Moderní zcestné filozofie - díl 2. Liberalismus

V druhém díle moderních zcestných filozofií se zaměřím na liberalismus. Stejně jako všechny zcestné filozofie současnosti jsou myšlenky liberalismu velice rozšířeny a málokdo se pozastaví nad jejich iracionalitou a škodlivostí.

Liberalismus se zaštiťuje ideou svobody, ale překroucené do podoby anarchie ve které staví jedince jako výsostnou autoritu. Není překvapením, že liberalismus v současné podobě má svoje kořeny v osvícenství. Osvícenství bylo dobou pýchy a nadutosti intelektuálních elit. Přestože dnes se primitivní úvahy těchto intelektuálů jeví směšně, stále existuje mnoho lidí, kteří tyto zjednodušené a vyvrácené představy o fungování světa berou vážně a snaží se je uplatnit v politice.

Prvním filozofickým omylem liberalismu je idea svobody jako nejdůležitější hodnoty. Existuje vyšší hodnota než je svoboda a to je pravda. Pravda je vyšší hodnotou nad svobodou. Historie to dokazuje. Celá řada lidí se raději vzdala svobody ve jménu pravdy a pro pravdu trpěla. Pokud někdo žije ve lži a je obklopen lží pak je mu svoboda k ničemu, protože se nemůže správně rozhodnout. Proto je také západní společnost odsouzena k zániku, protože v ní není pravdy a v konečném důsledku ztratí i svobodu, která  vychází z pravdy. Kde není pravda není ani svoboda. To je ostatně vidět na USA v současnosti kdy vláda stahuje smyčku náboženské svobody a svobody obecně.

Na tomto místě je potřeba říct, že ztělesněním pravdy pro křesťana je osoba Ježíše Krista.

(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Bez této pravdy, kterou označují křesťané jako pravdu s velkým P, není svobody a zejména svobody od hříchu. Člověk je vystaven svým pudům a stává se karikaturou člověka, zrůdou odsouzenou k věčnému pachtění se za jeho další dávkou (tím nemyslím apriori psychotropní látky) a nesprávné pojetí svobody liberalismu jako "dělej si co chceš, dokud to neškodí druhému" vede člověka k sebe zničení. Protože liberál věří v svobodu, která končí tam kde začíná svoboda druhého, vůbec se ale neptá po smyslu svobody jako takové. Svoboda sama o sobě není cílem a ani nepřináší štěstí, po kterém každý člověk touží. Svoboda je pouze milostí Boží ke zvýšení štěstí člověka. Člověk je šťastnější, protože přijímá pravdu Boží ze své vlastní vůle.

Prvním problémem liberalismu je sebe-destrukce jedince, který ignoruje nejvyšší hodnotu pravdu. Druhým problémem je přihlížení této sebe-destrukce u ostatních. Liberál se nezajímá o blaho druhého člověka, protože automaticky a nesprávně předpokládá, že štěstí dosahuje jeho druh prostřednictvím svobody výlučně a vždy. Proto bude přihlížet dobrovolné sebe destrukci druhého, i třeba přestože je si vědom o nesprávnosti rozhodnutí druhého člověka. Namísto aby učinil vše pro záchranu druhého člověka před zkázou i třeba porušením jeho svobody, protože pravda stojí na svobodou, ponechá druhého napospas omylu. Speciálně pro křesťany tento fakt potvrzuje i písmo svaté, kde Bůh klade zodpovědnost za hřích i na člověka, který neudělal vše co mohl, aby druhého zachránil od hříchu respektive neupozornil ho na pravdu, která se pojí s jeho rozhodnutím. Liberál proto bude přihlížet jak se jeho bližní dobrovolně vydá cestou k propasti a neúčinní nic pro jeho záchranu. Bude lhostejný, protože jeho se to netýká a nic mu do toho není.

Právě proto liberální přístup k právům lidí  je zničující pro jednotlivce a v součtu pro celou společnost. Zde je potřeba z zdůraznit, že právo existuje pouze v rámci přirozenosti věcí a tudíž nelze všelijaký rozmar prezentovat jako právo.

Patrně pro někoho vyvstane otázka co je pravda? Což se vracíme k otázce, kterou již dávno položil Pilát Ježíši, který odpověděl: (Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Víra v tuto pravdu nikoho nezklamala již po více než dva tisíce let.

Katolická církev a víra 3

Tento díl se bude hlouběji zabývat tím co je církev. Respektive jak církev vnímá sama sebe. Je to zcela zásadní problematika, protože je klíčová k pochopení některých ústředních tezí křesťanství.

Mystické tělo Kristovo

Nejlepší a nejpřesnější vyjádření toho co je církev přináší svatý Pavel, který hovoří o mystickém těle Kristovu. Svatý Pavel byl horlivým židem, který se snažil násilnou cestou zastavit první křesťany. Ale pak se stalo něco co zcela převrátilo jeho život:

„Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: ,Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.‘ Já jsem se zeptal: ,Kdo jsi, Pane?‘ A Pán řekl: ,Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mně dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.‘“ (Sk 26,13–18)

Saul pronásledoval církev a zabíjel křesťany. V tomto zjevení Ježíš Kristus se ztotožňuje s církví. Neříká proč pronásleduješ církev, a nebo křesťany, ale říká "proč pronásleduješ mě?"

Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás. Jan 20, 21 

V této jednoduché větě je zřetelné toto mystérium, které jednoduše vyjadřuje co je církev a jaké je její poslání. Církev je pokračovatelkou Ježíše a je jeho fyzickou přítomností ve světě, protože Kristus je stále přítomen v církvi a v každém věřícím.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jan 6, 56

Tento důležitý verš opět vystihuje přítomnost Krista v církvi. Pokud věřící naplňují tato slova, příjímáním konsekrovaného chleba a vína - Eucharistie - během mše svaté, pak je prostřednictvím nich Kristus fyzicky přítomný ve světě a dohromady v jeho církvi, která je jako vinný kmen a její členové jako ratolesti, tvoří mystické tělo Kristovo. Kde každá živá část zároveň obsahuje celek.

Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! Mt 28, 20

Ježíš Kristus takto naplňuje svůj slib. Ježíš s nám nejen v duchu, ale i fyzicky přítomný ve světě. Jednak prostřednictvím církve jako mystického těla Kristova a v Eucharistii.

Zdobený oltář se svatostánkem - místo, kde je uložena Eucharistie

Církev viditelná a neviditelná

Dalším důležitým pohledem na církev, který lidé obvykle neznají, je, že církev není jenom papež, klérus, řády a 1,8 miliardy věřících. To je pouze jedna třetina církve, respektive jedna ze tří částí na něž lze myšlenkově členy církve rozdělit.

Logické rozdělení církve

Církev vítězná

Církev vítězná je označení pro členy církve, kteří zemřeli ve stavu milosti posvěcující tj. ve stavu čisté duše a mohli vstoupit do ráje. Po smrti samozřejmě nepřestávají být členy církve. Členům církve, o který se ví, že dosáhli spásy, se říká světci. Označení vítězná je z toho důvodu, že dosáhli vítězství - hlavního cíle a smyslu života - věčný život v blaženosti u Boha. Protože členové církve vítězné jsou stále součástí mystického těla, jsou stále živí s celou církví a přimlouvají* se u Boha za ostatní členy církve, kteří ještě stále nedosáhli spásy.

Církev trpcí

Toto označení je pro členy církve, kteří již zemřeli, ale jejich duše nebyli dostatečně čisté a musí projít očistcem než budou moci rozšířit řady církve vítězné. Za ně se pak přimlouvají věřící z církve bojující a získávají pro ně zkrácení doby pobytu v očistci.

Církev bojující

Někteří také používají označení putující. Ale já osobně preferuji označení bojující (Church Militant), protože to více vystihuje druh života členů církve uvnitř této části církve. Do této části patří právě všichni členové církve zde na zemi. Tato část církve svádí boj se zlem na světě. Jedná se o duchovní boj, i když někteří věřící jsou fyzicky pronásledování a likvidováni v některých částech světa. Boj začíná především v každém člověku, který usiluje dosažení svatostí a konečného cíle spásy. To vyžaduje velké úsilí, protože právě zde na tomto světě se rozhoduje o věčnosti a nic není rozhodnuto.

Katolická církev je svatá

Katolická církev chápe sama sebe jako svatou. Je to logické pokud se zváží to co jsem již řekl. Není to pro svatost ani zásluhy jejích členů, ale pro svatost Ježíše Krista, toho který ji oživuje a posvěcuje.

Mimo církev není spása

Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jan 14, 6

Jestliže katolická církev přináší duchovní a fyzickou přítomnost Ježíše Krista jako jediná na světě, pak není žádná jiná církev či náboženské uskupení, která by mohla vést ke spáse. Přestože Bůh není omezen katolickou církví, on sám si přeje, aby všichni byli členy mystického těla Kristova. Zde je potřeba zdůraznit, že církev a mystické tělo je katolická církev - přesněji ti co jsou v tzv. milosti posvěcující. Je to fyzické uskupení. Není to žádný neviditelný duchovní kolektiv jak se mylně domnívají někteří protestanti. Protože sám Ježíš Kristus podmiňuje podíl na věčném životě přijímáním eucharistie nelze být křesťanem mimo církev. Tvrzení, že k pravé víře nepotřebuje člověk církev je zásadní omyl mnoha lidí. Odmítnout církev znamená odmítnout Krista. Útočit na církev znamená útočit na Krista.

Poslání církve

Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás. Jan 20, 21 
Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Mat 5,14
A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Mat 5,15

Tato slova přímo z úst Ježíše Krista jsou zcela v protikladu s pojetím víry jako soukromé záležitosti. Je to svaté poslání církve poučovat lidstvo a bojovat proti zlu ve společnosti bez ohledu na vyznaní ostatních. Církev je proto trnem v oku všech, co si libují ve špatnosti, neřesti a všemu zlu v temnotách. Proto od lidí žijících v hříchu lze pozorovat až násilné výpady proti církvi a některé jakoby posedl sám Satan, jenom při vyřčení slov nějak souvisejících z církví a vírou je toto naplňuje hnusem a velkým hněvem.

Ještě jednou zpátky k úvodním citátu z písma k poslání církve. Hlavním posláním církve je, stejné poslání jako pána Ježíše, spása duší. Jednoduše řečeno, aby se lidé dostali do nebe. K tomu úkolu ji byla svěřena veškerá potřebná autorita a prostředky - svátosti. Využití těchto prostředků je naprosto nezbytné k dosažení spásy. Přestože k uvědomění si existence Boha nepotřebujete církev, ke spáse ano.

Pokud jste pozorně dočetli až sem, tak teď už víte proč ten, kdo považuje církev za spolek zahrádkářů, firmu a nebo nástroj k ovládání lidí je ve velkém omylu. Všechny tyto věci odhalují krásu církve a velikost Božské prozřetelnosti, která má tu moc použít i takovéhoto prostředku tvořeného lidmi.

The One True Faith - Katolická církev včera, dnes a navždy stejná (Anglicky)

This program is from ChurchMilitant.TV

* Ti co nechápou nebo neznají co je církev vítězná mylně považují úctu ke světcům za modloslužbu nebo polyteismus. Světci jsou hrdinové víry, protože projevili velkou víru inspirující ostatní členy církve bojující a inspirují je nadále. Světci jsou stále živi a přimlouvají se za své bratry v církvi bojující stejně jako zde na zemi.

