Již v prvním článku o japonštině jsem zmínil hojnost zvukomalebných slov v japonštině. Narozdíl od nám známějších jazyků (čeština, angličtina, apod.) se v japonštině hojně využivájí a vyjadřují kromě zvuků zvířat, zvuky pocitů, přírodních respektive fyzikálních jevů. Neexistuje snad manga, která by je neobsahovala.
Pravděpodobně nikoho nepřekvapí odlišné vyjádření zvuků zvířat. Postačí pár nejzajímavějších příkladů:
Kočka (猫 - neko) njan-njan (にゃんにゃん), lev (ライオン - lion z angl.) gaó (ガオー).
Jiskřivý třpyt kirakira (きらきら) a podobný výraz pro oslnivou záři giragira (ぎらぎら) jsou mnohem exotičtější onomatopoeia, ale pro Japonštinu poměrně běžné. Dalšími velmi užitečnými jsou wakuwaku (わくわく) což vyjadřuje vzrušení či rozrušení. Perapera (ぺらぺら) se používá pro vyjádření plynulé řeči. Oproti tomu berabera (べらべら) postihuje ukecanost nebo indiskrétnost. Velmi častý výraz guzuguzu (ぐずぐず) vyjadřuje liknavost.
Nelze si nevšimnout zvláštního vzorce, jakým jsou tvořena tato slova tj. dvojící stejných morár. Tyto výrazy mohou být použité jako různé větné členy respektive druhy slov. Je to další zajímavost japonštiny, kde mnoho slov má vlastnost být ekvivalentem několika slovních druhů. Například kirakira (きらきら) může být příslovcem, podstatným jménem nebo slovesem (vytvořené pomocí slovesa dělat - suru).
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat