'It is not everyone who can accept what I have said, but only those to whom it is granted.
12 There are eunuchs born so from their mother's womb, there are eunuchs made so by human agency and there are eunuchs who have made themselves so for the sake of the kingdom of Heaven. Let anyone accept this who can.'

This intention of marriage and in effect human sexuality clearly mentions solely man and woman joined together as one in procreational manner. Our Lord had no problem to speak his mind. Therefore any desire of homosexual relationships by God would be mentioned. Moreover it would be clear contradiction to the intent of upholding and fulfilling the Law.

side note: That is also one of reasons why the idea of "homosexual marriage" is repulsive to the Church. It is a revolt against God, against his design. It has handwriting of Satan all over. It is him who turns everything upside-down in God's order.

It is quite obvious that after such statements Jesus Christ never had to address issue of homosexuality. Especially in the Israel, which had Mosaic law for thousands of years It was no-brainer.

St. Paul

St. Paul confronted with immorality in pagan areas, where Christian faith was spreading addressed issue of homosexuality in his letters. The first is in letter to Romans.

Romans 27
why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.

While most people know this short passages concerning homosexuality, let me put it in whole context, because it is much more interesting. The Saint Paul writes about Greeks, who were intellectually oriented society, the very same characterization is befitting for present society which is very steeped in rationalism. He does not only write about the spread of homosexuality among the Greeks, but also describes the state of society, which led to such thing.

Romans
19 For what can be known about God is perfectly plain to them, since God has made it plain to them:
20 ever since the creation of the world, the invisible existence of God and his everlasting power have been clearly seen by the mind's understanding of created things. And so these people have no excuse:
21 they knew God and yet they did not honour him as God or give thanks to him, but their arguments became futile and their uncomprehending minds were darkened.
22 While they claimed to be wise, in fact they were growing so stupid
23 that they exchanged the glory of the immortal God for an imitation, for the image of a mortal human being, or of birds, or animals, or crawling things.
24 That is why God abandoned them in their inmost cravings to filthy practices of dishonouring their own bodies-
25 because they exchanged God's truth for a lie and have worshipped and served the creature instead of the Creator, who is blessed for ever. Amen.
26 That is why God abandoned them to degrading passions:
27 why their women have exchanged natural intercourse for unnatural practices; and the men, in a similar fashion, too, giving up normal relations with women, are consumed with passion for each other, men doing shameful things with men and receiving in themselves due reward for their perversion.
28 In other words, since they would not consent to acknowledge God, God abandoned them to their unacceptable thoughts and indecent behaviour.
29 And so now they are steeped in all sorts of injustice, rottenness, greed and malice; full of envy, murder, wrangling, treachery and spite,
30 libellers, slanderers, enemies of God, rude, arrogant and boastful, enterprising in evil, rebellious to parents,
31 without brains, honour, love or pity.
32 They are well aware of God's ordinance: that those who behave like this deserve to die -- yet they not only do it, but even applaud others who do the same.

Nobody sane would claim that Saint Paul viewed homosexuality as an alternative to heterosexuality or in any positive way for that matter. Instead he speaks clearly that it is the punishment for abandoning the God (So called post-christian society anyone?) for worldly pleasures and pseudo-intellectual ideas. It is a symptom of large decay in society.

Next condemnation of homosexual sexual life is condemned in the first letter to Corinthians, Chapter 6.

1 Corinthians 6
9 Do you not realise that people who do evil will never inherit the kingdom of God? Make no mistake -- the sexually immoral, idolaters, adulterers, the self-indulgent, sodomites,
10 thieves, misers, drunkards, slanderers and swindlers, none of these will inherit the kingdom of God.

In the first letter to the Timothy there is nothing left to doubt about, that Saint Paul sees homosexuality as immoral and contrary to the teachings of Christianity.

1 Timothy 1
6 Some people have missed the way to these things and turned to empty speculation,
7 trying to be teachers of the Law; but they understand neither the words they use nor the matters about which they make such strong assertions.
8 We are well aware that the Law is good, but only provided it is used legitimately,
9 on the understanding that laws are not framed for people who are upright. On the contrary, they are for criminals and the insubordinate, for the irreligious and the wicked, for the sacrilegious and the godless; they are for people who kill their fathers or mothers and for murderers,
10 for the promiscuous, homosexuals, kidnappers, for liars and for perjurers -- and for everything else that is contrary to the sound teaching
11 that accords with the gospel of the glory of the blessed God, the gospel that was entrusted to me

Conclusion

The sacred scriptures clearly condemn practice of homosexuality per say. It is important to understand that sole purpose of Christian = Catholic faith is salvation of human souls. Only saints will enter the heaven. Practicing homosexuality is one of many possible immoral acts. Do not think for a second that demands of God are somewhat harder on you just because this particular tendency is affecting you. While it might be impossible for a man to "change" sexual orientation for God nothing is impossible.

Moderní zcestné filozofie - díl 3. Multikulturismus, pluralismus a náboženský indeferntismus

Již třetí díl této série, která se zaměřuje na zcestné filozofie slepě akceptované společností, se tentokrát zaměřuje na problematiku pluralismu a jemu přidružených ideologií. Pluralismus se dotýká mnoha specifických oblastí. V tomto článku se zaměřím na oblast poznání pravdy.

Pluralismus je myšlenka, že vedle sebe mohou existovat různé (často protichůdné) myšlenkové směry v harmonii. Obvykle se jedná přímo celé kultury respektive kulty (jinými slovy náboženství). Myšlenka pluralismu není založena na mírumilovné koexistenci, ale přímo vybízí k interakci (dialog) mezi jednotlivými směry. Stejně jako v předchozích dílech je důležité se zamyslet nad nesmyslností této myšlenky a v konečném důsledku nad její škodlivostí.

Pluralismus zcela přehlíží kvalitativní aspekt různých myšlenkových směrů, zda jsou vůbec pravdivé a staví všechny na jednu úroveň. Primitivní pohanské pověry a nesmysly jsou tedy stavěny na roveň křesťanství a jediné pravé víře, která je smysluplná. Navíc se poskytuje prostor kultům a ideologiím, které jsou ve své podstatě často společensky nebezpečné. Tím je ohrožena společnost a jedinec. Jeho život zde a jeho posmrtný úděl, který je primárním bodem zájmu křesťanské víry. Také křesťanství je samo ohroženo, protože jeho členové jsou vystavěni škodlivým ideologickým a kulturním vlivům, proti kterým často nemají obrané mechanismy. Je to jako když evropané přivezli nemoci, proti kterým Američtí domorodci neměli vybudované obrané mechanismy. Obzvláště markantní je to v naší "post-křesťanské společnosti", kde lidé místo tisíciletími prověřeným křesťanství se uchylují k různým pověrám, pohanským kultům z východu a vrací se tak myšlenkově zpátky do temných časů před příchodem křesťanství do střední Evropy.

Plodem pluralismu je multikulturalismus (pluralismus kultur) a náboženský indiferentismus. Náboženský  indiferentismus je myšlenka, že všechny náboženské směry mají stejnou hodnotu a vedou k Bohu a nezáleží tedy na přesvědčení daného člověka. Kromě toho že tato idea odporuje rozumnému logickému uvažování, je tato idea také v přímém rozporu s Boží vůli, tak jak je explicitně vyjádřena v písmu svatém z úst vtěleného Boha Ježíše Krista.

(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Téměř všechny myšlenkové směry mají nulovou hodnotu a pouze autentické křesťanství hlásané katolickou církví je jediným kultem, který je pravdivý. Sama Pravda (Ježíš Kristus) se ztotožnila s katolickou církví a mimo ní není pravdy.

