美少女戦士セーラームーン(Bishoujo Senshi Sailormoon)

Bišódžo senši Sailormoon (美少女戦士セーラームーン) je populární romantická fantasy komedie. Protože se jedná o šódžo* mangu respektive anime, neočekávejte velkolepé akční souboje, hektolitry krve, apod.

Viděl jsem všechny díly a přečetl jsem celou sérii mangy v originále (re-edici).

Hlavní hrdinkou je čtrnáctiletá Tsukino Usagi** (月野うさぎ). Dalo by se říci, že vlastně nic pořádného neumí. Spíše naopak ve škole má špatné známky, je nešikovná, ubrečená a kromě lenošení, hraní her nebo čtení mangy nic ani nedělá.
Jednoho dne doslova zakopne o zvláštní černou kočku s půlměsícem na čele. Toho dne večer se pak kočka objeví v jejím pokoji a promluví k ní. Představí se jako Luna a dá Usagi brož. Pak se zmíní o podivných událostech v Tokiu, kde se příběh odehrává. Pověří Usagi úkolem, bojovat proti "nepříteli", shromáždit "spojence" a především najít princeznu. Díky broži se Usagi může změnit v bojovnici Sailormoon (viz. název).  Vzápětí uslyší volání své spolužačky a kamarádky, kterou napadlo jakési monstrum v klenotnictví její matky. Usagi se jako Sailormoon vydává zachránit, zde se také setká s tajemným maskovaným mužem. Čtenář pozná okamžitě jeho identitu, protože to není nikdo jiný než Čiba Mamoru, na kterého Usagi několikrát náhodou narazí. Poprvé ho trefí omylem odkopnutou botou.
Asi není pro nikoho překvapením, že Usagi postupně získá spojence a více než to přátele a svého prince na bílem koni. To vše na pozadí bitev se silami zla.

Postavy 2. série - 月野うさぎ、ちびうさ、木野まこと、水野亜美、火野レイ、愛野美奈子、

漫画(Manga) vs Anime

Anime a manga se v některých aspektech značně liší. Finále poslední série anime je troufám si tvrdit zcela odlišné. Manga je více zaměřená na romanci a vztahy (přátelské) mezi postavami a jejich individuální životní problémy. V tomto směru je manga o hodně lepší a hlavně závěrečné finále (Sailor Stars) je smysluplnější než v anime. Co se mi, ale líbí na anime je náprava některých nepřátel včetně jednoho hlavního. To v manga verzi není. V tomto směru je Sailormoon jediné anime, které znám, kde dobro vítězí nad zlem svojí podstatou a zasahuje i nitro svých nepřátel a mění je. Existuje také live-action verze tj. hraná adaptace s živými herci. Tato verze odpovídá první sérii anime, ale hlavním dějem je hodně odlišná jak od anime tak i mangy.

 セーラームーン  Sailormoon 1. série

Anime

Anime je rozděleno do pěti sérii s celkem dvě stě díly. Anime se také může pochlubit skvělým a bohatým soundtrackem převážně klasické hudby. Pro mě je z originálního soundtracku nejlepší úvodní píseň k poslední sérii Sailor Star Song a těžce romantické píseně Watašitači ni naritakute (私たちになりたくて) a Moonlight Destiny. Jako vždy doporučuji se vyhnout anglickému dabingu. Přestože anglický dabing není tak strašný jako u Dragonballu vyskytují se zde obdobné chyby. Za prvé závažné chyby v překladu. Například zatímco hlavní padouch v anglickém dabingu hovoří o ovládnutí světa v originále pouze hovoří o uskutečnění své msty a vláda nad světem ho evidentně příliš netrápí. Za druhé intonace hlasů je až přespříliš odlišná. V anglické verzi mají dívky příliš pištivé hlasy a hlavní hrdinka Usagi má naopak hlas chraplavý. Téměř přesně opačně proti originálu. Nemluvě o tom, že Usagi přejmenovali. Asi nejlépe nadabovaným hlasem do angličtiny je postava královny Nehelenia ve čtvrté sérii SuperS. Ačkoliv potom i tato postava působí odlišným dojmem.



Sailormoon je údajně nejznámější anime vůbec. Vznikla celá řada jeho klonů. Nesmazatelným způsobem se zapsalo do historie anime. V podstatě definovalo žánr anime mahó-šódžo (魔法少女) do podoby jak ho známe dnes. Dnes už patří ke klasickým dílům a rozhodně stojí zato vidět.

* 少女 (šódžo) - (japonsky: dívka) je manga s tématikou zaměřenou pro dívky
** Zde jsem si dovolil použít Hepburn místo českého přepisu, protože to vypadá lépe.

Why religion is not a private matter

I've read article by atheist software engineer from UK. His most staggering misconception of religion in general is that it's a private matter. This misconception is very common opinion in western countries.

Goal of this article is to explain why religion never was, never is and never will be a private matter.

Making better world

Human beings have in their nature to fix things. To set thing right according to their view of the world, beliefs. If they cannot fix it they at least talk about it. This goes across all religions and so called not-being-religious-at-all atheists as well.

When Christian sees injustice or wrong thing in his opinion. He tries to fix it to improve his world to set up to his standard.
For example Christians view homosexual intercourse as immoral. So what they do. They try to fix it and prevent gay marriages to be sanctified by law. They go around and talk about homosexuality being a unnatural, etc. People argue about it and some are offended. 'Why do you say it? Re: It's not true. We don't want to hear it. It's your opinion don't force it on us and don't shove it in our face. We don't care!'
Same is done by atheists. For example atheists thinks the prohibition of masturbation, sexual intercourse before marriage and anti-conception is unnatural and unhealthy. What they do? They try to establish mandatory sexual education so even child brainwashed by fanatic parents adhere to healthy life style.  Re: 'Why do you say it? Re: It's not true. We don't want to hear it. It's your opinion don't force it on us and don't shove it in our face. We don't care!'
Individual struggle to make better world, to improve is undeniable and unavoidable.

Leaving faith at doorstep

Is it possible to stop being yourself? Asking somebody to keep religion private matter is the very same. Your religious beliefs influence your life, every action. Morale, conscience, etc. those are defined by your world view. Even if your belief is non-belief. Asking Christian or member of any religion to make his religion private matter is asking to stop being theist and became atheist. For most atheist (don't care type) this is simple. It's their natural state. This is not possible for theist and more importantly not acceptable. Not only every aspect of our life is depend on our beliefs, but also society as whole is depended on beliefs of each individual.

I'm right, you're wrong!

Not only that every religion (including godless religion of atheism) is sure it's the only truth, but every individual person is sure of its inner morale codex and universe understanding  superiority over others. That is reason why he was so angry. That is reason why I and You would be. Honestly ask yourself. He then elaborates why he is right and how wrong they are, therefore nobody should stick his nose in his righteous beliefs and others who coincidently share very similar beliefs. Because he doesn't tries to impose his beliefs, surely the righteous, on them or any other person. Except in reality he does and so do others. There is no magic to it. You do it by simply living in society. If you want live in the world where nobody attempts to impose their beliefs on you then live in a desert or on an inhabited island.

Fighting evil

Would you keep silent in face of atrocities and injustice? Keeping silent is not mark of tolerance, but rather cowardice. If somebody is murderer, thief, liar or promotes evil. You (the state) have to force justice and truth on them. In matters that are not covered by law you are obligated to at least tell them. Otherwise they cannot rectify their actions and you are accomplice of their evil.

