V tomto díle se zaměřím na další větné konstrukce Japonských vět. Příklady jsou poměrně samovysvětlující.
ケーキとかカレーなどが好きです。
Kéki toka karé nado ga suki desu.
Mám rád(a) třeba dort, karé, a podobně.
První věta ukazuje vyjádření "například" a "atd."
昨日はいい天気だったと先生は言いました。
Kinó wa í tenki datta to sensei wa ímašita.
"Včera bylo pěkné počásí", řekl učitel.
Tato věta ukazuje konstrukci nepřímé řeči v japonštině. Nepřímá řeč je uvozena partikulí to.
少し上手になったと思います。
Sukoši džózu ni natta to omoimasu.
Myslím, že jsem se trochu zlepšil.
Podobně jako u nepřímé řeči je vyjádřen dojem.
日本に行ったことがありましたか。
Nihon ni itta kota ga arimasu ka?
Byl jsi někdy v Japonsku?
知らなくてもいいです。
Širanakutemo í desu.
Nemusíš to vědět.
命令を従わないといけません。
Meirei o šitagawanai to ikemasen.
Musíš poslechnout rozkaz(y).
V poslední větě je idiom, který ale naznačuje použití částice to, jako spojky vyjadřující nutný následek předchozího tvrzení.
家に帰ると妻が必ず死んだふりをしています
Uči ni kaeru to tsuma ga kanarazu šindafuri o šiteimasu.
Když se vrátím domů tak manželka bude jistě dělat mrtvou.
Zobrazují se příspěvky se štítkem日本語(Japonština). Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem日本語(Japonština). Zobrazit všechny příspěvky
2014/03/17
日本語(Japonština) díl 21. zdvořilá mluva - 敬語 keigo
Zatímco evropské jazyky, alespoň ty které sám znám, rozlišují zdvořilost dvou úrovňově na tykání a vykání/onikání japonština má členění mnohem jemnější a složitější. Tento díl je pouze lehkým naťuknutím problematiky, která je velice obsáhlá. V japonštině kromě zdvořilostních prefixů (お) a (ご) či sufixu (さま/様) hrají klíčovou roli zdvořilé alternativy obyčejných slov a neutrálních výrazů. Vše je otázkou jejich správné kombinace respektive aplikace v projevu.
Nejprve krátká vsuvka o tom co je nuance a proč je důležitá. Japonština je jazykem plným nuancí. Dlouze jsem přemýšlel jak nejlépe popsat co je obecně nuance. Nuance je zpřesňující informace, která se ale nepřekládá. V japonštině jsou významově podobné výrazy, která se liší pouze nuancí. Některé z nich nelze nahodile zaměňovat bez dopadu na celkové vyznění sdělení. Ať už jsou informační a nebo dokonce i čistě pocitové. Jinými slovy je množství tvarů, které mění pouze jemnost projevu - např. kara vs node oboje má stejný význam "protože". Jiné už zpřesňují informace jako například morau vs kureru.
teineigo
Česky: Zdvořilá mluva
Zahrnuje formy desu a slovesa s koncovkou masu. Je to slušné formální vyjadřování mezi lidmi na stejné úrovni.
敬語
keigo
Česky: Uctivá mluva
Obecný termín pro výrazy uctivější než je zdvořilá mluva, kterými se vyjadřuje úcta k výše postaveným nebo z jiného důvodu váženým lidem (třeba: zákazníci).
謙譲語
kendžógo
Jeden z typů keigo (uctivá mluva), kde se mluvčí snižuje (trošku plazí :D) tím vyvyšuje svůj protějšek v konverzaci. Tento typ se používá pokud mluvčí je aktérem při uctivé komunikaci (s výše postaveným).
尊敬語
sonkeigo
Další typ keigo (uctivá mluva), kde mluvčí naopak vyzdvihuje svůj protějšek. Tento typ se používá pokud je aktérem ctěná osoba.
Je potřeba uvědomit si, že se nejedná o diskrétní úrovně zdvořilosti, ale spíše si představit souvislé spektrum ve kterém se projev ukotví na "přiměřené" úrovni zdvořilosti. Lidově řečeno musíte vědět jak a kolik keigo můžete naskládat do svého projevu.
謙譲語 kendžógo
もらう → 頂く / いただく
morau → itadaku
Příklady:
この本を頂きました。
Kono hon o itadakimašita. Česky: Dostal jsem tu knihu.
先生に教えていただきました。
Sensei ni ošiete itadakimašita. Česky: Učitel mě to vysvětlil.
V případě itadaku za slovesem ve smyslu dostat činnost se píše obvykle hiraganou a vyjadřuje nuanci, že příjemce požádal někoho výše postaveného a on to pro mě udělal.
尊敬語 sonkeigo
Další typ keigo (zdvořilá mluva), kde mluvčí naopak vyzdvihuje svůj protějšek
くれる → 下さる / くださる
kureru → kudasaru
Příklady:
お菓子を下さった。
Okaši o kudasatta. Česky: Dostal jsem sladkosti.
お待ってくださる。
Omatte kudasaru.
お待ちくださる。
Omači kudasaru. Česky: Počká na mě.
Stejně jako případě itadaku tak i kudasaru za slovesem ve smyslu dostat činnost se obvykle píše hiraganou. Ale vyjadřuje nuanci, že příjemce je vděčný za to, že někdo výše postavený to pro něj udělal sám od sebe.
見る → 拝見する
miru → haiken suru
vidět
聞く → うかがう / 拝聴する
kiku → ukagau / haičó suru
ptát se / slyšet
行く / 来る → 参る
iku → mairu
jít / přijít
尊敬語 sonkeigo
見る → ご覧になる
miru → goran ni naru
vidět
ptát se / slyšet
行く / 来る / いる → いらっしゃる
iku / kuru / iru → iraššaru
jít / přijít / být
Aby to nebylo jednoduché některé výrazy jsou společné pro různá slovesa a naopak některé mají jiný tvar podle konkrétního významu.
Příklady:
部長が作品展にお出しになった写真を拝見しました
Bučó ga sakuhinten ni odeši ni natta šašin o haiken šimašita.
Česky: Viděl jsem fotky, které jste dal na exhibici, pane vedoucí (sekce).
Pozn. zde je vidět kombinace ponížení (já viděl) a povýšení (Vy jste dal).
課長は、あの映画をご覧になりましたか？
Kačó wa, ano eiga o goran ni narimašita ka?
Česky: Pane vedoucí (úseku), viděl jste ten film?
先生、私の作品をご覧くださってありがとうございます
Sensei, wataši no sakuhin o goran kudasatte arigató gozaimasu.
Česky: Mistře/Pane učiteli děkuji, že jste se podíval na moji práci (dílo/produkt).
Při používaní zdvořilostních tvarů je potřeba mít na paměti, že nelze přeskakovat z jedné úrovně zdvořilosti na jinou v průběhu konverzace.
Odkazy:
Poměrně rozsáhlá tabulka teineigo-keigo tvarů sloves zde.
Stránka o zdvořilosti se zaměřením na korporátní sféru zde.
Nejprve krátká vsuvka o tom co je nuance a proč je důležitá. Japonština je jazykem plným nuancí. Dlouze jsem přemýšlel jak nejlépe popsat co je obecně nuance. Nuance je zpřesňující informace, která se ale nepřekládá. V japonštině jsou významově podobné výrazy, která se liší pouze nuancí. Některé z nich nelze nahodile zaměňovat bez dopadu na celkové vyznění sdělení. Ať už jsou informační a nebo dokonce i čistě pocitové. Jinými slovy je množství tvarů, které mění pouze jemnost projevu - např. kara vs node oboje má stejný význam "protože". Jiné už zpřesňují informace jako například morau vs kureru.
Základní terminologie
丁寧語teineigo
Česky: Zdvořilá mluva
Zahrnuje formy desu a slovesa s koncovkou masu. Je to slušné formální vyjadřování mezi lidmi na stejné úrovni.
敬語
keigo
Česky: Uctivá mluva
Obecný termín pro výrazy uctivější než je zdvořilá mluva, kterými se vyjadřuje úcta k výše postaveným nebo z jiného důvodu váženým lidem (třeba: zákazníci).
謙譲語
kendžógo
Jeden z typů keigo (uctivá mluva), kde se mluvčí snižuje (trošku plazí :D) tím vyvyšuje svůj protějšek v konverzaci. Tento typ se používá pokud mluvčí je aktérem při uctivé komunikaci (s výše postaveným).
尊敬語
sonkeigo
Další typ keigo (uctivá mluva), kde mluvčí naopak vyzdvihuje svůj protějšek. Tento typ se používá pokud je aktérem ctěná osoba.
Je potřeba uvědomit si, že se nejedná o diskrétní úrovně zdvořilosti, ale spíše si představit souvislé spektrum ve kterém se projev ukotví na "přiměřené" úrovni zdvořilosti. Lidově řečeno musíte vědět jak a kolik keigo můžete naskládat do svého projevu.
Základní zdvořilé tvary
Zdvořilé tvary, kterými se zabývá tento odstavec, mají stejný význam jako morau a kureru. V případech, kde se pojí tato slovesa s činností, se pak rozlišuje rozdílná nuance stejně jako v případě morau a kureru. Tyto tvary lze používat i v kombinaci s jinými tvary (keigo nebo nižšími) a vyskytují se často v uctivém projevu, a proto jsem je označil jako základní tvary.謙譲語 kendžógo
もらう → 頂く / いただく
morau → itadaku
Příklady:
この本を頂きました。
Kono hon o itadakimašita. Česky: Dostal jsem tu knihu.
先生に教えていただきました。
Sensei ni ošiete itadakimašita. Česky: Učitel mě to vysvětlil.
V případě itadaku za slovesem ve smyslu dostat činnost se píše obvykle hiraganou a vyjadřuje nuanci, že příjemce požádal někoho výše postaveného a on to pro mě udělal.
尊敬語 sonkeigo
Další typ keigo (zdvořilá mluva), kde mluvčí naopak vyzdvihuje svůj protějšek
くれる → 下さる / くださる
kureru → kudasaru
Příklady:
お菓子を下さった。
Okaši o kudasatta. Česky: Dostal jsem sladkosti.
お待ってくださる。
Omatte kudasaru.
お待ちくださる。
Omači kudasaru. Česky: Počká na mě.
Stejně jako případě itadaku tak i kudasaru za slovesem ve smyslu dostat činnost se obvykle píše hiraganou. Ale vyjadřuje nuanci, že příjemce je vděčný za to, že někdo výše postavený to pro něj udělal sám od sebe.
Zdvořilé tvary některých sloves
謙譲語 kendžógo見る → 拝見する
miru → haiken suru
vidět
言う → 申し上げる
iu → moušiageru
říkat聞く → うかがう / 拝聴する
kiku → ukagau / haičó suru
ptát se / slyšet
行く / 来る → 参る
iku → mairu
jít / přijít
尊敬語 sonkeigo
見る → ご覧になる
miru → goran ni naru
vidět
言う → おっしゃる
iu → oššaru
říkat
聞く → お聞きになる
kiku → okiki ni naruptát se / slyšet
行く / 来る / いる → いらっしゃる
iku / kuru / iru → iraššaru
jít / přijít / být
Aby to nebylo jednoduché některé výrazy jsou společné pro různá slovesa a naopak některé mají jiný tvar podle konkrétního významu.
Příklady:
部長が作品展にお出しになった写真を拝見しました
Bučó ga sakuhinten ni odeši ni natta šašin o haiken šimašita.
Česky: Viděl jsem fotky, které jste dal na exhibici, pane vedoucí (sekce).
Pozn. zde je vidět kombinace ponížení (já viděl) a povýšení (Vy jste dal).
課長は、あの映画をご覧になりましたか？
Kačó wa, ano eiga o goran ni narimašita ka?
Česky: Pane vedoucí (úseku), viděl jste ten film?
先生、私の作品をご覧くださってありがとうございます
Sensei, wataši no sakuhin o goran kudasatte arigató gozaimasu.
Česky: Mistře/Pane učiteli děkuji, že jste se podíval na moji práci (dílo/produkt).
Při používaní zdvořilostních tvarů je potřeba mít na paměti, že nelze přeskakovat z jedné úrovně zdvořilosti na jinou v průběhu konverzace.
Odkazy:
Poměrně rozsáhlá tabulka teineigo-keigo tvarů sloves zde.
Stránka o zdvořilosti se zaměřením na korporátní sféru zde.
2012/01/29
日本語(Japonština) díl 20. dávat a dostávat
Japonština rozlišuje tři způsoby jak vyjádřit osoba A dá ... osobě B. Zásadní rozdíl o proti češtině a angličtině je mimo jiné i v možnosti dávat/dostat činnost. Původně jsem uvažoval, že rovnou popíši zdvořilostní tvary, protože se docela hodně používají, ale nakonec jsem tuto myšlenku zavrhl pro přílišnou komplexnost problematiky a těmto záležitostem bude věnován speciální článek.
もらう (morau) dostat
Tím prvním a patrně nejsnadnějším slovem je sloveso morau (dostat) - sloveso godan (-u kmen) viz. články o slovesech. Pokud chceme dávat činnost pak sloveso vyjadřující činnost je ve tvaru tzv. přechodníku. Je to velice užitečný tvar a hodně se používá. V některém z následujících článků o japonštině se určitě na něj zaměřím více. Zásadní rozdíl mezi morau a kureru je v nuanci, která se nepřekládá, ale je důležité ji si uvědomit. Morau se používá v případě kdy mluvčí požádal někoho, aby to pro něj udělal.
Příklady:
（私は）お金をもらった／もらいました。
(Wataši wa) okane o moratta/moraimašita. Česky: Dostal jsem peníze.
引っ越しを手伝ってもらいませんか。
Hikkoši o tecudatte moraimasen ka? Česky: Nepomohl byste mě se stěhováním? (více doslovně: Nedostal bych od Vás pomoc?)
四道さんは弓塚さんに本をもらった。nebo 四道さんは弓塚さんから本をもらった。
Šidou-san wa Jumidzuka-san ni hon o moratta. Česky: Pan(í) Šidó dostal(a) od pan(í) Jumidzuka knihu.
Chyby:
四道さんは私に本をもらった。
Šidou-san wa wataši ni hon o moratta. Česky: Pan(í) Šidó dostal(a) knihu ode mě.
Morau je z pohledu příjemce obvykle mluvčí - první osoba, a proto nemůže být dávajícím. Nastává konflikt.
銀行にお金をもらった。
銀行からお金をもらった。 (Správně)
ginkó kara okane o moratta. Česky: Dostal jsem peníze od banky.
V případě že dávajícím není živá bytost, ale například nějaká instituce, pak nelze použít částici ni, ale musí být kara.
あげる／上げる (ageru) dát, dávat
Ageru je dalším slovesem a znamená dávat. Ale pozor! Toto sloveso nelze použít pro mluvčího (první osobu) jako příjemce. Nemůže být použit ve výrazu: Někdo mně to dal. Toto sloveso patří do skupiny ičidan (holý kmen bez -ru). Obdobně jako u morau lze pomocí ageru dávat i činnost. V tom případě se ageru pojí se slovesem ve tvaru přechodníku.