Zahozený hlas

"Klidně bych je i podpořil, ale byl by to zahozený hlas. Neviděl jsem průzkum, který by pro ně signalizoval překročení pětiprocentní hranice"

Vždy před volbami někdo přichází s hloupou myšlenkou zahozeného hlasu. Protože už nemůžu poslouchat tento nesmysl, je načase napsat článek, který jednou provždy objasňuje, proč je tento výrok hloupý. Pokud nedáte hlas straně, která je vám nejbližší jsou pouze dvě možnosti

1. dám hlas jiné straně (u které je šance na překonání hranice pro vstup do parlamentu)

Tím, že dám hlas jiné straně, aktivně poškodím stranu, která je mi nejblíže, protože získá o ten hlas méně. Obvykle je mezi voliči více takových to myslitelů, a proto lze prakticky škodu očekávat mnohem větší. Co se tím snažím získat? Obvykle se snaží minimalizovat zlo tím, že podpořím nějakou stranu abych oslabil jinou stranu. Jenomže princip minimalizace zla nastupuje pouze ve chvíli kdy není už jiné možnosti. Tak tomu ale v tomto případě není, protože nic nebrání volbě strany, která je mi nejbližší.

2. nepůjdu volit - nedám hlas nikomu, protože moje strana nemá šanci

Pokud nedám hlas mojí straně je to jako kdybych dal hlas všem ostatním stranám, protože moje strana určitě nedostane jeden můj hlas a zároveň se zvýší váha všech hlasů. Ztracený hlas ale zvýšení váhy nevyrovná a strana je tak poškozena. Prakticky je toto rozhodnutí mnohem horší než pokud bych volil jednu jinou konkrétní stranu a tím alespoň snížil vliv nějaké jiné strany, kterou v žádném případě nechci.

Komu tím prospějete?

S myšlenkou zahozeného hlasu přicházejí právě strany, které očekávají dostatečný počet hlasů a zároveň očekávají, že jste natolik hloupí abyste jim přidali i ten svůj a nebo alespoň oslabili jejich protivníka tj. stranu, kterou jste původně chtěli volit. Ať už jim dáte ten hlas aktivně a nebo pasivně - nepůjdete volit výsledek je pro ně stejný.

Pokud se touto hloupou myšlenkou ztraceného hlasu řídí více lidí je to právě vaše vina, že se vaše strana nedostala do parlamentu. Je to rezignace před bojem, kdy malá šance na vítězství byla ztracena díky tomu, že jste to prostě vzdali ještě před začátkem. Nikdy nevíte jestli ten váš jeden hlas zrovna není ten poslední, který chybí k úspěchu, a proto je důležité nerezignovat a jít volit. Hlas se neztratí a pokud ho dáte té "nejlepší" straně, bez ohledu na volební průzkumy, můžete mít svědomí čisté, protože jste dali hlas té správné straně.

Moderní zcestné filozofie - díl 1. Sekularismus

Jednou z velmi rozšířených ideí je filozofie sekularismu. Chci se na tuto filozofii nebo přesněji ideologii  zaměřit jednak pro její škodlivost a aktuálnost, protože tento princip je více či méně aplikován ve všech západních státech.

Základní principy a teze

Sekularismus ve své čistokrevné podobě je nástroj k odstranění křesťanských principů z politiky a veřejného života. V tomto směru se vyhranil jeden z průkopníků sekularismu britský novinář a spisovatel  George Jacob Holyoake (1817-1906),  který dal dohromady termín sekularismus. Někteří ateističtí intelektuálové se uchylují k argumentaci, že sekularismus vznikl v křesťanském zázemí, aby zabránil sporům mezi různými křesťanskými vyznáními. I kdyby to byla pravda, o čemž silně pochybuji, nic to nemění na faktu, že už v době Gorge Holyoake se sekularismus vyhranil výslovně proti křesťanství. Zvýrazněná část citátu značí větu ve které označil křesťanství za plné výmyslů.

George Jacob Holyoake:
Secularism is not an argument against Christianity, it is one independent of it. It does not question the pretensions of Christianity; it advances others. Secularism does not say there is no light or guidance elsewhere, but maintains that there is light and guidance in secular truth, whose conditions and sanctions exist independently, and act forever. Secular knowledge is manifestly that kind of knowledge which is founded in this life, which relates to the conduct of this life, conduces to the welfare of this life, and is capable of being tested by the experience of this life.

Nyní si podrobně rozebereme celé toto prohlášení.

Sekularismus není argumentem proti křesťanství, je to argument na něj nezávislý.

Už první věta obsahuje omyl, protože neexistuje nic co by nepodléhalo Boží vládě.

(Sekularismus) Nezpochybňuje výmysly křesťanství, ale podporuje jiné.

V druhé větě popírá autor přímo první, když se vymezuje vůči křesťanství a nazývá je výmyslem. Navíc díky jeho mizerné stylistice věty říká, že podporuje jiné výmysly.

Sekularismus neříká, že není světlo nebo vedení jinde, ale zastává, že světlo a vedení je v sekulárních pravdách, jejichž podmínky a postihy existují nezávisle a jednají navždy.

V této větě definuje jakési sekulární pravdy velmi vágním způsobem a nejsou podepřeny ničím. Kde se tyto pravdy vzali a kdo je určuje a hlavně kdo zaručuje jejich věčnou platnost.

Sekulární poznání je očividně ten druh poznání, který lze nalézt v tomto životě, který se vztahuje na vedení tohoto života a vede k blahobytu v tomto životě a je možné ho testovat zkušeností tohoto života.

To je poznání ryze materialistické nenáboženské, bezbožné tj. ateistické. Pokud si spojíme dvě a dvě, vidíme jakési věčné pravdy založené na tomto světě (matérii) což jsou klíčové teze ateismu.

Není tedy překvapením že největšími obhájci a hlasateli sekularismu jsou právě ateisté.

K faktu, že sekularismus je ideologií, která ustanovuje ateismus jako náboženství veřejných institucí lze dojít i z principů a tezí současného sekularismu.

Sekularismus v současném světě

Sekularismus stále přežívá, přestože ve své čistokrevné podobě nikdy a nikde dlouho nevydržel. Bohužel všude tam, kde sekularismus zavládl nastali hrůzy srovnatelné s nacistickým vyvražďováním židů. V současnosti státy aplikují zředěnou verzi sekularismu. Tento stav je ale stavem rozporu. Problémem je to, že sekularismus nelze aplikovat polovičatě. Dochází k postupnému utahovaní smyčky. Křesťanské symboly jsou odstraňovány z veřejných prostorů, kde byly vždy přítomny a společnost se snaží vytlačit veškeré projevy víry do soukromé sféry.