"Religion is a private matter" is the definition of secularism. It is a morale relativism understanding of church and state separation. Because other religions doesn't adhere to those philosophies they won't obey to their's self imposed rules.

Diablo 3 druhé dojmy z plné verze

Už mám odehráno přes 75 hodin čistého času. Zkusil jsem i další postavy. Nejdále jsem se dostal s Wizardem level 56 act 2 obtížnost hell. Diablo 3 je chytlavá hra a je těžké se od ní odtrhnout. Pokud máte zkoušky tak raději vydržte a odolejte pokušení, protože jakmile začnete už jen tak neskončíte.

Diablo 3 hlavní nabídka po přihlášení - Act 4 pozadí

Vyšší obtížnost
Na vyšší obtížnosti začíná dost přituhovat. Mobové jsou vybaveni nebezpečnými schopnostmi, které mohou hrdinu zabít během chvilky. Pokud jsem hovořil o schopnostech, které brání v úniku, pak na vyšší obtížnosti k nim přibývají nebezpečné útočné schopnosti. Arcane tower kouzlí pomalu rotující paprsky, které mají velké poškození. Ohnivá aura, která zanechává stopu lávy za nepřáteli a navíc ještě vybouchnou po smrti. Jedová aura, zmrazovací bomby a ohnivé granáty jsou také nepříjemné. K tomu všemu obvykle v kombinaci s již zmíněnými schopnostmi s normální obtížnosti jako teleportace, zdi a vortex. Plus ještě nepříjemnými obranými schopnostmi jako štít (zelené silové pole), které dělá nepřátele nezranitelné pokud je aktivní. Na obtížnost hell jsou hodně nepříjemné kombinace a schopnosti nepřátel mají výrazně vyšší poškození. Pokud s Wizardem stojíte v ohni tak vydržíte asi tak 2 - 3 sekundy s 10k života. Občas narazíte na kombinaci schopností a prostředí (úzké uličky, malé podzemí, mob hned u vstupu), že zemřete hodně krát (10 - 30) než moba udoláte. Obzvláště frustrující může být i fakt, že na obtížnost hell a vyšší obranné schopnosti Wizarda nejsou dost účinné, aby ho dokázali ochránit. Například výbušní sebevražední skřeti dokáží zabít Wizarda i s aktivním diamod skinem jednou ranou.

Demon Hunter a mini-boss Skelton King (Král kostlivců)

Itemy a DPS
Na vyšší obtížnosti lze nalézt nové variace předmětů s lepšími vlastnostmi, ale lepší předměty na nightmare nepadají častěji než na normal. Důležité je si uvědomit, že existuje tzv. Naphalem bonus, ale ten funguje až po dosažení levelu 60. Což jsem zatím nedosáhl a bude to ještě trvat tak nějakých 20 hodin hraní.
DPS stoupá exponenciálně a záleží na tom jakou zbraň získáte a nebo spíš většinou koupíte v AH. Nejlepší věci získáváte, když jste úspěšní v zabíjení mobů. S mým Deamon Huntrem, protože je mnohem silnější v boji, jsem nasbíral daleko více kousků než s Wizardem a dokonce už i jeden legendary item. Může to být i tím, že první postava s kterou hrajete prošlapává cestu dalším vašim postavám a může dávat kvalitní předměty do truhly, která je sdílená stejně tak jako všechno ostatní. Ano, byl jsem překvapen, ale je tomu tak zlato, řemeslníci to všechno je sdílené mezi všemi postavami
Zpátky k DPS, často se lidé ptají kolik DPS by asi tak měli mít. V prvním aktu začínáte pozvolna a DPS  patrně nepřesáhne 100. První obtížnost jsem dohrál s Wizardem DPS 400 (málo, protože jsem ještě nepobral triky jak navýšit DPS) a s Deamon Hunterem DPS 700. Na nightmare jsem v prvním actu rychle musel navýšit DPS pro Wizarda a podařilo se mi ho s ztrojnásobit na cca 1200 DPS. Na hell někdo doporučoval minimum 2300 (2,3k). Já jsem měl s Wizardem 2,5k a teď v druhém aktu s slušnou zbraní koupenou na AH mám 5,4k. Na obtížnost inferno, kam jsem se ještě sice nedostal, by jste se měli pohybovat v řádech deseti-tisíců DPS. Nejlepší zbraně v AH mají kolem 1200DPS, ale takové můžete najít až na infernu. Na hell jsem našel zbraně do 270 - 300 DPS.

Monk

Crafting a kameny
Crafting nikdo nedoporučuje a Blizzard se nechal slyšet, že v některém z následujících patchů se pokusí crafting upravit. Stejně tak kameny, které jsou dost drahé na vyšší obtížnosti. Ale použití kamenů není omezeno levelem a proto rozhodně investujte do vylepšování kamenů.
Překvapilo mě, když řemeslníci začali chtít další suroviny. Jejichž výskyt je záměrně omezen na obtížnost. Nejprve jsou to listy papíru jeden typ pro šperkaře a druhý pro kováře. Lze je nalézt na obtížnosti Nightmare a vyšší. Pak jsou to knihy, které lze najít na obtížnosti Hell a vyšší, atd. Tyto suroviny potřebujete jak k levelování řemeslníků tak pro samotnou výrobu ve stanoveném množství odvislém od typu předmětu/kamene.

Schopnosti
Nemůžu si pomoct, ale zejména u Wizarda jsem neustále měnil schopnosti. Chvílemi jsem měl dokonce dojem, že se hra po určité době adaptuje na zvolenou sadu skillů. Mnoho skillů, které jsem považoval za dobré jsem musel zavrhnout na vyšších obtížnostech, protože byly neúčinné. Přestože používání skillů v kategoriích dle Blizzardu ze začátku vypadá jako totální blbost, na vyšších obtížnostech už to taková blbost není. Mezi levelem 40 - 50 už levelovaní ztrácí svoje kouzlo, protože většinou se podíváte na nové odemčené runy, a protože jsou téměř vždy horší než co máte tak prostě pokračujete dál.

Deamon Hunter 43 - Act 3 Nightmare

Porovnání postav
Postava Wizarda je ze všech nejkřehčí. To se projeví zejména na vyšších obtížnostech až do stavu, kdy bez ochranných kouzel stačí jeden zásah. Musíte dobře časovat použití obraných kouzel, protože bez obranného kouzla nemáte šanci přežít. Myslím si že postava Wizarda je ze všech nejhorší, protože je nejkřehčí a to zejména v soubojích s moby na vyšších obtížnostech. Paradoxně hlavní bosse Wizard zvládá dobře, také díky tomu, že většina není tolik pohyblivých a díky silným útokům na dálku.

Jak jsem, řekl nejhorší Boss je Belial na konci druhého aktu a zatím si stojím. Je to protože souboj s ním je rozdělen do tří fází. V poslední fázi stačí na smrt zásah jedním výbuchem.

Deamon Hunter je opakem Wizarda. Zatímco moby dává většinou bez problémů jednoho za druhým s hlavním Bossem jsem měl větší problémy. Jeho výhodou jsou skvělé schopnosti pro kitting a uhýbání nepřátelským střelám. Z útočných pak schopnost ničit hordy nepřátel pomocí explozivních střel.

Monk je zábavná postava, ale Deamon Hunter mně připadá silnější. Zatím jsem teprve v actu 2 s Monkem. Monk mně připadá jako takový střed. Je to velmi dobrá postava do party, díky jeho mantrám, které mají působnost na všechny v dosahu.

Barbar je prý nejlehčí, dle některých hráčů. Já jsem zatím hrál jenom chvilku (lvl 10) s Barbarem a jako nevýhoda mě přišlo, že jeho Fury je nulové a mimo boj klesá. Stejně tak, když uděláte level up, tak se vyprázdní.

Witch Doctor je nejpodivnější postava a jako jediné ji stoupá velikost energie pro kouzlení s levelem. Jenom jsem ho tak letmo zkusil, a proto nemůžu hodnotit, ale z počátku mě připadal slabší než Wizard. Na druhou stranu jeho schopnost vyvolávat armády potvor může být velkou výhodou na vyšších obtížnostech, kde je důležité pro tento typ třídy nepouštět si nepřátele moc k tělu.

Monk - Act 2 normal

Je Diablo 3 dobrá hra?
Pokud hledáte hru, která vás pohltí a nebudete se moct od ní snadno odtrhnout, pak ano. Je to celkem zábavné. Musím ocenit postupné otvírání různých questů. Tuhle jsem hrál na Hell a narazil jsem hned na dva eventy, které na nižších obtížnostech nejsou. Náhodné generování probíhá vždy při každém spuštění hry, ale celková variabilita map vypadá nižší díky větším a početnějším opakujícím se kusům. Je to hodně vidět, když už hrajete po několikáté.  Samotná hra je dost těžká, ale je to víceméně dané množstvím omezení aplikovaných na postavy a většinu času prakticky zápasíte s omezeními než s nepřáteli.
Pokud očekáváte důstojného nástupce slavné série, pak ne. Diablo 3 není důstojným nástupcem. Nemá atmosféru jako Diablo 1 - lepší styl a hudba. Není komplexní jako Diablo 2. A hlavně postrádá offline hru. Pokud si chcete zahrát a servery mají výpadek tak máte smolíka. Můžete mít super spolehlivý ultra nadupaný stroj a připojení a je vám to k ničemu. Navíc single-player lag prostě degraduje celou hru a grafika hry je slabá, aby to šlo hrát i na kalkulačce. Plus pay to win - nejlepší věci získáte za na farměné nebo nakoupené zlato. Můžete být king jen za příslušný peníz, protože veškerá síla postavy stojí a padá s výbavou postavy.
Oceňuji obrovské úsilí umělců. Pokud se podíváte na art postav a veškerého grafična, ale pak to srovnáte jak to vypadá ve hře, je to bohužel obrovský rozdíl na dnešní poměry. Holt 3-6 roků starý in-house engine je znát.

Možná ještě napíši další dojmy po dohrání hry na inferno.

Diablo 3 první dojmy z plné verze

Už mám odehráno na normal za Wizarda (level 32). Dojmy s z Diabla 3 jsou rozporuplné. Zatím hraji jen single, ale rád bych si později zahrál i v partě.

Grafika
Grafika doznala patřičných vylepšení a prostředí je pěkné a docela i živé. Nepřátelé už jenom nepostávají v generických uličkách, ale vylézají z příkopů, ze země, seskakují ze zdí a vyskakují z křoví. Styl boje a vlastnosti protivníků jsou také výraznější oproti druhému dílu. Bohužel prostředí je prakticky remake druhého dílu. První act se odehrává v Tristramu a jsou zde Bossové z Diabla 1 - Skelton King a Butcher. Butcher v Diablu 1, byl o hodně lépe stylizovaný. Bohužel grafika Diabla 3 je na úrovni z počátku jeho vývoje tj. někdy před sedmi lety. Skilly jsou efektnější a je to skvělý pocit odhodit hordy nepřátel tlakovou vlnou. Samotné prostředí a zejména podzemí je velmi pěkné. Bohužel musím konstatovat, že počet polygonů na samotné postavy hrdinů je značně malý. Protože mám hodně výkonný počítač tak se při hraní Diabla 3 na max ani nezapotí, protože grafika Diabla 3 je značně chabá vzhledem k současnému stavu technologii. Není špatná, ale je to takový lepší Torchlight.

Herní mechanismy
Ty dostaly nejvíce ze všeho na frak. Diablo 3 funguje úplně jinak než jeho předchůdci. Přestože Diablo 3 opravuje mnohé chyby Diabla 2, přináší i dost chyb vlastních. První chybou je odebrání atributů. Už si nemůžete rozdělit atributy postavě dle vlastní libovůle a když váš Wizard potřebuje více života, protože každý zásah mu ubere dvacet procent máte smůlu. Vlastnosti postavy můžete ovlivňovat pouze předměty a nejenom atributy postavy také účinnost skillů. A to je nejhorší věc na Diablu 3 je systém skillů.

Důležité je zapnout si v nastavení tzv. elective mode. Ten umožňuje přiřazovat skilly do slotů dle vlastní libovůle. Bez tohoto módu je hra mnohem horší, protože základní rozdělení podle kategorií je na nic. Za sebe musím říct, že preferuji sestavu pouze se jedním defensivní kouzlem. Než jsem se o tomto dozvěděl googlením byl jsem naštvaný jak dementní systém skillů Diablo 3 má. S tímto nastavením se mi zase hraje dobře.

Nemožnost vylepšovat jednotlivé skilly je dost frustrující. Naneštěstí skilly počítají damage podle zbraní, které máte. Co ale musím pochválit je systém craftování a gemů, který je o hodně lepší než v Diablu 2. Diablo 3 je jedna z mála her, kde craftování skutečně dává i kvalitní výbavu a gemy dokáží vaši postavu pořádně nakopnout.

Skvělým vylepšením je odstranění svitků pro identifikaci a townportal. V Diablu 2 to byla otravná byrokracie. V Diablu 3 identifikujete pouze vzácné a unikátní předměty stiskem pravého tlačítka. Town portal můžete používat stiskem ikonky nebo pomocí T. Na obě tyto schopnosti je časová prodleva než se provedou. Inventář je značně zjednodušený a funguje porovnávání. Navíc je mnohem menší počet rozličně velkých předmětů a a většina co jsem našel je na jeden, dva sloty. Výrazného vylepšení se dostalo systému zlaťáků. Možná také díky auction house. Už se nestává, že váš inventář přetká zlatem, které je k ničemu. Zlato má spousty využití v Diablu 3 - crafting, vylepšování a odstraňování gemů, opravy, zvětšení truhly, trénink řemeslníků. Stejně tak za prodej věcí dostáváte mnohem méně peněz než dříve. Celý systém zlata je dobře vyvážený.

Pomocníci jsou také o něco lepší a užitečnější. Pokud hrajete za Wizarda, tak doporučuji templáře. Jeho schopnosti posílit a uzdravit hrdinu mě nesčetněkrát pomohly. Pomocníci doznaly také lepšího inventáře a vlastních skillů. Také je můžete podle potřeby střídat. Ostatní nepoužití čekají vždy ve městě.

Vyvážený je i systém levelování postavy, protože skilly a runy jsou rovnoměrně rozděleny napříč všemi úrovněmi. Ostatně je to také jediná ze dvou věcí, která se aktivuje s novým levelem. Druhou jsou předměty, protože jediné omezení na předměty, které nejsou uzamčeny pro jinou třídu postav, je level postavy. Je to výrazné zjednodušení. Proto, aby jste mohli používat všechny skilly a předměty, musíte levelovat. Experience získáváte i za questy což je pro Diablo úplná novinka. Motivací pro hraní na vyšší obtížnost jsou pak silnější předměty, které se na nižší obtížnosti vůbec nevyskytují.