Příklady:
（私は）四道さんに本をあげた／あげました。
(Wataši wa) Šidó-san ni hon o ageta/agemašita. Česky: Dal jsem paní/panu Šidó knihu.
友達に車を直してあげた／あげました。
Tomodači ni kuruma o naošite ageta/agemašita. Česky: Opravil jsem kamarádovi auto.
Chyby:
花子さんは私に日本語を教えてあげった／あげました。
Hanako-san wa wataši ni nihongo o ošiete ageta/agemašita. Česky Paní Hanako mě naučila japonsky.
Toto sloveso nelze použít pokud je příjemcem mluvčí respektive první osoba. Je to stejné jako v případě slovesa morau.
春子さんに春子さんを慰めてあげた／あげました。
春子さんに慰めてあげた／あげました。
春子さんを慰めてあげた／あげました。(Správně)
Hanako-san o nagusamete ageta/agemašita. Česky: Utěšil jsem (paní) Hanako.
Pokud je příjemcem sám přímý objekt, pak je nepřímý objekt uvozený částicí ni vynechán.
くれる (kureru) dát (mně), dávat (mně)
Kureru je sloveso výhradně pro vyjádření, že někdo dal něco mně. Platí stejná pravidla jako pro ageru, ale příjemcem je mluvčí (první osoba já), a nebo osoba s kterou se může mluvčí ztotožnit (vcítit se do něj). Kureru má nuanci, že dotyčný to udělal pro příjemce ze své vlastní iniciativy.
Příklady:
おばあさんは（私に）ケーキをくれた／くれました。
Obásan wa (wataši ni) kéki o kureta/kuretemašita. Česky: Babička mně dala dort
ジョニーは私の息子に英語を教えてくれている。
Jonny wa watši no musuko ni eigo o ošiete kureteiru. Česky: Jonny učí mého syna angličtinu.
四道さんは（君に）何をくれたか／くれますたか。
Šidó-san wa (kimi ni) nani o kureta/kuremašita ka. Česky: Co ti dala pan(í) Šidó?
弓塚さんは私の車を直してくれた／くれました
Jumidzuka-san wa wataši no kuruma o naošite kureta/kuremašita. Česky: Jumidzuka-san opravil(a) moje auto.
Příklady morau vs. kureru:
先生に教えてもらった。
Sensei ni ošiete moratta. Česky: Učitel mě to naučil. (Požádal jsem ho a on to pro mě udělal.)
友達は教えてくれった。
Tomodači ni ošiete kuretta. Česky: Kamarád mě to naučil. (Sám přišel za mnou a naučil mě to.)
もらう (morau) dostat
Tím prvním a patrně nejsnadnějším slovem je sloveso morau (dostat) - sloveso godan (-u kmen) viz. články o slovesech. Pokud chceme dávat činnost pak sloveso vyjadřující činnost je ve tvaru tzv. přechodníku. Je to velice užitečný tvar a hodně se používá. V některém z následujících článků o japonštině se určitě na něj zaměřím více. Zásadní rozdíl mezi morau a kureru je v nuanci, která se nepřekládá, ale je důležité ji si uvědomit. Morau se používá v případě kdy mluvčí požádal někoho, aby to pro něj udělal.
Příklady:
（私は）お金をもらった／もらいました。
(Wataši wa) okane o moratta/moraimašita. Česky: Dostal jsem peníze.
引っ越しを手伝ってもらいませんか。
Hikkoši o tecudatte moraimasen ka? Česky: Nepomohl byste mě se stěhováním? (více doslovně: Nedostal bych od Vás pomoc?)
四道さんは弓塚さんに本をもらった。nebo 四道さんは弓塚さんから本をもらった。
Šidou-san wa Jumidzuka-san ni hon o moratta. Česky: Pan(í) Šidó dostal(a) od pan(í) Jumidzuka knihu.
Chyby:
Šidou-san wa wataši ni hon o moratta. Česky: Pan(í) Šidó dostal(a) knihu ode mě.
Morau je z pohledu příjemce obvykle mluvčí - první osoba, a proto nemůže být dávajícím. Nastává konflikt.
銀行からお金をもらった。 (Správně)
ginkó kara okane o moratta. Česky: Dostal jsem peníze od banky.
V případě že dávajícím není živá bytost, ale například nějaká instituce, pak nelze použít částici ni, ale musí být kara.
あげる／上げる (ageru) dát, dávat
Ageru je dalším slovesem a znamená dávat. Ale pozor! Toto sloveso nelze použít pro mluvčího (první osobu) jako příjemce. Nemůže být použit ve výrazu: Někdo mně to dal. Toto sloveso patří do skupiny ičidan (holý kmen bez -ru). Obdobně jako u morau lze pomocí ageru dávat i činnost. V tom případě se ageru pojí se slovesem ve tvaru přechodníku.
Příklady:
（私は）四道さんに本をあげた／あげました。
(Wataši wa) Šidó-san ni hon o ageta/agemašita. Česky: Dal jsem paní/panu Šidó knihu.
友達に車を直してあげた／あげました。
Tomodači ni kuruma o naošite ageta/agemašita. Česky: Opravil jsem kamarádovi auto.
Chyby:
Hanako-san wa wataši ni nihongo o ošiete ageta/agemašita. Česky Paní Hanako mě naučila japonsky.
Toto sloveso nelze použít pokud je příjemcem mluvčí respektive první osoba. Je to stejné jako v případě slovesa morau.
春子さんを慰めてあげた／あげました。(Správně)
Hanako-san o nagusamete ageta/agemašita. Česky: Utěšil jsem (paní) Hanako.
Pokud je příjemcem sám přímý objekt, pak je nepřímý objekt uvozený částicí ni vynechán.
くれる (kureru) dát (mně), dávat (mně)
Kureru je sloveso výhradně pro vyjádření, že někdo dal něco mně. Platí stejná pravidla jako pro ageru, ale příjemcem je mluvčí (první osoba já), a nebo osoba s kterou se může mluvčí ztotožnit (vcítit se do něj). Kureru má nuanci, že dotyčný to udělal pro příjemce ze své vlastní iniciativy.
Příklady:
おばあさんは（私に）ケーキをくれた／くれました。
Obásan wa (wataši ni) kéki o kureta/kuretemašita. Česky: Babička mně dala dort
ジョニーは私の息子に英語を教えてくれている。
Jonny wa watši no musuko ni eigo o ošiete kureteiru. Česky: Jonny učí mého syna angličtinu.
四道さんは（君に）何をくれたか／くれますたか。
Šidó-san wa (kimi ni) nani o kureta/kuremašita ka. Česky: Co ti dala pan(í) Šidó?
弓塚さんは私の車を直してくれた／くれました
Jumidzuka-san wa wataši no kuruma o naošite kureta/kuremašita. Česky: Jumidzuka-san opravil(a) moje auto.
Příklady morau vs. kureru:
先生に教えてもらった。
Sensei ni ošiete moratta. Česky: Učitel mě to naučil. (Požádal jsem ho a on to pro mě udělal.)
友達は教えてくれった。
Tomodači ni ošiete kuretta. Česky: Kamarád mě to naučil. (Sám přišel za mnou a naučil mě to.)
2012/01/07
日本語(Japonština) díl 19. Základy stavby vět - část. 2
Už jsem napsal dost článků slovníkového ražení (fráze, slovíčka, tvarosloví). Tento článek volně naváže na téma elementárních znalostí pro tvorbu vět v Japonštině. První díl zde.
Příklad
山田さんは小学校の先生です。
Jamada-san wa šógakkó no sensei desu. Česky: Pan Jamada je učitel na základní škole.
V tomto příkladě jsem použil tzv. sponu desu. Základní nejjednodušší tvar spony je da (だ). Tvar desu je formální/zdvořilý. Učebnice, dle mých zkušeností, hovoří o sponě matoucím způsobem pro začátečníky. Domnívám se, že Český jazyk a ani Angličtina nemá zcela totožný výraz. V tomto příkladě se používá ve větě jako vyjádření vlastnosti, kterou má téma, nebo informaci o něm. V příkladě je tématem uvedeným částicí ha (は čti wa) pan Jamada, další část věty hovoří právě o něm. Spona desu se také používá v konverzaci čistě z důvodů zdvořilosti, a pak nepřidává žádnou relevantní informaci.
V příkladu se ve větě vyskytuje důležitá částice no. Tato částice v příkladu rozvíjí podstatné jméno, které předchází, o nové informace. V příkladě nová informace upřesňuje o jakého učitele se jedná (učitel základní školy).
Příklad
近くの学校の屋根の下に小さな部屋がある。
Čikaku no gakkó no yane no šita ni čísa-na heja ga aru. Česky: Pod střechou blízké školy je malý pokoj.
Tento příklad ukazuje ještě více částici no a její používání. Lze pomocí ní bohatě rozvíjet větné části. Důležité je také odlišné pořadí rozvoje, které je odlišné od Českého jazyka (4-Pod 3-střechou 1-blízké 2-školy).
Mnohem důležitější v tomto příkladě je ukázka slovesu aru (ある), které znamená být ve smyslu existovat. Ale pozor Japonština rozlišuje existenci pro živé a neživé věci!
ある aru* - být (existovat) - neživé věci (neživé předměty, rostliny)
いる iru - být (existovat) - živé bytosti (lidé, zvířata)
zápor
ある aru → ない nai - není
いる iru → いない inai - není
Věta konstatuje existenci nějakého pokoje pod střechou blízké školy.
Příklad
プールで友達と一緒に泳いだ。
Púlu** de tomodači to iššo ni ojoida. Česky: Plaval jsem s kamarádem v bazénu.
V příkladě jsou použity další částice. Jako první je částice de ( で ), která v tom to případě určuje místo, kde se odehrává činnost (plavání). Také se používá pro označení prostředku, kterým vykonávám činnost určenou slovesem.
Částice to ( と ) se používá pro úplný výčet prvků a obvykle se překládá jako a. V tomto případě je součástí obratu tomodači to iššo ni - doslova: kamarád a společně dohromady. Do češtiny se tento obrat překládá jako spolu s. Použití částice to je ještě širší, protože se používá také jako částice uvozující nepřímou řeč.
Věta má implicitního činitele - mluvčího, proto je nadbytečné větu začínat zájmenem já.
Sloveso ojogu (泳ぐ) je v minulém čase viz. článek slovesa minulý čas.
Důležité: používám neformální tvary, protože se z nich a podle nich snadno vytvoří tvar formální. Pokud chcete hovořit s někým, kdo není blízký kamarád, používejte tvary formálnější a zdvořilejší.
*aru vs. iru - není to úplně tak jednoduché a existují případy, kdy lze použít aru i pro živé bytosti.
** japonské R se blíží L, které japonci nemají a tak ho nahrazují v cizích slovech R. Púlu není nic jiného než fonetický přepis anglického slova pool - bazén. Píši L záměrně, aby to někdo náhodou nečetl jako české tvrdé R.
Příklad
山田さんは小学校の先生です。
Jamada-san wa šógakkó no sensei desu. Česky: Pan Jamada je učitel na základní škole.
V tomto příkladě jsem použil tzv. sponu desu. Základní nejjednodušší tvar spony je da (だ). Tvar desu je formální/zdvořilý. Učebnice, dle mých zkušeností, hovoří o sponě matoucím způsobem pro začátečníky. Domnívám se, že Český jazyk a ani Angličtina nemá zcela totožný výraz. V tomto příkladě se používá ve větě jako vyjádření vlastnosti, kterou má téma, nebo informaci o něm. V příkladě je tématem uvedeným částicí ha (は čti wa) pan Jamada, další část věty hovoří právě o něm. Spona desu se také používá v konverzaci čistě z důvodů zdvořilosti, a pak nepřidává žádnou relevantní informaci.
V příkladu se ve větě vyskytuje důležitá částice no. Tato částice v příkladu rozvíjí podstatné jméno, které předchází, o nové informace. V příkladě nová informace upřesňuje o jakého učitele se jedná (učitel základní školy).
Příklad
近くの学校の屋根の下に小さな部屋がある。
Čikaku no gakkó no yane no šita ni čísa-na heja ga aru. Česky: Pod střechou blízké školy je malý pokoj.
Tento příklad ukazuje ještě více částici no a její používání. Lze pomocí ní bohatě rozvíjet větné části. Důležité je také odlišné pořadí rozvoje, které je odlišné od Českého jazyka (4-Pod 3-střechou 1-blízké 2-školy).
Mnohem důležitější v tomto příkladě je ukázka slovesu aru (ある), které znamená být ve smyslu existovat. Ale pozor Japonština rozlišuje existenci pro živé a neživé věci!
ある aru* - být (existovat) - neživé věci (neživé předměty, rostliny)
いる iru - být (existovat) - živé bytosti (lidé, zvířata)
zápor
ある aru → ない nai - není
いる iru → いない inai - není
Věta konstatuje existenci nějakého pokoje pod střechou blízké školy.
Příklad
プールで友達と一緒に泳いだ。
Púlu** de tomodači to iššo ni ojoida. Česky: Plaval jsem s kamarádem v bazénu.
V příkladě jsou použity další částice. Jako první je částice de ( で ), která v tom to případě určuje místo, kde se odehrává činnost (plavání). Také se používá pro označení prostředku, kterým vykonávám činnost určenou slovesem.
Částice to ( と ) se používá pro úplný výčet prvků a obvykle se překládá jako a. V tomto případě je součástí obratu tomodači to iššo ni - doslova: kamarád a společně dohromady. Do češtiny se tento obrat překládá jako spolu s. Použití částice to je ještě širší, protože se používá také jako částice uvozující nepřímou řeč.
Věta má implicitního činitele - mluvčího, proto je nadbytečné větu začínat zájmenem já.
Sloveso ojogu (泳ぐ) je v minulém čase viz. článek slovesa minulý čas.
Důležité: používám neformální tvary, protože se z nich a podle nich snadno vytvoří tvar formální. Pokud chcete hovořit s někým, kdo není blízký kamarád, používejte tvary formálnější a zdvořilejší.
*aru vs. iru - není to úplně tak jednoduché a existují případy, kdy lze použít aru i pro živé bytosti.
** japonské R se blíží L, které japonci nemají a tak ho nahrazují v cizích slovech R. Púlu není nic jiného než fonetický přepis anglického slova pool - bazén. Píši L záměrně, aby to někdo náhodou nečetl jako české tvrdé R.
2011/12/21
Testy Japonštiny pro zábavu
Náhodou jsem se proklikal na stránku respektive portál s různými testy vytvořené registrovanými uživateli. Také obsahuje jazykové testy. Je to celkem zábavné nebo spíše smutné, obzvláště pokud jde o japonštinu, kolik chyb testy obsahují. Nemluvě o tom, že tento portál používá windows-1250 kódování místo UTF-8. Proto lze jenom psát české znaky a testy v romadži postrádají smysl.
Nepíšu tento článek, abych z někoho dělal blbce. Vlastně je to dobré cvičení, ale zcela jiné než autoři asi zamýšleli.
