Moderní zcestné filozofie - díl 2. Liberalismus

V druhém díle moderních zcestných filozofií se zaměřím na liberalismus. Stejně jako všechny zcestné filozofie současnosti jsou myšlenky liberalismu velice rozšířeny a málokdo se pozastaví nad jejich iracionalitou a škodlivostí.

Liberalismus se zaštiťuje ideou svobody, ale překroucené do podoby anarchie ve které staví jedince jako výsostnou autoritu. Není překvapením, že liberalismus v současné podobě má svoje kořeny v osvícenství. Osvícenství bylo dobou pýchy a nadutosti intelektuálních elit. Přestože dnes se primitivní úvahy těchto intelektuálů jeví směšně, stále existuje mnoho lidí, kteří tyto zjednodušené a vyvrácené představy o fungování světa berou vážně a snaží se je uplatnit v politice.

Prvním filozofickým omylem liberalismu je idea svobody jako nejdůležitější hodnoty. Existuje vyšší hodnota než je svoboda a to je pravda. Pravda je vyšší hodnotou nad svobodou. Historie to dokazuje. Celá řada lidí se raději vzdala svobody ve jménu pravdy a pro pravdu trpěla. Pokud někdo žije ve lži a je obklopen lží pak je mu svoboda k ničemu, protože se nemůže správně rozhodnout. Proto je také západní společnost odsouzena k zániku, protože v ní není pravdy a v konečném důsledku ztratí i svobodu, která  vychází z pravdy. Kde není pravda není ani svoboda. To je ostatně vidět na USA v současnosti kdy vláda stahuje smyčku náboženské svobody a svobody obecně.

Na tomto místě je potřeba říct, že ztělesněním pravdy pro křesťana je osoba Ježíše Krista.

(Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Bez této pravdy, kterou označují křesťané jako pravdu s velkým P, není svobody a zejména svobody od hříchu. Člověk je vystaven svým pudům a stává se karikaturou člověka, zrůdou odsouzenou k věčnému pachtění se za jeho další dávkou (tím nemyslím apriori psychotropní látky) a nesprávné pojetí svobody liberalismu jako "dělej si co chceš, dokud to neškodí druhému" vede člověka k sebe zničení. Protože liberál věří v svobodu, která končí tam kde začíná svoboda druhého, vůbec se ale neptá po smyslu svobody jako takové. Svoboda sama o sobě není cílem a ani nepřináší štěstí, po kterém každý člověk touží. Svoboda je pouze milostí Boží ke zvýšení štěstí člověka. Člověk je šťastnější, protože přijímá pravdu Boží ze své vlastní vůle.

Prvním problémem liberalismu je sebe-destrukce jedince, který ignoruje nejvyšší hodnotu pravdu. Druhým problémem je přihlížení této sebe-destrukce u ostatních. Liberál se nezajímá o blaho druhého člověka, protože automaticky a nesprávně předpokládá, že štěstí dosahuje jeho druh prostřednictvím svobody výlučně a vždy. Proto bude přihlížet dobrovolné sebe destrukci druhého, i třeba přestože je si vědom o nesprávnosti rozhodnutí druhého člověka. Namísto aby učinil vše pro záchranu druhého člověka před zkázou i třeba porušením jeho svobody, protože pravda stojí na svobodou, ponechá druhého napospas omylu. Speciálně pro křesťany tento fakt potvrzuje i písmo svaté, kde Bůh klade zodpovědnost za hřích i na člověka, který neudělal vše co mohl, aby druhého zachránil od hříchu respektive neupozornil ho na pravdu, která se pojí s jeho rozhodnutím. Liberál proto bude přihlížet jak se jeho bližní dobrovolně vydá cestou k propasti a neúčinní nic pro jeho záchranu. Bude lhostejný, protože jeho se to netýká a nic mu do toho není.

Právě proto liberální přístup k právům lidí  je zničující pro jednotlivce a v součtu pro celou společnost. Zde je potřeba z zdůraznit, že právo existuje pouze v rámci přirozenosti věcí a tudíž nelze všelijaký rozmar prezentovat jako právo.

Patrně pro někoho vyvstane otázka co je pravda? Což se vracíme k otázce, kterou již dávno položil Pilát Ježíši, který odpověděl: (Jan 14, 6) Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Víra v tuto pravdu nikoho nezklamala již po více než dva tisíce let.