Pluralismus zásadním způsobem devalvuje pravdu a staví ji na roveň nepravdy. Protichůdné tvrzení nemůže být také pravdivé. Stejně tak přichází i s iracionální myšlenkou obohacení. Je to logický rozpor, protože jak může idea postavená na lži či na omylu obohatit ideu pravdivou? Zde se také nabízí otázka zda je vůbec možné vyextrahovat nějaké jednotlivosti z kontextu dané kultury. Z pohledu katolické víry je důležité si uvědomit co je plnost pravdy. Duch svatý přináší plnost pravdy do katolické církve a proto nelze najít neznámou pravdu někde zapadlou mimo církev.

Často také lidé chybně zaměňují multikulturalismus s globální dostupností produktů cizích států. Prostými slovy to, že jíte italské špagety a sledujete venezuelskou tele-novelu není multikulturalismus. Když však k indické restauraci v Praze přidáte odporné pohanství Haré Krišna a veškerý kult cizorodých pověr přicházející z vzdálených krajů máte "dobrý" příklad multikulturalismu v praxi.

Pluralismus je také myšlenka volné soutěže těchto směrů. Zde se nabízí prostor k úvaze, zda je dobrý nápad umožnit soutěžit dobrou myšlenku se zlou. Osobně se domnívám, že tento přístup je krátkozraký vzhledem ke slabosti lidí volit zlo před dobrem a díky nekalým praktikám zlého, který nebude hrát v takové soutěži fér.

Právě mírný postoj ke zlým ideologiím vedl v minulosti k mnoha tragédiím, často právě smířlivá dobrá strana ještě ustoupila a tím umožnila zlým ideologiím větší působnost. Pokud chceme proměnit společnost k lepšímu musíme se s těchto věcí poučit a odmítnout tyto falešná "dogmata".

Katolická církev a víra 5

Vítejte u další ze série snažící se přiblížit katolickou víru neznalým. Pokud jste ještě nečetli předchozí díly, pak si je raději nejdříve přečtěte, protože se nebudu vracet k pojmům, které jsem probral dříve. Protože ve své sérii o zcestných a "moderních" filozofiích jsem se ostře vyhradil proti pojetí svobody, tak jak ji chápe liberalismus. V tomto obsáhlém článku se zaměřím na pravou svobodu.

Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Jan 8, 32

Pravda je vyšší hodnotou, která přináší sebou i pravou svobodu. Je to svoboda dětí Božích, těch co následují našeho Pána Ježíše Krista. Podívejme se pozorně na celý úryvek a žasněme nad moudrostí Boží.

Jan 8, 31 - 36
Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“
Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“
Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.

Pán Prstenů* - Glum je otrokem prstenu. Zlá moc jenž ho svádí k hříchům v symbolice příběhu.

Pán Ježíš Kristus přichází, aby vysvobodil člověka z otroctví hříchu. Otroctví hříchu je nejhorší forma nesvobody, která je přítomná i v liberální společnosti. Naopak právě v dnešní liberální společnosti je otroctví hříchu o to více rozšířeno. Protože liberální společnost jej z podstaty zcela přehlíží a v horším případě dokonce i podporuje. Hřích je doslova jako droga, která dává velmi krátkodobý požitek, ale má dlouhodobé negativní následky - především ztrátu věčného života (nebe) jehož jedinou alternativou je druhá smrt tj. věčné zatracení (peklo). Negativní důsledky může mít a často má už i v tomto světě. Může způsobit psychické, sociální, ale i zdravotní problémy.

Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost. Přísloví 26, 11

Tento verš vystihuje zcela dokonale člověka, žijícího v otroctví hříchu. Nic se na tom nezmění, i kdyby byl jeho hřích považován za něco společensky akceptovatelného a neškodného. Nakonec onen ubohý hříšník bude přesně toto naplňovat, i přestože si to nemusí ani sám uvědomovat.

Co je tedy hřích? Co to vlastně je? Hřích je přestupek proti Božímu zákonu. Boží zákon je dvojího druhu přirozený a zjevený.

Co je přirozený zákon popsal dobře sv. Tomáš Akvinský, který toto rozdělení definoval:
Všichni lidé sdílejí s ostatním stvořením přirozený sklon k dobru: automaticky usilují o sebezáchovu. Se zvířaty sdílejí i specifičtější sklony: například pohlavní pud a starost o potomstvo. Nejdůležitější a jedinečné je u lidí jejich přirozené tíhnuti k poznání pravdy o Bohu a k životu ve společnosti. Lidé jsou proto společenští a političtí tvorové a jsou přirozeně náboženští. Přirozený zákon se vztahuje pouze na ně jako na vědomá, rozumná, morální a společenská stvoření a učí je vyvarovat se nevědomosti a neurážet nebo neškodit jiným, se kterými se musí sdružovat. Existuje tedy jedna norma pravdy a správnosti pro všechny lidi, kterou všichni přirozeně a rovně znají. Když ale dojde ke konkrétním závěrům učiněným na základě takových věčných morálních principů, pak ačkoli norma pravdy zůstává neměnná, specifické okolnosti jejího použití se liší. Protože doba se mění, mění se v konkrétních případech i druhotné přikázání či závěry, učiněné na základě neměnných mravních prvních principů. Přirozený zákon se nemění, ale je k němu přidáváno.
sv. Tomáš Akvinský Summa Theologica

Zjevený Boží zákon je pak to co explicitně oznámil Bůh svému lidu. Prostřednictvím proroků, skrze druhou osobu trojice Ježíše Krista a pak skrze jeho katolickou církev. Jak přirozený tak o to ještě více zjevený zákon ustanovuje řád na hmotné a duchovní rovině.

Porušení Božího zákona může být různě závažné. Katolická víra rozlišuje lehký a těžký hřích. Těžký hřích je nazýván také smrtelným, protože jeho následkem je druhá smrt tj. věčné zatracení (peklo).

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Římanům 6,23

Mimochodem povedená symbolika vystihující působení zla je i v populárním a slavném příběhu Pán Prstenů*. Prsten představuje pokušení, které svádí k hříchu s falešným příslibem řešení či moci, ale jeho skutečným cílem je přivést dotyčného k jeho pravému pánu Sauronovi na jeho území (Ďábel v pekle) a tím pádem k záhubě.

Speciálním případem hříchu je dědičný hřích, který člověk zdědil od prvních lidí (Adam a Eva), kteří porušili Boží příkaz a zhřešili. Pozn. O dědičném hříchu jsem psal už v prvním díle této série.

1. Propadnutí smrti těla tj. smrtelnost a "smrti" duše tj. zatracení.
2. Náklonnost ke zlu (hříchu).

Dědičný hřích lze smýt pouze křtem. Křtem člověk vstupuje do církve, do mystického těla Kristova. Ježíš Kristus je také nazýván nový Adam, protože Bůh skrze něj vykupuje člověka z dědičného hříchu.

Římanům 5, 12-15
Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.

Na křest se zaměřím podrobněji v nějakém dalším samostatném díle.

Desatero

Desatero je nejstarší zjevený zákon, který byl dán Mojžíšovi. V té době si Bůh vyvolil Izrael jako svůj vyvolený národ, který se měl stát kolébkou pro mesiáše a jeho všeobecnou (=katolickou) církev. V rámci tohoto vyvolení ustanovil "zákon", kterým se musel jeho lid řídit, aby dosáhl kvalit - svatosti, kterou Bůh očekával od národa respektive lidu jemu zasvěcenému. V širším kontextu byl ustanoven Mojžíšův zákon, který Ježíš Kristus završil novým a věčným ustanovením.

