Dobré a zlé relativní nebo objektivní
Když jsem pročítal některé příspěvky na toto téma nemohl jsem si nevzpomenout na svůj oblíbený citát, 400 let starého mistra ze seriálu a manga komiksu Saint Seiya, v japonštině:
Mimochodem je to jeden z důvodu, proč mám tento seriál tak rád. Pro jeho skutečnou myšlenkovou hloubku. Žádné prázdné filozofování, na kterém troskotají mnohé "vážné dramatické" evropské a americké filmy.
老師「バカ者め真の正義はどんなに時が流れてようと不変のものじゃ」
Starý mistr: "Hlupáku (blázne), skutečné dobro/spravedlnost, bez ohledu na to kolik času uplyne, je neměnné."
V seriálu ještě přidává trefný příměr dobra k proudu řeky, že nikdo nemůže změnit její přirozený směr (trvale).
Dobro a zlo nezná pokrok, evoluci, vývoj jsou to přirozeně rozpoznatelné pojmy bez ohledu na společnost. Jsou to univerzální hodnoty, které jsou svojí podstatou metafyzické. O těchto věcech není v pravomoci vlád, komisí, vědců, zájmových skupin, většiny, menšin, ale i jednotlivců rozhodovat.
Křesťané vědí, že tyto hodnoty jsou od Boha stvořitele. Jsou přirozené respektive přirozeným obrazem božím v každém člověku. Katolická teologie hovoří o přirozeném zákonu.
Na druhou stranou je tu hodnotový relativismus, který říká, že neexistuje objektivní (univerzální) dobro a zlo. Vše je relativní, plovoucí, mění si se v čase a prostoru. Avšak tento myšlenkový směr konfrontován s realitou všedních dnů, kdy dříve nebo později je jednotlivec a společnost postavena před volbu ano/ne je stejně nucena vážit dobro a zlo věcí. V takovém případě zastánci této filozofie tvrdí, že měřítkem dobra a zla je člověk sám a nebo společnost.
Myšlenkový relativismus má dva možné důsledky. Tím prvním je, že dobro a zlo neexistuje - jsou to objektivně prázdné pojmy, vytvořené člověkem. Věci prostě jsou (nejsou dobré ani špatné). Druhým vyvozením je "efekt motýlích křídel", kde moje malé subjektivní dobro může způsobit jinému člověku velké subjektivní zlo a naopak.
Toto je pravou příčinou konfliktu, jde o střet těchto dvou protikladných pohledů na svět.
Dle mého názoru je pohled hodnotového relativismu mylný. Myšlenkový relativismus je dle jeho obhájců cestou ke svobodě člověka. Jaké si odpoutání od toho co člověka svazuje (obvykle normy, morální zábrany). Ve skutečnosti toto oproštění nevede ke svobodě jedince, ale k chaosu. Člověk již není svobodný, ale pouze svázaný v závislosti na svých sobeckých tužbách a vášních. Ono očekávané blaho a štěstí se paradoxně nedostaví.
Ale i na celospolečenské úrovni je tento relativismus zhoubný. V pluralitní společnosti jsou různé názory, ideologie a filozofie vedle sebe. Mnohé z těchto ideologii jsou navzájem zcela neslučitelné a nezřídka tvoří výbušnou směs. Jedinou možností, která je dnes aplikována, je tyto názory postupně rozmělnit a nahradit jiným všeobjímajícím světonázorem*. Jestliže však všechny ideologie nahradíte novou (a kterou?), a to lze učinit jen důsledným rozkladem a proměnou všech ostatních na tu jednu, co se stane se svobodou na vlastní názor. Jistě zanikne a to je skutečnost, kterou můžeme pozorovat dnes nejen v EU, ale v celé euroatlantické civilizaci.
V praxi tedy hodnotový relativismus vede do sebe zničující spirály problémů. Protože nic není absolutně dobré a ani zlé, je relativně přijatelné vykonat nějaké to "malé zlo pro velké dobro" společnosti. Toto "malé zlo" se využívalo zejména v totalitních režimech. Protože je nutné dříve nebo později rozhodnout o povaze věci a neexistuje žádné objektivní měřítko, pouze neustále proměnlivé měřítko neexistuje žádný ideál, etalon vypovídající o kvalitě, pak je nezbytné spoléhat na vlastní úsudek, který je vždy neobjektivní a značně nespolehlivý. Člověk snadno podlehne cestě nejmenšího odporu, přestože z dlouhodobého hlediska za ni draze zaplatí.
Stejně tak jako existují axiomy v matematice tak existuje neměnný objektivní hodnotový systém dobra a zla. Třeba zabít druhého člověka bez důvodu je všeobecně považováno za špatné. Přestože lidské ratio (rozum), nezná důvod proč by tomu tak mělo být. Nechci obhajovat nebo nabádat k zabíjení, ale objektivně neexistuje racionální důvod nezabít neznámého člověka bez vyprovokování pro uspokojení vlastní potřeby. Odmyslete polici a takové věci, jste teď v ideálním modelovém světě, kde je to dovoleno. Jde čistě o filozofickou podstatu.