Společnost (ateisté/sekularisté) vytlačuje náboženství z veřejné prostoru a nahrazují ho náboženským vakuem. Pokud tedy není ve veřejném prostoru žádné náboženství stává se veřejný prostor absencí víry tj. ateistickým prostorem. Absence víry je definice ateismu, kterou sami ateisté používají.

Největší lží, kterou mnoho příslušníků církví/náboženství přijalo je, že sekularismus je pro ně prospěšný. Je to psychologický trik apelující na absolutní svobodu. Trik spočívá v tom, že lidé nesprávně předpokládají, že odstranění sekularismu vede k teokracii. Tento předpoklad má další rozměr a to je falešná ochrana před statusem druhořadého občana, kterému je odebrána svoboda přesvědčení. Jsou tedy postaveni před volbu mezi dvěma zly, u nichž předpokládají, že sekularismus je menším zlem.

Ještě je potřeba zmínit a také zdůraznit, že sekularismus je některými představiteli katolické církve mylně zaměňován za oddělení církevní hierarchie od státní.

Ve skutečnosti sekularismus nechrání společnost před rozdělením na vládnoucí ideologickou skupinu a podřízenou ideologickou skupinu, naopak ze své podstaty vytváří rozdělení občanů před zákonem na společensky privilegované a společensky podřízené. Je to právě zablokování a systematické potírání veškerých projevů víry a naopak prosazování náboženského vakua na veřejnosti a ve společnosti, které podporuje jedno přesvědčení a dává mu roli řídit a směřovat veřejný život a zároveň zakazuje to stejné všem ostatním přesvědčením. Nenáboženské přesvědčení (ateismus) je tedy určující a povolený ve veřejném prostoru a naopak všem náboženským přesvědčením je vyhrazen velmi úzký osobní a neveřejný prostor. Tento úzký prostor je zatím "chráněn" samotným sekularismem, ale již principiálně je to status druhořadé kategorie. Tato "ochrana" ale může být kdykoliv zrušena, pokud se sekularismus radikalizuje. Tato "ochrana" v mírném pojetí sekularismu je spíše ochranným mechanismem vládnoucí ideologie sekularismu před jiným přesvědčením, pokud se pozdvihne vlna odporu z řad občanů druhé kategorie.

Je několik důvodů proč se myšlenka sekularismu stále drží. Prvním důvodem je, že slouží jako nástroj k ustanovení ateismu jako státního náboženství. Druhým důvodem je, že sekularismus podporuje další ideologie podporující uvolněnou morálku. To umožňuje lidem dávat průchod svým nejnižším pudům a zároveň tyto materialistické požitky legalizovat v zákonech a ve společenském smýšlení. To je hlavní a skutečná motivace pro vznik sekularismu. Ustanovení ateistického morálního systému do veřejného života.
Sekulární státy mají zakotveny mechanismy inkvizice, která řeší přestupky proti sekularismu respektive ateismu. Každý kdo se prohřeší proti této ideologii je pak společensky zlikvidován díky těmto obraným mechanismům.

Každý inteligentní a poctivý člověk musí sekularismus odmítnout, už jen pro jeho vratkou konstrukci a zjevné logické rozpory. Pro historické zkušenosti se sekularismem a zvěrstva, která byla důsledkem věrné aplikace sekulárních principů, je potřeba sekularismus zařadit k ideologiím jako je nacismus a komunismus.

Pokud nebude současný trend změněn, v budoucnosti se bude v západních státech napětí mezi sekularismem (maskovaným ateismem) a náboženstvími vyostřovat. Obě strany se budou radikalizovat. To může vést k násilnostem a dokonce až k občanské válce.

Katolická církev a víra 2

Křesťanství je založeno na jedinečných historických událostech. Popis těchto událostí je obsažen v Bibli, která se označuje také jako Písmo svaté.

Co je Bible

Bible není jedna kniha, ale celý velký komplet relativně nezávislých knih a spisů uspořádaných do jednoho balení. Celá Bible se dělí na dvě hlavní části tzv. Starý zákon (SZ) a Nový zákon (NZ). SZ obsahuje 45 a NZ 27 knih. Celkem se Bible skládá z 72 knih. Tyto knihy mají různé autory, různé styly a různý žánr.

Dalším faktem pro pochopení Bible je existence různých verzí Bible. A proto se nabízí důležitá otázka, která verze je ta správná. To souvisí s důležitou otázkou...

Odkud pochází Bible

Jednotlivé knihy mají různé autory a pochází z různé doby. Nejstarší knihy z NZ pochází z 1. století. Mnohem důležitější ale je odkud pochází Bible jako taková tj. celý soubor těchto knih.

Bible byla sestavena Katolickou církví. Knihy, které jsou součástí písma svatého vybrala právě katolická církev. Jejími kritériem byla maximální věrohodnost ústní tradici a návaznost na svědectví očitých svědků. Pro představu z 27 existujících evangelií byli věrohodnými uznány pouze 4. Ze 4 knih zjevní bylo uznáno pouze jediné. Tyto vybrané knihy jsou považovány za inspirované duchem svatým - Bohem. Seznam knih NZ byl definitivně uzavřen na konci 5 století představiteli Katolické církve.

Bible © 5th century Catholic Church All Rights Reserved

Ve světe koluje termín tzv. Biblické křesťanství. Tento název je zcela zavádějící a vychází z protestanského principu Sola Scriptura. Tento termín má zdůraznit údajné navrácení se k původnímu učení písma. Ve skutečnosti jeden z hlavních původců protestantské revolty Martin Luther odstranil z Bible několik knih, aby Bible neodporovala jeho teologii. Tím vznikla protestanská Bible, která má pouhých 39 knih SZ.