Ústředním pilířem Mojžíšova zákona je známé desatero Božích přikázání. Slovo „desatero“ (dekalog) znamená doslovně „deset slov“ (Ex 34,28; Dt 4,13; 10,4). Těchto „deset slov“ zjevil Bůh svému lidu na posvátné hoře. Napsal je svým „prstem“, na rozdíl od ostatních příkazů napsaných Mojžíšem. Jsou to Boží slova v jedinečném smyslu. Předává nám je kniha Exodus a kniha Deuteronomium. Již od Starého zákona se posvátné knihy odvolávají na „deset slov“. Avšak jejich plný smysl zjevil teprve Ježíš v Novém zákoně.

Desatero:

1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. (Neuctívej jiné bohy)
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. (Nezneužívej Boží jméno).
3. Pomni, abys den sváteční světil. (Zasvěť jeden den v týdnu Bohu)
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
5. Nezabiješ. (Nebudeš vraždit).
6. Nesesmilníš. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
7. Nepokradeš. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
8. Nepromluvíš křivého svědectví. (Nemluv o jiných lidech nepravdivě).
9. Nepožádáš manželky bližního svého. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
10. Nepožádáš statku bližního svého. (Nezcizuj majetek druhých lidí).

Desatero nepřestalo nikdy platit. Naopak ještě více je vyžadováno od Boha ve vztahu k němu a k druhým lidem. Porušení jakéhokoliv bodu desatera je těžký hřích.

Umělecké ztvárnění Bůh dává Mojžíšovi Desatero

Často se lze setkat, obzvláště na internetu, s vzletnými prohlášením, že desatero je základ na němž se všichni shodnou a všichni se ho snaží dodržovat. Jsem přesvědčen, že to není vůbec pravda. Obzvláště z tvrdého ateistického jádra jsou výhrady a odmítání vůči všem bodům včetně nezabiješ (rádoby vtipná videa, kde redukují desatero na to "co má smysl"). Ve skutečnosti většina lidí desatero nedodržuje téměř vůbec, alespoň pokud se díváme na desatero podrobnějším pohledem.

Měli bychom se zamyslet a zděsit se, když si uvědomíme, že většina Čechů nedodržuje ani první tři body desatera. Pouze 2% obyvatel světí Neděli účastí na mši.

"Nesmyslná" přikázání Mojžíšova zákona
Jedním z častých argumentů proti zjevenému zákonu je poukázání na zastaralost respektive nesmyslnost, několika specifických přikázání starého zákona. To opět potvrzuje ignoranci jakou lidé a zvláště ateisté trpí v otázkách křesťanství. Konkrétně se jedná o přikázání nesít různá zrna společně, nebo nenosit oděv z více druhů vláken, apod. Tyto zákazy se týkají a postihují okultní praktiky, které byly na těchto činnostech postavené. Okultismus je proti prvnímu přikázání.

Naopak zákon o Hospodinově milostivém létě, kdy jsou propuštěni otroci a odpuštěny dluhy, o tom se z těchto kruhů nedozvíte.

Nový zákon

Matouš 5, 17
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

S příchodem Ježíše Krista se naplňuje zákon a proroci. Podrobné předpovědi staletí staré, které se do písmene vyplnily na Kristu, jsou zajímavým tématem a dobrým námětem třeba na jeden z dalších dílů série. Pán Ježíš v průběhu svého působení káže a koná mnohé zázraky, aby podpořil to co říká.

Marek 12, 28-34
Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“
Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘
Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“
I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“
Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

Matouš 22, 36-40
„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
To je největší a první přikázání.
Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Pán Ježíš se nezdráhal zvýšit laťku nad zažité formální dodržování Božího Zákona.

Matouš 5, 18-28
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým.

Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘
Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení.
Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘
Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

Pán Ježíš káže lidem (Obraz - kázání na hoře)

Matouš 5, 31-45
Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!‘
Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.

Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.‘
Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží;
ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále;
ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘
Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;
a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.
Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘
Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?
A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Toto je jenom malá část toho co Ježíš Kristus bezpodmínečně vyžaduje od těch co věří, aby mohli mít podíl na nebeském království (jednoduše řečeno, aby se dostali do nebe). Nic z toho neruší předchozí zákon, ale vyžaduje vyšší stupeň svatosti.

Vrcholem nového zákona je pak ustanovení Eucharistie - těla Božího - jako pokrmu k nejužšímu vztahu s Bohem a podílu na vykoupení a z mrtvých vstaní Ježíše Krista. Nový zákon je pak uchováván v katolické církví, kterou také sám náš Pán Ježíš Kristus, pro tento účel ustanovil. (viz. předchozí díly)

Zákon a svoboda

V dnešní společnosti a zvláště díky událostem v nedávné historii jsou dva rozšířené, ale mylné přístupy k zákonům. Jedni vidí zákon jako prostředek jak ustanovit uspořádání světa podle svého a druzí vidí zákon jako zlo, které je potřeba vymýtit. Tyto postoje se promítají jak do politiky tak i do náboženství.

Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Jan 10, 10

Zákon stanoví mantinely, které mají bránit, aby člověk neublížil sobě a ostatním a aby někdo jiný neublížil jemu. O to více Boží zákon, který je vyjádřením záměru stvořitele, přivádí člověka k životu v plnosti (ne nezbytně v hojnosti či snad bohatství). Člověk má svobodu si zvolit cestu k Bohu či cestu k jeho nepříteli Satanovi. Život nebo smrt.

Boží zákon není o tom co člověk nesmí a může, ale o tom co mu škodí a co mu prospívá. Největším škůdcem, který se snaží přivést člověka k záhubě pro svoji nenávist k Bohu a k jeho stvoření člověku, je Satan. Stejně tak i padlí andělé, kteří ho následovali ve vzpouře proti Bohu. Satan přichází podobně jako prodejci z prodejních akcí pro důchodce. Je však mnohem záludnější než člověk a následná škoda je daleko větší. Pokud je tedy člověk otrokem hříchu, potom Satan a ostatní zlí andělé (Démoni) jsou otrokářem.

Z řad ateistů občas zaznívá přirovnání Boha k diktátorovi. To je ale hluboký omyl. Bůh je dokonalým Otcem, který vyžaduje jenom věci ku prospěchu (věčnému) svých dětí. Bůh jako správný rodič nedovoluje mnohé věci, které by děti rádi dělali, přestože by to pro ně mělo i fatální následky.

Člověk, který se řídí jenom podle sebe a nedbá na Boha a jeho vůli a Zákon, není svobodný, protože se nechává unášet vším co ho zrovna strhne. To velmi dobře vystihuje následující úryvek z Písma svatého.

Žalm 1
Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Hříšník není pod kontrolou. Stejně jako třeba alkoholik, který je přesvědčen, že může kdykoliv přestat.

Vlivem následku dědičného hříchu a působením Satana či vlivem svévolníků (lidí žijících v hříchu) je relativně jednoduché propadnout se do otroctví hříchů. Obzvlášť pokud člověk věří jenom sám sobě a spoléhá na své síly jak se mnozí kasají. Protože moc démonů je výrazně větší než síla lidská, je nezbytné se utíkat k Bohu, který je silou ještě větší. Malý národ přece nevytáhne do boje sám proti většímu a silnějšímu.

Cesta k pravé svobodě

Protikladem k životu v hříchu je milost posvěcující - svatost. Cesta ke svatosti vede jen skrz Ježíše Krista. Hříšník musí uvěřit v něj - v jeho příslib a slova - a musí se odvrátit od svého hříchu a obrátit se směrem k Bohu. Silou v tomto procesu je milost Boží, která se vlévá na člověka skrze svátosti v jeho katolické církvi. Prvním krokem pro ty co jsou stále obtížení dědičným hříchem je křest a pro ty co už byli pokřtěni, ale upadli do hříchu, je to svátost smíření (zpověď).

Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jan 14, 6

To je jediná cesta k úplné svobodě skrze vtělenou Pravdu, skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Marek 16, 16

Okusit pravou svobodu, kterou dává pouze Ježíš Kristus, těm co v něj věří, je úžasný pocit, který je nesrovnatelný se svobodou, kterou se zaštiťuje liberalismus a "moderní" společnost.

K tématu pokušení, zákona jako povinnosti, ale hlavně k tématu svatosti a svátostí se určitě vrátím v některých dalších dílech této série.

* Pán prstenů (The Lord Of The Rings) je známý příběh, ale méně lidí ví nebo si uvědomuje, že je to příběh, který obsahuje křesťanské poselství. J. R. R. Tolkien byl katolík a to je hodně vidět i na jeho knihách.
Předtím než byl Pán prstenů publikován J. R. R. Tolkien napsal dopis svému přiteli knězi, otci Robertovi Murray: "Pán prstenů je samozřejmě v základu náboženské a katolické dílo; zpočátku nevědomky, ale vědomě v revizi. To je proč jsem nevložil, či neodstraňoval, žádné reference na cokoliv jako 'náboženství', kulty nebo zvyky, ve smyšleném světě. Protože náboženský prvek je absorbovaný v příběhu a symbolice." Přeloženo z angličtiny

Katolická církev a víra 4

Tento díl se bude zabývat dalším důležitým tématem nezbytným pro dobré pochopení autentické křesťanské víry tj. katolické víry. Tentokrát se zaměřím na modlitbu, která je pro většinu lidí velkou neznámou.

Vycházím z katechismu kardinála Tomáška, který vřele všem doručuji k prostudování pro všechny, kteří mají potřebu se zorientovat v katolické víře. Je psán naprosto srozumitelně stylem otázka a odpověď. Lze ho najít na internetu a stáhnout ve formátu pdf.

Úryvky (kurzívou) jsou doplněny o moje vlastní úvahy.

Co je Modlitba?

Modlitba je zbožné a láskyplné pozdvižení mysli k Bohu.

Je velice obtížené hovořit o modlitbě. Modlitba je vztahem člověka k Bohu. Ten, kdo se modlí, se učí a buduje svůj vztah k Bohu. V křesťanské víře je láska k Bohu prvním přikázáním. Avšak proti jiným náboženstvím je tento vztah vzájemný. Křesťan není otrokem Boha. Pouhým mravencem, kterého Bůh převrátí pro své potěšení (Toto je v podstatě pojetí Islámu), ale je dítětem Božím. To dává člověku vnitřně vlastní důstojnost a příslušné povinnosti.

Ve vztahu Boha s člověkem je Bůh stavěn do pozice otce. Hovoří se o něm jako o milujícím otci. V křesťanství není člověk na roveň či na cestě stanout výše než Bůh ze své vlastní podstaty. To je chápání falešných kultů člověka, které jsou jiným znovu vyjádřením prvního hříchu člověka respektive Satana (toto činí např. humanismus a východní náboženství).

V širším pojetí je církev v písmu připodobněna k nevěstě a Kristus k jejímu ženichovi. Proto veškeré modlitby mají mít charakter těchto vztahů. Jejich krásu, vznešenost, prostotu, jednoduchost, hloubku, ale především lásku i v čase utrpení.

Modlit se lze vnitřně a nebo vnitřně a zároveň zevně.

Protože existuje tento dvojí rozměr jsou modlitby společné tak i individuální. Důležité je si uvědomit, že modlitba není žádné magické zaříkávání ani opakování manter - tak se modlí pohané. Důležitý je vnitřní rozměr modlitby, který nelze opominout.

Proč se modlíme?

Máme se modlit nejen proto, že potřebujeme Boží pomoci, ale především proto, abychom Boha ctili jako svého nejvyššího Pána, jemu děkovali a jej usmiřovali. - Proto řekl Pán Ježíš: "Je potřeba se vždycky modliti a neustávati" (Lk 18,1). "Proste, a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno" (Mt 7,7). "Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení" (Mt 26,41). - Svatý Alfons napsal o modlitbě: "Svatí se stali svatými proto, že se modlili".

Kdo se modlí správně?

Modlí se správně, kdo se modlí zbožně, pokorně, důvěrně, odevzdaně do vůle Boží a vytrvale.

O vyslyšení  správné modlitby řekl Pán Ježíš: "Vpravdě, vpravdě pravím vám: Budete-li o cokoliv prosit Otce mého ve jménu mém dá vám" (Jan 16, 23).

Jak vyslyší Bůh správnou modlitbu?

Správnou modlitbu vyslyší Bůh tak, že nám udělí buď to, oč prosíme, anebo něco lepšího.

Zde bych ještě doplnil důležitý fakt, který je často opomíjen. Bůh vyslyší pouze ty co se odvrací od hříchu. Pokud někdo žije v hříchu, pak ho Bůh nevyslyší. Žít v hříchu znamená opakovaně se dopouštět nějakého hříchu a nelitovat toho. Stejně tak někoho nenávidět, neodpustit druhému, apod. je špatným signálem vůči Bohu.

Zač se máme především modlit?

Především máme se modlit za to, co je ke cti a chvále Boží a k naší spáse. Pán Ježíš o tom řekl: "Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a toto všechno bude vám přidáno!" (Mt 6,33)

Častou chybou je právě přílišné soustředění se na určitý problém a přehlížení proseb k posvěcení života a chvály Boha. Následné zklamání v případě, že modlitba není vyslyšena, přestože může jít o dobrý úmysl, může vést ke ztrátě víry v Boha. Jednoho takového člověka, alespoň dle mého úsudku, jsem viděl. Stal se z něj zarytý ateista.

Ze své osobní zkušenosti vím, že modlitby jsou vyslyšeny. Zvláště ty, které vedou ke svatějšímu životu. Osobně znám, ženu, které se zázračně zlepšil zrak na přímluvu kněze, otce Jamese Manjackala. Nosila už od dětství silné brýle, ale po modlitbě si je sundala a viděla jasně i bez nich. Důležitým znakem uzdravení od Boha je právě i uzdravení vnitřní, které vede k větší zbožnosti a lásce k Bohu. Ale i mnohem banálnější věci mohou být vyslyšeny. Pokud ale nejprve hledáte Boží království tj. usilujete žít svatý život a prosíte o milosti žít svatý život.

Příklady modliteb

Následující část rozebere nejznámější respektive nejzákladnější modlitby, které křesťanská víra zná. Tyto modlitby ačkoliv jsou jednoduché, každá jejich malá část má hluboký význam.

Otče náš

"Otče náš, jenž si na nebesích. Posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi a chléb nám vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás všeho zlého, Amen."

Vysvětlení:
Otčenáš je nejlepší modlitba, protože pochází od Pána Ježíše a obsahuje krátce všechno, zač máme se modlit.
Prosby modlitby Páně. - Poněvadž modlitba "Otče náš" je od Pána Ježíše, říkáme ji modlitba Páně. Skládá se z oslovení "Otče náš jenž si na nebesích" a ze sedmi proseb. "Otče náš" říkáme Bohu, protože je náš nejlepší Otec, všechno dobré máme od něho a při svatém křtu nás přijal za své děti a dědice nebeské blaženosti. Můžeme jej prosit ještě s větší důvěrou, než děti prosí vlastního otce. Říkáme "Otče náš" a nikoliv "Otče můj", protože jsme před Bohem všichni jako bratři a sestry. Oč prosíme pro sebe, o to prosíme také pro lidi ostatní.
V prvních třech prosbách prosíme o věci božské. "Posvěť se jméno tvé." Jménu Božímu a Bohu samému patří úcta nejvyšší. Zde prosíme, aby byl ode všech poznán a náležitě uctíván. "Ne nám, Pane, ale jménu svému dej slávu" (Žalm 113, 1) - "Přijď království tvé." Království Boží na zemi je Církev, království Boží v duši je milost posvěcující a království Boží v nebi jsou svatí ve věčné blaženosti s Bohem. Zde prosíme, aby všichni lidé přišli do Církve, žili svatě a dostali se do nebe. - "Buď vůle tvá ..." Vůle Boží je to, co Bůh přikazuje nebo k naší spáse zařizuje. Zde prosíme o milost, abychom jeho přikázání poslouchali a s jeho nařízením souhlasili tak oddaně, jako svatí v nebi.
Ve čtyřech posledních prosbách prosíme o věci lidské. "Chléb náš vezdejší dej nám dnes." Chléb vezdejší neboli každodenní pokrm a nápoj, a teplo a světlo. Chlebem duchovním je slovo Boží a svátost oltářní. "Odpusť nám naše viny ..." Naše viny jsou naše hříchy a naším viníkem je, kdo nám ublížil. - "A neuveď nás v pokušení." Celý náš život je stálá zkouška. doléhají na nás pokušení od těla, od světa a od ďábla. Prosíme Boha, aby nás nenechal v pokušení klesnout. - "Ale zbav nás od zlého. Amen." Zlo je hřích, bolest, hanba, zármutek. Největší zlo je hřích těžký a věčné zavržení. - Amen znamená: Staň se, oč prosíme.

Zdrávas Maria

"Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen."

Vysvětlení:
Modlitbě "Zdrávas Maria", říkáme pozdravení andělské, poněvadž začíná slovy, kterými pozdravil Pannu Marii anděl Gabriel při zvěstování. Svatá Alžběta ji potom uvítala slovy: "Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého." Ostatní slova přidala Církev již za dávných časů.
"Zdrávas" (latinsky Ave) znamená: "Buď pozdravena!" - "Milosti plná" znamená: Od svého prvního počátku byla Panna Maria naplněna milostí posvěcující, neboť byla poskvrněna ani hříchem dědičným a uchránila se i každého hříchu osobního. - "Pán s tebou" znamená: Bůh tě vedl a chránil od počátku života. - "Požehnaná ty mezi ženami" znamená: Panna Maria je ze všech nejslavnější a chvály nejhodnější. - "A požehnaný plod života tvého, Ježíš" Tímto požehnaným plodem je její Syn, Pán Ježíš. - "Pros za nás hříšné ..." nám připomíná, abychom s velkou důvěrou Pannu Marii o všechno prosili, neboť její přímluva u Boha je nejmocnější.

Modliteb je obrovské množství a je nad rámec tohoto článku uvést jenom všechny nejpoužívanější a nejznámější. Velice rozšířený je také růženec což je soubor modliteb v přesně dané posloupnosti. Růženců je několik druhů, ale na toto obsáhlé téma by mohl být nějaký z dalších dílů.

Homosexualita, tolerance a jiné sociální inženýrství

Veřejnost se zase pěkně rozhádala. Pokud sledujte aktuální dění na internetu a v médiích nemohli jste si nevšimnout velkého rozruchu kolem "festivalu" homosexuálů v Praze. Tento obsáhlý článek jsem začal psát už před první Prague Pride frustrován mnohými názory, které jsem slyšel nebo četl.

Dobré a zlé relativní nebo objektivní
Když jsem pročítal některé příspěvky na toto téma nemohl jsem si nevzpomenout na svůj oblíbený citát, 400 let starého mistra ze seriálu a manga komiksu Saint Seiya, v japonštině:

Mimochodem je to jeden z důvodu, proč mám tento seriál tak rád. Pro jeho skutečnou myšlenkovou hloubku. Žádné prázdné filozofování, na kterém troskotají mnohé "vážné dramatické" evropské a americké filmy.
 
老師「バカ者め真の正義はどんなに時が流れてようと不変のものじゃ」
Starý mistr: "Hlupáku (blázne), skutečné dobro/spravedlnost, bez ohledu na to kolik času uplyne, je neměnné."

V seriálu ještě přidává trefný příměr dobra k proudu řeky, že nikdo nemůže změnit její přirozený směr (trvale).

Dobro a zlo nezná pokrok, evoluci, vývoj jsou to přirozeně rozpoznatelné pojmy bez ohledu na společnost. Jsou to univerzální hodnoty, které jsou svojí podstatou metafyzické. O těchto věcech není v pravomoci vlád, komisí, vědců, zájmových skupin, většiny, menšin, ale i jednotlivců rozhodovat.

Křesťané vědí, že tyto hodnoty jsou od Boha stvořitele. Jsou přirozené respektive přirozeným obrazem božím v každém člověku. Katolická teologie hovoří o přirozeném zákonu.

Na druhou stranou je tu hodnotový relativismus, který říká, že neexistuje objektivní (univerzální) dobro a zlo. Vše je relativní, plovoucí, mění si se v čase a prostoru. Avšak tento myšlenkový směr konfrontován s realitou všedních dnů, kdy dříve nebo později je jednotlivec a společnost postavena před volbu ano/ne je stejně nucena vážit dobro a zlo věcí. V takovém případě zastánci této filozofie tvrdí, že měřítkem dobra a zla je člověk sám a nebo společnost.

Myšlenkový relativismus má dva možné důsledky. Tím prvním je, že dobro a zlo neexistuje - jsou to objektivně prázdné pojmy, vytvořené člověkem. Věci prostě jsou (nejsou dobré ani špatné). Druhým vyvozením je "efekt motýlích křídel", kde moje malé subjektivní dobro může způsobit jinému člověku velké subjektivní zlo a naopak.

Toto je pravou příčinou konfliktu, jde o střet těchto dvou protikladných pohledů na svět.

Dle mého názoru je pohled hodnotového relativismu mylný. Myšlenkový relativismus je dle jeho obhájců cestou ke svobodě člověka. Jaké si odpoutání od toho co člověka svazuje (obvykle normy, morální zábrany). Ve skutečnosti toto oproštění nevede ke svobodě jedince, ale k chaosu. Člověk již není svobodný, ale pouze svázaný v závislosti na svých sobeckých tužbách a vášních. Ono očekávané blaho a štěstí se paradoxně nedostaví.

Ale i na celospolečenské úrovni je tento relativismus zhoubný. V pluralitní společnosti jsou různé názory, ideologie a filozofie vedle sebe. Mnohé z těchto ideologii jsou navzájem zcela neslučitelné a nezřídka tvoří výbušnou směs. Jedinou možností, která je dnes aplikována, je tyto názory postupně rozmělnit a nahradit jiným všeobjímajícím světonázorem*. Jestliže však všechny ideologie nahradíte novou (a kterou?), a to lze učinit jen důsledným rozkladem a proměnou všech ostatních na tu jednu, co se stane se svobodou na vlastní názor. Jistě zanikne a to je skutečnost, kterou můžeme pozorovat dnes nejen v EU, ale v celé euroatlantické civilizaci.

V praxi tedy hodnotový relativismus vede do sebe zničující spirály problémů. Protože nic není absolutně dobré a ani zlé, je relativně přijatelné vykonat nějaké to "malé zlo pro velké dobro" společnosti. Toto "malé zlo" se využívalo zejména v totalitních režimech. Protože je nutné dříve nebo později rozhodnout o povaze věci a neexistuje žádné objektivní měřítko, pouze neustále proměnlivé měřítko neexistuje žádný ideál, etalon vypovídající o kvalitě, pak je nezbytné spoléhat na vlastní úsudek, který je vždy neobjektivní a značně nespolehlivý. Člověk snadno podlehne cestě nejmenšího odporu, přestože z dlouhodobého hlediska za ni draze zaplatí.