Opět v terminologii katolické teologie toto je praktický příklad přirozeného zákona, ten je objektivně poznatelný a neměnný. Ale pozor přirozený zákon je pouze pod-částí křesťanské tedy katolické morálky. Křesťanské pojetí** světa zde nebudu rozebírat, to je rozsáhlá problematika, výrazně přesahující jeden článek na blogu.
Homosexualita
Jediným odlišným znakem homosexuálních jedinců je jejich sexualita, proto nelze sexualitu a sex vyloučit jak se někdo snaží lživě argumentovat, že homosexualita není jenom sex. Ne, homosexualita je jenom o sexu - erosu. Pokud se odebere sex se stejným pohlavím a zamilovanost do jedince stejného pohlaví zůstane člověk jako kterýkoliv jiný. Je to sama definice homosexuality. Naše společnost je velmi tolerantní k homosexuálům.
Relativismus je natolik zakořeněn ve společnosti, že není schopna odlišit dobro od zla. Místo toho se definuje dobré jako neškodlivé. Ona racionalita, kterou se zaštiťuje moderní společnost, se nechává unášet vlnami emocí homosexuálů stavících se do role obětí. Ukazují prstem na společnost, která jim nechce dovolit každý jejich rozmar. Snaží se přetvořit společnost k obrazu svému tj. zvrácenému obrazu. Homosexuální manželství a rodiny s dětmi (adopce), homosexuální kultura, homosexuální propaganda ve školách. Zatímco západní civilizovaný svět vymírá, budeme řešit problém jak spravedlivě rozdat děti homosexuálům. Je to hořké spojení absurdní komedie s tragédií. Při prosazování svých zájmů se homosexuálové nestydí uchýlit ke lžím a historickému revizionismu. Často přisuzují neprávem homosexualitu historickým osobnostem, které se nemohou bránit sprostým nařčením.
Dnes politická garnitura tvrdě útočí na svobodu vyznání a přesvědčení velké části populace ve prospěch bezvýznamné menšiny. Ať už se podíváme do USA, Kanady, států EU a dalších vyspělých států všude je dekadence společnosti na vzestupu a s tím jak se dostávají k moci uskupení prosazující silný opatrovnický stát v ruku v ruce jde i neustálé stupňování výhod pro homosexuály a legalizování všemožných rádoby práv. Dostáváme se do opačného extrému. Zatímco kdysi byla homosexualita kriminalizovaná. Nyní budou kriminalizováni ti, kdo se postaví proti neoprávněným požadavkům homosexuálů. Například kanadský reportér byl okamžitě propuštěn poté co na svůj soukromý twitter napsal, že skutečné manželství je pouze muž a žena (zde). Takových případů postupně přibývá. Dříve tito lidé byli jenom zesměšnění nálepkou homofobie. Homosexuálové tvrdí, že naše společnost je netolerantní. To ale není pravda. Naše společnost je velmi tolerantní, protože homosexualita není zločinem jako v některých skutečně netolerantních společnostech. Cokoliv nad to už není tolerance, ale přijetí.
Vždy jako první v prosazování všemožných zvráceností jsou arci-lháři, brouci pytlíci a kolaboranti zla, masmédia. Proto už týden před průvodem jsou lidé bombardováni články:
- pár homosexuálních mužů vychovávajících dítě
- o ženě, která opustila manžela a děti, kvůli své lesbické milence
- o zaručené pravdivých informacích de-mystifikujících homosexualitu
Zatímco funkční manželství muže a ženy zachovává lidský rod a tím i stabilitu společnosti po všech stránkách. Pro křesťanství (katolické) má i spirituální rozměr jako nerozlučný svazek muže a ženy od Boha. Mnozí radikální homosexuálové se netají nepřátelstvím k (tradiční) rodině. Změna definice manželství je prý neškodná a dle jiných naopak přímo žádoucí a prospěšná. Jako vše co homosexuálové požadují, ale jak se říká stokrát nic umořilo osla.
Morální relativisté a pluralitní společnost slaví vítězství. Je to také díky tomu, že většina lidí jsou lidé zcela neteční. Pouze pokud je někdo praští do nosu tak se začnou bránit a zajímat co se to děje. Pro homosexuály to znamená, že v budoucnu s velkou pravděpodobností dostanou adopce do svých homo-svazků. Je to ale vítězství Pyrrhovo. Společnost je v krizi a bude hůře. Jak už jsem řekl, západní společnost vymírá - empirický fakt. Důchodová krize je důsledkem toho. Ekonomická krize v širším smyslu je dalším dílem rozmělněné morálky relativistů. Nechci zde rozebírat všechny příčiny. Civilizace nihilismu (prakticky důsledek liberalismu a volnomyšlenkářství) a hedonismu je neudržitelná. Stejně jako je komunismus utopii tak i pluralitní společnost je utopii. Všichni tito osvícenci nové doby, nejpokrokovější z nejpokrokovějších a vše milující (tolerantní) vymřou. V západním světě zůstanou jenom opravdově tolerantní konzervativní křesťané a nic netolerující muslimové.
* Pokud jste slyšeli o tavícím kotli Evropy, pak to je přesně tento proces.
** Když dva říkají totéž, neznamená to totéž. Dle mého názoru, nejčastější nepochopení křesťanů vyplývá mimo jiné i z odlišného chápání značného množství abstraktních pojmů - pravda, víra, svoboda, láska, atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat