Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Jan 8, 32
Pravda je vyšší hodnotou, která přináší sebou i pravou svobodu. Je to svoboda dětí Božích, těch co následují našeho Pána Ježíše Krista. Podívejme se pozorně na celý úryvek a žasněme nad moudrostí Boží.
Jan 8, 31 - 36
Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“
Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“
Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.
 |
| Pán Prstenů* - Glum je otrokem prstenu. Zlá moc jenž ho svádí k hříchům v symbolice příběhu. |
Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost. Přísloví 26, 11
Tento verš vystihuje zcela dokonale člověka, žijícího v otroctví hříchu. Nic se na tom nezmění, i kdyby byl jeho hřích považován za něco společensky akceptovatelného a neškodného. Nakonec onen ubohý hříšník bude přesně toto naplňovat, i přestože si to nemusí ani sám uvědomovat.
Co je tedy hřích? Co to vlastně je? Hřích je přestupek proti Božímu zákonu. Boží zákon je dvojího druhu přirozený a zjevený.
Co je přirozený zákon popsal dobře sv. Tomáš Akvinský, který toto rozdělení definoval:
Všichni lidé sdílejí s ostatním stvořením přirozený sklon k dobru: automaticky usilují o sebezáchovu. Se zvířaty sdílejí i specifičtější sklony: například pohlavní pud a starost o potomstvo. Nejdůležitější a jedinečné je u lidí jejich přirozené tíhnuti k poznání pravdy o Bohu a k životu ve společnosti. Lidé jsou proto společenští a političtí tvorové a jsou přirozeně náboženští. Přirozený zákon se vztahuje pouze na ně jako na vědomá, rozumná, morální a společenská stvoření a učí je vyvarovat se nevědomosti a neurážet nebo neškodit jiným, se kterými se musí sdružovat. Existuje tedy jedna norma pravdy a správnosti pro všechny lidi, kterou všichni přirozeně a rovně znají. Když ale dojde ke konkrétním závěrům učiněným na základě takových věčných morálních principů, pak ačkoli norma pravdy zůstává neměnná, specifické okolnosti jejího použití se liší. Protože doba se mění, mění se v konkrétních případech i druhotné přikázání či závěry, učiněné na základě neměnných mravních prvních principů. Přirozený zákon se nemění, ale je k němu přidáváno.
sv. Tomáš Akvinský Summa Theologica
Zjevený Boží zákon je pak to co explicitně oznámil Bůh svému lidu. Prostřednictvím proroků, skrze druhou osobu trojice Ježíše Krista a pak skrze jeho katolickou církev. Jak přirozený tak o to ještě více zjevený zákon ustanovuje řád na hmotné a duchovní rovině.
Porušení Božího zákona může být různě závažné. Katolická víra rozlišuje lehký a těžký hřích. Těžký hřích je nazýván také smrtelným, protože jeho následkem je druhá smrt tj. věčné zatracení (peklo).
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Římanům 6,23
Mimochodem povedená symbolika vystihující působení zla je i v populárním a slavném příběhu Pán Prstenů*. Prsten představuje pokušení, které svádí k hříchu s falešným příslibem řešení či moci, ale jeho skutečným cílem je přivést dotyčného k jeho pravému pánu Sauronovi na jeho území (Ďábel v pekle) a tím pádem k záhubě.
Speciálním případem hříchu je dědičný hřích, který člověk zdědil od prvních lidí (Adam a Eva), kteří porušili Boží příkaz a zhřešili. Pozn. O dědičném hříchu jsem psal už v prvním díle této série.
- Propadnutí smrti těla tj. smrtelnost a "smrti" duše tj. zatracení.
- Náklonnost ke zlu (hříchu).
Římanům 5, 12-15
Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
Na křest se zaměřím podrobněji v nějakém dalším samostatném díle.