Stejně tak jako existují axiomy v matematice tak existuje neměnný objektivní hodnotový systém dobra a zla. Třeba zabít druhého člověka bez důvodu je všeobecně považováno za špatné. Přestože lidské ratio (rozum), nezná důvod proč by tomu tak mělo být. Nechci obhajovat nebo nabádat k zabíjení, ale objektivně neexistuje racionální důvod nezabít neznámého člověka bez vyprovokování pro uspokojení vlastní potřeby. Odmyslete polici a takové věci, jste teď v ideálním modelovém světě, kde je to dovoleno. Jde čistě o filozofickou podstatu.

Opět v terminologii katolické teologie toto je praktický příklad přirozeného zákona, ten je objektivně poznatelný a neměnný. Ale pozor přirozený zákon je pouze pod-částí křesťanské tedy katolické morálky. Křesťanské pojetí** světa zde nebudu rozebírat, to je rozsáhlá problematika, výrazně přesahující jeden článek na blogu.

Homosexualita
Jediným odlišným znakem homosexuálních jedinců je jejich sexualita, proto nelze sexualitu a sex vyloučit jak se někdo snaží lživě argumentovat, že homosexualita není jenom sex. Ne, homosexualita je jenom o sexu - erosu. Pokud se odebere sex se stejným pohlavím a zamilovanost do jedince stejného pohlaví zůstane člověk jako kterýkoliv jiný. Je to sama definice homosexuality. Naše společnost je velmi tolerantní k homosexuálům.

Relativismus je natolik zakořeněn ve společnosti, že není schopna odlišit dobro od zla. Místo toho se definuje dobré jako neškodlivé. Ona racionalita, kterou se zaštiťuje moderní společnost, se nechává unášet vlnami emocí homosexuálů stavících se do role obětí. Ukazují prstem na společnost, která jim nechce dovolit každý jejich rozmar. Snaží se přetvořit společnost k obrazu svému tj. zvrácenému obrazu. Homosexuální manželství a rodiny s dětmi (adopce), homosexuální kultura, homosexuální propaganda ve školách. Zatímco západní civilizovaný svět vymírá, budeme řešit problém jak spravedlivě rozdat děti homosexuálům. Je to hořké spojení absurdní komedie s tragédií. Při prosazování svých zájmů se homosexuálové nestydí uchýlit ke lžím a historickému revizionismu. Často přisuzují neprávem homosexualitu historickým osobnostem, které se nemohou bránit sprostým nařčením.

Dnes politická garnitura tvrdě útočí na svobodu vyznání a přesvědčení velké části populace ve prospěch bezvýznamné menšiny. Ať už se podíváme do USA, Kanady, států EU a dalších vyspělých států všude je dekadence společnosti na vzestupu a s tím jak se dostávají k moci uskupení prosazující silný opatrovnický stát v ruku v ruce jde i neustálé stupňování výhod pro homosexuály a legalizování všemožných rádoby práv. Dostáváme se do opačného extrému. Zatímco kdysi byla homosexualita kriminalizovaná. Nyní budou kriminalizováni ti, kdo se postaví proti neoprávněným požadavkům homosexuálů. Například kanadský reportér byl okamžitě propuštěn poté co na svůj soukromý twitter napsal, že skutečné manželství je pouze muž a žena (zde). Takových případů postupně přibývá. Dříve tito lidé byli jenom zesměšnění nálepkou homofobie. Homosexuálové tvrdí, že naše společnost je netolerantní. To ale není pravda. Naše společnost je velmi tolerantní, protože homosexualita není zločinem jako v některých skutečně netolerantních společnostech. Cokoliv nad to už není tolerance, ale přijetí.

Vždy jako první v prosazování všemožných zvráceností jsou arci-lháři, brouci pytlíci a kolaboranti zla, masmédia. Proto už týden před průvodem jsou lidé bombardováni články:

• pár homosexuálních mužů vychovávajících dítě
• o ženě, která opustila manžela a děti, kvůli své lesbické milence
• o zaručené pravdivých informacích de-mystifikujících homosexualitu

Také nejrůznější liberální politici hned přispívají svojí troškou do mlýna propagandy. Vydávají veřejná prohlášení, vyjadřují podporu a publikují články na blogu a doslova tak přihřívají svoji polívčičku. Všichni se zaštiťují tolerancí (falešnou) a každý má alespoň jednoho kamaráda homosexuála.

Zatímco funkční manželství muže a ženy zachovává lidský rod a tím i stabilitu společnosti po všech stránkách. Pro křesťanství (katolické) má i spirituální rozměr jako nerozlučný svazek muže a ženy od Boha. Mnozí radikální homosexuálové se netají nepřátelstvím k (tradiční) rodině. Změna definice manželství je prý neškodná a dle jiných naopak přímo žádoucí a prospěšná. Jako vše co homosexuálové požadují, ale jak se říká stokrát nic umořilo osla.

Morální relativisté a pluralitní společnost slaví vítězství. Je to také díky tomu, že většina lidí jsou lidé zcela neteční. Pouze pokud je někdo praští do nosu tak se začnou bránit a zajímat co se to děje. Pro homosexuály to znamená, že v budoucnu s velkou pravděpodobností dostanou adopce do svých homo-svazků. Je to ale vítězství Pyrrhovo. Společnost je v krizi a bude hůře. Jak už jsem řekl, západní společnost vymírá - empirický fakt. Důchodová krize je důsledkem toho. Ekonomická krize v širším smyslu je dalším dílem rozmělněné morálky relativistů. Nechci zde rozebírat všechny příčiny. Civilizace nihilismu (prakticky důsledek liberalismu a volnomyšlenkářství) a hedonismu je neudržitelná. Stejně jako je komunismus utopii tak i pluralitní společnost je utopii. Všichni tito osvícenci nové doby, nejpokrokovější z nejpokrokovějších a vše milující (tolerantní) vymřou. V západním světě zůstanou jenom opravdově tolerantní konzervativní křesťané a nic netolerující muslimové.

* Pokud jste slyšeli o tavícím kotli Evropy, pak to je přesně tento proces.
** Když dva říkají totéž, neznamená to totéž. Dle mého názoru, nejčastější nepochopení křesťanů vyplývá mimo jiné i z odlišného chápání značného množství abstraktních pojmů - pravda, víra, svoboda, láska, atd.

Příběh obrácení - recenze

jeská televize vysílala dokument nebo spíše reality show pod názvem "Příběhy obrácení". Je v něm údajně zachycen život čerstvých konvertitů z několika různých náboženství. V podtitulu "Od Hare Krišny po Islám představí nový dokumentární seriál."

Přestože chápu jak je pro nevěřícího těžké proniknout do problematiky filozofické, teologické a věroučné, nemohu se zbavit negativního dojmu, kterým na mě celá série působí. Autor si neuvědomuje urážku jakou je pro víru katolickou stavět ji na roveň s pohanským Hare krišna, heretickým uskupením SDA (Adventisté), vírou od Satana a jeho proroka Mohameda a v neposlední řadě karikaturou starého Izraele tzv. Judaismem. To ještě můžu přehlédnout, ale problémů je více. Při sledování si nemohu nevšimnout zavádějících či nesprávných informací. Je to možná také tím, že autor dokumentu si zvolil z řady katolíků tělesně a očividně i lehce mentálně postiženého člověka. Navíc jako čerstvý konvertita nemá vybudovanou zbožnost a tím i intelektuální chápání katolické víry, aby mohl reagovat na některé excesy a vyřčené omyly.