Třeba v tomto testu zde. Evidentně autor(ka) píše koncovky přesně podle poslechu, ale je to špatně. Masu, desu všude musí být správná morára, přestože se u nevyslovuje.
Například tento test zde.
Otázka 5. Ichidan slovesa jsou:
vždy v minulém čase
ty které končí na -eru -iru
neexistují
Ups, všechny odpovědi jsou nesprávné. viz. článek japonská slovesa na tomto blogu.
Otázka 9. Kodomo:
dieta
medvídek
komoda
V této otázce můžeme vybrat více možností. Škoda jen že ani jedna není správná, opět.
子供
kodomo - dítě
dieta - daietto ダイエット
medvídek - kuma(čan) 熊（ちゃん）
komoda - tansu 箪笥
Otázka 15. Onitachi: (vyberte 3)
duchové
démoni
skřítkové
orel
V této otázce zase můžeme vybrat více možností. Trochu mě zaráží použití -tachi koncovky, celkem zbytečné. Zde je správná pouze jedna možnost
鬼
oni - démon
幽霊
juurei - duch, fantom
エルフ
erufu - elf, skřítek
鷲
waši - orel
Otázka 19. Jaké je tvoje jméno(zdvořilou formou!:
Moje odpověď z fleku bez možností:
お名前は．．．
Onamae wa?
Hovorové, ale hodně přesné
どちら様ですか
Dočira-sama desu ka?
Velmi zdvořilé "Kdo jste?"
Poskytnuté možnosti
Oanata no onamae wa nani desu ka
Onamae wa nani desu ka
Anata no namae wa nani desu ka
První a třetí je gramatický nesmysl a druhá odpověď také není úplně správně
お名前は何ですか
onamae wa nan desu ka.
Je to přirozenější obvyklé čtení.
Nepíšu tento článek, abych z někoho dělal blbce. Vlastně je to dobré cvičení, ale zcela jiné než autoři asi zamýšleli.
Třeba v tomto testu zde. Evidentně autor(ka) píše koncovky přesně podle poslechu, ale je to špatně. Masu, desu všude musí být správná morára, přestože se u nevyslovuje.
Například tento test zde.
Otázka 5. Ichidan slovesa jsou:
vždy v minulém čase
ty které končí na -eru -iru
neexistují
Ups, všechny odpovědi jsou nesprávné. viz. článek japonská slovesa na tomto blogu.
Otázka 9. Kodomo:
dieta
medvídek
komoda
V této otázce můžeme vybrat více možností. Škoda jen že ani jedna není správná, opět.
子供
kodomo - dítě
dieta - daietto ダイエット
medvídek - kuma(čan) 熊（ちゃん）
komoda - tansu 箪笥
Otázka 15. Onitachi: (vyberte 3)
duchové
démoni
skřítkové
orel
V této otázce zase můžeme vybrat více možností. Trochu mě zaráží použití -tachi koncovky, celkem zbytečné. Zde je správná pouze jedna možnost
鬼
oni - démon
幽霊
juurei - duch, fantom
エルフ
erufu - elf, skřítek
鷲
waši - orel
Otázka 19. Jaké je tvoje jméno(zdvořilou formou!:
Moje odpověď z fleku bez možností:
お名前は．．．
Onamae wa?
Hovorové, ale hodně přesné
どちら様ですか
Dočira-sama desu ka?
Velmi zdvořilé "Kdo jste?"
Poskytnuté možnosti
Oanata no onamae wa nani desu ka
Onamae wa nani desu ka
Anata no namae wa nani desu ka
První a třetí je gramatický nesmysl a druhá odpověď také není úplně správně
お名前は何ですか
onamae wa nan desu ka.
Je to přirozenější obvyklé čtení.
2011/11/09
日本語(Japonština) díl 18. slovesa minulý čas
Další díl japonská slovesa se bude zabývat minulým časem sloves - nebude se v něm opakovat princip časovaní přídavných jmen typu "i" (viz. článek o přídavných jménech zde). Pokud nejsou některé pojmy jasné jsou vysvětleny v předchozích dílech.
Pozn.: Připomínám japonská slovesa nerozlišují osoby. Proto volnější překlad do češtiny. Opět budu využívat japonského (romadži) přepisu pro kořeny sloves.
Minulý čas pro formální tvar sloves
Koncovka formálního tvaru masu (ます) se upraví na koncovkou mašita (ました). Platí pro všechny skupiny sloves.
Příklady:
見ます → 見ました
mimasu → mimašita - díval (jsem) se
遊びます → 遊びま した
asobimasu → asobimašita - hrál (jsem) si
来ます → 来ま した
kimasu → kimašita - přicházel
Zápor v kombinaci s minulým časem (formální) je tvořen dvěma slovy a to slovesem v záporném tvaru a tzv. sponou desu (です).
見ません → 見ませんでした
mimasen → mimasen-dešita - nedíval (jsem) se
Minulý čas pro neformální tvar sloves
1. skupina ičidan (一段) slovesa
Minulý čas se vytvoří přidám koncovky ta (た) ke kořeni slovesa.
Příklady:
見る → 見た
miru → mita - díval (jsem) se
食べる → 食べた
taberu → tabeta - jedl (jsem)
2. skupina godan (五段) slovesa
Minulý čas u této skupiny je mnohem složitější než tvary v předchozích dílech (neminulý čas, zápor).
Příklady:
書く → 書いた
kaku (ka-ku) → kaita (ka-i-ta) - psal
漕ぐ→ 漕いだ
kogu (ko-gu) → koida (ko-i-da) - řadil
貸す → 貸した
kasu (kas-u) → kašita (kas-i-ta)- půjčil (někomu)
待つ → 待った
macu/matsu (mat-u) → matta (mat-ta) - čekal
死ぬ → 死んだ
šinu (sin-u) → šinda (sin-da) - umřel
遊ぶ → 遊んだ
asobu (asob-u) → asonda (aso-n-da) - hrál si
飲む → 飲んだ
nomu (nom-u) → nonda (no-n-da) - pil
帰る → 帰った
kaeru (kaer-u) → kaetta (kae-t-ta) - vracel se
洗う → 洗った
arau (araw-u) → aratta (ara-t-ta) - myl
Z tvarů těchto sloves lze utvořit několik logických pohledů.
Za prvé podle znělosti koncovky:
1) neznělá ta ( た ) - ku, su, tsu, ru, u
2) znělá da ( だ ) - gu, bu, mu, nu
Znělá koncovka se "přenáší" z neminulého času (slovníkového tvaru) do minulého času tj. da (だ) bude vždy pro slovesa godan končící ve slovníkovém tvaru na znělou souhlásku. Navíc bude také pro slovesa, kde se před koncovkou minulého času objeví japonské n (ん).
Za druhé podle hlásky před koncovkou ta/da:
1) い - i pro slovesa s koncovkou ku, gu, su
2) っ - t tj. (malé cu) pro slovesa s koncovkou tu (cu), ru, u
3) ん - n pro slovesa s koncovkou nu, bu, mu
Každá koncovka je tvořena trochu jinak a je potřeba se to naučit a na trénovat. Snadno se lze splést. Například minulý čas slovesa koupit a psát:
買う → 買った | 書く → 書いた
kau → katta | kaku → kaita
Pokud v minulém čase i nahradíte t, pak místo "napsal" bude "koupil" a to je velký rozdíl. V japonštině je každé "písmenko" tedy každá hláska důležitá.
3. skupina nepravidelná slovesa
Tato skupina obsahuje jediná dvě nepravidelná slovesa, které zná japonština. Jejich tvar se různě mění, a proto je nutné si tyto tvary zapamatovat a nejdou snadno odvodit jako u předchozích skupin.
する → した
suru → šita - nedělal
来る → 来た
kuru → kita - přicházel
Záporný tvar v minulém čase všech skupin neformálních sloves je tvořen časováním záporné koncovky obdobně jako u přídavných jmen typu i.
遊ばない → 遊ばなかった
asobanai (asob-a-nai) → asobanakatta (asob-a-nakatta)
Pozn.: Připomínám japonská slovesa nerozlišují osoby. Proto volnější překlad do češtiny. Opět budu využívat japonského (romadži) přepisu pro kořeny sloves.
Minulý čas pro formální tvar sloves
Koncovka formálního tvaru masu (ます) se upraví na koncovkou mašita (ました). Platí pro všechny skupiny sloves.
Příklady:
見ます → 見ました
mimasu → mimašita - díval (jsem) se
遊びます → 遊びま した
asobimasu → asobimašita - hrál (jsem) si
来ます → 来ま した
kimasu → kimašita - přicházel
Zápor v kombinaci s minulým časem (formální) je tvořen dvěma slovy a to slovesem v záporném tvaru a tzv. sponou desu (です).
見ません → 見ませんでした
mimasen → mimasen-dešita - nedíval (jsem) se
Minulý čas pro neformální tvar sloves
1. skupina ičidan (一段) slovesa
Minulý čas se vytvoří přidám koncovky ta (た) ke kořeni slovesa.
Příklady:
見る → 見た
miru → mita - díval (jsem) se
食べる → 食べた
taberu → tabeta - jedl (jsem)
2. skupina godan (五段) slovesa
Minulý čas u této skupiny je mnohem složitější než tvary v předchozích dílech (neminulý čas, zápor).
Příklady:
書く → 書いた
kaku (ka-ku) → kaita (ka-i-ta) - psal
漕ぐ→ 漕いだ
kogu (ko-gu) → koida (ko-i-da) - řadil
貸す → 貸した
kasu (kas-u) → kašita (kas-i-ta)- půjčil (někomu)
待つ → 待った
macu/matsu (mat-u) → matta (mat-ta) - čekal
死ぬ → 死んだ
šinu (sin-u) → šinda (sin-da) - umřel
遊ぶ → 遊んだ
asobu (asob-u) → asonda (aso-n-da) - hrál si
飲む → 飲んだ
nomu (nom-u) → nonda (no-n-da) - pil
帰る → 帰った
kaeru (kaer-u) → kaetta (kae-t-ta) - vracel se
洗う → 洗った
arau (araw-u) → aratta (ara-t-ta) - myl
Z tvarů těchto sloves lze utvořit několik logických pohledů.
Za prvé podle znělosti koncovky:
1) neznělá ta ( た ) - ku, su, tsu, ru, u
2) znělá da ( だ ) - gu, bu, mu, nu
Znělá koncovka se "přenáší" z neminulého času (slovníkového tvaru) do minulého času tj. da (だ) bude vždy pro slovesa godan končící ve slovníkovém tvaru na znělou souhlásku. Navíc bude také pro slovesa, kde se před koncovkou minulého času objeví japonské n (ん).
Za druhé podle hlásky před koncovkou ta/da:
1) い - i pro slovesa s koncovkou ku, gu, su
2) っ - t tj. (malé cu) pro slovesa s koncovkou tu (cu), ru, u
3) ん - n pro slovesa s koncovkou nu, bu, mu
Každá koncovka je tvořena trochu jinak a je potřeba se to naučit a na trénovat. Snadno se lze splést. Například minulý čas slovesa koupit a psát:
買う → 買った | 書く → 書いた
kau → katta | kaku → kaita
Pokud v minulém čase i nahradíte t, pak místo "napsal" bude "koupil" a to je velký rozdíl. V japonštině je každé "písmenko" tedy každá hláska důležitá.
3. skupina nepravidelná slovesa
Tato skupina obsahuje jediná dvě nepravidelná slovesa, které zná japonština. Jejich tvar se různě mění, a proto je nutné si tyto tvary zapamatovat a nejdou snadno odvodit jako u předchozích skupin.
する → した
suru → šita - nedělal
来る → 来た
kuru → kita - přicházel
Záporný tvar v minulém čase všech skupin neformálních sloves je tvořen časováním záporné koncovky obdobně jako u přídavných jmen typu i.
遊ばない → 遊ばなかった
asobanai (asob-a-nai) → asobanakatta (asob-a-nakatta)
2011/07/04
日本語(Japonština) díl 17. výslovnost - přízvuk - akcent
Dlouhou dobu jsem ignoroval respektive příliš jsem si nelámal hlavu se správnou výslovností. Prakticky jedině rodilý mluvčí to dokáže naučit. Čeští lektoři jsou bohužel v tomto směru mimo (Alespoň podle mé zkušenosti). Dokonce i většina učebnic v tomto směru mlčí. Samouci jsou proto téměř bez šance.
Rozhodl jsem se zde publikovat sérii vět a textů s označenou intonací od rodilého mluvčího.
Trocha Teorie
Japonština má intonační přízvuk. Čeština má silový přízvuk stejně jako angličtina, němčina... tj. záleží na intenzitě hlasu. V češtině vždy na první slabice. V japonštině záleží na melodii respektive na tom zda je hlas položen do vyšších nebo nižších tónů. Nemusíte vůbec mít soprán, poloha hlasu je relativní. Je důležité správně odlišit tyto dvě polohy.
Z osobních zkušeností jsem přišel pouze na jedno důležité pravidlo, které platí u intonace - partikule má obvykle (ne vždy) stejný přízvuk jako předcházející morára.
Např:
わたし は ワット せんせい に ほん を いただきました。（私はワット先生に本をいただきました）
Čára pod textem znamená nízkou polohu hlasu tj. vyslovujte mírně hlubším hlasem než mluvíte a čára nad textem vysokou polohu hlasu tj. vyslovujte mírně vyšším tónem než běžně mluvíte. Je tu ale drobný chyták, nezapomenout na změnu intonace v tázací větě (Pozn. není to přízvuk) - na konci věty stoupá - není vyznačena.
Text 1
しょうらい じぶんの みせを もつ ために ちょきんしています。
（将来自分の店を持つ貯金しています。）
この はさみは はなを きるのに つかいます。
（この鋏は花を切るのに使います。）
この なつ ぼんおどりに さんかする ために、まいにち れんしゅうしています。
・・・そうですか。 たのしみですね。
（この夏盆踊りに参加するために毎日練習しています。・・・そですか。 楽しみですね。）*
どうして ひとりで やまに のぼるんですか。・・・ひとりに なって かんがえる ために、やまに いくんです。
（どうして一人で山に登るんですか。・・・一人になって考えるために、山に行くんです。）
けんこうの ために なにか していますか。・・・いいえ。でも らいしゅうから まいあさ はしろうと おもっています。
（健康のために何かしていますか。・・・いいえ。でも来週から毎朝走ろうと思っています。）
きれいな きょく ですね。
・・・「エリーゼの ために」ですよ。 ベートーベンが ある おんなの ひとの ために つくった きょくです。
（綺麗な曲ですね。・・・「エリーゼのために」ですよ。ベートーベンがある女の人ために作った曲です。）
これは なんに つかうんですか。・・・ワインを あけるのに つかいます。
（これは何に使うんですか。・・・ワインを開けるのに使います。）
にほんでは けっこんしきを するのに どのくらい おかねが ひつようですか。
・・・にひゃくまんえんは いると おもいます。
えっ、にひゃくまんえんも いるんですか。
（日本では結婚式をするのにどのくらいお金が必要ですか。・・・２００万円は要ると思います。えっ、２００万円も要るんですか。）
その バックは いれる ところが たくさん ありますね。
・・・ええ。さいふや しょるいや ハンカチが べつべつに しまえるので、りょこうや しごとに べんりなんです。
（ その バックは入れる所がたくさんありますね。・・・ええ。財布や書類やハンカチが別々にしまえるので、旅行や仕事に便利なんです。）
Další text příště.