Mimochodem Martin Luther chtěl odstranit z Bible i apokalypsu zjevní sv. Jana, protože dle jeho názoru to byl nesmyslný paskvil. Paradoxně právě to je velmi oblíbená kniha všech protestantů, kteří z ní odvozují, že katolická církev je antikrist a podle ní vyhlížejí a vypočítávají konec světa s přesností plus mínus deset sekund.

Proto pokud než začnete číst Bibli ujistěte se, že to je Bible úplná a schválená jejími původním autorem Katolickou církví. Obzvláště je potřeba se vyhnout Bibli svědků Jehovových, protože jejich Bible navíc obsahuje záměrné chyby. Tuto sektu navíc nelze považovat za křesťanskou.

Jak číst Bibli

Pokud někdo neznalý, dostane bohulibí nápad číst Bibli obvykle se dopustí několika omylů - nesprávných předpokladů. Tato kapitola by se také mohla jmenovat na interpretaci záleží. To je nejpodstatnější princip. Bible není ve všem samovysvětlující, a proto je potřeba mít po ruce komentáře a výklad Katolické církve. Už první křesťané narazili na tento problém, když se Filip ve Skutcích apoštolů ptá etiopského dvořana, zda rozumí tomu, co právě čte z knihy proroka Izaiáše. Ten odpovídá: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“

První chybou je číst Bibli sekvenčně od začátku do konce. Do toho se lze pustit pouze v případě, že již máte povědomí o víře respektive rozumíte významu Starého Zákona, které knihy mají jaký význam. Rozumbradové vyčtou již v Mojžíšových knihách, že křesťané kamenují děti o sabatu, schvalují otroctví a spoustu dalších takových věcí. Nikdy se však nedočtou, že Mojžíšův zákon se vztahuje na starou smlouvu, která již byla naplněna Ježíšem a nahrazena novou smlouvou (anglicky vysvětleno zde).

Aby bylo možné pochopit smysl starého zákona v Bibli je potřeba pochopit co je to typologie. Události v starém zákoně reflektují události v novém. Dobrým příkladem je například, když Bůh přikáže Abrahámovi, aby obětoval vlastního syna. Tato událost je pro křesťany předobrazem oběti Božího Syna na kříži. V případě Abrahámova syna na samotnou oběť nakonec nedojde, Bůh není necita.

Nejlepší je začít evangelii v Novém Zákoně. Je to mnohem jednoduší, ale i přesto bezpochyby čtenář prost výkladu přehlédne poselství mnoha událostí v evangeliích popsaných.

Mimo autentický výklad katolické církve Bible postrádá smysl a mnoho lidí z ní extrapoluje různé nesmysly. A proto je autentický výklad Bible naprosto zásadní pro pochopení poselství v ní obsažených.

Biblické křesťanství. Tímto označením se právě nejčastěji zaštiťují uskupení a jednotlivci, kteří přicházejí se svévolným výkladem Bible. Často pak tento výklad neodpovídá záměrům a myšlenkám autorů Biblických knih, které se tradují z generace na generaci právě v katolické církvi.

Křesťanství nekončí Biblí

Křesťanství je postavené na historických událostech. Ty jsou v Bibli popsány. Ale pro správné a plné pochopení křesťanství je potřeba dívat se i dál za horizont Bible. Katolická církev existuje již téměř 2000 let. Přestože zjevení evangelia - překlad: radostná zvěst - končí s érou apoštolů, historie církve pokračuje. Nejen tedy neuvěřitelné události popsané v Bibli, ale život a dílo mnoha světců formovali církev a prohlubovali její chápání evangelia a událostí s tím spojených. Je důležité pochopit, že církev měla 2000 let na čerpání zkušeností a rozjímání radostné zvěsti. Proto je velice nepravděpodobné, že by někdo přišel s otázkou ohledně víry a evangelia, která nebyla ještě zodpovězena.

Další díl se bude podrobněji zabývat tím co je církev.

Spring Data Conversion Service for MVC

While working on project I struggled bit with enabling Spring Data domain model conversion Service for Spring MVC.

What is this good for?

Controller is receiving id of an entity instance in database. This domain conversion service fetches this instance for controller according to its type. So application gets real instances in controller instead plain ids. This works recursively. It's therefore especially useful when processing form with many to one relation.

How to enable it

Just edit your spring configuration like this ...

Spring 3 XML configuration

<mvc:annotation-driven conversion-service="conversionService" />
<bean id="conversionService" class="org.springframework.core.convert.support.DefaultConversionService" />
<bean class="org.springframework.data.repository.support.DomainClassConverter">
 <constructor-arg ref="conversionService" />
</bean>

Papež František

K nově zvolené hlavě katolické církve se již vyjádřili mnozí, obzvláště ti nejméně povolaní - ateisté a nepřátelé církve. Osobně na mě zapůsobilo jaké jméno si nový papež zvolil. V tomto článku se chci zabývat významem této volby vzhledem k aktuální situaci v církvi.

Svatý František z Assisi

Většina lidí si asociuje následující věci s tímto světcem. Kladný vztah ke zvířatům, dobrovolný život v chudobě a péče o chudé. Tento pohled je ale velmi zjednodušující. Jaký je skutečný význam svatého Františka. Jeho největší význam je reformace církve.

Zatím co mnoho lidí o jakési otevřenosti, kterou lze očekávat od nového papeže zcela přehlíží život svatého Františka. Svatý František vynikal vírou aplikovanou do života bez kompromisů se světem. Dalo by se říct, že reprezentuje křesťanský fundamentalismus par excelence.

Filozofie svatého Františka byla velice jednoduchá následovat Krista. Nejvíce se svatý František zaměřoval na poslušnost. Logicky následovat Krista ve všem znamená být poslušný Boží vůle. Velice si považoval této ctnosti. Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Právě poslušnost těchto slov vedla svatého Františka k jeho práci s chudými. Jeho poslušnost Božího slova vycházela z jeho lásky k Bohu, který se ponížil a stal se člověkem, trpěl, byl ukřižován, vstal z mrtvých a dává se za pokrm věčného života v Eucharistii. Pokora Boha, který se stává pokrmem (chlebem) a nápojem (vínem) vedla svatého Františka k bezmezné úctě k Eucharistií a kněžství. Sám se nikdy nestal knězem, protože se nepovažoval za hodného, aby mohl konsekrovat chléb a víno v tělo a krev Ježíše Krista.