Už v prvním dílu zaznělo výrok, který je fakticky nesprávný. Poznámka od mládence, který se chce stát židem. Judaismus je mladší než křesťanství. Tato svérázná odnož vznikla na základě rabínské školy, která byla založena někdy až po dobití Jeruzaléma po Kristu. Jak také ostatně Ježíš předpověděl o Jeruzalému, chrám byl zcela zničen a nikdy nebyl obnoven. Jedná se o tzv. rabínský judaismus, který ale už nemá tolik společného s naplněním Mojžíšova zákona. Kněžský stav, který byl přisouzen výhradně Áronovi a jeho potomkům už prakticky neexistuje. Stejně tak neexistuje chrám, kde by se vykonávali oběti.

V průběhu série postrádám jakoukoliv snahu skutečně osvětlit katolickou víru. Místo toho je divákům předkládána nauka pohanského Hare Krišna. Dokonce sám jejich "Guru" poctí diváky svojí intelektuální velikostí, když prohlásí ústřední bludnou a před více než tisíci-lety vyvrácenou tezí: "hmota je zlo". Člověk není čistě duchovní bytostí. To jsou andělé. Člověk je kombinací ducha a hmoty. Podle křesťanství hmota je dobrá. Bůh stvořil hmotu jako dobrou. To nepřítel Satan zasel símě hříchu do lidského rodu a tím poskvrnil ducha a hmotu člověka. Satan jako nepřítel lidstva a čistě duchovní bytost nenávidí tento aspekt člověka, a proto nenávist hmoty je jedním ze znaků víry založené zlým duchem.

Další okamžik, který vystihuje výraz "face-palm", nastal, když se dívka oblečená do sárí (indický oděv) pokoušela vysvětlit zasvěcování jídla démonům přirovnáním k eucharistii. Ona nebohá dívka samozřejmě nevěděla ani tento termín. Načež se jí jedna žena ze štábu snažila pomoci a použila termín hostie.
Téma eucharistie je obsáhlé a pokud se chcete dozvědět více o eucharistii doporučuji moji sérii o katolické víře. V kontextu tohoto dokumentu je podstatné, že nekrvavá oběť mše svaté, je zcela jiný druh oběti než zasvěcování pokrmů démonu Krišnovi či jiným pohanským "bohům". Docela mě vyděsilo, že ostatní bez okolků snědli pokrmy, které tato dívka zasvětila svému falešnému bohu. Pro křesťana, ale i pro žida, podle Božího zákona je třeba se vyvarovat pokrmů zasvěcených modlám a falešným bohům.
Stejně tak děsivé pro křesťana bylo, když se rituálně pomazávala nějakou barvou, aby ji démon Krišna měl ve své moci. To zavání okultními praktikami.

Paradoxně Hare Krišna mluví o duchovním růstu zatím co upadají do duchovní smrti uctíváním člověka, který není o nic moudřejší než někdo, kdo přečte 2-3 knihy o "New Age" a naučí se pár vět z nich. Nekonečné prozpěvování a recitace manter k ničemu nevede. Člověk roste pouze z milosti Boží. Náš pán Ježíš Kristus to řekl dobře:

Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“

Paradoxně je ona dívka nejpoctivější ve svém přesvědčení jakkoliv je zcestné.

Úsměvným okamžikem byla chvíle, když děvčata Adventisky byla uvnitř katolického kostela. "Já vůbec nevím co to je." Na základě této ignorance, začala vysvětlovat jak toto Bůh nepotřebuje a že by se cítila lépe v modlitebně své komunity. Ta svým vzhledem připomíná více holobyt než katolický chrám, kde je Ježíš fyzicky přítomný v Eucharistii. Není divu, že televizní štáb neměl zájem točit v prostorách, kde není nic pozornosti hodného. Ale bylo mi jich líto, protože jejich falešné a vyprázdněné "křesťanství" je evidentně nijak nenaplňovalo. Ukazuje to slávu katolické víry, kde pilířem víry je Ježíš Kristus - Eucharistie. Tento intimní vztah s Bohem znají jenom katolíci a je to úžasná moc, která doslova křísí člověka z mrtvých po duchovní a fyzické stránce. Je to něco čeho se nedá dosáhnout čtením písma ani jednoduchou modlitbou. Ale zpátky ke katolickému chrámu. Všechna ta nádhera a výzdoba je ke slávě Boží.

V posledním díle je děsivá ukázka démonického klamu jakým lákají do svých spárů lidi příslušníci Hare Krišna. "Rozdáváme přírodní sušenky z indické restaurace." Stejně jako had v ráji začíná lží. Nebohému nešťastníku, který se nechá nachytat neprozradí, že se jedná o pokrmy zasvěcené jejich modlám a jejich požitím se člověk může vystavit působení Satana a padlých andělů. Tedy rada pro všechny: "Sušenky nebrat". Také je dotyčné oběti podstrčena kniha plná mouder typu New Age či jiného pohanství.

Shrnutí

Program by se dal zhodnotit jako podivná reality show s nejasným poselstvím. Nejvíce se z něj člověk dozvěděl o Hare Krišna - pohanství. O Islámu už vůbec nic, protože muslimka vycouvala hned po první epizodě. Je zajímavé, že za celou dobu pořadu nepromluvil na kameru nějaký katolický kněz. Guru, rabín i pastor adventistů dostali prostor.

Lepší alternativy

Pokud se chcete něco dozvědět skutečně hodnotného a relevantního o katolické víře pak doporučuji pro ne-angličtináře katechismus kardinála Tomáška, který je hodně jednoduchý, věcný a dostupný na internetu. Pro angličtináře silně doporučuji shlédnout všechny díly skvělé série "The One True Faith"* a zde přikládám jeden díl, který osvětluje nesmyslnost principu "Sola Scriptura" srozumitelnou formou. To je díl, který by měli povinně sledovat všichni protestanti, kam SDA patří. Spousta dalších skvělých materiálů a pořadů je k nalezení na katolické internetové televizi ChurchMilitant.tv, kterou doporučuji všem k prohloubení znalostí o křesťanství = katolické víře.


This program is from ChurchMilitant.TV

Pokud bych si mohl vybrat, kdo by měl vystoupit v tomto dokumentu (příběh obrácení) jako kněz, pak bych tam pozval otce Jamse Manjackala, protože neznám lepšího kněze.

*The One True Faith - Jediná pravá víra

Instaling Oracle JDK on Debian based linux

This is the most convenient way to install and manage Orcale JDK distribution on Debian based Linux. It is simple there is public deb repository containing all the necessary packages. Note that those packages are built against Ubuntu. However It should work in this case even on Debian.

Simply go to provided page and follow instructions.
https://launchpad.net/~webupd8team/+archive/java

This method has several advantages
1. It is easy and fast to setup
2. You have the latest updates via system package manager.
3. You don't rely on various gimmicks which do not configure Oracle JDK  properly as default Java implementation in system anyway.

One draw back
It is third party repository, therefore in theory potential security risk.

日本語(Japonština) díl 22. Základy stavby vět - část. 3

V tomto díle se zaměřím na další větné konstrukce Japonských vět. Příklady jsou poměrně samovysvětlující.

ケーキとかカレーなどが好きです。
Kéki toka karé nado ga suki desu.
Mám rád(a) třeba dort, karé, a podobně.

První věta ukazuje vyjádření "například" a "atd."

昨日はいい天気だったと先生は言いました。
Kinó wa í tenki datta to sensei wa ímašita.
"Včera bylo pěkné počásí", řekl učitel.

Tato věta ukazuje konstrukci nepřímé řeči v japonštině. Nepřímá řeč je uvozena partikulí to.

少し上手になったと思います。
Sukoši džózu ni natta to omoimasu.
Myslím, že jsem se trochu zlepšil.

Podobně jako u nepřímé řeči je vyjádřen dojem.