* Pozn. věta je divná a v praxi by bylo potřeba upravit následujícím způsobem:「参加するために」=> 「参加することができるように」
Rozhodl jsem se zde publikovat sérii vět a textů s označenou intonací od rodilého mluvčího.
Trocha Teorie
Japonština má intonační přízvuk. Čeština má silový přízvuk stejně jako angličtina, němčina... tj. záleží na intenzitě hlasu. V češtině vždy na první slabice. V japonštině záleží na melodii respektive na tom zda je hlas položen do vyšších nebo nižších tónů. Nemusíte vůbec mít soprán, poloha hlasu je relativní. Je důležité správně odlišit tyto dvě polohy.
Z osobních zkušeností jsem přišel pouze na jedno důležité pravidlo, které platí u intonace - partikule má obvykle (ne vždy) stejný přízvuk jako předcházející morára.
Např:
わたし は ワット せんせい に ほん を いただきました。（私はワット先生に本をいただきました）
Čára pod textem znamená nízkou polohu hlasu tj. vyslovujte mírně hlubším hlasem než mluvíte a čára nad textem vysokou polohu hlasu tj. vyslovujte mírně vyšším tónem než běžně mluvíte. Je tu ale drobný chyták, nezapomenout na změnu intonace v tázací větě (Pozn. není to přízvuk) - na konci věty stoupá - není vyznačena.
Text 1
しょうらい じぶんの みせを もつ ために ちょきんしています。
（将来自分の店を持つ貯金しています。）
この はさみは はなを きるのに つかいます。
（この鋏は花を切るのに使います。）
この なつ ぼんおどりに さんかする ために、まいにち れんしゅうしています。
・・・そうですか。 たのしみですね。
（この夏盆踊りに参加するために毎日練習しています。・・・そですか。 楽しみですね。）*
どうして ひとりで やまに のぼるんですか。・・・ひとりに なって かんがえる ために、やまに いくんです。
（どうして一人で山に登るんですか。・・・一人になって考えるために、山に行くんです。）
けんこうの ために なにか していますか。・・・いいえ。でも らいしゅうから まいあさ はしろうと おもっています。
（健康のために何かしていますか。・・・いいえ。でも来週から毎朝走ろうと思っています。）
きれいな きょく ですね。
・・・「エリーゼの ために」ですよ。 ベートーベンが ある おんなの ひとの ために つくった きょくです。
（綺麗な曲ですね。・・・「エリーゼのために」ですよ。ベートーベンがある女の人ために作った曲です。）
これは なんに つかうんですか。・・・ワインを あけるのに つかいます。
（これは何に使うんですか。・・・ワインを開けるのに使います。）
にほんでは けっこんしきを するのに どのくらい おかねが ひつようですか。
・・・にひゃくまんえんは いると おもいます。
えっ、にひゃくまんえんも いるんですか。
（日本では結婚式をするのにどのくらいお金が必要ですか。・・・２００万円は要ると思います。えっ、２００万円も要るんですか。）
その バックは いれる ところが たくさん ありますね。
・・・ええ。さいふや しょるいや ハンカチが べつべつに しまえるので、りょこうや しごとに べんりなんです。
（ その バックは入れる所がたくさんありますね。・・・ええ。財布や書類やハンカチが別々にしまえるので、旅行や仕事に便利なんです。）
Další text příště.
* Pozn. věta je divná a v praxi by bylo potřeba upravit následujícím způsobem:「
2011/02/01
日本語(Japonština) díl 16. slovesa záporný tvar
Další díl (japonská slovesa - úvodní díl zde) se bude zabývat záporným tvarem sloves - netýká se záporu vyjádřeného pomocí "i" přídavného jména v záporném tvaru (viz. článek o přídavných jménech zde).
Pozn.: Připomínám japonská slovesa nerozlišují osoby. Proto volnější překlad do češtiny. Opět budu využívat japonského (romadži) přepisu pro kořeny sloves.
Zápor pro formální tvar sloves
Koncovka formálního tvaru masu (ます) se upraví na koncovkou masen (ません). Platí pro všechny skupiny sloves.
Příklady:
見ます → 見ません
mimasu → mimasen - nedívá(m) se
遊びます → 遊びません
asobimasu → asobimasen - nehraji si
来ます → 来ません
kimasu → kimasen - nepřichází(m)
Zápor pro neformální tvar sloves
1. skupina ičidan (一段) slovesa
Zápor se vytvoří přidám koncovky nai (ない) ke kořeni slovesa.
Příklady:
見る → 見ない
miru → minai - nedívá(m) se
食べる → 食べない
taberu → tabenai - nejí(m)
2. skupina godan (五段) slovesa
Zápor se vytváří obdobně jako pro první skupinu, ale je potřeba odstranit problém, stejný jako při vytváření formálního tvaru z těchto sloves tj. doplnit chybějící samohlásku na konec kořene slovesa.
V případě formálního tvaru se doplňuje samohláska i (viz. předchozí díl zde). V tomto případě se ale použije samohláska jiná. Konkrétně se použije tzv. a-kmen tj. kořen slovesa doplněný o samohlásku a.
Příklady:
書く → 書かない
kaku (kak-u) → kakanai (kak-a-nai) - nepíši
漕ぐ→ 漕がない
kogu (kog-u) → koganai (kog-a-nai) - neřadím
貸す → 貸さない
kasu (kas-u) → kasanai (kas-a-nai)- nepůjčuji (někomu)
待つ → 待たない
macu/matsu (mat-u) → matanai (mat-a-nai) - nečekám
死ぬ → 死なない
šinu (sin-u) → šinanai (sin-a-nai) - neumírám
遊ぶ → 遊ばない
asobu (asob-u) → asobanai (asob-a-nai) - nehraji
飲む → 飲まない
nomu (nom-u) → nomanai (nom-a-nai) - nepiji
帰る → 帰らない
kaeru (kaer-u) → kaeranai (kaer-a-nai) - nevracím se
洗う → 洗わない
arau (araw-u) → arawanai (araw-a-nai) - nemyji
V posledním příkladě se projevilo to o čem jsem psal v předchozích dílech - skryté w v kořeni sloves.
3. skupina nepravidelná slovesa
Tato skupina obsahuje jediná dvě nepravidelná slovesa, které zná japonština. Jejich tvar se různě mění, a proto je nutné si tyto tvary zapamatovat a nejdou snadno odvodit jako u předchozích skupin.
する → しない
suru → šinai - nedělám
来る → 来ない
kuru → konai - nepřicházím
Pozn.: Připomínám japonská slovesa nerozlišují osoby. Proto volnější překlad do češtiny. Opět budu využívat japonského (romadži) přepisu pro kořeny sloves.
Zápor pro formální tvar sloves
Koncovka formálního tvaru masu (ます) se upraví na koncovkou masen (ません). Platí pro všechny skupiny sloves.
Příklady:
見ます → 見ません
mimasu → mimasen - nedívá(m) se
遊びます → 遊びません
asobimasu → asobimasen - nehraji si
来ます → 来ません
kimasu → kimasen - nepřichází(m)
Zápor pro neformální tvar sloves
1. skupina ičidan (一段) slovesa
Zápor se vytvoří přidám koncovky nai (ない) ke kořeni slovesa.
Příklady:
見る → 見ない
miru → minai - nedívá(m) se
食べる → 食べない
taberu → tabenai - nejí(m)
2. skupina godan (五段) slovesa
Zápor se vytváří obdobně jako pro první skupinu, ale je potřeba odstranit problém, stejný jako při vytváření formálního tvaru z těchto sloves tj. doplnit chybějící samohlásku na konec kořene slovesa.
V případě formálního tvaru se doplňuje samohláska i (viz. předchozí díl zde). V tomto případě se ale použije samohláska jiná. Konkrétně se použije tzv. a-kmen tj. kořen slovesa doplněný o samohlásku a.
Příklady:
書く → 書かない
kaku (kak-u) → kakanai (kak-a-nai) - nepíši
漕ぐ→ 漕がない
kogu (kog-u) → koganai (kog-a-nai) - neřadím
貸す → 貸さない
kasu (kas-u) → kasanai (kas-a-nai)- nepůjčuji (někomu)
待つ → 待たない
macu/matsu (mat-u) → matanai (mat-a-nai) - nečekám
死ぬ → 死なない
šinu (sin-u) → šinanai (sin-a-nai) - neumírám
遊ぶ → 遊ばない
asobu (asob-u) → asobanai (asob-a-nai) - nehraji
飲む → 飲まない
nomu (nom-u) → nomanai (nom-a-nai) - nepiji
帰る → 帰らない
kaeru (kaer-u) → kaeranai (kaer-a-nai) - nevracím se
洗う → 洗わない
arau (araw-u) → arawanai (araw-a-nai) - nemyji
V posledním příkladě se projevilo to o čem jsem psal v předchozích dílech - skryté w v kořeni sloves.
3. skupina nepravidelná slovesa
Tato skupina obsahuje jediná dvě nepravidelná slovesa, které zná japonština. Jejich tvar se různě mění, a proto je nutné si tyto tvary zapamatovat a nejdou snadno odvodit jako u předchozích skupin.
する → しない
suru → šinai - nedělám
来る → 来ない
kuru → konai - nepřicházím
2011/01/30
日本語(Japonština) díl 15. japonský webový slovník
Při psaní předposledního článku jsem potřeboval vyhledat přesné informace o některých japonských slovech. Přitom jsem si uvědomil, že většina z vás co můj blog navštívili kvůli článkům o japonštině - předpokládám, že většinou spíše začátečníci - patrně neznají žádný dobrý japonský webový slovník. Někteří z nich patrně používají google translator, jeho jedinou předností je text-to-speech (čtení textu).
Existuje celá řada lepších slovníků a překladačů (osobně preferuji japonština/angličtina), ale i ty nestačí, když potřebujete nějaké hlubší, detailnější a technicistické informace. Zatím jsem objevil dva zajímavé japonské weby, které jsou velmi užitečné pro každého, kdo se zabývá japonštinou.
Slovník kandži znaků
Důležité informace (Překlad z obr. 2):
（小学一年生）[常用] → (1. třída základní škola) [často/obvykle používaný]
画数：7画 → Počet tahů: 7 部首：あし、あしへん → radikál: aši, ašihen
音訓(読み)：ソク、あし、た(りる・る・す) → on-jomi: soku / kun-jomi: aši, tariru, taru, tasu
Slovník významový
http://www.weblio.jp/ je nejdetailnější a nejobsáhlejší japonský slovník s jakým jsem měl tu čest. Slovník obsahuje přesné a názorné popisy (v japonštině) významu obrovského množství japonských slov a pojmů, včetně výrazů, které se v ostatních slovnících ani nevyskytují - odborné, vulgární, hovorové. Jeho jedinou nevýhodou je, že není pro začátečníky (je japonsky), ale je to skvělý web pro pokročilé.
Existuje celá řada lepších slovníků a překladačů (osobně preferuji japonština/angličtina), ale i ty nestačí, když potřebujete nějaké hlubší, detailnější a technicistické informace. Zatím jsem objevil dva zajímavé japonské weby, které jsou velmi užitečné pro každého, kdo se zabývá japonštinou.
Slovník kandži znaků
Můj první zajímavý objev webového slovníku je http://kakijun.main.jp/, který - jak název napovídá - je speciálně zaměřený na kandži znaky a zejména na to jak je správně psát. U každého záznamu je dostatečně detailní animace psaní celého znaku. Jedná se o japonský slovník, takže všechny informace a ovládací prvky jsou jen v japonštině, a proto následuje tutoriál (pro začátečníky).
 |
| Úvodní stránka (obr. 1) |
Na obrázku (obr. 1) je šipkou znázorněn textový vstup kam zadáte/vložíte znak, který chcete vyhledat. Poté stačí stisknout šedé tlačítko, které je hned vedle vpravo.
Pozn.: kliknutím na obrázek ho zvětšíte
Příklad: 足
 |
| Informace o znaku 足 (obr. 2) |
（小学一年生）[常用] → (1. třída základní škola) [často/obvykle používaný]
画数：7画 → Počet tahů: 7 部首：あし、あしへん → radikál: aši, ašihen
音訓(読み)：ソク、あし、た(りる・る・す) → on-jomi: soku / kun-jomi: aši, tariru, taru, tasu
Slovník významový
http://www.weblio.jp/ je nejdetailnější a nejobsáhlejší japonský slovník s jakým jsem měl tu čest. Slovník obsahuje přesné a názorné popisy (v japonštině) významu obrovského množství japonských slov a pojmů, včetně výrazů, které se v ostatních slovnících ani nevyskytují - odborné, vulgární, hovorové. Jeho jedinou nevýhodou je, že není pro začátečníky (je japonsky), ale je to skvělý web pro pokročilé.
2011/01/26
日本語(Japonština) díl 14. slovesa formální tvar
V předchozím článku o japonských slovesech, jsem se zmínil o velkém množství slovesných tvarů, které japonština má. Také jsem představil slovníkový tvar sloves, který je tím nejzákladnějším tvarem. V tomto díle se zaměřím na tzv. formální tvar sloves. Jedná se o zdvořilejší formu, ale spíše neutrální ve zdvořilosti. Je to taková ta základní úroveň, na které se baví dva cizí civilizovaní lidé.
Formální tvar sloves má svoje vlastní tvary, jako každé jiné sloveso (minulý čas, zápor, přechodník, atd.). Přestože je snadněji zapamatovatelný než tvary základní, je nutné ovládat zejména základní tvary, protože ve složitějších větách se základnímu tvaru nevyhnete. Ale o tom bude řeč v nějakém dalším díle.
Formální tvar slovesa v neminulém čase*
Je tvořen pomocí koncovky ~masu (～ます)
Samotnému tvaru odvozenému z kořene slovesa v závorkách níže uvedených se také říká v literatuře i-kmen.
Aplikováno v příkladech na slovesa v základním tvaru z předchozího článku. Opět budu využívat japonské transkripce do latinky v závorkách, protože je lepší pro odvozování tvarů z kořenů sloves. Na japonské transkripci také uvidíte úžasnou strojovou logiku při odvozování všech pravidelných sloves.
1. skupina ičidan (一段) slovesa
Koncovka základní ho tvaru se nahradí koncovkou masu.
Příklady:
見る → 見ます
miru (mi-ru) → mimasu (mi-masu) - vidím, dívám se
食べる → 食べます
taberu (tabe-ru) - jím
2. skupina godan (五段) slovesa
Protože kořen nekončí souhláskou je potřeba mu ji doplnit. V případě formálního tvaru se používá tzv. i-kmen tj. kořen slovesa doplněný o samohlásku i.