Pokud jde o předměty což byl jeden z hnacích motorů celé série, pak musím říct, že na normal jsem nenašel ani jeden unikatní a setový. Jenom vzácné. Na druhou stranu musím ocenit, že když zabijete nějaké silnější monstrum nebo bosse, pak vždy z něj vypadne jeden či dva lepší kousky. Už se nestává, že po zabití Diabla z něj vypadnou jen předměty, které nestojí ani za pohled.

Nepřátelé
Nepřátelé jsou rozliční a zatímco někteří jsou staří známí zombies, skřeti, kostlivci a kozlové. Je celá řada nových. Celý první akt na normální obtížnost je příšerně jednoduchý. Teprve v druhém aktu začne přituhovat. Místem, kde jsem nejvíce-krát zemřel, byl boss Belial. Bohužel musím říct, že souboje s Bossem jsou úplně jiného rázu než co by hráč Diabla očekával. Dříve Boss znamenal ultra silného soupeře obklopeného armádou nestvůr. V Diablu 3 je to spíše sekvence, kde Boss vyvolává malé skupinky nepřátel. Například souboj s Belialem je klasické: obří nestvůra vyvolávající kouzla na vyhrazený prostor, kde kličkujete a snažíte se přitom útočit, když to jde.
Mezi triky, ke kterým se vývojáři Diabla 3 uchýlili, aby zvýšili obtížnost jsou nepřátele produkující nepřátele. Měl jsem takový pocit, že jich je mnohem více než v Diablu 2. Je to věc, kterou nemám rád. Například v Diablu 1 nic takového nebylo a přitom dohrát ho na Hell nebylo vůbec jednoduché. Dalším trikem, který používají hodně mobové jsou schopnosti, které brání v útěku (wall, prison, teleport, vortex - obrácený teleport). Docela otravná schopnost je horror, která naopak způsobí, že chvíli váš hrdina utíká pryč.

Průběh hry
Výrazného vylepšení se také dočkaly questy a to díky tzv. dynamickým událostem. prostě jen tak jdete a náhodou potkáte někoho, kdo potřebuje vaší pomoc - člověk ztracený v podzemí, skupinka vojáků bojující proti hordě monster. Jindy zase otevřete truhlu a začnou se na vás chrlit hordy nepřátel. Styl těchto událostí se mi zamlouval a nestalo se mi, že bych narazil v průběhu jedné hry na dvě úplně stejné události se stejným questem.
Mapy jsou rozličných tvarů a velikostí, přestože na začátku mě připadalo Diablo 3 stísněné a teprve později jsem se dostal do opravdu rozlehlejších oblastí. Pokud se ptáte na herní dobu, pak počítejte na 3-4 hodiny při rychlém proběhnutí a 7-8 hodin při pomalém prolézání celé mapy na jeden akt. Celou hru jsem dohrál na normal za cca 20 hodin a to jsem prolézal každé podzemí na které jsem narazil.

Příběh
S nostalgií vzpomínám na doby, kdy jsem poslouchal příběhové knihy čtené v Diablu 1, vždy na konci prostředí a v každé hře jiná série knih. Jediné finální video, kde si hlavní hrdina vrazil Soul Stone do čela. V Diablu 2 byl příběh trochu odsunut stranou do pozadí a většinou mě ani nezajímalo, co mi kdo říká. Novinkou oproti prvnímu dílu byli filmové sekvence mezi akty. Ani ty v Diablu 3 nechybí, ale Diablo 3 jde dál a obsahuje mnohem více mluvení a příběhu, byť zcela předvidatelného. Takže už v polovině druhého aktu víte jak s největší pravděpodobností dopadne celá hra. Také pomocníci mají své vlastní příběhy, které se postupně odkrývají.

Verdikt
Diablo 3 je celkem chytlavá oddechová hra. Je zastíněna svojí minulostí a zboření některých tabu ji její fanoušci asi neodpustí. Není to hra, která by mohla aspirovat na zařazení mezi legendární tituly. Je to posun k současným trendům. Mnoho věcí zlepšila, ale jádro herních mechanismů prošlo takovou velkou říjnovou revolucí. Ať už to považujete za dobré nebo špatné.
Na stupnici bodů, za sebe dávám 6/10.

pokračování, dojmy 2

Don't start to learn Java on Android

I was looking on stackoverflow.com and noticed some Java beginner questions from android developer. If you never done anything in Java do not start to learn it on Android.

Android doesn't use vanilla Java. However they stolen* the API and made their own JVM. This not important. Just trolling. :-) There are some slight differences and creating Android application is more close to running EJB in application container.

Android application differs from desktop application a great deal. In desktop application it is up to developer to manage the life cycle of application. Also you don't have to care much about security and resource consumption to extent required by developing for mobile platform.

More importantly there are also practical reasons. It's much harder to debug beginner Java errors in Android than in Java console application. Android has few specific practices. However most of them are inherently Java practices. Also with experience in Java you won't be slowed down by solving problems that are not Android specific. Your application will be better, because you will be able to use the language and libraries efficiently.

I've never seen tutorial on Android, that would teach you the basics of Java language properly. Most of them silently assume you already now the language and few of them have very short crash course on Java.

To make it short. The point of this article is to deliver simple message. Learn walk first, before you try to run.

* Google is not the first to walk thin line between theft and legal. There is Microsoft and Apple, those two giants are first to show others the way of stealing ideas and technology in the industry.

Blíží se Diablo 3

Na celém světě milióny hráčů s netrpělivostí odpočítávají hodiny do uvolnění Diabla 3, pokračování legendární série, která prakticky definovala žánr akční RPG.

Diablo 3 vyvíjel Blizzard šest roků a za celou dobu několikrát začal od píky, a nebo předělal celý systém. V Diablu 3 se pokouší o posun stylu hry, od kterého si Blizzard slibuje lepší požitek ze hry pro hráče. Ve smyslu, že každý herní element by měl hru obohacovat a nebýt jenom do počtu. Je to myšlenka hezká a snaha inovovat se cení, ale na druhou stranu příznivci starších dílů sledovali celý vývoj s obavami a mnoho věcí ve hře se jim a mně ne zrovna líbí.

Diablo 1 - válečník v 3. prostředí

Mým nejoblíbenějším dílem je díl první. Diablo 1 s datadiskem Hellfire od jiné společnosti (Sierra), byl skvělou zábavou a místy i dobrou výzvou zejména pak na obtížnost Hell. Podle mě tento díl nebyl doposud překonán a Diablo 2 bylo nudnější. Zatímco Diablo 1 skončilo v nejlepším a hráči, včetně mě, naříkali jak je krátké. Diablo 2 se svojí čtyř respektive pěti násobnou délkou (datadisk) ukazuje, že pokud hru nafouknete není hra lepší a pokud to přeženete je dokonce i horší. Nejlepším příkladem, že přílišná rozlehlost je na škodu, budiž Sacred 2. Pokud  by se celá hra (Sacred 2) zmenšila na pětinu a celý její obsah zhustil, byla by to mnohem lepší hra.

