Re: Pohádky jsou plné špatných ekonomických návyků

Reakce na článek Pohádky jsou plné špatných ekonomických návyků

Přestože nejsem velký příznivce pohádek, zvláště těch moderních, musím se jich zastat. Článek v lidovkách sepsaný někým, kdo kritizované pohádky viděl maximálně z rychlíku a hlásá bludy, to je něco, co se prostě nedá, jen tak přejít.

"Z pohledu reálných ekonomických principů jde o nelogičnost až nesmysl, kterých jsou však pohádky plné."

Ano, pohádky jsou občas plné nesmyslů, ale tyto nesmysly obvykle nesouvisí s ekonomikou. Jedinou výjimkou je nekonečný zdroj peněz, jídla - to je ekonomický nesmysl a to mu dávám za pravdu.

"Tak například právě v Mrazíkovi je malým divákům podsouváno, že lepší než vlastní píle je odevzdané čekaní na rozmary osudu."

Kde, nic takového tam není, a že to vysílají aspoň jednou do roka. Nastěnka vykonává práce, které se její macecha a její nevlastní sestra štítí. Dokonce i z počátku pyšný hrdina Ivánek se vydává do světa. Naopak Marfuša se snaží si vydupat poklady a ženicha od Mrazíka bez jakýchkoliv zásluh arogantním způsobem. Její matka se ji snaží provdat a neváhá lhát (klamavá reklama), ale nikdo její dceru nechce.

"Zásadní roli v úspěchu pohádkových žen hraje i krása."

V úspěchu žen, u mužů určitě, hraje velkou roli i krása. Na tom není nic nerealistického, ale pohádky nejsou tak povrchní a nezapomínají na krásu vnitřní.

"V pohádkách se často ukazuje naprosto nevhodné chování na trhu práce. Hlavní hrdinové řady pohádek získají poklady a štěstí většinou jen díky tomu, že jsou hodní."

Tak tomu říkám úlet. Jednak to není pravda, obvykle se k tomu štěstí musí pěkně propracovat, a pak chování na trhu práce není hlavním smyslem pohádek - dobro vs. zlo.

"Nebo ještě hůře, některé pohádky děti přímo navádějí k nekalostem. Třeba pohádka O perníkové chaloupce. Ta bezmála navádí děti, aby kradly cizí majetek. Když jsou v pohádce majitelkou daného obydlí - perníkové chaloupky -chyceni a po zásluze potrestáni, je ona vykreslena jako zlá ježibaba."

Hlavně je učí přežít. Děti se ztratí v lese a narazí na zdroj jídla. V této extrémní situaci se rozhodnou pro riskantní, ale velmi racionální řešení. Zlá ježibaba, která je chce sníst - silné poselství, že venku jsou i zlí lidé.

"Pohádky nekladou důraz na vlastní schopnosti. Místo nich mají rozhodující slovo konexe - ať už to jsou kouzelní dědečkové nebo třeba zvířátka, která v rozhodujících okamžicích hlavnímu hrdinovi pomohou."

Vítej ve skutečném světě, autore. Teď vážně, (divine intervention) zásah Božské prozřetelnosti je přirozený prvek pohádek. Ukazuje, že dobrý hrdina není sám v boji proti zlu, ale má podporu nejen svých přátel, ale dalších dobrých bytostí.

"Typickým příkladem nedoceněné osobnosti je Trautenberk z Krkonošských pohádek. Kreativní podnikatel chce třeba podnikat ve farmacii - prodávat léčivé bylinky -, nebo prodávat vodu z přehrady svého panství. Neschopní a líní zaměstnanci, spolčení s mocným sousedem Krakonošem, mu však hází klacky pod nohy."

Spíše než kreativní je přesnější označení "vychcaný". Trautenberk obvykle neváhá si přivlastnit cizí majetek (Krakonoše a nebo veřejný) a vnikat na jeho soukromý pozemek. Jeho zaměstnanci nejsou ani tak neschopní jako otupělí, a přestože nesouhlasí s praktikami svého zaměstnance nechávají se vystavovat jeho bossingu, aby neskončily pod mostem.
Ačkoliv jsem rád fandil Trautenberkovi, rozhodně ho nelze považovat za vzor slušného podnikání.

A na závěr hlavní pointa - the true WTF - co to je za článek. Pohádky a příběhy mají z dětí dělat slušné lidi a ne oportunní hovada.