Příklady:
書く → 書きます
kaku (kak-u) → kakimasu (kak-i-masu) - píši
漕ぐ→ 漕ぎます
kogu (kog-u) → kogimasu (kog-i-masu) - řadím
貸す → 貸します
kasu (kas-u) → kašimasu (kas-i-masu)- půjčuji (někomu)
待つ → 待ちます
macu/matsu (mat-u) → mačimasu (mat-i-masu) - čekám
死ぬ → 死にます
šinu (sin-u) → šinimasu (sin-i-masu) - umírám
遊ぶ → 遊びます
asobu (asob-u) → asobimasu (asob-i-masu) - hraju
飲む → 飲みます
nomu (nom-u) → nomimasu (nom-i-masu) - piju
帰る → 帰ります
kaeru (kaer-u) → kaerimasu (kaer-i-masu) - vracím se
洗う → 洗います
arau (araw-u) → araimasu (araw-i-masu) - myju
3. skupina nepravidelná slovesa
Tato skupina obsahuje jediná dvě nepravidelná slovesa, které zná japonština. Jejich tvar se různě mění, a proto je nutné si tyto tvary zapamatovat a nejdou snadno odvodit jako u předchozích skupin.
する → します
suru → šimasu - dělám
来る → 来ます
kuru → kimasu - přicházím
Předchozí díl, vysvětlující základní tvary zde.
V dalším článku o japonských slovesech vysvětlím záporný tvar sloves.
*neminulý čas - japonština má pouze dva časy minulý a neminulý (zahrnuje přítomnost a budoucnost)
Formální tvar sloves má svoje vlastní tvary, jako každé jiné sloveso (minulý čas, zápor, přechodník, atd.). Přestože je snadněji zapamatovatelný než tvary základní, je nutné ovládat zejména základní tvary, protože ve složitějších větách se základnímu tvaru nevyhnete. Ale o tom bude řeč v nějakém dalším díle.
Formální tvar slovesa v neminulém čase*
Je tvořen pomocí koncovky ~masu (～ます)
Samotnému tvaru odvozenému z kořene slovesa v závorkách níže uvedených se také říká v literatuře i-kmen.
Aplikováno v příkladech na slovesa v základním tvaru z předchozího článku. Opět budu využívat japonské transkripce do latinky v závorkách, protože je lepší pro odvozování tvarů z kořenů sloves. Na japonské transkripci také uvidíte úžasnou strojovou logiku při odvozování všech pravidelných sloves.
1. skupina ičidan (一段) slovesa
Koncovka základní ho tvaru se nahradí koncovkou masu.
Příklady:
見る → 見ます
miru (mi-ru) → mimasu (mi-masu) - vidím, dívám se
食べる → 食べます
taberu (tabe-ru) - jím
2. skupina godan (五段) slovesa
Protože kořen nekončí souhláskou je potřeba mu ji doplnit. V případě formálního tvaru se používá tzv. i-kmen tj. kořen slovesa doplněný o samohlásku i.
Příklady:
書く → 書きます
kaku (kak-u) → kakimasu (kak-i-masu) - píši
漕ぐ→ 漕ぎます
kogu (kog-u) → kogimasu (kog-i-masu) - řadím
貸す → 貸します
kasu (kas-u) → kašimasu (kas-i-masu)- půjčuji (někomu)
待つ → 待ちます
macu/matsu (mat-u) → mačimasu (mat-i-masu) - čekám
死ぬ → 死にます
šinu (sin-u) → šinimasu (sin-i-masu) - umírám
遊ぶ → 遊びます
asobu (asob-u) → asobimasu (asob-i-masu) - hraju
飲む → 飲みます
nomu (nom-u) → nomimasu (nom-i-masu) - piju
帰る → 帰ります
kaeru (kaer-u) → kaerimasu (kaer-i-masu) - vracím se
洗う → 洗います
arau (araw-u) → araimasu (araw-i-masu) - myju
3. skupina nepravidelná slovesa
Tato skupina obsahuje jediná dvě nepravidelná slovesa, které zná japonština. Jejich tvar se různě mění, a proto je nutné si tyto tvary zapamatovat a nejdou snadno odvodit jako u předchozích skupin.
する → します
suru → šimasu - dělám
来る → 来ます
kuru → kimasu - přicházím
Předchozí díl, vysvětlující základní tvary zde.
V dalším článku o japonských slovesech vysvětlím záporný tvar sloves.
*neminulý čas - japonština má pouze dva časy minulý a neminulý (zahrnuje přítomnost a budoucnost)
2011/01/15
日本語(Japonština) díl 13. nadávky a vulgarita v japonštině
Neznám jazyk, který by neobsahoval nadávky, urážky a vulgární výrazy. Japonština není žádnou výjimkou.
Pokud nesnášíte sprostá slova, pak nedoporučuji pokračovat ve čtení toho to článku.
Tento článek není návodem, aby jste je používali (to platí dvojnásob pro ty co neumí vůbec japonsky!*). Na většinu těchto výrazů můžete narazit ve filmech, dramatech, anime, atd.
Opět upozorňuji v některých slovíčkách je ku/su, které má tendenci se ztrácet ve výslovnosti, ale na papíře tam je pořád.
Nadávky (罵り ののしり nonoširi), urážky
糞 くそ kuso - hovno, exkrement - je pro japonštinu to samé co shit pro angličtinu (hodně univerzální).
糞っ垂れ くそったれ kusottare - sráči
糞食らえ くそくらえ kusokurae - český ekvivalent jdi do prdele (doslova: "žer hovna!")
畜生 ちくしょう čikušó - zatraceně
馬鹿 ばか baka - idot
阿呆 あほう ahó - hlupák idiot
ぼけ 惚け / 呆け boke - retard, hlupák, idiot
糞虫 くそむし kusomuši - hovnivál
たこ tako - chobotnice - přeneseně ve smyslu idot
めんた menta - "kráva" (žena) (Dialekt oblasti Kyóta)
おんた onta - "vůl" (muž) (Dialekt oblasti Kyóta)
豚 ぶた buta - prase
雌豚 めすぶた mesubuta - svině
野郎 やろう jaró - neřád, parchant (lump), týpek
餓鬼 がき gaki - spratek
己 おのれ onore - ty/vy (urážlivý výraz)
貴様 きさま kisama - ty/vy (urážlivý výraz)
てめえ temé - ty (hrozivý výraz k osobě na stejné nebo nižší pozici)
てめえら temé-ra - vy (stejné jako temé, ale oslovujeme více lidí najednou)
～め ~me - koncovka za jméno někoho, na koho pohlížíme shora ("jako na hmyz")
腐った くさった kusatta - prohnilý, zkažený
臭い くさい kusai - smradlavý, zapáchající
気もい きもい kimoi - nechutný, odporný (zkrácené 気持ちが悪い)
喰らえ くらえ kurae - "nažer se!" (ekvivalent angl. "eat this/that")
犬 いぬ inu - pes
貧乏臭い びんぼうくさい binbó-kusai - socka, chudák (dosl.: zasmrádlý chudobou)
変態 へんたい hentai - deviant, úchyl
助け平 すけべい sukebei** -chlívák, oplzlost
ばば(あ) 婆 baba(a) - stará rašple, stařena, stará čarodějnice
おっさん ossan - dědek (nezdvořilý výraz pro muže středních let)
じじ(い) 爺 džidži(i) - dědek (nezdvořilý výraz pro starého muže)
鈍臭い どんくさい donkusai - hloupý (pomalý), otravný
情けない なさけない nasakenai*** - ubohý, žalostný
Kombinace předchozích
糞餓鬼 くそがき kuso-gaki - zasraný spratek
馬鹿野郎 ばかやろう baka-yaró - zatracený hlupák (Pozn.: volný překlad)
変態野郎 へんたいやろう hentai-yaró - úchylák
糞婆 くそばば kuso babaa - zasraná stařena
Věty, fráze
馬鹿じゃない。 ばかじゃない。baka dža nai - "Nejsi idiot?!" a nebo "Není to idiot!?"
この鈍臭い女。 このどくさいおんな。kono dunkusai onna. - "Ta pitomá ženská!"
何て情けない奴。 なんてなさけないやつ。 nante nasakenai jacu. - "Copak je to za ubožáka."
もっさい女 もっさいおんな mossai onna - nevýrazná (nehezká) žena
Na záchodě
うんこ unko - hovno
うんこする unko suru - vysrat se, srát
おしっこ ošikko - močení
おしっこをする ošikko o suru - vymočit se
Slabší výrazy
見苦しい みぐるしい miguruší - ošklivý, nesnesitelný na pohled
醜い みにくい minikui - ošklivý
弱虫 よわむし jowamuši - zbabělec, slaboch
雑魚 ざこ zako - mřenka, malá ryba - v přeneseném významu na neškodné protivníky
不山戯る ふざける fuzakeru - dělat si z někoho prdel (legraci)
下等 かとう kató - podřadný
塵 ごみ gomi - odpad (doslovně i v přeneseném významu)
屑 くず kuzu - troska - něco rozbitého, neužitečného, odpad (doslovně i v přeneseném významu)
Hovorové, nezdvořilé
親父 おやじ ojadži - fotr, (označení staršího muže), boss
口汚い くちぎたない kučigitanai - sprostý (člověk)
Pozn.: Článek neobsahuje výrazy (vulgární a jiné) dotýkající se sexuality, protože je jich poměrně hodně a počítám s nimi na samostatný článek někdy v budoucnosti.
* aby jste se neztrapnili, až narazíte na někoho, kdo to skutečně ovládá.
** sukebei - většinou vyzní jako s_kebé, každý, kdo sleduje anime, to určitě slyšel.
*** nasakenai je tak půl na půl mezi silnějšími a slabšími výrazy.
Pokud nesnášíte sprostá slova, pak nedoporučuji pokračovat ve čtení toho to článku.
Tento článek není návodem, aby jste je používali (to platí dvojnásob pro ty co neumí vůbec japonsky!*). Na většinu těchto výrazů můžete narazit ve filmech, dramatech, anime, atd.
Opět upozorňuji v některých slovíčkách je ku/su, které má tendenci se ztrácet ve výslovnosti, ale na papíře tam je pořád.
Nadávky (罵り ののしり nonoširi), urážky
糞 くそ kuso - hovno, exkrement - je pro japonštinu to samé co shit pro angličtinu (hodně univerzální).
糞っ垂れ くそったれ kusottare - sráči
糞食らえ くそくらえ kusokurae - český ekvivalent jdi do prdele (doslova: "žer hovna!")
畜生 ちくしょう čikušó - zatraceně
馬鹿 ばか baka - idot
阿呆 あほう ahó - hlupák idiot
ぼけ 惚け / 呆け boke - retard, hlupák, idiot
糞虫 くそむし kusomuši - hovnivál
たこ tako - chobotnice - přeneseně ve smyslu idot
めんた menta - "kráva" (žena) (Dialekt oblasti Kyóta)
おんた onta - "vůl" (muž) (Dialekt oblasti Kyóta)
豚 ぶた buta - prase
雌豚 めすぶた mesubuta - svině
野郎 やろう jaró - neřád, parchant (lump), týpek
餓鬼 がき gaki - spratek
己 おのれ onore - ty/vy (urážlivý výraz)
貴様 きさま kisama - ty/vy (urážlivý výraz)
てめえ temé - ty (hrozivý výraz k osobě na stejné nebo nižší pozici)
てめえら temé-ra - vy (stejné jako temé, ale oslovujeme více lidí najednou)
～め ~me - koncovka za jméno někoho, na koho pohlížíme shora ("jako na hmyz")
腐った くさった kusatta - prohnilý, zkažený
臭い くさい kusai - smradlavý, zapáchající
気もい きもい kimoi - nechutný, odporný (zkrácené 気持ちが悪い)
喰らえ くらえ kurae - "nažer se!" (ekvivalent angl. "eat this/that")
犬 いぬ inu - pes
貧乏臭い びんぼうくさい binbó-kusai - socka, chudák (dosl.: zasmrádlý chudobou)
変態 へんたい hentai - deviant, úchyl
助け平 すけべい sukebei** -chlívák, oplzlost
ばば(あ) 婆 baba(a) - stará rašple, stařena, stará čarodějnice
おっさん ossan - dědek (nezdvořilý výraz pro muže středních let)
じじ(い) 爺 džidži(i) - dědek (nezdvořilý výraz pro starého muže)
鈍臭い どんくさい donkusai - hloupý (pomalý), otravný
情けない なさけない nasakenai*** - ubohý, žalostný
Kombinace předchozích
糞餓鬼 くそがき kuso-gaki - zasraný spratek
馬鹿野郎 ばかやろう baka-yaró - zatracený hlupák (Pozn.: volný překlad)
変態野郎 へんたいやろう hentai-yaró - úchylák
糞婆 くそばば kuso babaa - zasraná stařena
Věty, fráze
馬鹿じゃない。 ばかじゃない。baka dža nai - "Nejsi idiot?!" a nebo "Není to idiot!?"
この鈍臭い女。 このどくさいおんな。kono dunkusai onna. - "Ta pitomá ženská!"
何て情けない奴。 なんてなさけないやつ。 nante nasakenai jacu. - "Copak je to za ubožáka."
もっさい女 もっさいおんな mossai onna - nevýrazná (nehezká) žena
Na záchodě
うんこ unko - hovno
うんこする unko suru - vysrat se, srát
おしっこ ošikko - močení
おしっこをする ošikko o suru - vymočit se
Slabší výrazy
見苦しい みぐるしい miguruší - ošklivý, nesnesitelný na pohled
醜い みにくい minikui - ošklivý
弱虫 よわむし jowamuši - zbabělec, slaboch
雑魚 ざこ zako - mřenka, malá ryba - v přeneseném významu na neškodné protivníky
不山戯る ふざける fuzakeru - dělat si z někoho prdel (legraci)
下等 かとう kató - podřadný
塵 ごみ gomi - odpad (doslovně i v přeneseném významu)
屑 くず kuzu - troska - něco rozbitého, neužitečného, odpad (doslovně i v přeneseném významu)
Hovorové, nezdvořilé
親父 おやじ ojadži - fotr, (označení staršího muže), boss
口汚い くちぎたない kučigitanai - sprostý (člověk)
Pozn.: Článek neobsahuje výrazy (vulgární a jiné) dotýkající se sexuality, protože je jich poměrně hodně a počítám s nimi na samostatný článek někdy v budoucnosti.
* aby jste se neztrapnili, až narazíte na někoho, kdo to skutečně ovládá.
** sukebei - většinou vyzní jako s_kebé, každý, kdo sleduje anime, to určitě slyšel.
*** nasakenai je tak půl na půl mezi silnějšími a slabšími výrazy.
2010/12/07
日本語(Japonština) díl 12. užitečné fráze
Tento článek je rozšířením a volným pokračováním dílu pozdravy a fráze.
Návštěva
ご免ください gomenkudasai - Mohu vstoupit/Můžeme vstoupit
いらっしゃい iraššai - vítej(te) - uvítání hostů
お上がりください oagari kudasai - Prosím, pojďte dál.