…the Lord gave me, and gives me still, such faith in priests who live according to the rite of the holy Roman Church because of their orders that, were they to persecute me, I would still want to have recourse to them…..And I act in this way because, in this world, I see nothing physically of the most high Son of God except His most holy Body and Blood which they receive and they alone administer to others. I want to have these most holy mysteries honoured and venerated above all things and I want to reserve them in precious places.

Priest with Chalice Let everyone be struck with fear, let the whole world tremble, and let the heavens exult when Christ, the Son of the living God, is present on the altar in the hands of a priest! O wonderful loftiness and stupendous dignity! O sublime humility! O humble sublimity! The lord of the universe, God and the Son of God, so humbles himself that for our salvation he hides himself under an ordinary piece of bread! Brothers, look at the humility of God, and pour out your hearts before him! Humble yourselves that you may be exalted by him! Hold nothing back of yourselves for yourselves, that he who gives himself totally to you may receive you totally!

Almighty God, we thank you for feeding us with the body and blood of Your Son Jesus Christ. Through Him we offer you our souls and bodies to be a living sacrifice. Send us out in the power of Your Spirit to live and work to Your praise and glory.

Svatý František by také plně poslušen církve, a proto se neodtrhl od církve, i když měl takříkajíc všechny trumfy v hrsti, ale zašel za papežem požádat o schválení svého působení a stanov pro jeho řád.

Svatý František nebyl člověk, který jenom pečoval o chudé, protože to nebyl jediný příkaz Ježíše Krista. Součástí jeho povolání bylo hlásání evangelia. Také si uvědomoval a vyznával, že mimo katolickou církev není spásy.

All, who have seen Jesus in the flesh but have not seen Him after the Spirit and in His Divinity, and have not believed that He was really the Son of God, are doomed. Also those are doomed who see the Sacrament of the Body of Christ, which is consecrated with the words of the Lord on the altar and by the hand of the priest in the form of bread and wine, but do not see in it the Spirit and Divinity and have not believed that it really is Our Lord Jesus Christ’s most holy Body and Blood.

Je potřeba si také uvědomit, že to byl právě svatý František a jeho řádoví bratři (františkáni), kdo šel na střední východ obrátit muslimy na jedinou pravou víru. Mnozí byli za to uvězněni a zabiti. To je autentický "mezináboženský dialog" svatého Františka.

Z historie a slov svatého Františka je jasně vidět, že to byl pravý hrdina víry a ne pouhý hodný sociální pracovník, který měl navíc rád zvířátka. Neváhal následovat Krista a autentickým fundamentalismem oživit církev a víru mezi lidmi. Je proto také více než oprávněně považován za reformátora katolické církve.

Proč církev potřebuje autentického Františka?

Snad všechny články ať už od katolíků či jiných křesťanských vyznaní a nebo dokonce lidí mimo víru pohlížejí na spiritualitu svatého Františka jako něco čím by mohl současný papež oslovit svět a lidi mimo církev. Tedy papež se více otevře, ať už to znamená cokoliv, světu a přiblíží se více prostým lidem. Vždyť jel autobusem místo limuzíny, žil skromně, nevyvyšuje se nad ostatní kardinály, apod.

Aby bylo možné pochopit proč současná katolická církev potřebuje nového a hlavně autentického svatého Františka, je nutné se podívat na současný stav. V současnosti se církev potýká s následujícími problémy.

• Krize víry - nedostatek víry 
• Neposlušnost - nedostatek poslušnosti

Krize víry je nejzávažnější problém církve v současnosti. Většina lidí, kteří se katolické církvi hlásí v západním světě ve skutečnosti vůbec nevěří. Je to zejména vidět na účasti bohoslužeb v kostelích. Z těch co do kostela chodí velká část víru nezná a nebo odmítá (nevěří) některá dogmata.

Neposlušnost někdy by přímo vzpoura proti autoritě svatého stolce je také problémem, který se vleče církví už delší dobu. Někteří s těchto rebelů se odtrhnou od církve a zakládají vlastní skupiny a jiní mnohem zákeřnější šíří svůj jed neposlušnosti a nevíry uvnitř církve. Většina lidí mimo církev si ji představuje jako jednolitou strukturu, ale bohužel tak tomu vůbec nikdy není.

Pokud se dnes někdo hlásí ke katolické církvi je potřeba se důkladně podívat zda věří a je poslušný. Pokud postrádá tyto kvality jde o praktického ateistu - nevěřícího, který ať už ze sentimentu a nebo z důvodu změnit církev k obrazu svému zachovává nálepku katolíka. Z českých známých osobností je takový falešný katolík Karel Schwarzenberg. Zde je potřeba zdůraznit jev, kdy tito nevěřící jedinci se snaží přetvořit církev v instituci sociální spravedlnosti - blaha pro chudé. Zcela tak opomíjejí život víry církve její ústřední orientaci ke Ježíši Kristu a pouze pak zpět skrze tento pohled k člověku.

Bohužel tento problém není omezen pouze na řadové věřící, ale zasahuje značnou část katolických kněží, ale dokonce i biskupů. Proto také se lze v tisku dočíst případy biskupů, kteří na konci své kariéry přichází s tím, že vůbec nevěří v Boha. S tím je také spojen problém sexuálních zneužívání. Na počátku stojí právě nedostatek poslušnosti.

Svatý František svojí vírou a poslušností symbolizuje pravý opak, dalo by se říct proti trend k těmto jevům, které dlouhodobě rozkládají církev zevnitř. Proto také ortodoxní katolíci budou s očekáváním sledovat zda se papež František přikloní k povrchní verzi svého vzoru či k jeho autentické podobě.