Torchlight - prakticky jediný skutečně konkurence schopný klon Diabla

Z klonů Diabla je pro mě jednoznačně nejlepší Torchlight a má zábavností blízko k Diablu 1 (Není to nic divného, když se na jeho vývoji podíleli i tvůrci Diabla 1, kteří odešli z Blizzardu). Doporučuji koupit Torchlight 2, vyjde nějaký čas po Diablu 3, protože je k němu zdarma i Torchlight 1 a to dohromady za třetinu ceny Diabla 3. Doufám, že tvůrci Torchlightu 2 se vyvarují chyb, kterých se dopustil Blizzard v Diablu 2, protože Torchlight 2 je iterace prvního dílu a je tu paralela mezi Torchlight 1 a 2 vs Diablo 1 a 2.

Diablo 2, přineslo mimo jiné stromy dovedností, které v Diablu 1 nebyly. Tento systém byl adoptován prakticky do všech ostatních her, které si nárokovali přídomek akční a RPG. Všechny postavy v Diablu 1 mohli používat stejná kouzla, ale válečník neměl vlastnosti, aby je mohl upotřebit. Skvělým prvkem byli knihy kouzel, které byly nezávislé na úrovni postavy, pouze omezené hodnotou magie postavy. V Diablu 2 jste měli tyto schopnosti i pro postavy využívající magii omezeny úrovní a tudíž jste nemohli nikdy získat tak širokou škálu dovedností.

Diablo 2 - Barbar

Nový systém Diabla 2 byl pro mě dost často frustrující a prakticky nikdy se mi nestalo, že bych dostal nějaký super ultra magický set a to ani po stovkách hodin hraní, které jsem strávil za ty léta u Diabla 2. Nejsem sice mistr světa v hraní, ale považuji se za hardcore hráče, který začínal už na klasice jako je Wolfstein 3D, Catacombs, Doom, Red Alert, atd. Proto jsem se jako mnoho dalších obrátil k programům jako ATMA, které umožňují přesouvat věci mezi postavami a exportovat je do souborů.
Největšími chybami Diabla 2 je podle mého názoru přílišná délka celé hry. Někde zhruba v polovině hry je Diablo 2 už nudné a opakující se. Druhou chybou je nepoměr a propastný rozdíl mezi obtížností Nightmare a Hell. Zatímco na Nightmare lze zabíjet nepřátele pouhým pohledem tak na Hell se situace zcela obrací a postava, která nemá problém zabít kohokoliv na Nightmare jednou ranou je zcela bezmocná proti vetší skupince obyčejných zombie hned v prvním levelu.
Dalším frustrujícím aspektem Diabla 2 jsou atributy, jejichž přidávání se téměř neprojevovalo na postavě. Zatím co v Diablu 1 jsem měl pocit v boji, že moje postava je po každém novém levelu o něco lepší. V Diablu 2 jsem měl přesně opačný.

Ale abych nebyl jenom kritický, Diablo 2 přineslo také několik pozitivních změn. Především lepší grafiku a větší vliv předmětů na vzhled postavy. Systém charmů, byl docela dobrý, až na to, že jste zaplácali inventář. Jednoznačně pozitivními změnami bylo oddělení peněz od inventáře, truhla pro odkládání věcí a více rozličných postav s velmi odlišnými schopnostmi.

Diablo 3 - gameplay demo - Shaman

Co se mi líbí na Diablu 3. Možnost zvolit pohlaví postavy. Opuštění stromového systému Diabla 2. Grafický styl bližší spíše Diablu 1 (ve smyslu ponurosti a atmosféry). Údajně destruktivní prostředí.
Na druhou stranu mě děsí opuštění atributů, používání všech schopností tj. pokud to dobře chápu, že si hráč nevolí, které skilly se odemknou, ale postupně se odemykají všechny, ale může aktuálně používat v boji jen několik, které si nastaví. V neposlední řadě pak garance, že po dohrání Diabla 3 na Hell postava dosáhne maximálního levelu. A pak překopání Diabla do podoby MMO se single playerem, kde musíte být neustále připojení a vše se ukládá na servery.

Diablo 3 - female Wizard

Ale zatím nehodlám vynášet finální soudy, často jsou hry, které ostatní kritizují právě ty, které mě nejvíc baví (např.: Kingdoms of Amalur). Už jsem pevně rozhodnutý, že mojí první postavou pro Diablo 3 bude Wizard ženského pohlaví. Nakonec určitě vyzkouším všechny postavy. :-)

Pokud jste si před-objednali digitálně, tak se budu těšit, až společně shodíme 15.5. po půlnoci EU servery Blizzardu. :-D


Aktualizováno: Dojmy ze hry po dohrání na normal zde

Opera 12 beta

Je to asi týden co se objevila nová beta verze Opery. Kterou si lze snadno vyzkoušet díky tzv. Opera Next. Mimochodem Opera Next je skvělá věc, objevila se asi před rokem. Je to snadná instalace paralelní testovací verze, která nerozbíjí stabilní instalaci, pro uživatele.

Opera 12 přináší další rozšíření podpory HTML 5. Dle mého názoru je to dobrá zpráva pro vývojáře, ale uživatele toto nemusí celkem zajímat. HTML 5 je ještě takové děcko, kterému potrvá nějaký čas než se naučí chodit jistým krokem a bez velkého úsilí.

Důležitou a dobrou změnou je novinka v podobě 64-bitové verze pro všechny operační systémy.

Zajímavou věcí je experimentalní podpora pro plnou HW akceleraci přes GPU a to jak OpenGL tak DirectX na Windows. Ano IE9, už to má dávno a odladěné. Ale za sebe říkám, že si nevybírám browser podle nějakého benchmarku, ale podle komfortu v ovládání a stabilitě a v tom je Opera nejlepší. Nedokážu si představit že bych měl více jak 60 tabů v IE, FireFoxu nebo Chromu a vyznal bych se v tom.

Pokud jedinou devizou IE 10 bude podpora více grafična na webu, pak je to chabý důvod pro používání takového prohlížeče. Zejména pokud bude jeho uživatelské rozhraní stejné tak mizerné z hlediska praktičnosti jako doposud.

IE10 HTML 5 test Opera 12 beta - na mém stroji s GTX580

Ale zpátky k Opeře 12. Můžeme se také těšit na vylepšené automatické dokončování a vyhledávání. -lightweight skiny. Hned jsem si nastavil z anime tématikou :-).

V Opeře 12 je Opera Unite, Widgety a Voice odsunuto do pluginů a odstraněno ze základní instalace. A tomu tleskám, protože ani jeden z nich nepoužívám.

Pokud chcete vědět zcela přesně co se změnilo je nejlepší se podívat přímo do changelogu.