Omluvy, prosby
申し訳ありません móšiwake arimasen - nemám omluvy (pro to co se stalo) - velmi zdvořilé, omlouvající na sebe bere nepřímo odpovědnost.
よろしく（お願いします）jorošiku (onegaišimasu) - předem děkuji (používá se často při nástupu na nové pracoviště/školu a v mnoha dalších situacích)
お先に osaki ni - napřed
お先にどうぞ osaki ni dózo - jděte prosím - dát přednost někomu
お先に失礼いたします osaki ni šicureitašimasu - promiňte, že odcházím (napřed, předem, dříve)
Odmítnutí / Souhlas
よろこんで jorokonde - s radostí
全然かまいません zenzen kamaimasen - vůbec mi to nevadí
お好きにして osuki ni šite - dělej jak myslíš, dělej si co chceš
お断りします okotowari šimasu - odmítám (něco)
反対です hantai desu - jsem proti (rozhodnutí, názoru, apod.)
賛成ですsansei desu - souhlasím, jsem pro (rozhodnutí, názoru, apod.)
Užitečná slova
頼む tanomu - žádám tě, prosím tě (abys něco udělal)
任せる makaseru - vložit odpovědnost do rukou (někomu)
責任 sekinin - odpovědnost
Gratulace
おめでとう（ございます）omedetó(gozaimasu) - gratuluji
お誕生日おめでとうございます！otandžóbi omedetó gozaimasu! - Gratuluji k narozeninám/Vše nejlepší k narozeninám
Užitečné věty
頑張ってください ganbatte kudasai - "Do your best!", česky: Snaž se jak můžeš!
お大事にしてください odaidži-ni šite kudasai - buďte na sebe opatrní, opatrujte se
たいしたことがない taišita koto ga nai - "No big deal", není to nic tak hrozného/velkého
しょうがない šó ga nai / しかたがない šikata ga nai - Nedá se nic dělat.
Návštěva
ご免ください gomenkudasai - Mohu vstoupit/Můžeme vstoupit
いらっしゃい iraššai - vítej(te) - uvítání hostů
お上がりください oagari kudasai - Prosím, pojďte dál.
Omluvy, prosby
申し訳ありません móšiwake arimasen - nemám omluvy (pro to co se stalo) - velmi zdvořilé, omlouvající na sebe bere nepřímo odpovědnost.
よろしく（お願いします）jorošiku (onegaišimasu) - předem děkuji (používá se často při nástupu na nové pracoviště/školu a v mnoha dalších situacích)
お先に osaki ni - napřed
お先にどうぞ osaki ni dózo - jděte prosím - dát přednost někomu
お先に失礼いたします osaki ni šicureitašimasu - promiňte, že odcházím (napřed, předem, dříve)
Odmítnutí / Souhlas
よろこんで jorokonde - s radostí
全然かまいません zenzen kamaimasen - vůbec mi to nevadí
お好きにして osuki ni šite - dělej jak myslíš, dělej si co chceš
お断りします okotowari šimasu - odmítám (něco)
反対です hantai desu - jsem proti (rozhodnutí, názoru, apod.)
賛成ですsansei desu - souhlasím, jsem pro (rozhodnutí, názoru, apod.)
Užitečná slova
頼む tanomu - žádám tě, prosím tě (abys něco udělal)
任せる makaseru - vložit odpovědnost do rukou (někomu)
責任 sekinin - odpovědnost
Gratulace
おめでとう（ございます）omedetó(gozaimasu) - gratuluji
お誕生日おめでとうございます！otandžóbi omedetó gozaimasu! - Gratuluji k narozeninám/Vše nejlepší k narozeninám
Užitečné věty
頑張ってください ganbatte kudasai - "Do your best!", česky: Snaž se jak můžeš!
お大事にしてください odaidži-ni šite kudasai - buďte na sebe opatrní, opatrujte se
たいしたことがない taišita koto ga nai - "No big deal", není to nic tak hrozného/velkého
しょうがない šó ga nai / しかたがない šikata ga nai - Nedá se nic dělat.
2010/11/12
Japanese input in Kubuntu 10 (installation guide)
How to install Japanese input (similarly Korean or Chinese) in Kubuntu 10 or other Debian linux with KDE 4 desktop.
last update: 12.11.2010
Foreword: This is only Japanese input (step-by-step from the scratch) installation guide I've written in English. I've tested it on fresh Kubuntu 10.10 installation in virtual machine. KDE 4 is almost as bad as KDE 3 in terms of Japanese support. Ibus replaced scim causing a great deal of confusion in community of users. Thankfully I've Windows 7 Ultimate - japanese input installed by default and IME is still way better than anthy. btw I'm not native English speaker.
1. Open terminal K → Applications → System → Terminal
2. Install ibus module anthy (Japanese input module for linux) and ibus module for GTK (recommended. Otherwise ibus won't work in GTK applications). Execute usual command for installation of packages:
Alternative:
You could also use the graphical installer. K → Applications → System → Software Management, but you will have to find every package by name (ibus) manually.
Note: For Korean input install ibus-hangul, Chinese input install ibus-pinyin
3. Start ibus from terminal
4. In the middle (the 2nd) tab Input Method select from list menu Japanese - Anthy and click add. Close the dialog window and switch back to the terminal window.
5. In your home directory open file
6. Execute command for autostart of the ibus on login to KDE:
7. Restart system for changes to take effect.
Use keyboard shortcut default CTRL+SPACE to switch input - anthy.
*You can use default text editor kate. Simply execute from terminal
last update: 12.11.2010
Foreword: This is only Japanese input (step-by-step from the scratch) installation guide I've written in English. I've tested it on fresh Kubuntu 10.10 installation in virtual machine. KDE 4 is almost as bad as KDE 3 in terms of Japanese support. Ibus replaced scim causing a great deal of confusion in community of users. Thankfully I've Windows 7 Ultimate - japanese input installed by default and IME is still way better than anthy. btw I'm not native English speaker.
1. Open terminal K → Applications → System → Terminal
2. Install ibus module anthy (Japanese input module for linux) and ibus module for GTK (recommended. Otherwise ibus won't work in GTK applications). Execute usual command for installation of packages:
sudo apt-get install ibus-anthy ibus-gtkAlternative:
You could also use the graphical installer. K → Applications → System → Software Management, but you will have to find every package by name (ibus) manually.
Note: For Korean input install ibus-hangul, Chinese input install ibus-pinyin
3. Start ibus from terminal
ibus-setup or from the desktop main menu K → Applications → Settings → Keyboard Input Methods4. In the middle (the 2nd) tab Input Method select from list menu Japanese - Anthy and click add. Close the dialog window and switch back to the terminal window.
 |
| Ibus Preferences |
.xsessionrc If you don't have the file then create it. Add into the file these commands* (session variables):export GTK_IM_MODULE=ibus
export XMODIFIERS=@im=ibus
export QT_IM_MODULE=ibus6. Execute command for autostart of the ibus on login to KDE:
echo "ibus-daemon -d -x -r -n kde" > $HOME/.kde/Autostart/ibus-daemon-autostart.sh && chmod +x $HOME/.kde/Autostart/ibus-daemon-autostart.sh7. Restart system for changes to take effect.
Use keyboard shortcut default CTRL+SPACE to switch input - anthy.
*You can use default text editor kate. Simply execute from terminal
kate file_name
Instalace japonštiny do Kubuntu 10 (Debian+KDE 4)
Návod jak si nastavit pc pro psaní japonštiny (čínštiny,korejštiny) na Kubutnu 10 a obecně na Debian Linuxu s KDE 4 Desktopem.
aktualizováno: 12.11.2010
KDE 4 má skutečně asi nejhorší multi-jazykovou podporu a instalace japonštiny znamenala poměrně dlouhé hledání na webu a experimentování. Tento návod bude využívat konsole - terminálu, protože je to bohužel ten jednodušší způsob instalace pod KDE.
1. Otevřete si terminál K → Aplikace → Systém → Terminál
2. Nainstalujte ibus modul anthy (japonské ime pro linux) a ibus modul pro GTK (doporučuji, jinak nepůjde japonština pod GTK aplikacemi) pomocí obvyklého příkazu pro instalaci balíčků:
Alternativa:
můžete instalovat pomocí grafického instalátoru K → Aplikace → Systém → Správa Softwaru, ale musíte vyhledat jednotlivé balíčky podle jména (ibus).
Poznámka: pro instalaci jiných asijských jazyků použíjte příslušné moduly pro daný jazyk (ibus-hangul, ibus-pinyin)
3. Spusťte ibus příkazem z terminálu
4. V prostřední (druhé) záložce Input Method vyberte z rolovacího menu Japanese - Anthy. Přidejte kliknutím na příslušné tlačítko "přidat" (angl. "add"). Poté zavřete dialog a přepněte se zpátky na terminál.
5. Ve svém domovském adresáři otevřete soubor
6. Nyní v terminálu zadejte následující příkaz zajišťující automatické spuštění pro ibus při přihlášení do KDE.
7. Restart a hotovo.
Klávesovou zkratkou defaultně CTRL+Mezerník se zapíná vstup z nastaveného modulu - anthy.
*pro začátečníky - můžete použít defaultní editor kate. Soubor otevřete přímo z terminálu příkazem
aktualizováno: 12.11.2010
KDE 4 má skutečně asi nejhorší multi-jazykovou podporu a instalace japonštiny znamenala poměrně dlouhé hledání na webu a experimentování. Tento návod bude využívat konsole - terminálu, protože je to bohužel ten jednodušší způsob instalace pod KDE.
1. Otevřete si terminál K → Aplikace → Systém → Terminál
2. Nainstalujte ibus modul anthy (japonské ime pro linux) a ibus modul pro GTK (doporučuji, jinak nepůjde japonština pod GTK aplikacemi) pomocí obvyklého příkazu pro instalaci balíčků:
sudo apt-get install ibus-anthy ibus-gtkAlternativa:
můžete instalovat pomocí grafického instalátoru K → Aplikace → Systém → Správa Softwaru, ale musíte vyhledat jednotlivé balíčky podle jména (ibus).
Poznámka: pro instalaci jiných asijských jazyků použíjte příslušné moduly pro daný jazyk (ibus-hangul, ibus-pinyin)
3. Spusťte ibus příkazem z terminálu
ibus-setup a nebo z hlavního menu K → Aplikace → Nastavení → Keyboard Input Methods4. V prostřední (druhé) záložce Input Method vyberte z rolovacího menu Japanese - Anthy. Přidejte kliknutím na příslušné tlačítko "přidat" (angl. "add"). Poté zavřete dialog a přepněte se zpátky na terminál.
|
| Nastavení ibus |
.xsessionrc pokud neexistuje vytvořte ho. Do souboru přidejte* následující příkazy nastavující proměné pro session:export GTK_IM_MODULE=ibus
export XMODIFIERS=@im=ibus
export QT_IM_MODULE=ibus6. Nyní v terminálu zadejte následující příkaz zajišťující automatické spuštění pro ibus při přihlášení do KDE.
echo "ibus-daemon -d -x -r -n kde" > $HOME/.kde/Autostart/ibus-daemon-autostart.sh && chmod +x $HOME/.kde/Autostart/ibus-daemon-autostart.sh7. Restart a hotovo.
Klávesovou zkratkou defaultně CTRL+Mezerník se zapíná vstup z nastaveného modulu - anthy.
*pro začátečníky - můžete použít defaultní editor kate. Soubor otevřete přímo z terminálu příkazem
kate jméno_souboru
2010/10/30
Instalace japonštiny do Ubuntu 10
Návod jak si nastavit pc pro psaní japonštiny (čínštiny,korejštiny) na Ubutnu 10.
aktualizováno: 30.10.2010
Ubuntu 10 má už o něco lepší multi-jazykovou podporu než předchozí verze a instalace je také snadnější. SCIM nahradil IBus.
1. Otevřete si systémové nastavení pro jazyky v horním menu Systém → Správa → Jazyková podpora
2. Klikněte na tlačítko "Přidat/odstranit jazyky..."
3. V seznamu vyberte japonštinu a zaškrtněte checkbox v pravém sloupic nebo vyberte jednotlivé balíky - musíte vybrat alespoň metody zadávání znaků.
4. Klikněte na "Uplatnit změny"
5. Pro instalaci systém vyžaduje root uživatele, zadejte svoje heslo. Instalace vyžaduje samozřejmě připojení k internetu. Po zadání hesla systém začne stahovat a instalovat balíčky automaticky.
6. Nastavte "Způsob rozložení klávesnice" na "ibus".
7. Zavřete dialog a nyní zvolte z horní lišty Systém → Předvolby → Keyboard Input Methods
8. Systém požádá zda může zapnout ibus. Povolte tlačítkem "Ano". Objeví se informační zpráva o tom že systém zapnul ibus.
9. V dialogu, který se otevřel vyberte záložku "Input Method" (Vstupní metody) a vyberte v rolovacím menu "japonština" - "anthy".
Hotovo. Nyní už můžete stiskem CTRL+Mezerník v programech začít psát japonsky. Anthy je trochu chudší IME, ale způsob psaní je podobný. Pokud nemáte zkušenosti jak se píše japonsky na PC, doporučuji přečíst Návod jak psát na Windows 7 japonsky. Je sice pro Microsoft IME, ale způsob psaní s anthy je podobný.
aktualizováno: 30.10.2010
Ubuntu 10 má už o něco lepší multi-jazykovou podporu než předchozí verze a instalace je také snadnější. SCIM nahradil IBus.
1. Otevřete si systémové nastavení pro jazyky v horním menu Systém → Správa → Jazyková podpora
2. Klikněte na tlačítko "Přidat/odstranit jazyky..."
4. Klikněte na "Uplatnit změny"
5. Pro instalaci systém vyžaduje root uživatele, zadejte svoje heslo. Instalace vyžaduje samozřejmě připojení k internetu. Po zadání hesla systém začne stahovat a instalovat balíčky automaticky.
6. Nastavte "Způsob rozložení klávesnice" na "ibus".
7. Zavřete dialog a nyní zvolte z horní lišty Systém → Předvolby → Keyboard Input Methods
8. Systém požádá zda může zapnout ibus. Povolte tlačítkem "Ano". Objeví se informační zpráva o tom že systém zapnul ibus.
9. V dialogu, který se otevřel vyberte záložku "Input Method" (Vstupní metody) a vyberte v rolovacím menu "japonština" - "anthy".
Hotovo. Nyní už můžete stiskem CTRL+Mezerník v programech začít psát japonsky. Anthy je trochu chudší IME, ale způsob psaní je podobný. Pokud nemáte zkušenosti jak se píše japonsky na PC, doporučuji přečíst Návod jak psát na Windows 7 japonsky. Je sice pro Microsoft IME, ale způsob psaní s anthy je podobný.
2010/10/23
Instalace japonštiny do Windows XP
Návod jak si nastavit pc pro psaní japonštiny (čínštiny,korejštiny) na MS Windows XP.