日本に行ったことがありましたか。
Nihon ni itta kota ga arimasu ka?
Byl jsi někdy v Japonsku?

知らなくてもいいです。
Širanakutemo í desu.
Nemusíš to vědět.

命令を従わないといけません。
Meirei o šitagawanai to ikemasen.
Musíš poslechnout rozkaz(y).

V poslední větě je idiom, který ale naznačuje použití částice to, jako spojky vyjadřující nutný následek předchozího tvrzení.

家に帰ると妻が必ず死んだふりをしています
Uči ni kaeru to tsuma ga kanarazu šindafuri o šiteimasu.
Když se vrátím domů tak manželka bude jistě dělat mrtvou.

日本語(Japonština) díl 21. zdvořilá mluva - 敬語 keigo

Zatímco evropské jazyky, alespoň ty které sám znám, rozlišují zdvořilost dvou úrovňově na tykání a vykání/onikání japonština má členění mnohem jemnější a složitější. Tento díl je pouze lehkým naťuknutím problematiky, která je velice obsáhlá. V japonštině kromě zdvořilostních prefixů (お) a (ご) či sufixu (さま/様) hrají klíčovou roli zdvořilé alternativy obyčejných slov a neutrálních výrazů. Vše je otázkou jejich správné kombinace respektive aplikace v projevu.

Nejprve krátká vsuvka o tom co je nuance a proč je důležitá. Japonština je jazykem plným nuancí. Dlouze jsem přemýšlel jak nejlépe popsat co je obecně nuance. Nuance je zpřesňující informace, která se ale nepřekládá. V japonštině jsou významově podobné výrazy, která se liší pouze nuancí. Některé z nich nelze nahodile zaměňovat bez dopadu na celkové vyznění sdělení. Ať už jsou informační a nebo dokonce i čistě pocitové. Jinými slovy je množství tvarů, které mění pouze jemnost projevu - např. kara vs node oboje má stejný význam "protože". Jiné už zpřesňují informace jako například morau vs kureru.

Základní terminologie

丁寧語
teineigo
Česky: Zdvořilá mluva
Zahrnuje formy desu a slovesa s koncovkou masu. Je to slušné formální vyjadřování mezi lidmi na stejné úrovni.

敬語
keigo
Česky: Uctivá mluva
Obecný termín pro výrazy uctivější než je zdvořilá mluva, kterými se vyjadřuje úcta k výše postaveným nebo z jiného důvodu váženým lidem (třeba: zákazníci).

謙譲語
kendžógo
Jeden z typů keigo (uctivá mluva), kde se mluvčí snižuje (trošku plazí :D) tím vyvyšuje svůj protějšek v konverzaci. Tento typ se používá pokud mluvčí je aktérem při uctivé komunikaci (s výše postaveným).

尊敬語
sonkeigo
Další typ keigo (uctivá mluva), kde mluvčí naopak vyzdvihuje svůj protějšek. Tento typ se používá pokud je aktérem ctěná osoba.

Je potřeba uvědomit si, že se nejedná o diskrétní úrovně zdvořilosti, ale spíše si představit souvislé spektrum ve kterém se projev ukotví na "přiměřené" úrovni zdvořilosti. Lidově řečeno musíte vědět jak a kolik keigo můžete naskládat do svého projevu.

Základní zdvořilé tvary

Zdvořilé tvary, kterými se zabývá tento odstavec, mají stejný význam jako morau a kureru. V případech, kde se pojí tato slovesa s činností, se pak rozlišuje rozdílná nuance stejně jako v případě morau a kureru. Tyto tvary lze používat i v kombinaci s jinými tvary (keigo nebo nižšími) a vyskytují se často v uctivém projevu, a proto jsem je označil jako základní tvary.

謙譲語 kendžógo

もらう → 頂く / いただく
morau → itadaku

Příklady:
この本を頂きました。
Kono hon o itadakimašita. Česky: Dostal jsem tu knihu.

先生に教えていただきました。
Sensei ni ošiete itadakimašita. Česky: Učitel mě to vysvětlil.

V případě itadaku za slovesem ve smyslu dostat činnost se píše obvykle hiraganou a vyjadřuje nuanci, že  příjemce požádal někoho výše postaveného a on to pro mě udělal.

尊敬語 sonkeigo
Další typ keigo (zdvořilá mluva), kde mluvčí naopak vyzdvihuje svůj protějšek

くれる → 下さる / くださる
kureru → kudasaru

Příklady:
お菓子を下さった。
Okaši o kudasatta. Česky: Dostal jsem sladkosti.

お待ってくださる。
Omatte kudasaru.
お待ちくださる。
Omači kudasaru. Česky: Počká na mě.

Stejně jako případě itadaku tak i kudasaru za slovesem ve smyslu dostat činnost se obvykle píše hiraganou. Ale vyjadřuje nuanci, že příjemce je vděčný za to, že někdo výše postavený to pro něj udělal sám od sebe.

Zdvořilé tvary některých sloves

謙譲語 kendžógo

見る → 拝見する
miru → haiken suru
vidět

言う → 申し上げる

iu → moušiageru

říkat

聞く → うかがう / 拝聴する
kiku  → ukagau / haičó suru
ptát se / slyšet

行く / 来る → 参る
iku → mairu
jít / přijít

尊敬語 sonkeigo

見る → ご覧になる
miru → goran ni naru
vidět

言う → おっしゃる

iu → oššaru

říkat

聞く → お聞きになる

kiku  → okiki ni naru
ptát se / slyšet

行く / 来る / いる → いらっしゃる
iku / kuru / iru → iraššaru
jít / přijít / být

Aby to nebylo jednoduché některé výrazy jsou společné pro různá slovesa a naopak některé mají jiný tvar podle konkrétního významu.

Příklady:
部長が作品展にお出しになった写真を拝見しました
Bučó ga sakuhinten ni odeši ni natta šašin o haiken šimašita.
Česky: Viděl jsem fotky, které jste dal na exhibici, pane vedoucí (sekce).

Pozn. zde je vidět kombinace ponížení (já viděl) a povýšení (Vy jste dal).

課長は、あの映画をご覧になりましたか？
Kačó wa, ano eiga o goran ni narimašita ka?
Česky: Pane vedoucí (úseku), viděl jste ten film?

先生、私の作品をご覧くださってありがとうございます
Sensei, wataši no sakuhin o goran kudasatte arigató gozaimasu.
Česky: Mistře/Pane učiteli děkuji, že jste se podíval na moji práci (dílo/produkt).

Při používaní zdvořilostních tvarů je potřeba mít na paměti, že nelze přeskakovat z jedné úrovně zdvořilosti na jinou v průběhu konverzace.

Odkazy:
Poměrně rozsáhlá tabulka teineigo-keigo tvarů sloves zde.
Stránka o zdvořilosti se zaměřením na korporátní sféru zde.

VLC beta for Android - SD memory card scanning problem

After upgrade to the latest Android 4.4.2 Kitkat on my Samsung Galaxy S4. My favorite video player VLC beta for Android no longer could detect videos on my SD card. Eventually I found a solution how to fix this problem.

note: On the screen-shots the interface is not in English. However the process is same.

1. Open context menu by pressing button left from home button
2. Go to the Settings (en) - 2nd option from bottom
3. Open folders/directories settings in media library section of the settings - 1st on top

4. Click on add custom path - on the bottom

5. A dialog box appears with text input. In my case I have movies on SD Card in directory Movies.
Therefore I had to specify path like this: /storage/extSdCard/Movies
If you mess up, you need to clear/delete the application storage. There is no other method to remove invalid directories from the application.

The directory should appear in the list. I have also used check-box to select it. However I am not sure if this is necessary. VLC should now discover files in specified folder on SD card.