Pozn. texty z citáty sv. Františka jsem ponechal v původní anglické podobě, tak jak jsem je našel, pro přesnost a protože nemám čas překládat je do češtiny. ;)

Katolická církev a víra 1

Stejně jako jsem se snažil přiblížit Japonštinu, tak se pokusím přiblížit i křesťanství a církev. Přestože je pro Čechy katolická církev a víra v jejím pojetí ještě exotičtější než Japonština, pokusím se toto výbušné téma zpracovat do série článků.
Toto téma je problematické už jenom z toho důvodu, že většina lidí je mylně přesvědčena, že má dostatečné a správné informace. Je tak nemožné naplnit sklenici, která už je plná mýtů, polopravd a falešných představ.

Tento první díl se nese v obecném duchu vymezení základních myšlenek. Některé pojmy jsou dost specifické a vyžadují hlubší znalost, ale nebudu je v tomto díle rozvádět, protože není pro to prostor. Vrátím se k nim postupně v dalších dílech, které budou už specifičtější.

Co je víra

Lidský rozum a vůle ve víře spolupracují s Boží milostí: „Víra je úkon rozumu, který na rozkaz vůle, pohnuté k tomu Bohem skrze milost, souhlasí s božskou pravdou.“ Katechismus §155

Překvapivě víra nemá co do činění s emocemi jak se ateisté a někteří další domnívají. Víra musí být pevně zakotvena v pravdě jinak je to skutečně bláznovství. A nejenom rozum, ale vůle je potřebná, aby to co rozum poznal mělo nějaký dopad na život. Pokud máte doma nepořádek nestačí jen suché konstatování, "je tady bordel", protože pokud nezapojíte vůli a neuděláte něco s tím pak samotné poznání této objektivní skutečnosti nemá žádný význam. Jako kdyby k poznání nedošlo.

Víra je tedy poznání a konání na základě tohoto poznání. Proto nelze jenom věřit a neuvádět to v život. Ostatně je to jedna z věcí důsledně opakována v písmu (Bible), ale o tom později.

Víra v křesťanském pojetí není jednostranný akt, proto také se o ní (víře) hovoří jako o daru od Boha. Nezřídka je to Bůh, který se konkrétním jedinečným a neopakovatelným způsobem projeví a nechá poznat člověku.

Kdo je Bůh

Celé křesťanství je o konání na základě poznané skutečnosti, Boha, kterého poznáváme a který se nám dává poznat. Jak se dává poznat? Prostřednictvím svých činů:

• řád světa - přírodní zákony a logickém uspořádaní všeho ukazují jasně na stvořitele.
• tzv. zázraky - úkazy, které mají ukázat, že Bůh je vládcem nad řádem světa.
• trvalou radostí a plností života, když člověk koná ve spolupráci s Boží vůlí
• v osobě syna Ježíše Krista
• prostřednictvím církve a tzv. svátostí, které sám ustanovil (myšleno jak církev tak i svátosti)

Bůh je nezapříčiněný, protože je prvotní příčinnou všeho. Je věčný a všemocný, protože je jako tvůrce dokonalejší než jeho dílo a není jím omezen. Je vševědoucí, protože není nic co by nevěděl o svém vlastním výtvoru. Bůh je dobrý, protože je tvůrcem přirozenosti tohoto světa a udržuje jeho chod. Přirozenost a existence je dobro. Zlo je destruktivní nepřirozené.

Protože Bůh je nehmotný a nelze ho vidět jako nějakou věc. Bůh přichází  na svět vtělením (inkarnací) jedné z Božských osob (o konceptu trojjedinosti později) jako Ježíš Kristus (historicky doloženo). Nejlepší způsob poznání neviditelného a nehmotného Boha je tedy v osobě Ježíše Krista. Tento fakt je zdůrazněn už i v Bibli.

Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten ho vylíčil. Jan 1, 18

Víra a náboženství

Předtím než se začnu zabývat konkrétní vírou je potřeba se vymezit šířeji. Na světě je obrovské množství odlišných náboženství. Přesto se vyskytuje zásadní a rozšířený omyl, že všechna náboženství jsou stejná. Ne nejsou. Ve skutečnosti jsou fundamentálně odlišná.
Právě proto se obecně o náboženství mluví těžce, protože logicky pouze jedno může být pravdivé. Pravdivé by nemělo jít tedy proti rozumu. Jediným náboženstvím, které toto splňuje je křesťanství ve svém autentickém podání katolické církve.

Víra tedy nutně vyžaduje rozum a přemýšlení. Hlasatelé ateismu tvrdí a mylně se domnívají, že náboženská víra je zcela iracionální. Také tvrdí, že pro všechno spojené s vírou a náboženstvím existuje jednoduché racionální vysvětlení. Obvykle pak přijdou s nějakou složitou a bláznivou konstrukcí, která zapadá do jejich omezeného myšlenkového světa.

Náboženství je založené na neopakovatelných událostech, proto je nelze dokázat žádným laboratorním pokusem, ale pouze z historie svědectvím. Pokud je člověk zatvrzelý pak je jakýkoliv důkaz nedostatečný. Protože je to schopnost člověka zpochybnit cokoliv.

Křesťanská víra

Hloubka křesťanství i přes základní jednoduchost je nezměrná. Ne celé knihy, ale celé knihovny zaplnily detailní rozbory a úvahy nad klíčovými myšlenkami křesťanského poselství v průběhu více než 2000 let historie. Začněme tedy nosnými body křesťanství.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Jan 1,1

Ještě před vznikem našeho vesmíru existuje Bůh nehmotná bytost bez počátku, věčný a nestvořený. Stejně jako kruh nemá nikde počátek ani konec stejně tak Bůh. Pro člověka je nemožné to pochopit, protože všechno ve vesmíru a vesmír samotný má svůj počátek a konec.

Bůh nejprve stvoří duchovní nehmotné bytosti známě jako andělé, ale část andělů v čele se Satanem se vzbouří proti svému tvůrci a vyčlení se od Boha. V této rebelii je Satan se svými stoupenci poražen a "poslán do vyhnanství".

Jak může vůbec dokonalý Bůh stvořit něco co není dokonalé jako on sám? Zjednodušeně řečeno dokonalost = Bůh. Bůh tvoří něco co není Bohem, pak to musí být nedokonalé. Tento problém dobře rozebrala teologie, ale to je nad rámec tohoto článku.