Upozornění:
Software (IME) je udělán pro systém, kde je jako jazyk systému nastavená japonština (kde je odlišné kódování např.: oddělovačem adresářů není \ ale ￥) pokud nepřepnete základní ne-unicode kódování na japonštinu nebude fungovat zcela všechno. Většinou to ale není problém, pokud nepotřebujete zásadně přenastavovat IME.
Pokud máte novější PC doporučuji přejít na Windows 7 Ultimate s plnou multi-jazykovou podporou.
Instalace jazykové podpory
1. Otevřete si složku „ovládací panely“
3. Potvrďte změny (tlačítko „použít“). Je potřeba vložit instalační CD Windows (zadat cestu k instalačním souborům).
Řešení problémů:
Pokud nemáte instalační CD, pak si můžete stáhnout potřebné soubory obsahující instalaci zde (spusťte a rozbalte na disk) a nebo můžete použít Google IME, které je zdarma.
Pokud jste zadali správnou cestu k instalačním souborům I386, už by se měli nainstalovat soubory písma a IME.
Můžete si v listu „upřesnit“ zkontrolovat, zda jsou v systému tabulky pro převod znakových stránek japonštiny (čínštiny,korejštiny).
Nyní je potřeba si přidat japonskou klávesnici do „panelu jazyků“.
Nastavení panelu jazyků
1. pravé tlačítko na „panel jazyků“->nastavení
Alternativa:
Otevřete si nabídku „textové služby a vstupní jazyky“
„místní a jazykové nastavení“->“Jazyky“->“Podrobnosti…“
2. V sekci „instalované služby“ dejte „přidat“
3. V dialogu „zvolte jazyk“ vyberte „japonština“ a zvolte „rozložení klávesnice“ „japonština“ a potvrďte „OK“
4. V sekci „instalované služby“ by se měl objevit řádek „JP Japonština“ a pod ním řádky „rozložení klávesnice“ „Microsoft IME“ a „Microsoft Natural Input“
Nyní si už můžete přepnout z klávesnice „CS“ („EN“) na klávesnici „JP“. Doporučuji však před přepnutím použít „obnovit panel jazyků“, protože pro japonskou klávesnici je panel jazyků asi šestkrát širší.
Začátečníkům doporučuji přečíst Návod jak psát na Windows 7 japonsky (Microsoft IME), který je společný pro všechny verze Windows XP,Vista a 7
Upozornění:
Software (IME) je udělán pro systém, kde je jako jazyk systému nastavená japonština (kde je odlišné kódování např.: oddělovačem adresářů není \ ale ￥) pokud nepřepnete základní ne-unicode kódování na japonštinu nebude fungovat zcela všechno. Většinou to ale není problém, pokud nepotřebujete zásadně přenastavovat IME.
Pokud máte novější PC doporučuji přejít na Windows 7 Ultimate s plnou multi-jazykovou podporou.
Instalace jazykové podpory
1. Otevřete si složku „ovládací panely“
- možnost (klasické zobrazení) Otevřete nabídku „místní a jazykové nastavení“
- možnost (zobrazení podle kategorií) Kliknout na „možnosti data, času, místního nastavení a jazyka“ a potom na „místní a jazykové nastavení“
3. Potvrďte změny (tlačítko „použít“). Je potřeba vložit instalační CD Windows (zadat cestu k instalačním souborům).
Řešení problémů:
Pokud nemáte instalační CD, pak si můžete stáhnout potřebné soubory obsahující instalaci zde (spusťte a rozbalte na disk) a nebo můžete použít Google IME, které je zdarma.
Pokud jste zadali správnou cestu k instalačním souborům I386, už by se měli nainstalovat soubory písma a IME.
Můžete si v listu „upřesnit“ zkontrolovat, zda jsou v systému tabulky pro převod znakových stránek japonštiny (čínštiny,korejštiny).
Nyní je potřeba si přidat japonskou klávesnici do „panelu jazyků“.
Nastavení panelu jazyků
1. pravé tlačítko na „panel jazyků“->nastavení
Alternativa:
Otevřete si nabídku „textové služby a vstupní jazyky“
„místní a jazykové nastavení“->“Jazyky“->“Podrobnosti…“
2. V sekci „instalované služby“ dejte „přidat“
3. V dialogu „zvolte jazyk“ vyberte „japonština“ a zvolte „rozložení klávesnice“ „japonština“ a potvrďte „OK“
4. V sekci „instalované služby“ by se měl objevit řádek „JP Japonština“ a pod ním řádky „rozložení klávesnice“ „Microsoft IME“ a „Microsoft Natural Input“
Nyní si už můžete přepnout z klávesnice „CS“ („EN“) na klávesnici „JP“. Doporučuji však před přepnutím použít „obnovit panel jazyků“, protože pro japonskou klávesnici je panel jazyků asi šestkrát širší.
Začátečníkům doporučuji přečíst Návod jak psát na Windows 7 japonsky (Microsoft IME), který je společný pro všechny verze Windows XP,Vista a 7
Návod jak psát na Windows 7 japonsky (Microsoft IME)
Lehký úvod jak psát japonsky na Windows 7, stejným způsobem se používá i IME na Windows XP.
Základní princip psaní japonštiny na PC je jednoduchý a v podstatě připomíná použití T9 pro psaní SMS na mobilním telefonu - nepotřebujete proto žádný speciální Hardware.
Nemáte-li nainstalovánu japonskou klávesnici (respektive software pro psaní složitých písem) postupujte podle návodu Instalace japonštiny do Windows 7 (Pro další systémy jsou odkazy zde )
Přepněte na japonskou klávesnici. (obr A)
Můžete použít klávesové zkratky ALT + SHIFT na přepínání jazyků.
Pro psaní v japonském písmě však ještě musíte přepnout do módu hiragana. (Obr B)
Lze přepnout pomocí ALT + ~ (vlnovka je ta klávesa vlevo nad TAB vedle 1)
Poté už můžete psát v „romanizaci“, která se bude měnit na ekvivalentní písmena hiragany. Slovo je podtržené a musí se potvrdit stisknutím „enter“, protože před potvrzením lze pomocí mezerníku a šipek nahrazovat slovo v hiraganě příslušnými slovy ve znacích kandži. Pokud zrovna nevíte, jak se daný znak čte, lze ho vyhledat pomocí nástrojů (načrtnout myší na IME pad, vyhledat podle počtu tahů, podle radikálů).
Co jsou jednotlivé ikony japonské klávesnice - obrázek B (směr z leva do prava od JP)
na liště je typ vstupu, pro nás vždy IME (nemáme rozšířenou japonskou klávesnici - 106 tlačítek)
mód - pozn.: většinou nemusíte přepínat na jiný než "hiragana" a "Half-width Alphanumeric" často se už při psaní zvolí správný typ znaků
bias (základ) - mód určující odvozování kandži znaků
IME Pad
Z navržených znaků můžete libovolné vložit přímo do textu.
Nástroje - Sada nastavení a nástrojů
Nastavení IME padu
* pozor! Latinka s plnou šířkou obsahuje sice na pohled téměř totožné znaky, ale z hlediska počítače/stroje se jedná o odlišný znak, který má jinou hodnotu např.: a ≠ ａ(U+0061 ≠ U+FF41)
Základní princip psaní japonštiny na PC je jednoduchý a v podstatě připomíná použití T9 pro psaní SMS na mobilním telefonu - nepotřebujete proto žádný speciální Hardware.
Nemáte-li nainstalovánu japonskou klávesnici (respektive software pro psaní složitých písem) postupujte podle návodu Instalace japonštiny do Windows 7 (Pro další systémy jsou odkazy zde )
 |
| Obrázek A |
Můžete použít klávesové zkratky ALT + SHIFT na přepínání jazyků.
 |
| Obrázek B |
Lze přepnout pomocí ALT + ~ (vlnovka je ta klávesa vlevo nad TAB vedle 1)
Poté už můžete psát v „romanizaci“, která se bude měnit na ekvivalentní písmena hiragany. Slovo je podtržené a musí se potvrdit stisknutím „enter“, protože před potvrzením lze pomocí mezerníku a šipek nahrazovat slovo v hiraganě příslušnými slovy ve znacích kandži. Pokud zrovna nevíte, jak se daný znak čte, lze ho vyhledat pomocí nástrojů (načrtnout myší na IME pad, vyhledat podle počtu tahů, podle radikálů).
Co jsou jednotlivé ikony japonské klávesnice - obrázek B (směr z leva do prava od JP)
mód - pozn.: většinou nemusíte přepínat na jiný než "hiragana" a "Half-width Alphanumeric" často se už při psaní zvolí správný typ znaků- hiragana
- katakana
- Latinka s plnou šířkou* tj. japonské neproporcionální čtvercové rozložení znaku.
- Poloviční katakana - pro fonetický přepis cizích slov např.: "Ve" (ヴェ)
- běžná latinka - odpovídá US klávesnici
- General - obecný, společný pro psaní čehokoliv
- Bias for Names - psaní jmen, IME se snaží konvertovat hiraganu respektive navrhuje kandži podle čtení obvyklé pro japonská jména
- Bias for Speech - psaní textu/hovoru
- Žádný, vypnutý
nástroj pro vyhledávání respektive psaní kandži znaků, které neumíte číst/psát foneticky, ale graficky.
Umožňuje načrtnout znak a pokusí vyhledat odpovídající skutečné kandži.Z navržených znaků můžete libovolné vložit přímo do textu.
Instalace japonštiny do Windows 7
Návod jak si nastavit pc pro psaní japonštiny (čínštiny,korejštiny) na MS Windows 7.
akutalizováno: 22.10.2010
Upozornění:
Windows 7 stejně jako jeho předchůdce Vista vychází v několika verzích. Pro obyčejné psaní/čtení by vám měla, ale stačit Home Premium verze - nemohu ale za to dát ruku do ohně, protože jsem Home verzi nikdy nepoužíval. Možná budete muset doinstalovat jazyky (Ovládací panely\Hodiny, jazyk a oblast). Plná multi-jazyková podpora tj. podpora pro legacy a ne-unicode aplikace je pouze ve Windows 7 Ultimate.
Windows 7 Ultimate
1. Klikněte pravým tlačítkem na panel jazyků na hlavní liště - na české instalaci je to nápis CS (obr. A)
2. V pop-up menu zvolte "nastavení" - zobrazí se dialog "Jazyky a služby pro zpracování textu"
Řešení problémů:
Nemáte-li panel jazyků, aktivuje se v kategorii "panel nástrojů" v pop-up menu, které aktivujete pravým tlačítkem myši na hlavním panelu.
Alternativa:
Můžete otevřít nastavení přes "Ovládací panely" v nabídce start.
"Ovládací panely" - sekce "Hodiny, jazyk a oblast" - odkaz "Změnit klávesnice nebo jiné metody zadávání".
Poté tlačítko "Změnit klávesnice ..." a zde pod záložkou panel jazyků můžete aktivovat/nastavit panel jazyků a pak se přepněte zpátky na úvodní záložku "Obecné" a pokračujte dalším krokem v tomto návodu (obr. B).
3. Klikněte na tlačítko "Přidat..." (obr. B)
4. - V seznamu (obr C) najděte "japonštinu" (nebo jiný jazyk, který chcete) - tip. stiskem klávesy "j" hned přeskočíte v seznamu až k položkám na písmeno j.
- Rozbalte položku "Japonština" klikem na uzel (kostičku) "+" stromu
- Zaškrtněte "Microsoft IME" a "Japonské" rozložení klávesnice
5. Potvrďte OK.
Řešení problémů:
Nemáte-li japonštinu v seznamu, něco vám chybí, musíte to doinstalovat.
"Ovládací panely" - sekce "Hodiny, jazyk a oblast" - odkaz "Změnit klávesnice nebo jiné metody zadávání".
Poté tlačítko "Nainstalovat/odinstalovat jazyky..." (Vyžaduje adminstrátorské práva).
6. Uložte změny tlačítkem OK.
Japonská klávesnice se používá jinak než česká CS nebo anglická US. Pouhým přepnutím nezačne psát hiraganu. Doporučuji začátečníkům můj Návod jak psát na Windows 7 japonsky (Microsoft IME) (Použitelný i pro předchozí verze Windows Vista a XP)
Pokud máte nějaký problém, popište ho co nejpřesněji do komentáře. Komentář typu "nefunguje to" je na nic a pravděpodobně bude smazán. Nejsem servis a vzhledem k své pracovní vytíženosti počítejte s minimální dobou odezvy 1 týden.
Tento příspěvek bude nepravidelně aktualizován, datum poslední aktualizace bude uvedeno vždy na začátku článku.
akutalizováno: 22.10.2010
Upozornění:
Windows 7 stejně jako jeho předchůdce Vista vychází v několika verzích. Pro obyčejné psaní/čtení by vám měla, ale stačit Home Premium verze - nemohu ale za to dát ruku do ohně, protože jsem Home verzi nikdy nepoužíval. Možná budete muset doinstalovat jazyky (Ovládací panely\Hodiny, jazyk a oblast). Plná multi-jazyková podpora tj. podpora pro legacy a ne-unicode aplikace je pouze ve Windows 7 Ultimate.
Windows 7 Ultimate
1. Klikněte pravým tlačítkem na panel jazyků na hlavní liště - na české instalaci je to nápis CS (obr. A)
2. V pop-up menu zvolte "nastavení" - zobrazí se dialog "Jazyky a služby pro zpracování textu"
 |
| Obrázek A |
Nemáte-li panel jazyků, aktivuje se v kategorii "panel nástrojů" v pop-up menu, které aktivujete pravým tlačítkem myši na hlavním panelu.
Alternativa:
Můžete otevřít nastavení přes "Ovládací panely" v nabídce start.
"Ovládací panely" - sekce "Hodiny, jazyk a oblast" - odkaz "Změnit klávesnice nebo jiné metody zadávání".
Poté tlačítko "Změnit klávesnice ..." a zde pod záložkou panel jazyků můžete aktivovat/nastavit panel jazyků a pak se přepněte zpátky na úvodní záložku "Obecné" a pokračujte dalším krokem v tomto návodu (obr. B).
3. Klikněte na tlačítko "Přidat..." (obr. B)
 |
| Obrázek B |
- Rozbalte položku "Japonština" klikem na uzel (kostičku) "+" stromu
- Zaškrtněte "Microsoft IME" a "Japonské" rozložení klávesnice
5. Potvrďte OK.
 |
| Obrázek C |
Nemáte-li japonštinu v seznamu, něco vám chybí, musíte to doinstalovat.
"Ovládací panely" - sekce "Hodiny, jazyk a oblast" - odkaz "Změnit klávesnice nebo jiné metody zadávání".
Poté tlačítko "Nainstalovat/odinstalovat jazyky..." (Vyžaduje adminstrátorské práva).
6. Uložte změny tlačítkem OK.
 |
| Obrázek C |
Pokud máte nějaký problém, popište ho co nejpřesněji do komentáře. Komentář typu "nefunguje to" je na nic a pravděpodobně bude smazán. Nejsem servis a vzhledem k své pracovní vytíženosti počítejte s minimální dobou odezvy 1 týden.