Desatero
Desatero je nejstarší zjevený zákon, který byl dán Mojžíšovi. V té době si Bůh vyvolil Izrael jako svůj vyvolený národ, který se měl stát kolébkou pro mesiáše a jeho všeobecnou (=katolickou) církev. V rámci tohoto vyvolení ustanovil "zákon", kterým se musel jeho lid řídit, aby dosáhl kvalit - svatosti, kterou Bůh očekával od národa respektive lidu jemu zasvěcenému. V širším kontextu byl ustanoven Mojžíšův zákon, který Ježíš Kristus završil novým a věčným ustanovením.Ústředním pilířem Mojžíšova zákona je známé desatero Božích přikázání. Slovo „desatero“ (dekalog) znamená doslovně „deset slov“ (Ex 34,28; Dt 4,13; 10,4). Těchto „deset slov“ zjevil Bůh svému lidu na posvátné hoře. Napsal je svým „prstem“, na rozdíl od ostatních příkazů napsaných Mojžíšem. Jsou to Boží slova v jedinečném smyslu. Předává nám je kniha Exodus a kniha Deuteronomium. Již od Starého zákona se posvátné knihy odvolávají na „deset slov“. Avšak jejich plný smysl zjevil teprve Ježíš v Novém zákoně.
Desatero:
- Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. (Neuctívej jiné bohy)
- Nevezmeš jména Božího nadarmo. (Nezneužívej Boží jméno).
- Pomni, abys den sváteční světil. (Zasvěť jeden den v týdnu Bohu)
- Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
- Nezabiješ. (Nebudeš vraždit).
- Nesesmilníš. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
- Nepokradeš. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
- Nepromluvíš křivého svědectví. (Nemluv o jiných lidech nepravdivě).
- Nepožádáš manželky bližního svého. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
- Nepožádáš statku bližního svého. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
Desatero nepřestalo nikdy platit. Naopak ještě více je vyžadováno od Boha ve vztahu k němu a k druhým lidem. Porušení jakéhokoliv bodu desatera je těžký hřích.
 |
| Umělecké ztvárnění Bůh dává Mojžíšovi Desatero |
Měli bychom se zamyslet a zděsit se, když si uvědomíme, že většina Čechů nedodržuje ani první tři body desatera. Pouze 2% obyvatel světí Neděli účastí na mši.
"Nesmyslná" přikázání Mojžíšova zákona
Jedním z častých argumentů proti zjevenému zákonu je poukázání na zastaralost respektive nesmyslnost, několika specifických přikázání starého zákona. To opět potvrzuje ignoranci jakou lidé a zvláště ateisté trpí v otázkách křesťanství. Konkrétně se jedná o přikázání nesít různá zrna společně, nebo nenosit oděv z více druhů vláken, apod. Tyto zákazy se týkají a postihují okultní praktiky, které byly na těchto činnostech postavené. Okultismus je proti prvnímu přikázání.
Naopak zákon o Hospodinově milostivém létě, kdy jsou propuštěni otroci a odpuštěny dluhy, o tom se z těchto kruhů nedozvíte.
Nový zákon
Matouš 5, 17
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
S příchodem Ježíše Krista se naplňuje zákon a proroci. Podrobné předpovědi staletí staré, které se do písmene vyplnily na Kristu, jsou zajímavým tématem a dobrým námětem třeba na jeden z dalších dílů série. Pán Ježíš v průběhu svého působení káže a koná mnohé zázraky, aby podpořil to co říká.
Marek 12, 28-34
Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“
Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘
Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“
I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“
Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
Matouš 22, 36-40
„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
To je největší a první přikázání.
Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Pán Ježíš se nezdráhal zvýšit laťku nad zažité formální dodržování Božího Zákona.
Matouš 5, 18-28
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým.
Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘
Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení.
Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘
Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
 |
| Pán Ježíš káže lidem (Obraz - kázání na hoře) |
Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!‘
Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.
Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.‘
Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží;
ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále;
ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘
Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;
a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.
Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘
Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?
A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Toto je jenom malá část toho co Ježíš Kristus bezpodmínečně vyžaduje od těch co věří, aby mohli mít podíl na nebeském království (jednoduše řečeno, aby se dostali do nebe). Nic z toho neruší předchozí zákon, ale vyžaduje vyšší stupeň svatosti.