Lia（多田葵）の歌詞

ポータブルメディアプレイヤーで歌詞を見るためにＬＲＣを作りました。

歌手： Lia
アルバム： LIA Collection Album Vol 3 - Spectrum Rays 2007 Complete All Singles
文字符号化形式：UTF-8
語：日本語

歌：
Birthday Song, Requiem (Eupho-Lia Hardcore Remix)
鳥の詩 ~StripE REMIX~

ダウンロードするファイル：
http://rapidshare.com/files/821822666/Lia.7z

パスワード： apoc9.blogspot.com

Kingdoms of Amalur: Reckoning

Moje první postava lvl 1 na začátku hry

Kingdoms of Amalur: Reckoning už mám celé odehráno a to přesně za 79 hodin a 30 minut čistého času při plnění všech postráních úkolů a prolezení celé mapy. Můj první build, čistě "finesse" třída, je zlodějka assasin level 40. Je to maximum a dosáhl jsem ho asi 8 hodin před koncem hry v oblasti Alabstra.
Z mého pohledu je to skvělá akční RPG se skvělou hratelností, grafika není fotorealistická, ale mě osobně se tento styl líbí.
Obvykle spíš hraji jako první za třídu válečník. Pořádnou obou-ruční zbraň do ruky a co nejvíc do síly a poškození (maximum damage). Už jsem také paralelně vytvořil postavu této třídy a hrát za válečníka je o dost jednodušší než za zloděje. Na druhou stranu pokud se zloděj přiblíží ke svému protivníkovy je většinu schopen zabít jedním úderem - sneak attack.
Skvělé na Kingdoms of Amalur je velká možnost svobody, že se můžete přepnout do hostile módu a pobít celou vesnici. Tím se ale můžete připravit o cenné zdroje, jakými jsou například obchodníci. V jednom úkolu jsem zabil jednu NPC postavu, která chtěla zlato za část magické hole a to jsem jí nechtěl dát. Také lze okrást prakticky téměř kohokoliv. S finesse buildem na vyšším levelu je k dispozici smoke bomb,  pomocí  které lze se stát na chvíli neviditelným. Pak lze vesele krást bez odhalení. Protože, když provádíte takové věci, místním lidem a strážím se to nelíbí. :-)

O několik hodin později cca lvl 13

Některé úkoly dávají možnost volby, obdobně jako v mass effectu, která má reálný vliv na výsledek a případné další úkoly. Přesto je možnost volby značně iluzorní, ale to není nic tak neobvyklého.
Celý svět je, ačkoliv zpočátku to tak vůbec nevypadá, poměrně rozsáhlý a rozdělený do uzavřených oblastí propojených silnicemi. Tyto oblasti jsou pak ve větším celku, který tvoří dané prostředí. To znamená, že prvním velkým celkem je lesnaté prostředí, které je tvořeno asi šesti menšími uzavřenými oblastmi. Tvůrci také velmi prozíravě umožnily cestovat hráčům pomocí mapy. Jakmile postava objeví významný bod (město, vchod do podzemí), pak se na něj může bleskově přesunout a nemusí pobíhat sem a tam zbytečně. Odstrašujícím proti příkladem je Sacred 2, kde je všechno ... daleko a celou hru pobíháte a bojujete strašně monotóniím způsobem.

Poslední quest za frakci House of Ballads - v setové zbroji House of Ballads

Postavě lze dát schopnost detect hidden, ta odkrývá tajné truhly a dveře na mapě. Navíc také umožňuje například poznat lež v dialogu, respektive otvírá nové možnosti v dialozích.
Styl boje připomíná více akční hry a to jenom dobře. Není to jenom jednoduché máchnutí mečem, nebo použití skillu. Připomíná mi to Batman: Arkham Asylum. Obdobným způsobem lze používat různá komba. Pro každý typ povolání jsou tři typy zbraní. Válečník má meč, obří kladivo a velký obou-ruční meč, zloděj dýky,  faeblades a luk, naproti tomu kouzelník vládne magickými holemi, hůlkami a chakrams.  Hra obsahuje i hodně tradiční RPG věci, jako alchemy, crafting a sagecraft. Pokud má postava příslušné schopnosti, lze vyrábět vlastní předměty, míchat a experimentovat s lektvary a vytvářet vlastní kameny pro socket předměty. Stejně tak množství a typy předmětů od obyčejných po unikátní a sadové.

Fanatická sekta mágů na poušti. (lvl 23)

Za splnění úkolů pro frakce se nejen lze stát plnohodnotným členem dané skupiny, ale odměnou je také karta osudu, která posiluje schopnosti postavy. Celý příběh hry je klasické "zachránit svět", ale příběh není to nechytlavější na Kingdoms o Amalur. Je to skvělá hratelnost a plynulý průběh a to si drží hra až do konce.  Jako mínus vidím omezení postavy na lvl 40, protože pokud hrajete poctivě dosáhnete tohoto levelu ještě hodně před koncem hry a tím klesne motivace, pouštět se do šarvátek s obyčejnými protivníky. Mezi nejtěžší úkoly jednoznačně patří úkoly typu najdi někde v dané oblasti nějaké věci.

V oblasti Mal-Shire (lvl 38)

Už jsem začal hrát za další postavu znovu a zatím mě to baví. Zatím se zdá jako nejjednodušší a nejsilnější build válečník.  Někdo řiká, že za 50 euro na Steamu je to drahá hra. Za sebe říkám, že těch 50 euro si rozhodně zaslouží.

Podzemní oblast před finální bitvou (lvl 40)

Hellsing Ultimate 9

Drákula - válka je jeho modlitbou

Už je to týden co vyšel další díl nejlepší anime série současnosti a možná i nejlepšího seriálu vůbec. Je to díl již předposlední, ale to nevadí. Je lepší, když série skončí se ctí ve své předem stanovené délce, než aby byla natahována dokud kvalita neklesne na úroveň naší vaší televize nova. V tomto případě nelze ani natahovat, protože celá série je zfilmování komiksové předlohy.

Devátý díl drží zaběhnutou kvalitu, která je absolutní špičkou. Každý díl je umělecké dílo. Dokonalá harmonie kresby, počítačové grafiky, příběhu, dialogů. O tom jsem se opět mohl přesvědčit včera, kdy jsem poprvé shlédnul devátý díl, abych ho dnes shlédnul ještě několikrát znovu a znovu. Je naprostou nutností sledovat tento seriál v originálním znění. Ideálně bez titulků, pokud nerozumíte dostatečně japonsky pak musíte chtě nechtě počkat na verzi s titulky, ale jste ochuzeni o velký požitek z mistrných dialogů v japonštině. S nadsázkou můžu říct, že každá třetí věta je perfektní hláška, ale má správné vyznění a údernost jen v originále.

Poprava vojáka, který odmítl uposlechnout rozkaz

Tento díl navazuje přesně na konec posledního dílu. Pěšáci byli pobiti a nastupuje větší kalibr ve finální bitvě uprostřed zdevastovaného Lodýna. Rozhodně to není nudný díl a řekl bych je dokonce o něco lepší než manga. V tomhle díle hodně mluví a vzpomíná, ale na boj také dojde. Tak jak to Hellsing umí, velmi krvavý a brutální. Je to válka bez cenzury a přikrášlování. Nezbývá nic než se jen už těšit na finální díl.

Alucard útočí

Alucard sympaťák - jediný záběr z celé série, kde vypadá jako hodný chlapík

Schrödinger - roztomilý a krutý důstojník SS, kterého si nemůžete neoblíbit

日本語(Japonština) díl 20. dávat a dostávat

Japonština rozlišuje tři způsoby jak vyjádřit osoba A dá ... osobě B. Zásadní rozdíl o proti češtině a angličtině je mimo jiné i v možnosti dávat/dostat činnost. Původně jsem uvažoval, že rovnou popíši zdvořilostní tvary, protože se docela hodně používají, ale nakonec jsem tuto myšlenku zavrhl pro přílišnou komplexnost problematiky a těmto záležitostem bude věnován speciální článek.

もらう (morau) dostat
Tím prvním a patrně nejsnadnějším slovem je sloveso morau (dostat) - sloveso godan (-u kmen) viz. články o slovesech. Pokud chceme dávat činnost pak sloveso vyjadřující činnost je ve tvaru tzv. přechodníku. Je to velice užitečný tvar a hodně se používá. V některém z následujících článků o japonštině se určitě na něj zaměřím více. Zásadní rozdíl mezi morau a kureru je v nuanci, která se nepřekládá, ale je důležité ji si uvědomit. Morau se používá v případě kdy mluvčí požádal někoho, aby to pro něj udělal.

Příklady:
（私は）お金をもらった／もらいました。
(Wataši wa) okane o moratta/moraimašita. Česky: Dostal jsem peníze.

引っ越しを手伝ってもらいませんか。
Hikkoši o tecudatte moraimasen ka? Česky: Nepomohl byste mě se stěhováním? (více doslovně: Nedostal bych od Vás pomoc?)

四道さんは弓塚さんに本をもらった。nebo  四道さんは弓塚さんから本をもらった。
Šidou-san wa Jumidzuka-san ni hon o moratta. Česky: Pan(í) Šidó dostal(a) od pan(í) Jumidzuka knihu.

Chyby:
四道さんは私に本をもらった。
Šidou-san wa wataši ni  hon o moratta. Česky:  Pan(í) Šidó dostal(a) knihu ode mě.
Morau je z pohledu příjemce obvykle mluvčí - první osoba, a proto nemůže být dávajícím. Nastává konflikt.

銀行にお金をもらった。
銀行からお金をもらった。 (Správně)
ginkó kara okane o moratta. Česky: Dostal jsem peníze od banky.
V případě že dávajícím není živá bytost, ale například nějaká instituce, pak nelze použít částici ni, ale musí být kara.

あげる／上げる (ageru) dát, dávat
Ageru je dalším slovesem a znamená dávat. Ale pozor! Toto sloveso nelze použít pro mluvčího (první osobu) jako příjemce. Nemůže být použit ve výrazu: Někdo mně to dal. Toto sloveso patří do skupiny ičidan (holý kmen bez -ru). Obdobně jako u morau lze pomocí ageru dávat i činnost. V tom případě se ageru pojí se slovesem ve tvaru přechodníku.

Příklady:
（私は）四道さんに本をあげた／あげました。
(Wataši wa) Šidó-san ni hon o ageta/agemašita. Česky: Dal jsem paní/panu Šidó knihu.

友達に車を直してあげた／あげました。
Tomodači ni kuruma o naošite ageta/agemašita. Česky: Opravil jsem kamarádovi auto.

Chyby:
花子さんは私に日本語を教えてあげった／あげました。
Hanako-san wa wataši ni nihongo o ošiete ageta/agemašita. Česky Paní Hanako mě naučila japonsky.
Toto sloveso nelze použít pokud je příjemcem mluvčí respektive první osoba. Je to stejné jako v případě slovesa morau.

春子さんに春子さんを慰めてあげた／あげました。
春子さんに慰めてあげた／あげました。
春子さんを慰めてあげた／あげました。(Správně)
Hanako-san o nagusamete ageta/agemašita. Česky: Utěšil jsem (paní) Hanako.
Pokud je příjemcem sám přímý objekt, pak je nepřímý objekt uvozený částicí ni vynechán.

くれる (kureru) dát (mně), dávat (mně)
Kureru je sloveso výhradně pro vyjádření, že někdo dal něco mně. Platí stejná pravidla jako pro ageru, ale příjemcem je mluvčí (první osoba já), a nebo osoba s kterou se může mluvčí ztotožnit (vcítit se do něj). Kureru má nuanci, že dotyčný to udělal pro příjemce ze své vlastní iniciativy.

Příklady:
おばあさんは（私に）ケーキをくれた／くれました。
Obásan wa (wataši ni) kéki o kureta/kuretemašita. Česky: Babička mně dala dort

ジョニーは私の息子に英語を教えてくれている。
Jonny wa watši no musuko ni eigo o ošiete kureteiru. Česky: Jonny učí mého syna angličtinu.

四道さんは（君に）何をくれたか／くれますたか。
Šidó-san wa (kimi ni) nani o kureta/kuremašita ka. Česky: Co ti dala pan(í) Šidó?

弓塚さんは私の車を直してくれた／くれました
Jumidzuka-san wa wataši no kuruma o naošite kureta/kuremašita. Česky: Jumidzuka-san opravil(a) moje auto.

Příklady morau vs. kureru:
先生に教えてもらった。
Sensei ni ošiete moratta. Česky: Učitel mě to naučil. (Požádal jsem ho a on to pro mě udělal.)

友達は教えてくれった。
Tomodači ni ošiete kuretta. Česky: Kamarád mě to naučil. (Sám přišel za mnou a naučil mě to.)

Problematika pirátsví

Doporučuji všem přečíst si skvělý článek na pctuningu zde, který skvěle vystihuje problematiku pirátství a proč lidé stahují ze serverů jako je megaupload.

Megaupload uzavřen

Bohužel megaupload byl dnes uzavřen. Je to velká škoda, už jenom protože jeden z mých nejlepších zdrojů japonského anime v originálním znění nahrával na tento server. Nyní možná budou muset přejít na jiný server.

Různé organizace a sami někteří autoři se domnívají, že stahovaní jejich děl je pouze poškozuje. Za sebe musím říct: Jak jinak bych se dostal k anime v japonštině než právě díky obsahu těchto služeb. V životě bych si nekoupil ani jeden výtisk manga komiksu nebýt pravě nich. Koupil bych si já originální alba Hamasaki Ayumi a Exit Tunes, kdybych si je nejprve nestáhnul? Ne, rozhodně ne. Kdyby nebyli tyto služby a lidé šířící jejich díla, pak by se o jejich existenci nikdo na druhé straně planety nikdy nedověděl.

Je pravda, že současný způsob distribuce multimédií je v celosvětovém měřítku tristní. Není žádná celo světová služba, kde by si člověk mohl koupit film, seriál, hudbu ve vysoké kvalitě, libovolném formátu a znění a bez ochran v digitální podobě. Poptávka tu je a nabídku supluje sdílení, kde megaupload je stále pouze zlomek.

Na poli her je situace o dost lepší díky Steamu, ale i ten není dokonalý. Někteří větší výrobci prosazují svoje systémy, aby nemuseli platit podíl Steamu. Bohužel, díky právě této hamižnosti EA urvat vše vznikl Origin. Nemá však na Steam a jeho klient se chová jako malware.

Díky Steamu mám všechny počítačové hry legálně.

Představa, že se všichni najednou díky totálnímu vymýcení pirátství nahrnou do obchodů a do kin je zcela zcestná. Lidé, kteří dneska stahují, zítra budou zahnáni do kouta a nic si nekoupí. Spíše naopak o ni se o nových věcech ani nedozví. Těch pár jedinců, kteří si to budou moci dovolit nebudou schopni nikdy vybudovat takové komunity příznivců. Autoři nebudou slavní a jejich producenti nebudou bohatší.

日本語(Japonština) díl 19. Základy stavby vět - část. 2

Už jsem napsal dost článků slovníkového ražení (fráze, slovíčka, tvarosloví). Tento článek volně naváže na téma elementárních znalostí pro tvorbu vět v Japonštině. První díl zde.

Příklad
山田さんは小学校の先生です。
Jamada-san wa šógakkó no sensei desu. Česky: Pan Jamada je učitel na základní škole.