Tento příspěvek bude nepravidelně aktualizován, datum poslední aktualizace bude uvedeno vždy na začátku článku.
2010/10/17
日本語(Japonština) díl 11. základy stavby vět
Ve svých článcích o japonštině jsem se zabýval japonským písmem, stavbou slov, číslovkami včetně vyjádření času, některými frázemi a zvukomalebnými slovy. Neznalí a nedotčení japonštinou si většinou nedokážou představit, jak taková obyčejná věta v japonštině vypadá. Toto velmi obsáhlé téma, které jsem dosud opomíjel, jsem se rozhodl představit respektive nakousnout v tomto díle.
Japonština, stejně jako čeština, má věty tvořené podmětem (nemusí být explicitně vyjádřen) a přísudkem. Na rozdíl od češtiny není podmět určen pádem - japonština nic takového nemá - a na rozdíl od angličtiny není určen pevnou pozicí ve větě. Větné členy jsou v japonštině určeny partikulí tj. částicí. Tyto částice sami o sobě nemají vůbec žádný význam.
Příklad:
雨が降る。
Ame ga furu. Česky: Prší. (doslova: déšť padá.)
Na příkladě lze vidět velmi jednoduchou větu tvořenou podmětem a přísudkem respektive podstatným jménem a slovesem.
Podmět je tvořen podstatným jménem Ame - déšť, jenž lze zapsat jedním kandži znakem.
Částice "ga" určuje podmět a tím zároveň odděluje větné členy. Japonština nedělá mezery mezi slovy a v tomto případě je to evidentně zbytečné. Při čtení je částice "volně spojena" se slovem, ke kterému se pojí, a proto je potřeba vyhýbat se dlouhým odmlkám mezi slovem a jeho částicím - tj. čti: ame-ga.
Přísudek tj. sloveso je daleko zajímavější - zde v tzv. slovníkovém tvaru*. Zjednodušeně řečeno sloveso je vždy na konci věty.
Příklad - věta tázací:
雨が降るか。
Ame ga furu ka? Česky: Prší?
Japonština má velice triviální způsob tvoření tázacích vět pomocí částice "ka" vložené na konec běžné oznamovací věty.
Příklad:
ドアを開く。
Doa o** aku. Česky: Otevírám dveře.
Ve větě je částice o značící objekt - v češtině je to předmět určený respektive vyjádřený 4.pádem. Povšimněte si prosím, že věta nemá podmět. Na rozdíl od češtiny, kde lze podmět určit dle tvaru slovesa, v japonštině to takto nelze. Nevíme, kdo otvírá dveře. Nelze rozlišit osobu, rod ani číslo. Japonština je nezřídka závislá na kontextu. To znamená záleží na konkrétní situaci - kdy, kdo, komu - určující jednoznačně kontext "nevyřčeného". V tom to případě se předpokládá, že činitelem (tj. ten kdo to dělá) je sám mluvčí.
Příklad:
私は家に帰る。
Wataši wa uči ni kaeru. Česky: Vracím se domů.
Na rozdíl od předchozí věty, zde je explicitně vyjádřeno: "Já se vracím domů". V této větě zájmeno "já" je podmětem a zároveň tzv. tématem věty, proto je také použita částice ha (čti: wa). Téma věty (angl.: Topic) je termín respektive jev, který je pro evropské jazyky jako čeština, němčina, angličtina, atd. cizí. Zde nebudu rozebírat tento jev, protože na toto téma (wa - téma věty - není podmět!!) byly napsány stovky článků (i v češtině).
Rád bych zde ještě poukázal na jiné čtení znaku 家 (dům), který se samostatně čte obvykle "ie". Opět praktická ukázka složitosti čtení kandži znaků. Čtení "ie" znamená libovolný dům, ale "uči" znamená domov tj. můj dům. Tento význam a vyplývající čtení je určen v této větě použitým slovesem 帰る (kaeru). Japonci nikdy nepoužívají sloveso jít/jet - "iku" (行く) v kontextu "Jdu domů". Pro návrat do vlastního domu se používá vždy sloveso 帰る (kaeru) - vrátit se.
Slovo "uči" je také místem respektive příslovečným určením místa v češtině, a proto se také pojí s částicí "ni", která určuje nejen místo (v čase i prostoru - kdy,kde), ale také případně nepřímý objekt (komu) či směr.
Tyto příklady jsou velmi triviální a navíc pouze v základních respektive neformálních tvarech. Jejich smyslem je ukázat krásu v odlišnosti, jednoduchosti a složitosti (části) japonské gramatiky.
* slovníkový tvar slovesa je v japonštině nejjednodušší forma slovesa v neminulém čase (neformální). Pojmenován slovníkový, protože se používá ve slovnících, které by samozřejmě nemohly pojmout všechny tvary daného slovesa.
** を je hláska wo, která se jako častice čte pouze o. Částic, které se čtou jinak, než jak se píší, je několik. Z dalších důležitých je to písmeno ha čtené jako wa (částice pro téma věty) a he čtené jako e.
Japonština, stejně jako čeština, má věty tvořené podmětem (nemusí být explicitně vyjádřen) a přísudkem. Na rozdíl od češtiny není podmět určen pádem - japonština nic takového nemá - a na rozdíl od angličtiny není určen pevnou pozicí ve větě. Větné členy jsou v japonštině určeny partikulí tj. částicí. Tyto částice sami o sobě nemají vůbec žádný význam.
Příklad:
雨が降る。
Ame ga furu. Česky: Prší. (doslova: déšť padá.)
Na příkladě lze vidět velmi jednoduchou větu tvořenou podmětem a přísudkem respektive podstatným jménem a slovesem.
Podmět je tvořen podstatným jménem Ame - déšť, jenž lze zapsat jedním kandži znakem.
Částice "ga" určuje podmět a tím zároveň odděluje větné členy. Japonština nedělá mezery mezi slovy a v tomto případě je to evidentně zbytečné. Při čtení je částice "volně spojena" se slovem, ke kterému se pojí, a proto je potřeba vyhýbat se dlouhým odmlkám mezi slovem a jeho částicím - tj. čti: ame-ga.
Přísudek tj. sloveso je daleko zajímavější - zde v tzv. slovníkovém tvaru*. Zjednodušeně řečeno sloveso je vždy na konci věty.
Příklad - věta tázací:
雨が降るか。
Ame ga furu ka? Česky: Prší?
Japonština má velice triviální způsob tvoření tázacích vět pomocí částice "ka" vložené na konec běžné oznamovací věty.
Příklad:
ドアを開く。
Doa o** aku. Česky: Otevírám dveře.
Ve větě je částice o značící objekt - v češtině je to předmět určený respektive vyjádřený 4.pádem. Povšimněte si prosím, že věta nemá podmět. Na rozdíl od češtiny, kde lze podmět určit dle tvaru slovesa, v japonštině to takto nelze. Nevíme, kdo otvírá dveře. Nelze rozlišit osobu, rod ani číslo. Japonština je nezřídka závislá na kontextu. To znamená záleží na konkrétní situaci - kdy, kdo, komu - určující jednoznačně kontext "nevyřčeného". V tom to případě se předpokládá, že činitelem (tj. ten kdo to dělá) je sám mluvčí.
Příklad:
私は家に帰る。
Wataši wa uči ni kaeru. Česky: Vracím se domů.
Na rozdíl od předchozí věty, zde je explicitně vyjádřeno: "Já se vracím domů". V této větě zájmeno "já" je podmětem a zároveň tzv. tématem věty, proto je také použita částice ha (čti: wa). Téma věty (angl.: Topic) je termín respektive jev, který je pro evropské jazyky jako čeština, němčina, angličtina, atd. cizí. Zde nebudu rozebírat tento jev, protože na toto téma (wa - téma věty - není podmět!!) byly napsány stovky článků (i v češtině).
Rád bych zde ještě poukázal na jiné čtení znaku 家 (dům), který se samostatně čte obvykle "ie". Opět praktická ukázka složitosti čtení kandži znaků. Čtení "ie" znamená libovolný dům, ale "uči" znamená domov tj. můj dům. Tento význam a vyplývající čtení je určen v této větě použitým slovesem 帰る (kaeru). Japonci nikdy nepoužívají sloveso jít/jet - "iku" (行く) v kontextu "Jdu domů". Pro návrat do vlastního domu se používá vždy sloveso 帰る (kaeru) - vrátit se.
Slovo "uči" je také místem respektive příslovečným určením místa v češtině, a proto se také pojí s částicí "ni", která určuje nejen místo (v čase i prostoru - kdy,kde), ale také případně nepřímý objekt (komu) či směr.
Tyto příklady jsou velmi triviální a navíc pouze v základních respektive neformálních tvarech. Jejich smyslem je ukázat krásu v odlišnosti, jednoduchosti a složitosti (části) japonské gramatiky.
* slovníkový tvar slovesa je v japonštině nejjednodušší forma slovesa v neminulém čase (neformální). Pojmenován slovníkový, protože se používá ve slovnících, které by samozřejmě nemohly pojmout všechny tvary daného slovesa.
** を je hláska wo, která se jako častice čte pouze o. Částic, které se čtou jinak, než jak se píší, je několik. Z dalších důležitých je to písmeno ha čtené jako wa (částice pro téma věty) a he čtené jako e.
2010/10/10
日本語(Japonština) díl 10. Slovesa
Japonština má hodně systematický způsob dělení a používání sloves. Všechna slovesa lze rozdělit do tří skupin. Slovesa nerozlišují osobu tj. v překladu samy o sobě vyjadřují sloveso ve všech osobách.
Pro pochopení a zapamatování doporučuji naučit se a znát japonskou transkripci abeced*. Tato transkripce je použitá v závorkách ukazující kořen a koncovku slovesa.
1. skupina ičidan (一段) slovesa
Tato skupina je sama osobě nejjednodušší. Všechna slovesa v této skupině mají koncovku "-ru" (る) v tzv. slovníkovém tvaru - neformální, neminulý čas**.
Příklady:
見る
miru (mi-ru) - vidím, dívám se
食べる
taberu (tabe-ru) - jím
2. skupina godan (五段) slovesa
Tato skupina obsahuje všechna slovesa jejichž kořen končí souhláskou respektive mají ve slovníkovém tvaru koncovku "-u". Říká se také "u"-kmen.
Příklady:
書く
kaku (kak-u) - píši
漕ぐ
kogu (kog-u) - řadím
貸す
kasu (kas-u) - půjčuji (někomu)
待つ
macu/matsu (mat-u) - čekám
死ぬ
šinu (sin-u) - umírám
遊ぶ
asobu (asob-u) - hraju
飲む
nomu (nom-u) - piju
帰る
kaeru (kaer-u) - vracím se
洗う
arau (araw-u) - myju
Poslední dva příklady jsou trochu zvláštní. Některá slovesa končicí morárou "ru" totiž patří do této skupiny sloves a jiná zase do první. Skupina určuje jak se sloveso skloňuje, a proto se nesmí splést. Platí pravidlo, že slovesa NEkončící na "-iru" a "-eru" patří do druhé skupiny (godan).
Slovesa končící na písmeno "u" (う) skrývají v kořeni w - slabika wi,we,wu se již nepíše/nepoužívá. Toto "skryté" w se nesmí opomenout zejména pro zápor, kde se objevuje jako písmeno "wa" (わ).
3. skupina nepravidelná slovesa
Tato skupina obsahuje jediná dvě nepravidelná slovesa, které zná japonština. Jejich tvar se různě mění, a proto je nutné si tyto tvary zapamatovat a nejdou snadno odvodit jako u předchozích skupin.
する
suru - dělám
来る
kuru - přicházím
Pozn: Vzhledem k množství tvarů (minulý čas, zápor, přechodník, rozkazovací, atd.) jednotlivých sloves zde nejsou vypsány. Budou (pravděpodobně) v některých dalších dílech jednotlivě a důkladně rozebrány.
Další díly:
formální tvar sloves
záporný tvar sloves
minulý čas
* japonská transkripce narozdíl od anglické (Hepburn) a české striktně drží řadu souhlásek (s,t,d, atd.)- (čes/hep/jap) ち(či/chi/ti) つ(cu/tsu/tu) じゃ(dža/ja/zya)
** neminulý čas - japonština má pouze dva časy minulý a neminulý (zahrnuje přítomnost a budoucnost)
Pro pochopení a zapamatování doporučuji naučit se a znát japonskou transkripci abeced*. Tato transkripce je použitá v závorkách ukazující kořen a koncovku slovesa.
1. skupina ičidan (一段) slovesa
Tato skupina je sama osobě nejjednodušší. Všechna slovesa v této skupině mají koncovku "-ru" (る) v tzv. slovníkovém tvaru - neformální, neminulý čas**.
Příklady:
見る
miru (mi-ru) - vidím, dívám se
食べる
taberu (tabe-ru) - jím
2. skupina godan (五段) slovesa
Tato skupina obsahuje všechna slovesa jejichž kořen končí souhláskou respektive mají ve slovníkovém tvaru koncovku "-u". Říká se také "u"-kmen.
Příklady:
書く
kaku (kak-u) - píši
漕ぐ
kogu (kog-u) - řadím
貸す
kasu (kas-u) - půjčuji (někomu)
待つ
macu/matsu (mat-u) - čekám
死ぬ
šinu (sin-u) - umírám
遊ぶ
asobu (asob-u) - hraju
飲む
nomu (nom-u) - piju
帰る
kaeru (kaer-u) - vracím se
洗う
arau (araw-u) - myju
Poslední dva příklady jsou trochu zvláštní. Některá slovesa končicí morárou "ru" totiž patří do této skupiny sloves a jiná zase do první. Skupina určuje jak se sloveso skloňuje, a proto se nesmí splést. Platí pravidlo, že slovesa NEkončící na "-iru" a "-eru" patří do druhé skupiny (godan).
Slovesa končící na písmeno "u" (う) skrývají v kořeni w - slabika wi,we,wu se již nepíše/nepoužívá. Toto "skryté" w se nesmí opomenout zejména pro zápor, kde se objevuje jako písmeno "wa" (わ).
3. skupina nepravidelná slovesa
Tato skupina obsahuje jediná dvě nepravidelná slovesa, které zná japonština. Jejich tvar se různě mění, a proto je nutné si tyto tvary zapamatovat a nejdou snadno odvodit jako u předchozích skupin.
する
suru - dělám
来る
kuru - přicházím
Pozn: Vzhledem k množství tvarů (minulý čas, zápor, přechodník, rozkazovací, atd.) jednotlivých sloves zde nejsou vypsány. Budou (pravděpodobně) v některých dalších dílech jednotlivě a důkladně rozebrány.
Další díly:
formální tvar sloves
záporný tvar sloves
minulý čas
* japonská transkripce narozdíl od anglické (Hepburn) a české striktně drží řadu souhlásek (s,t,d, atd.)- (čes/hep/jap) ち(či/chi/ti) つ(cu/tsu/tu) じゃ(dža/ja/zya)
** neminulý čas - japonština má pouze dva časy minulý a neminulý (zahrnuje přítomnost a budoucnost)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
