Jednou z velmi rozšířených ideí je filozofie sekularismu. Chci se na tuto filozofii nebo přesněji ideologii zaměřit jednak pro její škodlivost a aktuálnost, protože tento princip je více či méně aplikován ve všech západních státech.
Základní principy a teze
Sekularismus ve své čistokrevné podobě je nástroj k odstranění křesťanských principů z politiky a veřejného života. V tomto směru se vyhranil jeden z průkopníků sekularismu britský novinář a spisovatel George Jacob Holyoake (1817-1906), který dal dohromady termín sekularismus. Někteří ateističtí intelektuálové se uchylují k argumentaci, že sekularismus vznikl v křesťanském zázemí, aby zabránil sporům mezi různými křesťanskými vyznáními. I kdyby to byla pravda, o čemž silně pochybuji, nic to nemění na faktu, že už v době Gorge Holyoake se sekularismus vyhranil výslovně proti křesťanství. Zvýrazněná část citátu značí větu ve které označil křesťanství za plné výmyslů.
George Jacob Holyoake:
Secularism is not an argument against Christianity, it is one independent of it. It does not question the pretensions of Christianity; it advances others. Secularism does not say there is no light or guidance elsewhere, but maintains that there is light and guidance in secular truth, whose conditions and sanctions exist independently, and act forever. Secular knowledge is manifestly that kind of knowledge which is founded in this life, which relates to the conduct of this life, conduces to the welfare of this life, and is capable of being tested by the experience of this life.
Nyní si podrobně rozebereme celé toto prohlášení.
Sekularismus není argumentem proti křesťanství, je to argument na něj nezávislý.
Už první věta obsahuje omyl, protože neexistuje nic co by nepodléhalo Boží vládě.
(Sekularismus) Nezpochybňuje výmysly křesťanství, ale podporuje jiné.
V druhé větě popírá autor přímo první, když se vymezuje vůči křesťanství a nazývá je výmyslem. Navíc díky jeho mizerné stylistice věty říká, že podporuje jiné výmysly.
Sekularismus neříká, že není světlo nebo vedení jinde, ale zastává, že světlo a vedení je v sekulárních pravdách, jejichž podmínky a postihy existují nezávisle a jednají navždy.
V této větě definuje jakési sekulární pravdy velmi vágním způsobem a nejsou podepřeny ničím. Kde se tyto pravdy vzali a kdo je určuje a hlavně kdo zaručuje jejich věčnou platnost.
Sekulární poznání je očividně ten druh poznání, který lze nalézt v tomto životě, který se vztahuje na vedení tohoto života a vede k blahobytu v tomto životě a je možné ho testovat zkušeností tohoto života.
To je poznání ryze
materialistické nenáboženské, bezbožné tj.
ateistické. Pokud si spojíme dvě a dvě, vidíme jakési věčné pravdy založené na tomto světě (matérii) což jsou klíčové teze ateismu.
Není tedy překvapením že největšími obhájci a hlasateli sekularismu jsou právě ateisté.
K faktu, že
sekularismus je ideologií, která
ustanovuje ateismus jako náboženství veřejných institucí lze dojít i z principů a tezí současného sekularismu.
Sekularismus v současném světě
Sekularismus stále přežívá, přestože ve své čistokrevné podobě nikdy a nikde dlouho nevydržel. Bohužel všude tam, kde sekularismus zavládl nastali hrůzy srovnatelné s nacistickým vyvražďováním židů. V současnosti státy aplikují zředěnou verzi sekularismu. Tento stav je ale stavem rozporu. Problémem je to, že sekularismus nelze aplikovat polovičatě. Dochází k postupnému utahovaní smyčky. Křesťanské symboly jsou odstraňovány z veřejných prostorů, kde byly vždy přítomny a společnost se snaží vytlačit veškeré projevy víry do soukromé sféry.
Společnost (ateisté/sekularisté) vytlačuje náboženství z veřejné prostoru a nahrazují ho náboženským vakuem.
Pokud tedy není ve veřejném prostoru žádné náboženství stává se veřejný prostor absencí víry tj. ateistickým prostorem. Absence víry je definice ateismu, kterou sami ateisté používají.
Největší lží, kterou mnoho příslušníků církví/náboženství přijalo je, že
sekularismus je pro ně
prospěšný. Je to
psychologický trik apelující na absolutní svobodu. Trik spočívá v tom, že lidé nesprávně předpokládají, že odstranění sekularismu vede k teokracii. Tento předpoklad má další rozměr a to je
falešná ochrana před statusem druhořadého občana, kterému je odebrána svoboda přesvědčení. Jsou tedy postaveni před volbu mezi dvěma zly, u nichž předpokládají, že sekularismus je menším zlem.
Ještě je potřeba zmínit a také zdůraznit, že sekularismus je některými představiteli katolické církve mylně zaměňován za oddělení církevní hierarchie od státní.
Ve skutečnosti sekularismus nechrání společnost před rozdělením na vládnoucí ideologickou skupinu a podřízenou ideologickou skupinu, naopak ze své podstaty vytváří rozdělení občanů před zákonem na společensky privilegované a společensky podřízené. Je to právě zablokování a systematické potírání veškerých projevů víry a naopak prosazování náboženského vakua na veřejnosti a ve společnosti, které podporuje jedno přesvědčení a dává mu roli řídit a směřovat veřejný život a zároveň zakazuje to stejné všem ostatním přesvědčením. Nenáboženské přesvědčení (ateismus)
je tedy určující a povolený ve veřejném prostoru a naopak všem náboženským přesvědčením je vyhrazen velmi úzký osobní a neveřejný prostor. Tento úzký prostor je zatím "chráněn" samotným sekularismem, ale již principiálně je to status druhořadé kategorie. Tato "ochrana" ale může být kdykoliv zrušena, pokud se sekularismus radikalizuje. Tato "ochrana" v mírném pojetí sekularismu je spíše ochranným mechanismem vládnoucí ideologie sekularismu před jiným přesvědčením, pokud se pozdvihne vlna odporu z řad občanů druhé kategorie.
Je několik důvodů proč se myšlenka sekularismu stále drží. Prvním důvodem je, že slouží jako nástroj k ustanovení ateismu jako státního náboženství. Druhým důvodem je, že sekularismus podporuje další ideologie podporující uvolněnou morálku. To umožňuje lidem dávat průchod svým nejnižším pudům a zároveň tyto materialistické požitky legalizovat v zákonech a ve společenském smýšlení. To je hlavní a skutečná motivace pro vznik sekularismu. Ustanovení ateistického morálního systému do veřejného života.
Sekulární státy mají zakotveny mechanismy inkvizice, která řeší přestupky proti sekularismu respektive ateismu. Každý kdo se prohřeší proti této ideologii je pak společensky zlikvidován díky těmto obraným mechanismům.
Každý inteligentní a poctivý člověk musí sekularismus odmítnout, už jen pro jeho vratkou konstrukci a zjevné logické rozpory. Pro historické zkušenosti se sekularismem a zvěrstva, která byla důsledkem věrné aplikace sekulárních principů,
je potřeba sekularismus zařadit k ideologiím jako je nacismus a komunismus.
Pokud nebude současný trend změněn, v budoucnosti se bude v západních státech napětí mezi sekularismem (maskovaným ateismem) a náboženstvími vyostřovat. Obě strany se budou radikalizovat. To může vést k násilnostem a dokonce až k občanské válce.