Vrcholem nového zákona je pak ustanovení Eucharistie - těla Božího - jako pokrmu k nejužšímu vztahu s Bohem a podílu na vykoupení a z mrtvých vstaní Ježíše Krista. Nový zákon je pak uchováván v katolické církví, kterou také sám náš Pán Ježíš Kristus, pro tento účel ustanovil. (viz. předchozí díly)
Zákon a svoboda
V dnešní společnosti a zvláště díky událostem v nedávné historii jsou dva rozšířené, ale mylné přístupy k zákonům. Jedni vidí zákon jako prostředek jak ustanovit uspořádání světa podle svého a druzí vidí zákon jako zlo, které je potřeba vymýtit. Tyto postoje se promítají jak do politiky tak i do náboženství.Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Jan 10, 10
Zákon stanoví mantinely, které mají bránit, aby člověk neublížil sobě a ostatním a aby někdo jiný neublížil jemu. O to více Boží zákon, který je vyjádřením záměru stvořitele, přivádí člověka k životu v plnosti (ne nezbytně v hojnosti či snad bohatství). Člověk má svobodu si zvolit cestu k Bohu či cestu k jeho nepříteli Satanovi. Život nebo smrt.
Boží zákon není o tom co člověk nesmí a může, ale o tom co mu škodí a co mu prospívá. Největším škůdcem, který se snaží přivést člověka k záhubě pro svoji nenávist k Bohu a k jeho stvoření člověku, je Satan. Stejně tak i padlí andělé, kteří ho následovali ve vzpouře proti Bohu. Satan přichází podobně jako prodejci z prodejních akcí pro důchodce. Je však mnohem záludnější než člověk a následná škoda je daleko větší. Pokud je tedy člověk otrokem hříchu, potom Satan a ostatní zlí andělé (Démoni) jsou otrokářem.
Z řad ateistů občas zaznívá přirovnání Boha k diktátorovi. To je ale hluboký omyl. Bůh je dokonalým Otcem, který vyžaduje jenom věci ku prospěchu (věčnému) svých dětí. Bůh jako správný rodič nedovoluje mnohé věci, které by děti rádi dělali, přestože by to pro ně mělo i fatální následky.
Člověk, který se řídí jenom podle sebe a nedbá na Boha a jeho vůli a Zákon, není svobodný, protože se nechává unášet vším co ho zrovna strhne. To velmi dobře vystihuje následující úryvek z Písma svatého.
Žalm 1
Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.
Vlivem následku dědičného hříchu a působením Satana či vlivem svévolníků (lidí žijících v hříchu) je relativně jednoduché propadnout se do otroctví hříchů. Obzvlášť pokud člověk věří jenom sám sobě a spoléhá na své síly jak se mnozí kasají. Protože moc démonů je výrazně větší než síla lidská, je nezbytné se utíkat k Bohu, který je silou ještě větší. Malý národ přece nevytáhne do boje sám proti většímu a silnějšímu.
Cesta k pravé svobodě
Protikladem k životu v hříchu je milost posvěcující - svatost. Cesta ke svatosti vede jen skrz Ježíše Krista. Hříšník musí uvěřit v něj - v jeho příslib a slova - a musí se odvrátit od svého hříchu a obrátit se směrem k Bohu. Silou v tomto procesu je milost Boží, která se vlévá na člověka skrze svátosti v jeho katolické církvi. Prvním krokem pro ty co jsou stále obtížení dědičným hříchem je křest a pro ty co už byli pokřtěni, ale upadli do hříchu, je to svátost smíření (zpověď).Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jan 14, 6
To je jediná cesta k úplné svobodě skrze vtělenou Pravdu, skrze našeho Pána Ježíše Krista.
Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Marek 16, 16
Okusit pravou svobodu, kterou dává pouze Ježíš Kristus, těm co v něj věří, je úžasný pocit, který je nesrovnatelný se svobodou, kterou se zaštiťuje liberalismus a "moderní" společnost.
K tématu pokušení, zákona jako povinnosti, ale hlavně k tématu svatosti a svátostí se určitě vrátím v některých dalších dílech této série.
* Pán prstenů (The Lord Of The Rings) je známý příběh, ale méně lidí ví nebo si uvědomuje, že je to příběh, který obsahuje křesťanské poselství. J. R. R. Tolkien byl katolík a to je hodně vidět i na jeho knihách.
Předtím než byl Pán prstenů publikován J. R. R. Tolkien napsal dopis svému přiteli knězi, otci Robertovi Murray: "Pán prstenů je samozřejmě v základu náboženské a katolické dílo; zpočátku nevědomky, ale vědomě v revizi. To je proč jsem nevložil, či neodstraňoval, žádné reference na cokoliv jako 'náboženství', kulty nebo zvyky, ve smyšleném světě. Protože náboženský prvek je absorbovaný v příběhu a symbolice." Přeloženo z angličtiny
Žádné komentáře:
Okomentovat