V tomto příkladě jsem použil tzv. sponu desu. Základní nejjednodušší tvar spony je da (だ). Tvar desu je formální/zdvořilý. Učebnice, dle mých zkušeností, hovoří o sponě matoucím způsobem pro začátečníky. Domnívám se, že Český jazyk a ani Angličtina nemá zcela totožný výraz. V tomto příkladě se používá ve větě jako vyjádření vlastnosti, kterou má téma, nebo informaci o něm. V příkladě je tématem uvedeným částicí ha (は čti wa) pan Jamada, další část věty hovoří právě o něm. Spona desu se také používá v konverzaci čistě z důvodů zdvořilosti, a pak nepřidává žádnou relevantní informaci.

V příkladu se ve větě vyskytuje důležitá částice no. Tato částice v příkladu rozvíjí podstatné jméno, které předchází, o nové informace. V příkladě nová informace upřesňuje o jakého učitele se jedná (učitel základní školy).

Příklad
近くの学校の屋根の下に小さな部屋がある。
Čikaku no gakkó no yane no šita ni čísa-na heja ga aru. Česky: Pod střechou blízké školy je malý pokoj.

Tento příklad ukazuje ještě více částici no a její používání. Lze pomocí ní bohatě rozvíjet větné části. Důležité je také odlišné pořadí rozvoje, které je odlišné od Českého jazyka (4-Pod 3-střechou 1-blízké 2-školy).

Mnohem důležitější v tomto příkladě je ukázka slovesu aru (ある), které znamená být ve smyslu existovat. Ale pozor Japonština rozlišuje existenci pro živé a neživé věci!

ある aru* - být (existovat) - neživé věci (neživé předměty, rostliny)
いる iru - být (existovat) - živé bytosti (lidé, zvířata)

zápor
ある aru → ない nai - není
いる iru → いない inai - není

Věta konstatuje existenci nějakého pokoje pod střechou blízké školy.

Příklad
プールで友達と一緒に泳いだ。
Púlu** de tomodači to iššo ni ojoida. Česky: Plaval jsem s kamarádem v bazénu.

V příkladě jsou použity další částice. Jako první je částice de ( で ), která v tom to případě určuje místo, kde se odehrává činnost (plavání). Také se používá pro označení prostředku, kterým vykonávám činnost určenou slovesem.
Částice to ( と ) se používá pro úplný výčet prvků a obvykle se překládá jako a. V tomto případě je součástí obratu tomodači to iššo ni - doslova: kamarád a společně dohromady. Do češtiny se tento obrat překládá jako spolu s. Použití částice to je ještě širší, protože se používá také jako částice uvozující nepřímou řeč.

Věta má implicitního činitele - mluvčího, proto je nadbytečné větu začínat zájmenem já.

Sloveso ojogu (泳ぐ) je v minulém čase viz. článek slovesa minulý čas.

Důležité: používám neformální tvary, protože se z nich a podle nich snadno vytvoří tvar formální. Pokud chcete hovořit s někým, kdo není blízký kamarád, používejte tvary formálnější a zdvořilejší.

*aru vs. iru - není to úplně tak jednoduché a existují případy, kdy lze použít aru i pro živé bytosti.
** japonské R se blíží L, které japonci nemají a tak ho nahrazují v cizích slovech R. Púlu není nic jiného než fonetický přepis anglického slova pool - bazén. Píši L záměrně, aby to někdo náhodou nečetl jako české tvrdé R.

Re: Pohádky jsou plné špatných ekonomických návyků

Reakce na článek Pohádky jsou plné špatných ekonomických návyků

Přestože nejsem velký příznivce pohádek, zvláště těch moderních, musím se jich zastat. Článek v lidovkách sepsaný někým, kdo kritizované pohádky viděl maximálně z rychlíku a hlásá bludy, to je něco, co se prostě nedá, jen tak přejít.

"Z pohledu reálných ekonomických principů jde o nelogičnost až nesmysl, kterých jsou však pohádky plné."

Ano, pohádky jsou občas plné nesmyslů, ale tyto nesmysly obvykle nesouvisí s ekonomikou. Jedinou výjimkou je nekonečný zdroj peněz, jídla - to je ekonomický nesmysl a to mu dávám za pravdu.

"Tak například právě v Mrazíkovi je malým divákům podsouváno, že lepší než vlastní píle je odevzdané čekaní na rozmary osudu."

Kde, nic takového tam není, a že to vysílají aspoň jednou do roka. Nastěnka vykonává práce, které se její macecha a její nevlastní sestra štítí. Dokonce i z počátku pyšný hrdina Ivánek se vydává do světa. Naopak Marfuša se snaží si vydupat poklady a ženicha od Mrazíka bez jakýchkoliv zásluh arogantním způsobem. Její matka se ji snaží provdat a neváhá lhát (klamavá reklama), ale nikdo její dceru nechce.

"Zásadní roli v úspěchu pohádkových žen hraje i krása."

V úspěchu žen, u mužů určitě, hraje velkou roli i krása. Na tom není nic nerealistického, ale pohádky nejsou tak povrchní a nezapomínají na krásu vnitřní.

"V pohádkách se často ukazuje naprosto nevhodné chování na trhu práce. Hlavní hrdinové řady pohádek získají poklady a štěstí většinou jen díky tomu, že jsou hodní."

Tak tomu říkám úlet. Jednak to není pravda, obvykle se k tomu štěstí musí pěkně propracovat, a pak chování na trhu práce není hlavním smyslem pohádek - dobro vs. zlo.

"Nebo ještě hůře, některé pohádky děti přímo navádějí k nekalostem. Třeba pohádka O perníkové chaloupce. Ta bezmála navádí děti, aby kradly cizí majetek. Když jsou v pohádce majitelkou daného obydlí - perníkové chaloupky -chyceni a po zásluze potrestáni, je ona vykreslena jako zlá ježibaba."

Hlavně je učí přežít. Děti se ztratí v lese a narazí na zdroj jídla. V této extrémní situaci se rozhodnou pro riskantní, ale velmi racionální řešení. Zlá ježibaba, která je chce sníst - silné poselství, že venku jsou i zlí lidé.

"Pohádky nekladou důraz na vlastní schopnosti. Místo nich mají rozhodující slovo konexe - ať už to jsou kouzelní dědečkové nebo třeba zvířátka, která v rozhodujících okamžicích hlavnímu hrdinovi pomohou."

Vítej ve skutečném světě, autore. Teď vážně, (divine intervention) zásah Božské prozřetelnosti je přirozený prvek pohádek. Ukazuje, že dobrý hrdina není sám v boji proti zlu, ale má podporu nejen svých přátel, ale dalších dobrých bytostí.

"Typickým příkladem nedoceněné osobnosti je Trautenberk z Krkonošských pohádek. Kreativní podnikatel chce třeba podnikat ve farmacii - prodávat léčivé bylinky -, nebo prodávat vodu z přehrady svého panství. Neschopní a líní zaměstnanci, spolčení s mocným sousedem Krakonošem, mu však hází klacky pod nohy."

Spíše než kreativní je přesnější označení "vychcaný". Trautenberk obvykle neváhá si přivlastnit cizí majetek (Krakonoše a nebo veřejný) a vnikat na jeho soukromý pozemek. Jeho zaměstnanci nejsou ani tak neschopní jako otupělí, a přestože nesouhlasí s praktikami svého zaměstnance nechávají se vystavovat jeho bossingu, aby neskončily pod mostem.
Ačkoliv jsem rád fandil Trautenberkovi, rozhodně ho nelze považovat za vzor slušného podnikání.

A na závěr hlavní pointa - the true WTF - co to je za článek. Pohádky a příběhy mají z dětí dělat slušné lidi a ne oportunní hovada.