Pluralismus je myšlenka, že vedle sebe mohou existovat různé (často protichůdné) myšlenkové směry v harmonii. Obvykle se jedná přímo celé kultury respektive kulty (jinými slovy náboženství). Myšlenka pluralismu není založena na mírumilovné koexistenci, ale přímo vybízí k interakci (dialog) mezi jednotlivými směry. Stejně jako v předchozích dílech je důležité se zamyslet nad nesmyslností této myšlenky a v konečném důsledku nad její škodlivostí.
Pluralismus zcela přehlíží kvalitativní aspekt různých myšlenkových směrů, zda jsou vůbec pravdivé a staví všechny na jednu úroveň. Primitivní pohanské pověry a nesmysly jsou tedy stavěny na roveň křesťanství a jediné pravé víře, která je smysluplná. Navíc se poskytuje prostor kultům a ideologiím, které jsou ve své podstatě často společensky nebezpečné. Tím je ohrožena společnost a jedinec. Jeho život zde a jeho posmrtný úděl, který je primárním bodem zájmu křesťanské víry. Také křesťanství je samo ohroženo, protože jeho členové jsou vystavěni škodlivým ideologickým a kulturním vlivům, proti kterým často nemají obrané mechanismy. Je to jako když evropané přivezli nemoci, proti kterým Američtí domorodci neměli vybudované obrané mechanismy. Obzvláště markantní je to v naší "post-křesťanské společnosti", kde lidé místo tisíciletími prověřeným křesťanství se uchylují k různým pověrám, pohanským kultům z východu a vrací se tak myšlenkově zpátky do temných časů před příchodem křesťanství do střední Evropy.
Plodem pluralismu je multikulturalismus (pluralismus kultur) a náboženský indiferentismus. Náboženský indiferentismus je myšlenka, že všechny náboženské směry mají stejnou hodnotu a vedou k Bohu a nezáleží tedy na přesvědčení daného člověka. Kromě toho že tato idea odporuje rozumnému logickému uvažování, je tato idea také v přímém rozporu s Boží vůli, tak jak je explicitně vyjádřena v písmu svatém z úst vtěleného Boha Ježíše Krista.
(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Téměř všechny myšlenkové směry mají nulovou hodnotu a pouze autentické křesťanství hlásané katolickou církví je jediným kultem, který je pravdivý. Sama Pravda (Ježíš Kristus) se ztotožnila s katolickou církví a mimo ní není pravdy.
Pluralismus zásadním způsobem devalvuje pravdu a staví ji na roveň nepravdy. Protichůdné tvrzení nemůže být také pravdivé. Stejně tak přichází i s iracionální myšlenkou obohacení. Je to logický rozpor, protože jak může idea postavená na lži či na omylu obohatit ideu pravdivou? Zde se také nabízí otázka zda je vůbec možné vyextrahovat nějaké jednotlivosti z kontextu dané kultury. Z pohledu katolické víry je důležité si uvědomit co je plnost pravdy. Duch svatý přináší plnost pravdy do katolické církve a proto nelze najít neznámou pravdu někde zapadlou mimo církev.
Často také lidé chybně zaměňují multikulturalismus s globální dostupností produktů cizích států. Prostými slovy to, že jíte italské špagety a sledujete venezuelskou tele-novelu není multikulturalismus. Když však k indické restauraci v Praze přidáte odporné pohanství Haré Krišna a veškerý kult cizorodých pověr přicházející z vzdálených krajů máte "dobrý" příklad multikulturalismu v praxi.
Pluralismus je také myšlenka volné soutěže těchto směrů. Zde se nabízí prostor k úvaze, zda je dobrý nápad umožnit soutěžit dobrou myšlenku se zlou. Osobně se domnívám, že tento přístup je krátkozraký vzhledem ke slabosti lidí volit zlo před dobrem a díky nekalým praktikám zlého, který nebude hrát v takové soutěži fér.
Právě mírný postoj ke zlým ideologiím vedl v minulosti k mnoha tragédiím, často právě smířlivá dobrá strana ještě ustoupila a tím umožnila zlým ideologiím větší působnost. Pokud chceme proměnit společnost k lepšímu musíme se s těchto věcí poučit a odmítnout tyto falešná "dogmata".