Následuje stvoření hmotného světa a včetně člověka Adama a Evy, kterým mimochodem začíná první kniha v Bibli Genesis. Tento plán překazí nebo alespoň zkomplikuje Satan, když svede první lidi po moci jakou má Bůh. Člověk (Adam a Eva) zhřeší, oddělí se od Boha a stanou se smrtelnými. Bůh je vyžene z ráje na zemi avšak přislíbí záchranu lidem.

V křesťanství se hovoří o tzv. dědičném hříchu, s kterým se potomci prvních lidí rodí. Tento hřích má dva důležité fatální důsledky způsobené vyčleněním se od Boha.

1. propadnutí smrti těla tj. smrtelnost a "smrti" duše tj. zatracení.
2. Náklonnost ke zlu (hříchu).

Bůh je spravedlivý a zároveň milosrdný. Pro svoji spravedlnost nemůže nechat člověka bez trestu a nebo mu ho úplně jen tak prominout. Nebylo by to spravedlivé. Ale chce své milované dílo zachránit a dát jim alespoň nějakou šanci. Je tedy pouze jedna možnost.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3,16

Pozn.: Toto je jeden z klíčových bodů autentického tj. katolického křesťanství.

Bůh tedy jako člověk na sebe bere trest za zločiny lidstva a otvírá lidem cestu ke všemu co ztratili. Katolická víra spočívá v tom, že to Bůh učinil v osobě Ježíše Krista, tak jak to Bůh přislíbil a mnohokrát naznačil lidem dříve. Otevírá mu tedy cestu skrze osobu Ježíše Krista. Skrze jeho život (to co hlásal a konal), smrt a vzkříšení (vítězství nad smrti).

Umělecké zpracování vzkříšení

Katolická církev

Nuže! Já ti říkám: Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a brány podsvětí přední neobstojí. Tobě dám klíče od nebeského království: cokoliv svážeš na zemi, bude na nebesích svázané, a cokoliv rozvážeš na zemi, bude na nebesích rozvázané. Mk 16,18-19

Katolická církev vidí svůj počátek právě v těchto slovech Ježíše. Ale co je to církev a k čemu je? Církev je vnímána jako společenství lidí stejné víry. Jejím smyslem není pouhý klub jedinců stejné víry, ale církev plní důležitou úlohu udržování pokladu víry. To znamená udržovat výklad Kristova učení, které je neměnné a nepodléhá času, společnosti a módě. Proto je uspořádaná hierarchicky a poslední slovo v otázkách víry má papež, který má být onou skálou zmíněnou v citátu výše. To není zdaleka všechno. Klíčovou úlohou je hlásání evangelia (radostná zvěst) a udělování svátostí, které posilují věřící na jejich „cestě“. Bez svátostí nemůže věřící dosáhnout plnosti své víry stejně jako auto bez paliva. Někteří lidé se domnívají, že toto nepotřebují, ale zase opět platí analogie s autem. Auto bez benzínu může jet s kopce, pokud ho roztlačíte, ale do kopce ho už nevytlačíte a v životě člověk narazí na mnoho obtížných kopců. Součástí hlásání evangelia je uzdravování nemocných, ale to není primární úlohou církve. Často je až příliš zdůrazňován tento aspekt, protože se s ním může většina lidí ztotožnit.

Socha sv. Petra ve Vatikánu

Katolická církev se skládá z laiků a osob zasvěcených. Laici jsou normální lidé, pokřtění křesťané. Zasvěcené osoby jsou kněží, biskupové a řeholníci. Zasvěcené osoby, protože Bůh si je povolal, aby svůj život zcela podřídili službou jemu a všem ostatním lidem v církvi a mimo církev. Jako pacient není otrokem lékaře, stejně tak věřící laici nejsou otroky kněží a biskupů, ale ti jim slouží v rámci svého povolání. Klérus disponuje obdobnou autoritou jako lékaři. Lékař ordinuje léčbu a ne pacient, ten má pouze svobodu léčbu odmítnout.

Ačkoliv se těší velké úctě je papež služebníkem své církve a nese za ni odpovědnost před Bohem. V minulosti bylo několik špatných papežů obvykle dosazených šlechtou a vlivnými zájmovými skupinami. Naproti tomu převážná většina papežů byla dobrých a mnozí z nich se těší titulu blahoslaveného či světce. Katolická církev se potýká i po celou svoji historii s problémy vnitřními, ale paradoxně jsou to obvykle zcela jiné problémy než si lidé mimo ni představují a nebo očekávají.

Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že ke mně měl nenávist dříve než k vám. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval, co jeho jest; ale protože ze světa nejste, když vás mé vyvolení ze světa vyprostilo, proto vás svět nenávidí. Jan 15,18-19

Katolická církev je velice nenáviděnou institucí i v naší zemi a křesťané jsou z globálního hlediska nejpronásledovanější skupinou lidí. V České Republice převládá absolutní neznalost katolického křesťanství a historie církve. Mezi lidmi koluje řada mýtů, omylů a propagandistických výmyslů, kterými se zaštiťuje a racionalizuje nenávist ke katolické církvi. Existují jedinci a celá uskupení, kteří tyto výmysly bez ostychu produkují a šíří dál. Často si vytvoří karikaturu katolické víry a tu pak rozebírají, zesměšňují a nepřímo šíří jako reálný obraz katolické víry a církve.

There are not more than 100 people in the world who truly hate the Catholic Church, but there are millions who hate what they perceive to be the Catholic Church. Bishop Fulton J. Sheen, 1895-1979

Překlad: Na celém světě není více jak 100 lidí, kteří opravdu nenávidí Katolickou církev. Ale existují milióny lidí, kteří nenávidí to co považují, že je Katolická církev. Biskup Fulton J. Sheen, 1895-1979

V příštím díle se zmíním písmu svatém Bibli. Přesněji o novém zákoně, který je důležitým záznamem pro křesťany.